Úštěk - Helfenburk - Ostré
Dnes jsem se vypravila do kraje, kde jsem ještě nikdy nebyla a o kterém jsem neměla ani žádnou představu. Cestu jsem začala v městečku Úštěk, a odtud se vydala ke zřícenině hradu Helfenburk a k poutnímu místu na vrchu Kalvárie nedalo obce Ostré.
Úštěk s asi 3 tisíci obyvatel je město v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji, 17 km severovýchodně od Litoměřic. Je tvořen malým historickým jádrem, dvěma předměstími a 21 vesnickými místními částmi. Vlastní město bylo postaveno na výrazném pískovcovém návrší nad údolím Loubního a Úštěckého potoka. Ze severozápadní strany je ostroh chráněn rybníkem Barvíř, který stejně jako větší rybník Chmelař leží na Červeném potoce, což je přítok Úštěckého potoka. Město se leží v nadmořské výšce kolem 240 m na rozhraní CHKO České středohoří a Kokořínsko.
Ostroh nad údolím Loubního a Úštěckého potoka byl osídlen už v pravěku. Další archeologické nálezy jsou z 10. století. V té době tudy vedly staré obchodní cesty z Litoměřic do Lužice. Ve 14. století zde páni z Michalovic vybudovali hrad a roku 1361 byl Úštek povýšen na město. Roku 1387 zastavili Michalovicové město Berkům z Dubé, kteří pokračovali ve stavbě opevnění a městských bran, Litoměřické a Lipské, zbořených v 19. století. Roku 1426 koupil Úštěk husitský hejtman Václav Carda z Petrovic, který hradby rozšířil a postavil před hradem Pikartskou věž. Od roku 1475 pařil Úštěk Sezimům z Ústí. V době jejich vlastnictví prošlo město přestavbou v pozdní gotice. V této době byla vystavěna radnice, později obnovená po požáru v roce 1765. Byly opraveny brány a byly do nich vsazeny české nápisy. K roku 1571 je zmiňován městský dřevěný vodovod. Pro účast na stavovském povstání v roce 1621 bylo město konfiskováno. Brzy poté, v roce 1623, bylo předáno jezuitům. Novými majiteli se stala jezuitská kolej svatého Klimenta na Starém Městě pražském. V majetku jezuitů zůstalo město i hrad až do roku 1773, ale protože jezuité přenesli v druhé polovině 17. století správu panství do Liběšic, ztratil tím úštěcký hrad svůj původní význam. V té době se začalo rozvíjet také pěstování chmele. Palácová část hradu byla posléze přestavěna na pivovar (1677) a v roce 1779, kdy získalo hradní budovy úštěcké právovárečné měšťanstvo, byl hrad přestavěn na sladovnu. Město se ale dál rozvíjelo. Roku 1722 byl zrušen hřbitov na náměstí a bylo zde postaveno honosné děkanství podle plánů architekta Octavia Broggia, roku 1764 byl zbořen starý kostelík sv. Michala a na jeho místě postaven kostel sv. Petra a Pavla, pravděpodobně podle plánů J. V. Kosche.
Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 převzali správu Úštěka měšťané, kteří nově zřídili školu. Roku 1838 koupili Úštěk Lobkovicové a připojili ho k Roudnici. V 19. století zde začal vznikat průmysl, zejména textilní barvírny, a roku 1849 se Úštěk stal soudním okresem. Po roce 1938 se musela vystěhovat část českého obyvatelstva, po roce 1945 byla nuceně vysídlena německá většina a do města přišlo nové obyvatelstvo. Počet obyvatel v této době výrazně klesl (2 244 v roce 1930, 1 315 v roce 1950). Koncem padesátých let dvacátého století se začalo s Úštěkem a Úštěckem počítat jako s rekreační oblastí. Na místě zaniklého Velkého rybníka byl vybudován rybník Chmelař. V sedmdesátých letech odvedl silniční obchvat dopravu z města. V souvislosti s prohlášením města za památkovou rezervaci, vyhlášenou 28. července 1980, došlo k úpravám některých gotických domů, zahrnujících především obnovení podloubí. V posledních letech dochází k postupné revitalizaci fasád objektů.
Kostel sv. Petra a Pavla s budovou děkanství, domy na náměstí v Úštěku, Pikardská věž, pohled na Úštěk z údolí Úštěckého potoka
Modrá turistická značka vedla nejprve po silnici údolím Úštěckého potoka a po necelých 2 km odbočila do velmi hezkého údolí Hradeckého potoka. Údolím jsem došla až k odbočce ke zřícenině skalního hradu Helfenburk. Musím říct, že mě překvapilo, že hrad je poměrně rozsáhlý.
Vstup do hradu Helfenburk, studna, nádvoří hradu, výhled od hradu do údolí Hradeckého potoka
Hrad Helfenburk byl zbudován v první polovině 14. století rodem Ronovců, ale už roku 1375 se dostal do vlastnictví pražského arcibiskupství. V bouřlivých dobách na přelomu 14. a 15. století se hrad stal útočištěm arcibiskupa. Původní hrad na skalní plošině byl převážně dřevěný. Teprve po rozšíření za Jana Očka z Vlašimi byl na skále postaven kamenný palác, kaple a řada menších provozních budov. Byla vyhloubena nová 65 m hluboká studna vybavená šlapacím kolem. Jan z Jenštejna nechal rozšířit palác a především vystavěl nový masívní hradební okruh, který výrazně pozměnil celkový ráz hradu. Jedná se o komplex hradeb vysokých až 12 metrů, kterému dominuje přes 17 metrů vysoká obytná věž v čele hradu. Hradba včetně cimbuří se dosud zachovala. Vstupní brány byly chráněny kolébkovými padacími mosty a hlubokým příkopem, který je dnes z většiny zasypaný. Po vlastnictví arcibiskupů přešel hrad do šlechtických rukou. Obydlen zůstal ještě téměř po celé 16. století, ale roku 1620 byl zapálen a zničen. Hlavní věž se dočkala romantických úprav v letech 1887-90, kdy zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník hrabě Josef von Schroll. Poté začal být hrad atraktivní pro turisty. Díky místnímu občanskému sdružení, které se o Helfenburk celoročně stará, jsou ruiny vystavěné na pískovcové skále velmi dobře přístupné. Rozhled po krajině a atmosféra mohutné stavby rozhodně stojí za to. Hrad je volně přístupný po celý rok, ale věž jen o víkendech.
Poutní místo na vrchu Kalvárie u obce Ostré, výhled směrem na Úštěk, jezero Chmelař a vrch Sedlo
Po prohlídce hradu jsem pokračovala po modré značce až na křižovatku s místní červenou značkou, po níž jsem se vydala směrem k obci Ostré. Cesta vedla po okraji pravého srázu nad údolím Hradeckého potoka. Z několika míst byl výhled na hrad, i když částečně zastíněný stromy. Před několika dny byl v celé zemi silný vítr a to se projevilo i zde. Na několika místech byly popadané stromy, které jsem musela přelézat. Po místní značce jsem došlo až do obce Ostré a odtud pokračovala dál po žluté turistické značce k baroknímu poutnímu místu na vrchu Kalvárie. Poutní areál byl vystavěn v letech 1703 - 1707 jezuity, za autora stavby je považován známý barokní stavitel italského původu Octavio Broggio. K místu vede křížová cesta, která ústí na spodní terasu objektu. Odtud stoupá na vrchol široké pískovcové schodiště s výklenky a pozůstatky barokních soch. Na vrcholové plošině se nacházejí dvě totožné kaple a v pozadí boží hrob.
Vrátila jsem nazpět do obce a pokračovala po žluté turistické značce dolů do Havraního dolu a tímto údolím došla nejprve k vyhlídce na skalní útvar Opičí hlava a nakonec ke křižovatce s červenou turistickou značkou, která mě přes obce Lukovsko a Svobodná ves přivedla opět do Úštěka. Opičí hlavou se nazývá skalní útvar, jehož horní část připomíná hlavu opice.
Opičí hlava, pohled na město Úštěk s kostelem sv. Petra a Pavla od rybníka Barvíř, jezoro Chmelař - v pozadí vrch Sedlo, Ptačí domky
V Úštěku jsem procházela nejprve kolem rybníka Barvíř pod severní stranou ostrohu a pokračovala k jezeru Chmelař, který je hlavním centrem turistiky a odpočinku v letních měsících. Jezero s 67 ha vodní plochy a dvěma upravovanými písčitými plážemi nabízí návštěvníkům místo pro relaxaci i zábavu. Název jezero je pojem, který se všeobecně ujal jako v případě nedalekého Máchova jezera. Jedná se však o vžitý omyl, v obou případech jde o rybníky. Ten úštěcký vznikl počátkem 60. let minulého století na místě bývalého středověkého Velkého rybníku. Nová, 400 metrů dlouhá, sypaná hráz zvedla hladinu tak vysoko, že pod ní zmizela i malá osada Zelená ves.
České (též západní) předměstí Úštěku bylo díky své poloze na úzkém ostrohu jen málo vhodné pro budování dalších domů, které byly potřeba v dobách rozvoje města na přelomu 18. a 19. století. Středem ostrohu původně vedla cesta z Litoměřic. Podél výjezdové cesty zbyl jen úzký pruh roviny končící strmou stěnou. Zájemci o bydlení na tomto místě řešili nedostatek plochy tak, že vytáhli dřevěné trámy nad skalní stěnu a pro upevnění je podepřeli o skálu opřenými dřevěnými podpěrami. V mnoha pramenech se lze dočíst, že domky byly vybudovány italskými dělníky, kteří pracovali na stavbě železniční trati z Litoměřic přes Úštěk do České Lípy. Pravdou ale je, že domky jsou s jistotou doložené už na počátku 19. století, tedy mnohem dříve, než do města přišli italští dělníci. Pod domky byla vyhloubena sklepení. Střechy domků jsou z uličky tak nízko, že na ně lze dosáhnout rukou. Kromě historického rázu ale nenabízejí tak atraktivní pohled jako jejich druhá strana z Kamenné uličky. Některé z těchto domků jsou zapsány jako kulturní památka. Díky podobě s ptačími hnízdy nalepenými na skále se tak vžil pro tyto domy název "Ptačí".
Odtud jsem se už rychle vypravila na stanici autobusu. Měla jsem štěstí, že si pan řidič vyřizoval něco na telefonu, protože jsem si zapsala špatně čas odjezdu, a přišla jsem vlastně pozdě. Ale díky tomu, že se zdržel, jsem autobus stihla. Opět jsem s ním jela do Hněvic a odtud vlakem do Prahy. Byl to moc hezký výlet, takový plný očekávání. Ráda jezdívám někam, kde to vůbec neznám. Jdu a dívám se. Je to krása. A navíc, dnes byl pěkný slunečný den.
10. 20 2022