Zámek Kratochvíle

Přes noc se vyčasilo a ráno už svítilo slunce. Po snídani v klášteře v Lomci, která proběhla ve velmi družné náladě (sešlo se nás při ní 6) jsem pokračovala v cestě na zámek Kratochvíli. Cesta vedla převážně lesem a byla velmi příjemná. Po dešti byl čistý vzduch a příroda kolem byla taková svěží, skoro by člověk řekl "bujná".

Prohlídky se na zámku konají v každou celou hodinu. Já jsem přišla v mezičase, ale vůbec to nevadilo. Vstupenka do zámku opravňuje i ke vstupu do zahrady, a tak jsem měla alespoň čas si celý areál dobře prohlédnout. Udělala jsem si několik fotografií, a najednou už byl čas na prohlídku. Pan průvodce nás seznámil nejen s historií zámku, ale i s historií posledních Rožmberků, ukázal nám kromě jiného i soukromé pokoje Viléma z Rožmberku, Petra Voka a jejich synovce Jana, syna jejich sestry Evy, kteří na Kratochvíli často pobývali.

Zámek Kratochvíle je zámek typu italské předměstské vily, obklopený vodním příkopem a uzavřený obdélnou ohradní zdí se vstupním traktem, prostoupenou izolovanými domky a zámeckou kaplí. Jako lovecký letohrádek jej nechal postavit přední český velmož Vilém z Rožmberka v letech 1583–1589. Výstavbou pověřil vlašského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna. Maggi pracoval pro Rožmberky a jejich příbuzné pány z Hradce i na dalších sídlech. Zatímco v Českém Krumlově, Bechyni, Telči nebo Jindřichově Hradci musel respektovat starší stavební dispozice, na Kratochvíli dostal příležitost vybudovat zcela nový zámek v čistě renesančním stylu italských předměstských vil, jaké poznal Vilém z Rožmberka na své cestě po Itálii v letech 1551–1552. Kratochvíle nikdy nebyla určena k trvalému obývání.

Zámek Kratochvíle, vstupní brána do zámeckého areálu, Kratochvilský rybník nedaleko zámku

Přísně symetrickou dispozici areálu zdůrazňuje vodní příkop obklopující ze všech čtyř stran hlavní budovu. Tento vodní prvek měl i praktické využití, protože do něj byla svedena spodní voda z nestabilního bažinatého podloží. Zámeckému areálu dominuje ohradní zeď se vstupní věží. V jihovýchodní rohu areálu byla postavena kaple Narození Panny Marie. Kaple byla původně bez věže, aby nerušila geometrickou symetrii, věž byla přistavěna až později. Reliéfní výzdobu patra vily a zámecké kaple provedl v letech 1588–1589 italský štukatér Antonio Melana. Autorem malířských prací na zámku z roku 1589 je Georg Widman. Hospodářské zázemí zámku zajišťoval nedaleký Petrův Dvůr, stojící při cestě do Netolic.

Ještě před úplným dokončením Kratochvíle sem často jezdíval Vilém z Rožmberka, kterého doprovázela jeho čtvrtá a poslední manželka Polyxena, rozená z Pernštejna (alianční erb Rožmberků a Pernštejnů je umístěn na vstupní věži). Častým hostem byl také Vilémův mladší bratr Petr Vok nebo arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský. Na zámku se konalo také několik svateb vysoce postavených úředníků rožmberského dvora. Pro lovy vysoké zvěře byla v okolí Kratochvíle vybudována rozsáhlá obora založená již Jakubem Krčínem. Po převzetí objektu Vilémem z Rožmberka byla obora rozšířena až na konečný rozsah přibližně 3 000 hektarů. Během skupování pozemků pro oboru došlo v okolí Netolic k zániku několika vesnic. V historii budování obor v Čechách se jedná o ojedinělý a první případ, kdy na úkor panských loveckých revírů byla likvidována vesnická zástavba.

Vilém z Rožmberka zemřel v roce 1592 a dědicem většiny jeho majetku se stal jeho mladší bratr a poslední Rožmberk Petr Vok. Ten na Kratochvíli nadále zajížděl, doloženy jsou i další pobyty Vilémovy poslední manželky Polyxeny z Pernštejna.

Z interiéru zámku 

Kvůli obrovskému zadlužení rožmberského dědictví přistoupil Petr Vok na prodej části rodového majetku. I když se stěžejního podílu rožmberského dědictví vzdával velmi nerad, k rozhodnutí o prodeji přispěl rok 1600, kdy dosud výnosné Netolicko zasáhla neúroda, hromadný úhyn zvěře v oboře a povodeň, která postihla i Kratochvíli. V roce 1602 prodal Petr Vok celé českokrumlovské panství císaři Rudolfovi II., respektive královské komoře. Součástí této transakce byl i zámek Kratochvíle, odkud bylo před prodejem odvezeno vybavení do Třeboně. Rudolf II. Kratochvíli nikdy nenavštívil, ale hned po převzetí zámku pověřil krumlovského malíře Bartoloměje Beránka, zvaného Jelínek, vyhotovením několika obrazů, které měly zachytit pohled na letohrádek z různých stran (objednané obrazy jsou dnes nezvěstné). Zámek v té době chátral, nikdo jej nenavštěvoval a v roce 1611 byl vážně poškozen při vpádu pasovských.

Za dalších majitelů (Eggenbergové, Schwarzenbergové) stál stranou jejich zájmu, a díky tomu se víceméně dochoval v původní podobě z doby Rožmberků. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu a je veřejně přístupný.

Na místě dnešního zámku původně stával hospodářský dvůr nazývaný Leptáč, který v roce 1569 věnoval Vilém z Rožmberka regentu rožmberského dominia a budovateli jihočeských rybníků Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín zde postavil nový dvůr, kolem něhož zřídil rozsáhlou loveckou oboru. Takto půvabně položený dvůr se rožmberskému vladaři zalíbil natolik, že ho v roce 1579 směnil s Krčínem za městečko Sedlčany s dalšími deseti vesnicemi.

Po prohlídce zámku jsem pokračovala do Netolic. Z Kratochvíle tam vede podél hlavní silnice modrá turistická značka. To se mi moc nelíbilo. Proto jsem se rozhodla pro cestu vedoucí od zámku po severním okraji dostihové dráhy. Ta zde byla vybudovaná v roce 1954.Šla jsem nejprve po cestě, ale nakonec už jen po louce kolem výběhu koní. U rybníka Myslivna jsem se napojila na silnici a po ní došla na začátek Netolic a znovu na modrou turistickou značku. Zajímal mě Petrův Dvůr, a tak jsem se k němu ještě zašla podívat. Budovy jsou dost zchátralé. V současnosti jsou v nich byty.

Od Petrova Dvora, který je v současnosti částí Netolic, jsem po modré turistické značce došla do středu města. Netolice jsou město s asi 2500 obyvatel. Jejich historické jádro je městskou památkovou zónou.

Zvlněná oblast Netolicka byla osídlena již v době bronzové, význam měla i v době keltského osídlení. Velmi brzy jsou Netolice zmiňovány i v písemných pramenech, jako pomezní hrad Slavníkovců. Po vyvraždění Slavníkovců se okolí Netolic zmocnili Přemyslovci, kteří zde vybudovali správní hrad, jehož součástí byl i kostel sv. Jana Křtitele, zbořený v roce 1789. Existence hradu je doložena do 15. století. Místem procházela obchodní cesta z Horních Rakous do Prahy a u ní, v podhradí, vznikla trhová vesnice soustředěna kolem kostela svatého Václava, postaveného počátkem 13. století. V roce 1263 přešly Netolice s okolními vesnicemi do majetku nově založeného kláštera ve Zlaté Koruně. Krátce nato byl postaven další kostel Nanebevzetí Panny Marie. Za nejasných poměrů po smrti Přemysla Otakara II. změnily Netolice majitele, ale v roce 1284 potvrdil Václav II. vlastnictví Netolic opět zlatokorunskému klášteru. V královské listině Václava II. je Netolicím poprvé přiznán statut městečka.

Ve vyhrocené době husitských válek se majetku zlatokorunského kláštera zmocnil Oldřich z Rožmberka, který Netolice získal v roce 1420 do zástavy od císaře Zikmunda. Nevyjasněné majetkoprávní vztahy mezi Rožmberky a zlatokorunským klášterem provázely Netolice bezmála jedno století. Nezávisle na tom se ale samotné město rozvíjelo. V polovině 15. století zde začalo prosperovat rybníkářství, k němuž byly v regionu příhodné geografické podmínky. Do dědičného vlastnictví Rožmberků přešly Netolice definitivně až v roce 1513 listinou Vladislava Jagellonského. Petr Vok z Rožmberka obnovil v roce 1596 Netolicím právo vařit pivo a dodávat je do okolních vesnic. V rámci obrovského rožmberského dominia získaly Netolice význam také díky loveckému zámku Kratochvíle, který byl postaven v těsném sousedství města a Vilém z Rožmberka zde trávil čas na honech. Vilémův bratr a dědic Petr Vok z Rožmberka zde pobýval naposledy v roce 1600 a krátce nato kvůli značnému zadlužení Netolice (spolu s Českým Krumlovem) prodal císaři Rudolfovi II. Velkou katastrofou pro město byl vpád generála Dampierra v roce 1619. Celé město kromě kostela a školy, které stály mimo souvislou městskou zástavbu, vyhořelo a obyvatelstvo bylo povražděno. Dalšími majiteli Netolic byli stejně jako u zámku Kratochvíle Eggenbergové a Schwarzenbergové.

Netolice - novorenesanční radnice z roku 1869, kostel sv. Václava, část archeologického parku na vrchu Ján, kde stávalo Přemyslovské hradiště, Rožmberský dům na náměstí nyní Muzeum Dr. Otakara Kudrny

V centru městečka jsem si na náměstí vyfotografovala monumentální novorenesanční radnici z roku1869 a pak zašla nejprve ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a pak ke kostelu sv. Václava.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěný v druhé polovině 13. století v gotickém slohu. Patří k dílům stavební huti kláštera Zlatá Koruna. Po požáru roku 1619 došlo ke zhroucení krovu a klenby lodi i presbytáře, které byly obnoveny v raně barokní úpravě až na konci třicetileté války. Hlavní oltář je z roku 1634. Barokní klenba původně gotické kaple sv. Barbory nese malby datované k roku 1760, nová věž byla postavena o deset let později. Chrám zdobí četné řezbářské práce z 2. poloviny 18. století z dílny rodiny Wernerů, usedlých v Netolicích. V rámci rekonstrukce, zahájené 1997, získala věž zcela novou báň.

Cestou ke kostelu sv. Václava jsem na protějším svahu nad Bezdrevským potokem zahlédla část strážní věže s palisádou, které jsou součástí budování archeologického parku. V těchto místech, na vrchu sv. Ján, stávalo Přemyslovské hradiště. Z knížecího správního hradu, střežícího důležité obchodní cesty, se zachovaly mohutné valy. Byla zde nalezena i slovanská keramika z 10. až 13. století. Místo jsem si jen z dálky vyfotografovala, ale nenavštívila jsem ho.

Kostel sv. Václava je raně gotický kostel, který byl ve 13. století postaven na místě, kde už dříve stával románský kostelík. V roce 1475 byl kostel vypálen, ale znovu obnoven. Je to jednolodní stavba, která má na severní straně přistavenou kapli svatého Michaela. První písemná zmínka o této přilehlé kapli pochází z roku 1592. V roce 1653 byly vestavěna zděná kruchta. V roce 1719 proběhla přestavba kostela, při které byla mj. provedena i přestavba věže. Hlavní oltář pochází z roku 1729.

Od kostela sv. Václava jsem se vrátila na náměstí a vyfotografovala si ještě Rožmberský dům, ve kterém se nachází muzeum Je pojmenované po svém zakladateli, kterým byl politik JUDr. Otakar Kudrna. Tato renesanční budova s podloubím stojí na jižním rohu náměstí. Z doby renesance se zachovalo sgrafito na průčelích a nárožní kvádrování.

Původně jsem chtěla v Netolicích cestu ukončit a vrátit se domů. Ale počasí bylo natolik krásné, že jsem se rozhodla si pobyt v Jižních Čechách ještě o den prodloužit a z Netolic jsem odjela do Prachatic.

Lomec – Kratochvíle – 6. května 2025