Vysoká u Příbramě

Při našem pravidelném třídenním jarním srazu spolužáků jsme se letos vypravili do Příbrami. Měli jsme v plánu navštívit několik míst, a jedním z nich byl Památník Antonína Dvořáka v nedaleké Vysoké.

Památník se nachází v novorenesančním zámečku, který si nechal postavit v roce 1878 hrabě Václav Kounic podle návrhu architekta Čeňka Gregora. Kolem zámečku se rozkládá park a les s Rusalčiným jezírkem. Protože Dvořák u svého švagra mnohokrát pobýval, je dnes zámeček koncipován jako památník slavného skladatele s menší expozicí, věnované životu manželů Kounicových. Památník je veřejnosti přístupný celoročně. Po komentované prohlídce a krátkém filmu o životě Antonína Dvořáka a manželů Kounicových jsme se zašli podívat i k Rusalčině jezírku. V současnosti to je jen maličká vodní plocha, která pomalu zarůstá.

Stromořadí k zámečku s Památníkem Antonína Dvořáka, zámeček, Rusalčino jezírko, zámecký park

Antonín Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) jezdíval na letní pobyty do zámeckého areálu ve Vysoké u Příbramě od roku 1880. Majitelem tohoto panství, byl jeho švagr hrabě Václav Robert z Kounic. Dvořákova rodina pobývala zpočátku v domku zvaný Dvorek v zámeckém parku. Nádherná okolní krajina Dvořáka velmi okouzlila a byla inspirací pro mnohé z jeho skladeb. Proto rád přijal švagrovu nabídku odkoupit od něho na severozápadním konci obce Vysoká opuštěný špýchar a ovčín i s okolním pozemkem. Vzhledem k Dvořákově zlepšující se finanční situaci se koupě za 2000 zlatých uskutečnila už v roce 1884 a okamžitě byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce stavby na obytný dům. Pokud byl Dvořák ve Vysoké, sám na přestavbu domu i zahrady dohlížel. Již v roce 1885 zde poprvé rodina pobývala od května do září.

V nově opraveném a upraveném domě, byla v prvním poschodí umístěna Dvořákova pracovna, odkud měl vyhlídku na okolní lesíky, louky, pole a vesnici Třebsko. Za dobré viditelnosti byl vidět šumavský Boubín. Do Vysoké jezdívala rodina každoročně na pět měsíců od jara do podzimu. Výjimkou byl rok 1893, kdy byl Dvořák s částí rodiny v Americe a léto trávil ve Spillville.

Dvořák podle vzpomínek svého syna Otakara vstával kolem čtvrté hodiny a vydával se sám na ranní procházku nebo na mši do Třebska, při které občas v kostele hrával na varhany. Po návratu celé dopoledne komponoval. Po obědě šel na vycházku s dětmi, po návratu se znovu vracel k práci. Občas se věnoval holubům, šel na návštěvu do zámku ke Kounicovým nebo po večeři zašel do hospody mezi místní havíře na pivo a karty. Tam někdy vyprávěl o svých cestách a všichni se zájmem poslouchali. Vracel se brzy, spát chodíval kolem deváté hodiny. Do třebského kostela nebo do Bohutína chodíval někdy hrát na varhany i mimo ranní mši (v roce 1894 věnoval třebskému kostelu nové varhany, ty byly však požárem roku 1953 zničeny). Ve Vysoké kostel nebyl. Dnešní název Rusalka dali domu až potomci, v jejichž majetku dnes celý areál nadále zůstal, V současnosti není dům přístupný, býval možný jen výjimečně pro mimořádné návštěvy. Do roku 2017 většinu návštěv provázel vnuk Antonína Dvořáka Antonín Dvořák III. (1929-2017). Na dům dal Dvořákův zeť skladatel Josef Suk umístit pamětní desku. V 50. letech 20. století byla doplněna Dvořákova busta od sochaře Jindřicha Říhy.

Na Vysoké vznikla mnohá Dvořákova stěžejní díla: Symfonie č. 7, Symfonie č. 8, Requiem, II. řada Slovanských tanců, opery Rusalka, Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča i nedokončená Armida, Klavírní kvintet A dur nebo Klavírní kvartet Es dur a mnohé další.

Z interiéru Kounicova zámečk, sestry Čermákovy – sedící Josefína, za ní stojí Anna, busta Antonína Dvořáka v zámeckém parku

Asi bych se měla zmínit i vztahu Dvořáka k sestrám Čermákovým, starší Josefíně a mladší Anně, se kterou se Dvořák oženil. Říká se, že Dvořák miloval obě Čermákové. V roce 1965 tehdy ještě neznámý 24letý Antonín Dvořák hrával v Prozatímním divadle na violu. Josefině a její o pět let mladší sestře Anně dával hodiny klavíru. Během toho se do Josefiny zamiloval. Marně. Odmítla ho. Z nešťastné lásky pak Dvořák napsal melancholický písňový cyklus Cypřiše na slova básnické sbírky Gustava Pflegera Moravského, v níž jsou líčeny prožitky nešťastné lásky. "Antonín Dvořák nebyl v této době pro Josefinu vhodnou partií. Byl synem řezníka, neměl peníze, což jí ani trochu neimponovalo," vysvětluje historička. Zalíbil se ale Anně, která se za něj v roce 1873 provdala.

Josefína se na plese v roce 1872 seznámila s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a o rok později přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Koncem roku 1877 si po pětileté známosti v kostelíku v Třebsku hraběte Václava Roberta z Kounic vzala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila. Od jara do podzimu pobývala na zámečku na Vysoké u Příbrami, který dostala svatebním darem od svého manžela.

Za skladatelova působení v Americe Josefína Kounicová Dvořákovým často psala. V letech 1892–1895 jim odeslala 31 dopisů adresovaných převážně sestře Anně, i když se v nich obracela i na svého švagra. Jen několik dopisů bylo určeno pouze Dvořákovi. Oslovovala ho Antone a po celý život si vykali. Dvořákovy dopisy adresované Josefíně jsou většinou nezvěstné. Některé její dopisy si Dvořákovi dědicové po roce 1982 nepřáli zveřejnit.

Josefína začala mít ve třiceti letech problémy se srdcem, které přetrvaly po zbytek jejího života. Zemřela 27. května 1895 na Smíchově ve věku 46 let krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.

S její osobností je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, violoncellového koncertu h moll, op. 104. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefína umírala. Dvořák na její památku rozšířil závěr finální věty a použil v něm melodii její oblíbené písně Kéž duch můj sám z cyklu Čtyři písně, op. 82.

Zámecký park s Rusalčiným jezírkem je moc příjemné místo k procházkám. A není divu, že se Antonínu Dvořákovi v tomto kraji tak líbilo. Návštěva zámečku s Památníkem a s procházkou parkem určitě stojí za to.

Večer jsme si pak všichni společně zašli do restaurace na večeři. Střední školu jsme ukončili v roce 1968. Zpočátku jsme se scházívali každých 5 let, ale v posledních letech to bývá dvakrát ročně na třídenní setkání spojená s poznáváním nových míst a výlety, a dvakrát až třikrát ročně na oběd nebo odpolední posezení, kdy obvykle plánujeme ta další a delší setkání. A schází se nás stále dost. Tentokrát nás bylo 12. Jsme už sice dost staří, ale zatím nás stále baví se setkávat a poznávat nová místa.

Památník A. Dvořáka - Vysoká u Příbramě - 23. dubna 2025