Zámek Zákupy

Se spolužáky ze střední školy se scházíváme pravidelně na několik dní v první polovině září a společně chodíváme na výlety. Většinou bývá pěkné počasí, ale letos nás zastihl déšť. Pršelo hned od rána, do přírody se jít nedalo, a tak jsme se rozhodli pro prohlídku zámku Zákupy. A udělali jsme dobře.

V zámku jsme si vybrali okruh Zámek za Ferdinanda Dobrotivého, Vede místnostmi druhého patra, které mají dochovanou původní výzdobu z 2. poloviny 19. století a jsou bohatě zařízeny nábytkem, obrazy, porcelánem atd. Výklad průvodce je zaměřen na období, kdy zákupský zámek patřil císaři Ferdinandovi Dobrotivému, který jej spolu se svou manželkou císařovnou Marií Annou Karolínou používal jako své letní sídlo. O Ferdinandu Dobrotivém se říká, že byl mentálně zaostalý, ale pravděpodobně to není pravda. Byl vzdělaný, uměl například pět řečí, a byl nejen inteligentní, ale i pokrokový.

V Zákupech ale pobývali i jiní hosté - například korunní princ Rudolf I., syn císaře Františka Josefa I., i s manželkou Štěpánkou. Jeho pobyt připomíná lovecký pokoj, salon a ložnice. Za jeho pobytů byl oblíbenou zábavou lov vyder v řece Svitávce. Návštěvy sem nepřijížděly jen na odpoledne či na víkend, ale často pobývaly vzhledem ke vzdálenostem několik týdnů i měsíců, proto měly hostinské pokoje i přijímací salony, aby tu hosté mohli přijímat i své vlastní návštěvy,

Následník trůnu Rudolf skončil v 31 letech sebevraždou a místo něj měl nastoupit na trůn po Františku Josefu I. Rudolfův bratranec, Ferdinand d´Este. Ten tu měl také svatbu. V zámecké kapli si 1. července roku 1900 vzal hraběnku Žofii Chotkovou, pro vládnoucí Habsburky málo urozenou. Na zámek přijeli vlakem a obřad měli druhý den v zámecké kapli. Zamilovanému páru pomohla v očích Habsburků "nerovný sňatek" uzavřít ženichova nevlastní matka Marie Tereza Portugalská. Také ta na zámku často pobývala a její apartmá je součástí prohlídky.

Nádvoří zámku Zákupy, přijímací salon císařovny, skleněné hodiny (skleněný je i strojek) a dvojkřeslo pro sdělování důvěrných informací

V místě dnešního zámku stála již ve 14. století nevelká gotická zemanská tvrz, náležející pánům ze Smojna. V 15. století patřila pánům z Vartenberka a od 16. století Berkům z Dubé. Zdislav Berka z Dubé se stal dědičným majitelem panství a nechal postavit na místě starší tvrze mohutný renesanční zámek. Pravděpodobně už tehdy získal zámek čtyřkřídlou dispozici, uzavírající střední nádvoří. Berkové drželi Zákupy do roku 1612, kdy je koupil Jan Novohradský z Kolovrat. Roku 1632 panství vyženil Julius Jindřich Sasko-Lauenburský a jeho mladší syn Julius František zahájil barokní přestavbu zákupského zámku, který přeměnil ve velkolepou rezidenci. Přestavba byla zahájena roku 1683 a v této architektonické podobě se zámek zachoval dodnes.

Areál zámku se skládá z vlastní budovy zámku a předzámčí, hospodářského dvora a parku. Nehluboký příkop na jižní straně zámku je patrně pozůstatek opevnění renesančního zámku. Vlastní zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová hladká stavba, ze čtyř stran uzavírající obdélné nádvoří. Do něj se otvírají přízemní arkády. Zároveň s barokní přestavbou byl založen i zámecký park, jehož součástí je pozoruhodná dvoustupňová terasa se schodištěm, nikami a vodními kaskádami.

Po smrti Julia Františka zdědila panství Zákupy jeho dcera Anna Marie Františka společně s Ploskovicemi, Cvikovem, Policí a Buštěhradem. Anna Marie se provdala jako mladá vdova za Jana Gastona III., velkovévodu Toskánského, posledního příslušníka rodu medicejského. Ten se však vrátil do Itálie a Anna Marie se se svým dvorem usadila v Zákupech. Po roce 1720 se věnovala stavbě zámku v Ploskovicích. Po její smrti v roce 1741 zdědila panství její dcera Marie Anna Karolína, provdaná za vévodu Ferdinanda Bavorského. A u ní se zdržím trochu déle. Protože byla sňatkem spřízněná s bavorským kurfiřtem Karlem Albertem, který neuznával pragmatickou sankci a sám si činil nárok na rakouský trůn, byla Marie Anna Karolína, majitelka zákupského panství, vypovězena Marií Terezií z rakouských zemí a do Zákup byla dosazena správní komise v čele s Rudolfem Chotkem. Od té doby přestal být zámek trvalým sídlem majitelů, byl spravován jen úředníky, a počal upadat.

Roku 1803 se bavorský vévoda vzdal všech statků v Čechách a ty připadly arcivévodovi Ferdinandovi z toskánské větve Habsburků. V roce 1815 byl zákupským titulárním vévodou jmenován syn Napoleona Bonaparta a Marie Louisy z rodu Habsburků (dcera Františka I. a sestra Ferdinanda Dobrotivého), Napoleon II., zvaný Orlík,( narozen 1811). Mladý Napoleonův syn se však do Zákup za svého mladého života nikdy nedostal. Zemřel v 21 letech na tuberkulózu.

Orlíkův otec, Napoleon Bonaparte, byl významný muž. Orlík se chtěl stát stejně jako on významným panovníkem a spřádal odvážné plány, jak uchvátit koruny různých států. Někdy šlo o pouhou fantazii, jindy se jeho možnosti zdály reálnější. V dospělosti se snažil vyrovnat se otci i na vojenském poli. Navzdory celkové fyzické nedostatečnosti chtěl zvládnout vše, co vojenské řemeslo vyžaduje, a tak se s vervou vrhal do vojenského výcviku. Nutno říct, že mu skutečně nechyběl strategický úsudek, který mu dával předpoklady stát se úspěšným velitelem. Kdo ví, jak by dopadl, kdyby mu osud dopřál víc příležitostí. Namísto toho mu vojenský život ničil zdraví. Chřadl a začal vykašlávat krev. Šlo to rychle. Pochopil, že Napoleon byl pouze jeden a jemu nebude dopřáno ho napodobit. Zemřel v pouhých jednadvaceti letech, aniž čehokoli podstatného dosáhl.

Možná bych zde mohla uvést i některé "drby", které se k Orlíkovi vážou. Napoleon II. - Orlík, sice vypadal pohuble, a nakonec ho vlastní tělo zradilo, ale přesto na lidi působil velmi přitažlivě. Pravděpodobně ne mužnou silou, ale spíš elegancí a jemným půvabem. V řadě žen probouzel ochranitelský pud. Objevovaly se tedy různé spekulace o jeho vztazích s nejkrásnějšími ženami té doby - patrně dost přikrášlené a většinou asi vymyšlené.

Jeden vztah však vzbuzuje obzvlášť senzační spekulace. Když bylo Orlíkovi čtrnáct let, začalo se mluvit o jeho románku s tehdy již devatenáctiletou Žofií Frederiku Bavorskou, provdanou za následníka trůnu Františka Karla. Jejich blízký vztah trval i v dalších letech. Těmto úvahám nahrává nejen to, že šlo u Žofie o sňatek bez lásky, ale i fakt, že následník trůnu trpěl degenerativními poruchami.

Mimořádně půvabná, inteligentní a přitažlivá arcivévodkyně Žofie měla na vídeňském dvoře řadu oddaných ctitelů. Mezi ně patřil např. kancléř Metternich, s nímž se shodovala i v politických otázkách. Dalšími obdivovateli krásné a chytré Žofie byli syn švédského krále Gustava IV. Adolfa, princ Gustav Vasa, který přišel do Vídně roku 1826 a právě mladý císařův vnuk "Orlík" - Napoleon II., který žil na vídeňském dvoře a který se do své o šest let starší tety zamiloval. Jejich blízkost byla očividná, což mělo za následek šíření pověstí o jejich vztahu. Připisovalo se mu také otcovství jejích dětí Františka (pozdějšího rakouského císaře Františka Josefa I.) a Maxmiliána (pozdějšího mexického císaře Maxmiliána I.). Důkazy pro tato tvrzení neexistují, je však jisté, že Orlíkova předčasná smrt (22. července 1832) Žofii těžce zasáhla; poté se změnila v chladnou a ctižádostivou ženu. Orlík se každopádně velmi zajímal o narození Žofiiných dětí: o budoucího císaře Frantška Josefa I., narozeného 1830 (v té době bylo Orlíkovi 19 a Žofii 25 let), i Maxmiliána. Toho už však Orlík nikdy nespatřil, neboť v době jeho narození už sám ležel na smrtelné posteli.

Zákupské panství zůstalo v majetku rodu toskánského, vedlejší větve Habsburků, až do roku 1948, kdy připadlo společně s dalšími statky rakouskému císaři. V roce 1849 byly Zákupy spolu s Ploskovicemi připsány bývalému rakouskému císaři Ferdinandovi Dobrotivému, který si za své sídlo po abdikaci zvolil Pražský hrad a oba severočeské zámky se měly stát jeho letními rezidencemi.

Další z pokojů zámku v Zákupech, zámecká kaple, terasy v zahradě s nikami

A tehdy se začaly poslední velké úpravy zámku. Podílel se na nich stavitel Jan Bělský a pražský dvorní dekoratér a čalouník Josef Veselý. Ten ke spolupráci přizval tehdy již osvědčeného předního pražského dekoratéra a malíře Josefa Navrátila. Navrátil proslul právě v tvorbě tehdy módního interiérového stylu druhého rokoka, jímž měly být zařízeny i interiéry zámku. Každá místnost byla charakterizovaná záměrně zvolenými motivy - květinovými či alegorickými - podle budoucího určení. Sám Navrátil se soustředil jen na výmalbu nejreprezentativnějších místností druhého poschodí, kde byl v jihozápadní části byt císaře a v jihovýchodní části byt císařovny. Ostatní místnosti vymalovali podle jeho návrhů a šablon pomocníci. Podle Navrátilových návrhů byla zhotovována i velká část zařízení pokojů - nábytek, vyřezávané lustry, závěsy a papírové tapety. Kromě takto zcela nově druhorokokově zařízených komnat byly v několika místnostech ponechány barokní nástěnné malby z konce 17. století (ale upravené J. Navrátilem) a zařízení jídelny z 18. století. Na výzdobě kaple pracovali v 50. letech 19. století sochař Václav Levý a malíř Vilém Kander. V této kapli se ženil František Ferdinand d'Este s Žofií Chotkovou.

Po smrti Ferdinanda Dobrotivého v roce 1875 se stal zámek již jenom občasným sídlem členů císařské rodiny. Zánikem rakousko-uherské monarchie v roce 1918 přešel společně s ostatními císařskými statky do vlastnictví československého státu. Zámecké interiéry jsou v současnosti po rekonstrukci, ale zůstaly ponechány, pokud jde o zařízení - nábytek, tapety, dekorace, závěsy, lustry - ve stavu, jak je užívala císařská rodina a její hosté. V některých pokojích není doposud zavedená elektřina. Prohlídka je opravdu velmi zajímavá.

Po návštěvě zámku jsme se chtěli podívat ještě do zámeckého parku, ale stále pršelo, takže mám jenom fotografii dolní části dvoustupňové terasy s nikami.

Zámek Zákupy - 14. září 2022