Z Třeboně do Třeboně

Na čtyřdenní cestu do jižních Čech s ubytováním v Třeboni jsem se vypravila kvůli Zlaté stoce. Historické vodní kanály mě velmi zajímají, a i když jsem Zlatou stoku při předchozích návštěvách Třeboně už viděla, nikdy jsem se tomuto historickému technickému dílu podrobněji nevěnovala. A to jsem chtěla nyní napravit. Během čtyř výletů jsem se toho dozvěděla skutečně mnoho, ale tím tady dnes nebudu unavovat. Ne každého to zajímá. Zmíním se jen o třetím výletě z Třeboně kolem nejen Zlaté stoky, ale i rybníků Rožmberk, Vítek a několika dalších menších rybníčků zpátky do Třeboně. Tahle cesta je krásná i bez toho, že během ní něco zkoumáte.

Po červené turistické značce jsem se z Třeboně vydala podél Zlaté stoky s výhledy na rozlehlé louky se seníky. Po cestě kolem několika menších rybníčků jsem došla až pod hráz rybníka Kaňov. Po jeho hrázi vede státní silnice a mezi ní a tratí pokračuje směrem k severu dál Zlatá stoka. Podél Kaňovského potoka, který byl bez vody, jsem došla pod hráz rybníka Rožmberk.

Červená turistická značka vedla po pěšině podél Zlaté stoky, louky se seníky

Krajina, kterou jsem procházela, je malebná, ale bohužel vzhledem k velkému suchu a horkému počasí chybí ve všech rybnících část vody. Dokonce i rybník Rožmberk, který leží na řece Lužnici má vody málo. Na tzv. Mokrých lukách nedaleko Třeboně stojí asi 25 seníků. Jedná se o roubené stavby se šindelovou střechou, které sloužily statkářům k uskladnění sena. V 50. letech pak přestaly seníky plnit svoji funkci a postupně chátraly. Dnes jsou však kulturní nemovitou památkou a město Třeboň připravilo návrh naučné stezky týkající se právě těchto staveb.

Rybník Rožmberk s rozlohou vodní plochy 4,3 km² a objemem 6,2 mil. m³ je největším zachovalým českým rybníkem. Katastrální výměra rybníku činí 647 ha. Bývá mu přezdíváno české moře.

Byl vybudován v letech 1584 – 1590 Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan. Stavbou byl završen zlatý rybníkářský věk v českých zemích na konci 16. století. Je napájen řekou Lužnicí. Jako ostatní třeboňské rybníky slouží pro chov ryb. Raritou je vodní elektrárna instalovaná pod jeho hrází.

Rybník Rožmberk z cesty k jeho hrázi, hráz rybníka Rožmberk a pohled na rybník z jeho hráze

Aby se zabránilo protržení hráze při povodni, bylo nutné odvést z Lužnice část vody. Proto nechal stavitel rybníka Jakub Krčín z Jelčan vybudovat Novou řeku, která převáděla vodu do řeky Nežárky.

Nová řeka je umělý vodní kanál, který spojuje řeku Lužnici s řekou Nežárkou a slouží k regulaci přítoku vody z Lužnice do rybníka Rožmberka. Byla vybudována v letech 1585 -1587. Má délku 13,46 km, šířku až 20 m, sklon 0,9 promile. Plocha povodí měří 74,1 km². Nová řeka začíná jihovýchodně od Třeboně. Pod obcí Majdalena u samoty "U Soukupů" se Lužnice dělí na Starou (původní) řeku a kanál – Novou řeku. Nová řeka směřuje severně a asi 4 km severozápadně od Stráže nad Nežárkou nedaleko obce Jemčina u samoty "U Lapiců" se vlévá do Nežárky. Ta se pak ve Veselí nad Lužnicí spojí opět s Lužnicí, která jako "Stará řeka" protekla chráněnou krajinou kolem usedlosti "Holičky" a obcí Stará Hlína rybníkem Rožmberk.

Po hrázi rybníka Rožmberk s krásnými výhledy na vodu jsem došla k rozcestí se žlutou turistickou značkou a po ní a později po modré značce jsem došla do obce Stará Hlína. I při této cestě leží několik malých rybníčků, ale u nich se mi nezdálo, že by neměly dost vody a ani příroda kolem nich se nezdála tak vysušená.

Lužnice, vtékající do rybníka Rožmberk u obce Stará Hlína, kamenný inundační most, kamenný most přes rybník Vítek, cesta podél rybníka Vítek – tento rybník měl dostatek vody a ani nebyla zelená

Ze Staré Hlíny jsem už kdysi jela do Třeboně na kole po cyklostezce. Dnes jsem se rozhodla pro cestu po modré turistické značce nejprve kolem moc hezkého rybníka Vítek a později kolem několika menších rybníčků v lese. Tyto malé rybníčky jsou napájeny Mlýnskou stokou, která vytéká ze Zlaté stoky severně od Majdaleny. Cestou jsem si vyfotografovala kamenný inundační most přes řeku Lužnici a pak z dálky kamenný most přes rybník Vítek. Rybník Vítek je napájený také z Lužnice, a vznikl v letech 1879-1880 oddělením od rybníka Rožmberk.

Kamenný inundační most v Třeboni, postavený roku 1799 Schwarzenbergy, původně sloužil k propojení cest zaplavených po stavbě rybníka Rožmberk. Tento 119 metrů dlouhý most z lomového kamene s dvanácti oblouky nahradil dřívější dřevěné konstrukce opakovaně ničené povodněmi, a dokonce i francouzskou armádou. Dnes je most památkou a součástí místní komunikace. Je známý také z filmů "Pan Vok odchází" a "Líbánky". 

Kamenný most s 5 oblouky. dominanta rybníka Vítek, spojuje obce Nová a Stará Hlína. Most byl postaven Josefem Rosenauerem za knížete J. Schwarzenberga v roce 1781. Do roku 1988 po něm vedla silnice z Třeboně do Staré Hlíny, v současné době je využíván pouze chodci a cyklisty. Po povodni v roce 2002 byl rekonstruován. Most se objevil v pohádkách "Byl jednou jeden král," "Z pekla štěstí" a ve filmu "Všichni moji blízcí".

Po modré turistické značce jsem přišla kolem několika lesních rybníčků a kaple sv. Víta do části Třeboně "Na kopečku".

V této části města stojí Věžový vodojem, postavený v roce 1909 podle projektu významného českého architekta Jana Kotěry. V současnosti je v jeho budově umístěna stálá Galerie buddhistického umění z Mongolska, kterou založil třeboňský rodák Milan Klečka. Proti vodojemu leží malý Meditační park "Zahrada soucitu". V jeho středu stojí pietní pomník padlým a obětem druhé světové války. Součástí parčíku je i socha ženského bódhisattvy uzdravení a soucitu Kuan-jin. V parku jsem se na chvíli posadila a odpočívala před závěrečným úsekem cesty.

Vodojem s galerií budhistického umění, socha ženského bódhisattvy uzdravení a soucitu Kuan-jin v Zahradě soucitu, Vodní žena

Cestou do centra Třeboně jsem si ve Zlaté stoce nedaleko Hradecké brány vyfotografovala sochu Vodní ženy. Jde o zpodobnění ženy kyprých tvarů, jejíž vzhled doplňují živé "vlasy" – rostliny rostoucí z její hlavy. Socha se oficiálně jmenuje "Vodní žena". Keramická plastika studentek ČVUT Terezy Obermannové a Jitky Weinerové vznikla na letním studentském sympoziu Ledenický hliňák 1994.

Jedna z autorek, Jitka Weinerová, se ke svému dílu vyjádřila těmito slovy: "Zadání z radnice bylo oživit parter města. Každý si vybral jemu milé místo. Nám se líbila představa podpořit zákoutí potoka. Břečťan na březích nás oslovil natolik, že z toho byla Vodní víla. Břicho má jako znamení plodnosti a také proti klišé, že víly jsou éterické vyzábliny. Má křivky tam, kde jsou nutné, aby byla nejen vílou, ale i ženou a matkou. Stojí ve vodě, v pro ni domovském prostředí, a s klidem pozoruje život pod hladinou. Neshlíží se, nepodbízí se, jen tak existuje."

Zítra už z Třeboně odjíždím, a tak jsem chtěla den zakončit nějak hezky. Znovu mě to táhlo do restaurace u Bertiných lázní, jejíž venkovní sezení se nachází na mostě přes Zlatou stoku. Bylo hezky, místo v parku je klidné, a s kávou a větrníkem se mi tady hezky odpočívalo a přemýšlelo o tom, co všechno jsem během posledních tří dní viděla. Byl to pěkný závěr dne.

Zlatá stoka – rybník Rožmberk – 27. srpna 2026