Vyhlídka Solenická podkova

Autobusem přes Příbram jsem přijela do obce Solenice. Tady už jsem kdysi byla. Končila jsem tu výlet na Makovou horu z 20. 5.2020. Ze Solenic jsem se vydala po zelené turistické značce po silnici do obce Větrov. Tady jsem značku opustila a odbočila na lesáckou cestu, která mě asi po 2 km přivedla k odbočce k vyhlídkám. Cesta vedoucí po úbočí kopců nad Kamýckou přehradou byla pohodlná, je s občasným nevýrazným stoupáním nebo klesáním. Šlo se po ní moc dobře.

Výhled z cesty do Větrova na stráně, kudy vede lesácká cesta, výhled do kraje, vyhlídka na meandr řeky Vltavy  a  cesta k vyhlídce 

Když jsem došla k odbočce k vyhlídkám, předpokládala jsem, že po nějakých 100 - 200m vyjdu na otevřené místo s krásným výhledem. To jsem ale netušila, že takové místo opravdu najdu, jen bude minimálně o 100 m níže, než jsem se nacházela. Nezbývalo mi nic jiného, než k němu sestoupit. Výhled na meandr řeky byl odsud ale opravdu nádherný. Udělala jsem si několik fotografií a vrátila se nahoru. Cesta na druhou vyhlídku byla již jednodušší, ale výhled z ní nebyl tak pěkný, jako z té předešlé.

Výhled z druhé vyhlídky na Solenickou podkovu, zámek ve Zduchovicích a krajina směrem ze Zduchovic k Kamýku nad Vltavou (už dlouho pořádně nepršelo a na krajině to je vidět)

Od vyhlídek jsem se vrátila na cestu a po chvíli vyšla ven z lesa a napojila se na zelenou turistickou značku, která mě přivedla do obce Zduchovice. Je to poměrně malá obec s asi 300 obyvateli. Ve vsi jsem procházela kolem dosti zdevastovaného zámku, stojícímu na místě, kde až do poloviny 17. století stávala tvrz. Od roku 1686 sídlo patřilo Strahovskému premonstrátskému klášteru, který jej později pronajímal. Počátkem 18. století vznikla v zámku kaple sv. Norberta a na konci 19. století byl založen park. Po roce 1948 byl zámek zestátněn a sloužil jako kulturní dům. V současnosti by měl být součástí volnočasového areálu, ale z toho, co jsem viděla, se mi spíše zdálo, že je zámek součástí nějakého nepříliš dobře vedeného statku.

Pokračovala jsem dál po zelené značce ke zřícenině hradu Vrškamýk. Přestože počátky dějin Kamýku nad Vltavou bývají kladeny již do 12. století, kdy je předpokládána jeho existence jako správního střediska středního Povltaví, můžeme vznik dnešního hradu datovat teprve do doby vlády českého krále Václava I. v první polovině 13. století. Ten hrad založil, ale dokončil ho až Přemysl Otakar II. Hradební areál, který kdysi sloužil jako letní sídlo nejstarších českých panovníků, byl tvořen dvěma částmi, kolem kterých obíhal příkop a val. Do přední části, u jejíž jižní strany stála dlouhá podsklepená budova, se vstupovalo po dřevěném mostě a dovnitř hradu zataženou čtverhrannou branskou věží. Archeologický výzkum z roku 2009 doložil bohatě profilovaný portál na vstupní a jednoduchý portál na vnitřní straně průjezdu a sedilie v obou bočních zdech brány. Nějaká jednodušší zástavba mohla stát i podél severní strany prvního nádvoří.

První nádvoří hradu, vstup do zadní (východní) části hradu a pozůstatky zdí obytných paláců, vyhlídková věž

Vstup do zadní části hradu chránil druhý příkop sevřený z obou stran hradbami. Brána s průjezdem zaklenutým křížovou klenbou se nacházela v přízemí čtverhranné věže, která svou hmotou uzavírala západní stranu nádvoří. Podél jeho jižní a severní strany stála palácová křídla stejně široká jako nádvoří a východní stranu uzavíralo třetí palácové křídlo. Z paláců se dochovaly pouze nádvorní zdi a části vnitřních příček. V úrovni prvního patra byly paláce propojeny pavlačí. Paláce vytápěné ústředním teplovzdušným topením obsahovaly minimálně jednu roubenou komoru. V krátkém východním křídle se nacházela místnost s křížovou klenbou, která mohla sloužit jako kaple. Zánik hradu je odhadován nejpozději po roce 1306, jako pustý je ale uváděný až v roce 1569. K opuštění sídla došlo pravděpodobně z důvodů statických poruch obvodových zdí.

Měla jsem chvilku čas před odjezdem autobusu a tak jsem se zašla ještě podívat ke kostelu Narození Panny Marie. Kostel, zmiňovaný již roku 1350, vyhořel v roce 1775 při požáru, který zachvátil celou obec. Z původní stavby zůstala zachována pouze sakristie. Současný kostel byl vystavěn a vysvěcen roku 1787. Interiér zdobí freska Zjevení Panny Marie a českých patronů selského lidu od příbramského malíře Kulíška. Na pozadí fresky rozeznáváme krajinu v okolí Kamýka i samotnou obec.

Autobus, kterým jsem z Kamýka odjížděla, jel přes Dobříš až do Prahy. To mi udělalo velkou radost. Seděla jsem, dívala se z okna na krajinu, a už si v duchu plánovala další výlety.