Šternberk

Na první den cesty na severní Moravu jsem si naplánovala cestu do Šternberka, kde jsem předtím ještě nikdy nebyla. Šternberk s asi 13 tisíci obyvatel je moravské město ležící asi 16 km severně od Olomouce na říčce Sitce. Severní část města Šternberk leží na úpatí Nízkého Jeseníku, naopak jižní část v Hornomoravském úvalu. Město vzniklo z osady pod hradem stejného jména, střežícího důležitou křižovatku obchodních cest. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Dějiny města Šternberka začínají koncem 13. století a předchází jim vznik stejnojmenného hradu, jehož majitelům Šternberk jako poddanské město patřil. Zakladateli hradu byli Šternberkové a posledními majiteli šternberského panství se stali Lichtenštejnové. Město výrazně zasáhla třicetiletá válka, po níž se Šternberk poněmčil. Díky průmyslovému rozvoji v 19. století se město stalo významným regionálním centrem.

Hrad Šternberk - pohled ze zámeckého parku a  pohled z cesty od města

Nejvýznamnějšími památkami města je národní kulturní památka hrad Šternberk, a kostel Zvěstování Panny Marie s přilehlým augustiniánským klášterem, němž je umístěna Handkeho galerie. Ve městě se nacházejí také zbytky městského opevnění, mariánský morový sloup a množství hodnotných měšťanských domů. Na dřívější výrobu nástěnných hodin, budíků a hodinek navazuje muzeum Expozice času.

Městská památková zóna byla ve Šternberku vyhlášena v roce 1992. Tvoří ji širší centrum města a gotický hrad/zámek s lesoparkem. V celé zóně se dochovalo mnoho patrových měšťanských domů, které dnes mají převážně klasicistní ráz po přestavbách v 19. století.

Mým prvním zastavením ve Šternberku byl jeho hrad či zámek. Během prohlídky jsme se dozvěděli základní informace o stavbě a o posledních majitelích – Lichtejnštejnech, kteří vlastnili zámek až do roku 1945.

Hrad Šternberk, původně obranné středověké sídlo s dochovanou válcovitou věží a zbytky opevnění hlavního paláce, stojí na výběžku Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce okolo 300 metrů. Od roku 1967 je chráněn jako kulturní památka ČR a v roce 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Je přístupný veřejnosti a spravuje ho Národní památkový ústav.

První písemná zmínka o hradu pochází sice až z roku 1269, ale hrad byl založen již po polovině 13. století Zdeslavem ze Šternberka. Zdeslav ze Šternberka se zasloužil o odvrácení vpádu Kumánů v roce 1253 a byl za to odměněn titulem královského číšníka a bylo mu poskytnuto zdejší území. Roku 1339 byl majitelem hradu Štěpán ze Šternberka a od roku 1357 jeho syn Albrecht Aleš ze Šternberka, který byl litomyšlským biskupem. Za něj docházelo ke stavebním úpravám a hrad byl změněn na biskupskou rezidenci. Hradní kaple byla vyzdobena podle stylu, panujícího na dvoře Karla IV. Po jeho smrti držel hrad jeho synovec Petr ze Šternberka.

Z interiéru zámku, na zámku jsou k vidění pěkná keramická kamna

Roku 1397 získal hrad Petr z Kravař, roku 1430 ho obsadili husité, a poté se zde vystřídalo ještě několik dalších majitelů. Za Berků z Dubé a Lipé proběhla renesanční rekonstrukce hradu. Berkové také zasáhli do života v podhradí, v němž nechali vybudovat systém hospodářských a správních budov. Přestavěný hrad roku 1570 vyženili potomci Jiřího z Poděbrad, slezská knížata z Minstrberka, kteří ho vlastnili až do vymření rodu v polovině 17. století. Za třicetileté války byl hrad značně poničen.

Na přelomu 17. a 18. století koupil hrad kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Hrad nebyl dlouhou dobu užíván a chátral, avšak po roce 1886 byl regotizován podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera a opraven v duchu romantického historismu. U hradu byl pak v letech 1907–1909 také vídeňským architektem Albertem Esche vytvořen lesopark. Celé sídlo se stalo luxusním sídlem, vybaveným historickým mobiliářem, obrazy, nábytkem, plastikami a gobelíny. Rodu pánů z Lichtenštejna patřil hrad až do roku 1945, kdy byl zestátněn. V letech 2019 až 2022 byla ukončena velká rekonstrukce několika hradních částí včetně lesoparku.

Už ve vlaku jsem se seznámila s jednou paní, která se prohlídky také zúčastnila. Po prohlídce jsme spolu ještě šly kus cesty po žluté turistické značce směrem na Dolní Žleb. Asi po jednom km jsme se rozloučily a já se vracela po stezce do údolí na modrou turistickou značku, po které jsem došla na Horní náměstí s kostelem Zvěstování Panny Marie a augustiniánským klášterem.

Kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1783 je barokně klasicistní chrám, který nahradil původní románský kostelík sv. Jiří a pozdější gotický kostel, který nechal na tomto místě v roce 1371 postavit Petr ze Šternberka. V tomtéž roce Albrecht ze Šternberka k němu přivedl augustiniány-kanovníky. V roce 1430 byl kostel poškozen během husitských válek, pak dvakrát vyhořel, a v roce 1775 byl zbořen.

Augustiniáni kostel radikálně přestavěli do klasicistní podoby v letech 1775–1783 podle plánů brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Po zrušení augustiniánského kláštera Josefem II. v 18. století se kostel stal farním kostelem. Dvě věže jsou vysoké 60 m. Dominantou interiéru je hlavní oltář z roku 1798 a nové varhany. Významnou památkou je Šternberská madona z konce 14. století. Kostel byl zapsán na seznam kulturních památek.

Horní náměstí s kostelem Zvěstování Panny Marie s Mariánským sloupem, interiér kostela

Klášter augustiniánů kanovníků byl činný mezi léty 1371 až 1775, s výjimkou husitských bouří v letech 1421–1451. Budovy kláštera stojí na návrší vedle kostela Zvěstování Panny Marie.

Kanonii 4. března 1371 založil Albert ze Šternberka, tehdy arcibiskup magdeburský a rádce císaře Karla IV. Ten také pozval prvních čtrnáct řeholníků z jejich mateřského kláštera v Roudnici nad Labem, v čele s proboštem Václavem († 1384). Nejdříve se usadili při románském městském kostele sv. Jiří, který založil Albertův předek Zdislav ze Šternberka v polovině 13. století. Výstavba budov konventu s kvadraturou a dvojlodním kostelem Zvěstování Panny Marie byla dokončena v první polovině 80. let 14. století.

Klášter byl nejstarší augustiniánskou kanonií na Moravě. Na střední Moravě působili šternberští kanovníci spolu s augustiniánskou kanonií v Prostějově (založenou roku 1391) jako významné centrum kultury a vzdělanosti.

Husitské války šternberskou kanonii velmi těžce postihly, podobně jako většinu klášterů v českých zemích. Řeholníci se vrátili roku 1432, a mezi lety 1451 a do roku 1461 zdevastované budovy opravili. Další pohromou byl požár města 21. června roku 1626, který zachvátil také klášter. Opravy škod trvaly do roku 1632. Klášter a zčásti i kostel byly renovovány do roku 1737 do vrcholně barokní podoby. Roku 1775 byl klášter zrušen a krátce na to starý kostel zbořen. Stavba nového kostela trvala do roku 1783 a byla do ní přenesena část starého zařízení. Klášter patří mezi nemovité kulturní památky města Šternberka.

Prohlédla jsem si kostel, udělala si několik fotografií s pěkným barokním Mariánským sloupem z roku 1719 a pokračovala přes Hlavní náměstí pak podél říčky Sitky na nádraží. Odtud jsem přes Šumperk odjela do Velkých Losin, kde jsem byla ubytovaná.

Šternberk – 18. června 2025