Velvary

"Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary …". To je začátek známé písně, kterou má jako úvodní znělku i místní městský úřad. Velvary leží poměrně blízko od Prahy, ale ještě nikdy jsem si město neprohlédla. Snad jen jednou, a je to už hodně dávno, jsem přes něj jela autem.

Občas se mi stane, když se procházím nějakým hezkým městem, že si řeknu, že bych v něm dokázala žít. Jindy bych o to ale moc nestála. A musím říct, že první dojem, který na mě Velvary udělaly z cesty od nádraží na náměstí krále Vladislava, nebyl nejlepší. Ale i přesto je toho v něm k vidění dost – radnice s kostelem sv. Kateřiny a zachovalými historickými domy na náměstí, opevněný areál kostela Všech svatých na západním předměstí, mokřady, kostel sv. Jiří se hřbitovem nebo Pražská brána, která byla součástí městského opevnění. Všechny tyto památky jsem navštívila a ještě předtím, než se pustím do popisu dnešní cesty, se zde o nich zmíním.

Velvary leží asi sedm kilometrů severozápadně od Kralup nad Vltavou a 25 kilometrů severozápadně od Prahy. Město se rozkládá na pravém břehu Bakovského potoka, při jeho soutoku s Červeným potokem. Ve městě i přilehlými obcemi Ješín, Malá Bučina a Velká Bučina žije přibližně 3 100 obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Velvary – náměstí krále Vladislava s kostelem sv. Kateřiny a radnicí, radnice, kostel sv. Kateřiny, zvonice

První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282. Za vlády Karla IV. byly Velvary povýšeny pravděpodobně v roce 1357 na královské město. Roku 1482 postihl město velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady. A to i tom, že Velvary už jednou byly královským městem jmenovány, a proto je v roce 1482 povýšil král Vladislav II. Jagelonský podruhé na královské město Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

Město bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražská brána, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach, je jedinou dochovanou. Ostatní byly zbourány už v 19. století.

Od správních reforem v roce 1848 byly Velvary sídlem okresního soudu a zůstaly jím až do roku 1953. Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, první v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku a také slévárenský průmysl (kovohutě), jehož rozsah se však po roce 1990 silně omezil.

Náměstí krále Vladislava dominuje původně gotický kostel sv. Kateřiny, poprvé připomínaný jako farní v roce 1337. Nejcennější dochovanou částí pozdně gotické přestavby z let 1450-87 je dnešní sakristie s fragmenty nástěnných maleb. Renesanční úpravy z let 1580-1604 se zachovaly uvnitř kostela v podobě literátské kruchty a zaklenutí lodi sítí štukových žeber. Koncem 17. století byl kostel upraven v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Vnější renesanční i barokní prvky zanikly s novogotickou přestavbou kostela počátkem 20. století. Asymetricky umístěná věž kostela na čtvercovém půdorysu o výšce 45 metrů je dominantou města. Na vyvýšeném prostranství kolem kostela se dříve nacházel hřbitov.

Severně od kostela stojí renesanční zděná zvonice s dřevěným patrem, která v minulosti plnila i obrannou funkci. Její zděná část má zdi až 1, 7 m silné. Dřevěné patro ukrývá vzpěradlovou konstrukci, nesoucí zvony ze 17. a 18. století. Zvonice byla postavena pravděpodobně v 16. století. Na zvonici i na kostelní věži viselo před třicetiletou válkou devět zvonů. Osm z nich bylo roku 1639 zničeno císařskými vojáky a jejich zvonovina byla spolu s devátým zvonem další rok odvezena do Prahy. Nový zvon byl pořízen roku 1660, a ten je zde osazen dodnes.

Další výraznou stavbou je mohutná renesančně-barokní radnice s podloubím. Budova vznikala v důsledku pohnutých dob v několika etapách. Přízemí postavil v roce 1618 pravděpodobně vlašský stavitel Santin Malvazione, kamenickou práci provedl H. J. Bragatius de Serponto. Stavbu přerušila třicetiletá válka a teprve v letech 1722-23 v ní pokračoval Jan Wolf. Radikálně však byla radnice přestavěna až v letech 1793-97 podle návrhu Ignáce Palliardiho. V polovině 19. století byla barokní harmonie stavby částečně porušena přístavbou severního a jižního křídla pro potřeby okresního soudu.

Střed náměstí zdobí Mariánský sloup z roku 1716- 1719, ozdobený barokními sochami Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho. Matka nebes na vrcholu představuje ochranu před pohromami a nemocemi. V případě Velvar měli stavitelé na paměti i morovou nákazu, která město postihla v roce 1713. Sloup je v současné době restaurován.

Na náměstí stojí doposud několik historických domů, z nichž nejvýznamnější je asi Panská hospoda. Barokní dům byl postaven na místě vyhořelého renesančního hostince. Původ domu sahá hluboko do středověku. Hostinec stojící na tomto místě byl pravděpodobně jednou ze třech legendárních zájezdních hospod, kde zastavovali obchodníci na své cestě z Prahy do Saska. K hospodám se později přidružily domy řemeslníků a obchodníků a vyrostla zde osada Velvary. V roce 1591 v hostinci přišel o truhlu s tolary pan Jáchym z Bílé. Z krádeže obvinil majitele hostince a jedenáct let trvající spor rozhodl nakonec až císař Rudolf II. Příběh se ztracenými tolary dal v pozdější době vzniknout písničce Ó Velvary. Za třicetileté války budova vyhořela a na jejích troskách dalo město postavit známým barokním stavitelem Pavlem Ignácem Bayerem v letech 1696-98 barokní dvoukřídlý patrový dům se středním rizalitem a pavilónovým převýšením. Hostinská činnost zde byla provozována do roku 1890.

Z náměstí jsem se vypravila na západní předměstí ke kostelu Všech svatých. Tento jednolodní kostel s obdélným presbytářem býval původně raně gotickou stavbou, která byla v průběhu věků několikrát přestavována. Gotický zůstal především interiér. Kostel stojí spolu s okolním hřbitovem na katastru původně samostatné osady Malovary, která postupně s městem Velvary splynula. Dnes ji připomíná název ulice Malovarská. Kostel byl v letech 1997-2000 z vnější části opraven. Z mobiliáře se zachovaly jen barokní varhany.

Kostel Všech svatých, velvarské mokřady, hřbitovní kostel sv. Jiří, Pražská brána

Jen kousek od tohoto kostelíka se nacházejí velvarské mokřady na Červeném potoce, které napomáhají zadržovat vodu v krajině. Vedou jimi dvě naučné stezky, které jsem téměř celé prošla.

Jedna z tras mě dovedla až ke kostelu sv. Jiří se hřbitovem. Kostel sv. Jiří je jednolodní goticko-renesanční stavba s polokruhovým závěrem a se čtvercovou sakristií při východní straně z let 1613-1616. Kostel je největším dílem vlašského stavitele Santina Malvazione. Jeho architektura představuje jedinečný příklad renesančního umění v regionu Hlavní oltář je dílem pražského řezbáře J.J. Harschera s obrazem sv. Jiří od P. Maixnera. Rozsáhlý hřbitov kolem kostela vznikl v několika časových etapách. Nachází se zde řada cenných náhrobků z 19. a 1. poloviny 20. století.

Mou poslední zastávkou ve Velvarech byla Pražská brána, která je v současnosti jediná dochovaná z původních čtyř bran městského opevnění. které se koncem 16. století skládalo ze čtyř bran, malé postranní branky zvané fortna, hradeb, zpevněných na několika místech masivními baštami a vodních příkopů. Přes příkopy pak k branám vedly dřevěné mosty a lávky. Renesanční věž vystavěl v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach na místě dřívější gotické brány. Brána byla po roce 2000 opravena. Brána je součástí Městského muzea, a je možné ji po domluvě v hlavní budově muzea navštívit. Najdete zde výstavu fotografií z 1. světové války Jindřicha Bišického a informace o původním opevnění města.

Cestou ven z města po zelené turistické značce jsem šla kolem funkcionalistické budovy bývalé velvarské synagogy, postavené v letech 1930-1931. Budova byla zdobená vitrážemi a původně sloužila židovské obci, která zanikla během II. světové války. Architektura synagogy se vyznačuje jednoduchostí s použitím geometrických prvků. I když prošla úpravami, stále představuje cenný historický objekt. Dnes v budově sídlí kulturně-vzdělávací centrum Velvarská kostka.

Obyčejně když navštívím nějaké město, chci si výlet trochu prodloužit o procházku volnou přírodou. Dnes jsem měla v plánu jít z Velvar po zelené turistické značce do Kralup nad Vltavou. Když jsem si cestu připravovala, všimla jsem si, že půjdu poměrně dlouho po polních cestách. Podle předpovědi mělo mrznout, a tak jsem předpokládala, že cesty budou schůdné. Trochu jsem se spletla. Bylo na nich hodně bláta, ale projít se daly. Cesta z Velvar vede mezi poli přes rozlehlé návrší, které je téměř bez lesů. A dnes docela dost foukalo. Naštěstí ale začalo svítit slunce, a tak i přes to bláto a vítr, se mi šlo dobře.

Cestou mě trochu překvapil bytový komplex Lešany. Domy jsou pěkné a asi i byty v nich jsou hezké, ale komplex stojí daleko od jakékoliv obce uprostřed polí na návrší, kde fouká a kde jsou všude kolem jen pole a bláto.

V Kralupech jsem měla chvíli čas před odjezdem vlaku, a tak jsem prohlížela centrum nedaleko novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava z konce 19. století. Jeho hranolová věž je vysoká 63 m. Kostel byl v roce 2002 zasažen povodní a musel projít velkou opravou. Před dvěma nebo třemi lety jsem podobně jako dnes měla čas před odjezdem dalšího spoje a město si prohlížela. Tehdy nedaleko nádraží probíhal rozsáhlý archeologický průzkum. Dnes už na tomto místě stojí nové domy a proti nim krásně opravený bývalý pivovar, jehož prostory slouží jako knihovna a další kulturní instituce. Je to moc hezký prostor.

Kralupy - kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava a opravená budova bývalého pivovaru, dřevěný altán v pěkném parku na kopci Hostibejk s odkrytými vrstvami pískovce

Vedení Velvar se také snaží město zvelebit. U každé památky je informační tabule s její podrobnou historií, na hřbitově jsou informace o důležitých osobách, které zde byly pohřbeny, kostel sv. Kateřiny je přes mříž otevřen k nahlédnutí, a přes mokřady vedou dvě naučné stezky s informacemi. Dozvíte se toho hodně, ale je vidět, že v Kralupech je daleko víc peněz.

Jsem ráda, že jsem do Velvar jela. Město jsem vůbec neznala. A teď si jsem jistá, že kdykoli ho někde uvidím nebo o něm uslyším, vždycky si na tento výlet vzpomenu.

Velvary – 19. února 2026