WMOC 2022 Itálie

Na cestu na mistrovství světa veteránů v orientačním běhu (WMOC), které se konalo ve dnech 10. - 16. 7. 2022 na poloostrově Gargano v Itálii, jsme se vypravili již 7. července. Cesta začala za pěkného počasí, ale přes italské Alpy jsme projížděli bouřkami s opravdu hustým deštěm. Naštěstí jsme ve zdraví dojeli do kempu na začátku Benátek. O závodech se zde nechci moc rozepisovat, ale ráda bych se zmínila o dvou krásných městečkách - městečku Peschici a Vieste, kde se konaly závody sprintu a o dalším, městečku Monte Sant´Angelo, které jsme během pobytu navštívili. Dalším zajímavým místem, kde se konaly tři tzv. lesní závody, byl národní park Foresta Umbra (Les stínů), který je součástí Národního parku Gargano.

Malý poloostrov Gargano tvoří ostruhu italské boty v italském regionu Apulie (Puglia). Rozkládá se na ploše asi 2000 čtverečních kilometrů a vybíhá z východního pobřeží do Jaderského moře. Je tvořený vápencem, vnitrozemí je hornaté a zalesněné. Nejvyššími vrcholy jsou Monte Calvo (1 055 m) a Montenero (1 014 m). V oblasti jsou krasové útvary, jeskyně a lomy. Ve vyšších polohách rostou duby, javory a pinie. V nižších polohách především vinná réva a citrusovníky a olivovníky. Pobřeží tvoří jak útesy (různých tvarů, s mosty a samostatnými skalisky), tak přístupné písečné pláže (s letovisky). Nachází se zde i dvě větší pobřežní jezera Lago di Lesina a Lago di Varano. Poloostrov byl vyhlášen chráněnou krajinnou rezervací, proto zde nehrozí přeplněné pláže se spoustou turistů. Je zde zakázáno stavět další objekty, takže zůstává zachován jeho tradiční ráz.

Snad každé ze starobylých městeček, obklopených piniovými háji a vystavěných na skalních útesech, má svého patrona, a proto se zde pořádají různé festivaly, oslavy a karnevaly. Strmá skaliska zařezávající se do pobřeží vytváří okouzlující zátoky s písečnými plážemi a jeskyněmi. Na jiných místech se táhnou rozlehlé olivové háje a vinohrady.

Městečko Peschici bývá označováno za nejhezčí město na poloostrově Gargano. Leží v Národním parku Gargano na skále nad Jaderským mořem. Žije zde přibližně 4400 stálých obyvatel. První zmínky o osadě pochází z 9. století a údajně bylo osídleno Slovany. Do 11. století bývalo cílem častých nájezdů Saracénů. V roce 1154 zde vládli Normané, později vláda přešla do rukou Aragonců. V roce 1567 se začalo stavět deset věží kolem pobřeží, na obranu proti Turkům. Některé z věží stojí dodnes - například Torre di Monte Pucci.

Staré město protínají křivolaké uličky, průchody, malá náměstí a bílé domy, typické pro tento region. Z přístavu vede do města 246 schodů. Do centra se vstupuje kamennou bránou. Najdete zde typické obchůdky s místními produkty, suvenýry, kavárny a restaurace. Hlavním centrem starého města jsou uličky okolo náměstí Piazza del Popolo. Na nejvyšším místě se nachází kostel Sant´Elia Profeta. Právě těmito místy kvalifikační závod sprintu vedl. Na výběžku nad mořem se tyčí hrad Castello del Recinto Baronale s Muzeum útrpného práva (Museo degli Strumenti di Tortura).

Náměstí v Peschici, Peschici - pohled z pláže (vlevo hrad), náměstí ve Viestě, skalní monolit "Pizzomunno"

Byli jsme ubytováni nedaleko městečka Vieste, kde bylo centrum závodu a kde se běžel také finálový závod sprintu. Vieste je také hlavním centrem turistického ruchu celého poloostrova. Městečko se rozkládá na úzké skalnaté ostruze a jeho dějiny sahají až do 10. století před naším letopočtem. Z římského období pocházejí zbytky městských hradeb. V centru se mezi vápnem obílenými domy vypíná k nebi katedrála, založená v 11.století a přestavěná v 19. století. Pro obyvatele Vieste má zvláštní význam tzv. "Kámen hořkosti", nacházející se nedaleko katedrály. Je to památník na nepředstavitelnou krutost, které byl svědkem Tento kus skály je součástí stěny domu na malém prostranství mezi domy nedaleko židovské čtvrti. Pokud neznáte důvod jeho pojmenování, ani si ho nevšimnete. Obyčejný kus skály a nad ním malá měděná deska s nápisem. V roce 1554 zde turečtí piráti popravili utětím hlavy 5000 obyvatel města, které nemohli odvést a prodat do otroctví. Ulice z tohoto místa se svažují dolů a při popravě se staly korytem potoků prolité krve. Přestože od události uplynulo skoro 500 let, je toto místo místními obyvateli stále vnímáno s náležitou úctou. Na kámen se nesmí sedat nebo lézt. Platí to i pro nezbedné ratolesti a turisty. Další historickou stavbou je hrad. První stavbu na tomto místě nechal postavit Fridrich II. ve 13. století, ale současná stavba se po základní přestavbě prezentuje jako pevnost z konce 16. století. Pevnost v současné době patří armádě a je nepřístupná. Centrum městečka s úzkými uličkami, schody, obchody, restauracemi je plné lidí. Obzvláště večer to tu žije. Zašli jsme si sem také na večeři a poté se procházeli. Bylo to velmi příjemné.

Skutečný symbol Vieste nestvořila ruka člověka, ale vítr a vlny. Jedná se o 20 metrů vysoký, legendami opředený skalní monolit "Pizzomunno", vystupující z moře ve stejnojmenné zátoce. I sem jsme zašli a monolit si vyfotografovali.

Pláž v kempu, tradiční výlov ryb (ostroh v kempu), kostelík San Lorenzo při cestě z kempu do Vieste, park Foresta Umbra (nedaleko shromaždiště)

Ve volném dni mezi závody jsme se zajeli podívat do městečka Monte Sant´Angelo, které je od roku 2011 zapsáno na seznamu UNESCO. Městečko Monte Sant´Angelo (v překladu "Andělská hora") se 14 tisíci obyvateli se nachází na skalnatém hřebeni ve výšce téměř 800 metrů nad mořem. Je významným poutním místem Itálie i celé křesťanské Evropy. Legendy z 5. století vyprávějí o třech zjeveních archanděla Michaela, jenž údajně tlumočil boží příkaz, aby se jeskyně, v níž se nacházela svatyně kultu boha Mithry, přeměnila na křesťanský chrám. Proto se dnes tisíce poutníků chodí dívat na prapodivný otisk ve skále - údajně se jedná o otisk Michaelova chodidla. Snad již v roce 493 zde byl vysvěcen první kostel archanděla Michaela, ovšem spolehlivé prameny hovoří o zřízení svatostánku až v 6. století. Ten se pak stal langobardskou svatyní. Od té doby miliony věřících putují po stezce zvané Via Sacra ke skalní jeskyni s údajným otiskem nohy archanděla. Dnešní poutníci to mají mnohem snazší - přímo k nejstarší svatyni křesťanského Západu vede silnice s překrásným výhledem. Každoročně 8. května se michalské slavnosti účastní tisíce lidí v tradičních krojích.

Kostel archanděla Michaela, jeskyně, Tomba di Rotari (vpravo) a kostel Santa Maria Maggiore (vlevo), Pohled na městečko Monte Sant'Angelo (v popředí řadové domky)

Prohlídku městečka jsme začali na nejvyšším místě nedaleko normansko-aragonského hradu z 10. století. K největší přestavbě hradu došlo za vlády Federica II., který ho údajně nechal opravit pro svou milenku Biancu Lancii. Od hradu jsme pak pokračovali dál ke kostelu archanděla Michaela s osmihrannou zvonicí z 13. století, Ta již zdaleka upozorňuje na cíl poutníků. Zde se nalézá "dům boží a brána do nebes". Těmito slovy v latině vítá archanděl své návštěvníky před schodištěm, jímž se vchází do chladné podzemní říše.

Sestoupíte po 89 schodech a za nádhernou bronzovou bránou, odlitou v roce 1076 v Konstantinopoli, se vám otevře jeskynní prostor s žebrovou klenbou, který je nazýván Santuario di San Michele Arcangelo, tedy svatyně archanděla Michaela. Jeskyně, kde došlo ke zjevení archanděla Michaela (okolo r. 490), je nejvýznamnější památkou stavebního komplexu. Nadzemní část, kterou se vstupuje do jeskyně, byla postavena ve 13. století a dohlížel na ni Karel I. z Anjou. Uvnitř jeskyně stojí za povšimnutí zbytky freskové výzdoby a biskupská stolice (12. stol.) Nachází se tu Františkův, Mariin a hlavní oltář.

Po návštěvě jeskyně jsme se vydali na prohlídku města. Zašli jsme například na náměstíčko se stavbou, které se říká Tomba di Rotari. Dlouho byla tato kupolovitá stavba, ležící nedaleko kostela archanděla Michaela považována za náhrobek langobardského krále Rothara, jenž zemřel roku 652. Jedná se však zřejmě o baptisterium z 11. století. Hned vedle stojí kostel Santa Maria Maggiore z roku 1170. Podle portálu s letopočtem 1198 je za jeho zakladatelku považovaná císařovna Constancie, manželka Jindřicha VI. a matka Fridricha II. V kostele lze spatřit zbytky fresek ze 13. a 14. století.

Bohužel jsme se na tuto cestu moc nepřipravovali, a tak jsme nevěděli, kterým směrem se vydat. A tím pádem jsme nenavštívili víc opravdu zajímavých míst. Od kostela archanděla Michaela jsme se vydali východním směrem a došli až do části města s novou zástavbou. Odtud jsme se vraceli jeho severním okrajem s pěknými výhledy do kraje. Cestou, už opět v historické části, jsme viděli malé domky, které z dálky vypadaly, jako by je někdo právě rekonstruoval. Dokonce se nám zdálo, že nemají střechy. Když jsme ale přišli blíž, zjistili jsme, že se v nich bydlí. Jsou to proslulé řadové domky, které je možné obzvláště vidět v jižní části města, v "Rione Junno". Domky, které jsme viděly, se nacházely na východním okraji této části.

Rione Junno je nejstarší a nejcharakterističtější část města Monte Sant'Angelo. Malé bílé domky, ve kterých žily rodiny až o 10 lidech na ploše menší než 30 m2, se zdají být jako část hradby. Lidé v nich žili po většinu času také se zvířaty, jako jsou koně nebo osli. V současnosti byly některé domky přeměněny na obydlí pro turisty.

V Monte Sant'Angelo, v uličce nedaleko kostela archanděla Michaela, prodávali velké, ale i menší, bochníky chleba. Prý se stále připravuje podle stejné receptury, kdy si ho zde kupovali poutníci na cestě do Svaté země. Také jsem si jeden koupila a je velmi chutný.

Nyní se zastavím ještě u národní parku Gargano a jeho části Foresta Umbra, kde se konaly tři lesní závody. Národní park Gargano (italsky Parco nazionale del Gargano) je italský národní park na poloostrově Gargano, v jihovýchodní Itálii, v regionu Apulie. Park má rozlohu 1 181 km² a byl založen roku 1991. Rozkládá se na většině území poloostrova. V srdci národního parku (Gargano National Park) se nachází park Foresta Umbra (Les stínů), poslední zbytek starobylého lesa, který se v této oblasti kdysi nacházel. Je tvořen borovicemi (Aleppo pines), duby a obrovskými buky. I když se tato rozsáhlá rezervace nachází pouze 30 minut od městečka Vieste, teplota je zde vzhledem k tomu, že se oblast nachází v horách, asi o 10ºC nižší a tím pádem je oblast ideální pro procházky. My jsme zde měli tři závody a musím říct, že les s majestátními buky je opravdu krásný, ale terén s množstvím závrtů byl velmi těžký. V průvodci se píše, že zde může člověk potkat jeleny, lišky, jezevce a slyšet mnoho druhů ptáků. Jeleny jsme ale viděli jen v oboře.

Z Benátek jsme pak pokračovali na jih po dálnici při východním pobřeží, a cestou jsme míjeli státeček San Marino a město Loreto. Až do této doby jsem nepřemýšlela, kde se obě místa nacházejí, a tak mi udělalo radost, že už to teď vím.

San Marino, plným názvem Republika San Marino (italsky Serenissima Repubblica di San Marino - doslova "Nejvznešenější republika sv. Marina", česky také Nejvznešenější republika San Marino), je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Úředním jazykem je také italština. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Rozkládá se na 61 km² a žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel. Hlavní město je San Marino a největší město je Dogana. Hospodářství země závisí zejména na průmyslu, službách a cestovním ruchu. San Marino je jeden z nejbohatších států na světě. Má vysoce stabilní ekonomiku, s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Není členem Evropské unie, i když jako svoji měnu používá euro.

Loreto je město a katolické poutní místo ve střední Itálii, v provincii Ancona oblasti Marche. Jedná se o město s asi 11 000 obyvateli, rozložené na pahorku nedaleko pobřeží Jaderského moře, 20 km jihovýchodně od Ancony. Po Římu je Loreto druhým nejvýznamnějším poutním místem Itálie; ročně je navštíví na 3 miliony lidí.

WMOC 2022 - Itálie 7. - 17. července 2022