Údolím Černého potoka a Kačáku

Před několika dny jsem se vypravila na výlet nedaleko Prahy. Šla jsem z Unhoště do Loděnice. Počasí nebylo sice nejlepší, ale nakonec musím říct, že se mi cesta moc líbila. Městečko Unhošť, které leží při rozhraní Křivoklátské vrchoviny s Pražskou plošinou. Žije zde necelých 5000 obyvatel. V roce 2003 bylo jeho historické jádro vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Území bylo osídleno již v mladší době kamenné. Severozápadně od města bylo archeologickými nálezy prokázáno také keltské osídlení. Nacházelo se zde i slovanské pohřebiště z 9.- 11. století, které bylo objeveno poblíž dnešního kostela. Nejstarší písemná zpráva o Unhošti pochází z roku 1284.

Kostel sv. Petra a Pavla v Unhošti, cesta údolím Černého potoka

K nejcennějším památkám města patří kostel sv. Petra a Pavla. Jeho kněžiště a část lodi kostela byly vystavěny již mezi léty 1180-1250. Poté, co byl kostel roku 1639 vypálen, byla v letech 1655-57 přistavěna věž a roku 1715 byl kostel prodloužen o kůr a kostel získal nový západní štít v barokním slohu. Hlavní oltář je pseudorenesanční z roku 1892. Obrazy křížové cesty namaloval Karel Stráník a pocházejí z roku 1972. Na hřbitově severně od náměstí stojí kaple sv. Barbory (z roku 1702) a hrob faráře Jana Jungmanna, bratra českého jazykovědce a obrozence Josefa Jungmanna. K dalším pamětihodnostem patří například hřbitov či několik měšťanských domů.

Od náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla jsem se vydala na cestu po modré turistické značce, vedoucí zpočátku podél několika rybníků údolím Černého potoka. Toto nepříliš široké údolí mě překvapilo svou malebností. Pohodlnou cestou po úbočí stráně nad levým břehem potoka jsem procházela kolem dvou už nefunkčních mlýnů - Suchého a Nového mlýna. Nový mlýn je vůbec nejstarším mlýnem na Černém potoce - první písemná zpráva o něm pochází z roku 1636. Modrá turistická značka mě dovedla až do osady Markův mlýn. Tady se Černý potok vlévá do říčky Loděnice, nazývané lidově "Kačák".

Od křižovatky turistických cest v této osadě jsem pokračovala dál po červené turistické značce. Bohužel ale cesta, vedoucí údolím Loděnice, byla na mnoha místech bahnitá. Ze strání lemujících údolí stékají potůčky a jinde voda podmáčí cestu. Jeden z těchto potůčků - Rýmavský potok - jsem musela dokonce přebrodit. Naštěstí byl mělký a voda mi nenatekla do bot.

Po turistické značce jsem došla do osady Podkozí a pokračovala podél jakéhosi oploceného areálu, chráněného množstvím kamer. Až teď, když tento zápis píšu, jsem se dozvěděla, že areál za plotem patří rodině Petra Kellnera. Sídlo obklopuje lesní obora o ploše 130 hektarů pro chov daňků

Údolí říčky Loděnice

Po červené turistické značce jsem pokračovala dál přes obec Nenačovice směrem k obci Loděnice. V jednom úseku jsem procházela zamokřeným, ale moc hezkým údolím říčky Loděnice. Šla jsem po úzké pěšince podél jednoho z jejích ramen a občas jsem se i trochu bála, že cesta bude tak podmáčená, že se budu muset vrátit. To se ale naštěstí nestalo.

Říčka Loděnice, kostel sv. Václava a klášter sv. Václava a sv. Ludmily

Od kostela jsem ještě zašla k ženskému pravoslavnému klášteru sv. Václava a sv. Ludmily, který se nachází v rozsáhlé novorenesanční vile, označované jako zámek Vinice. Vilu si nechal postavit v roce 1873 pražský hoteliér Antonín Cífka, který v okolí založil vinice. Na vinicích se mu postupně podařilo vypěstovat několik vyhlášených odrůd vína. Zámecké sklepy sloužily jako stáčírna vína. K zajímavostem patří, že zde vznikl první tenisový kurt v Čechách. Nedávno vila získala nového majitele, který ji celou zrekonstruoval a upravil na pravoslavný klášter sv. Václava a sv. Ludmily. V něm se pravidelně slouží mše. Kromě vzácných ikon a ostatků svatých se zde nachází také malý obchod s knihami.

Udělala jsem si několik fotografií a z nedaleké autobusové zastávky jsem odjela do Prahy. Dnešní výlet byl velmi dlouhý - kolem 18 km - a musím říct, že jsem byla docela unavená. Cestou jsem přemýšlela nad tím, že je zvláštní, že jsem v těchto končinách ještě nikdy nebyla. Osmnáct let jsme bydleli v Kladně, což je jen kousek od Unhoště, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se sem mohla podívat. I když bylo dnes pod mrakem a docela zima, výlet byl hezký. Šla jsem stále sama, cestou jsem potkala jen jednoho člověka. Obzvlášť se mi líbilo údolí Černého potoka, ale i jiné úseky byly malebné.

26. 1. 2022