Slavkovský les

Kdysi mi jeden kamarád vyprávěl o krásenské rozhledně. Později jsem ji viděla na fotografii a musím říct, že mě opravdu zaujala a přála jsem si ji navštívit. Jenže dostat se do Krásna z Prahy veřejnou dopravou není zas taková legrace. Dnes mi to trvalo téměř 5 hodin, ale cestou se mi podařilo vyfotografovat si hrad Loket a prohlédnout si i Horní Slavkov. Tím chci říct, že cesta byla sice dlouhá, ale zas tolik mi to nevadilo.

Horní Slavkov, město v Karlovarském kraji, se pyšní bohatou hornickou historií sahající až do 14. století. Z významného centra těžby stříbra, cínu, wolframu a uranu, kdysi prosperovalo a rozvíjelo se natolik, že se v 16. století stalo jedním z největších měst Českého království. Důkazem jeho slávy je renesanční centrum a unikátní technické stavby, jako je například 24 km dlouhá Dlouhá stoka. Kromě hornictví se zde rozvíjela i výroba porcelánu – v okolí vznikla první porcelánka v českých zemích. Dnes leží Horní Slavkov v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a nabízí turistům krásnou přírodu a poznávání historie.

V roce 1992 bylo historické jádro města vyhlášeno městskou památkovou zónou. Mezi nejcennější památky patří kostel sv. Jiří, špitální kostel sv. Anny či několik měšťanských domů. K zajímavým stavbám patří i hotel Rothen Ochsen, který navštěvoval německý básník J. W. Goethe.

Nejcennější stavbou města je kostel sv. Jiří, vybudovaný jako pozdně gotický. V 18. století byl barokně upraven. Jedná se o jednolodní stavbu s pětibokým presbytářem, zaklenutou síťovou žebrovou klenbou a západní hranolová věží, která je v patře osmiboká. Součástí památkově chráněného areálu kostela je kamenná zvonice z roku 1540 a barokní kaple Božího Těla, která byla vystavěna v roce 1736 na místě původní dřevěné kaple za hřbitovem u kostela sv. Jiří. Kaple je od roku 2003 chráněna jako kulturní památka České republiky a v roce 2010 byla opravena.

K zajímavým poměrně nedávným stavbám patří i obloukový kamenný železniční viadukt o devíti obloucích na trati Nové Sedlo u Lokte - Krásný Jez, který vznikl v roce 1901.

Rozhledna Krásenský vrch, historická část Horního Slavkova s Pluhovým domem z roku 1510, Krásno – kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

Z Horního Slavkova jsem jela do Krásna autobusem. Nebylo to daleko, mohla jsem jít pěšky, ale z časových důvodů jsem se rozhodla pro cestu autobusem.

Starobylé hornické město Krásno vzniklo v místě původní hornické osady Drei Linden. První zmínka o Krásnu je z roku 1241. V roce 1355 bylo Krásno povýšeno na městečko a byly mu uděleny horní svobody a práva pro doly a rýžoviště cínu. Důl Vilém, významné místo těžby, fungoval do roku 1991 a dnes zde sídlí Hornické muzeum Krásno.

Za Pluhů z Rabštejna se stalo Krásno v roce 1529 horním městem. Nacházely se zde přední cínové doly v Evropě. Z Hubského pně bylo vytěženo přes 10 tisíc tun cínu. Král Ferdinand I. povýšil majestátem 1.září 1547 město na královské horní město a zároveň mu udělil městský znak. Již koncem 16.století však město zažívá první pokles produkce cínu, a přestože jeho těžba v budoucnu ještě několikrát vzrostla, nastává v 19.století úpadek cínařství a začíná se rozvíjet výroba porcelánu. V roce 1848 při požáru města shořely s většinou města i jeho památky. Městský status byl v roce 2007 Krásnu obnoven. 

K významným stavbám ve městě patří novorománský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl přestavěn podle projektu Josefa Scherbauma z původního gotického kostela, který v roce 1858 vyhořel. Na bývalém hřbitově nad kostelem stojí hranolová zvonice ze 16. století. 

Z krásenského náměstí jsem se vydala kolem kostela sv. Kateřiny Alexandrijské po žluté turistické značce k rozhledně. Cestou jsem se zastavila na konci Krásna u malého rybníčku, nad nímž se vlévá do potoka Stoky umělý vodní kanál Dlouhá stoka. I když jsem o něm dost podrobně psala v článcích Prameny – Kladská a Prameny – Bečov nad Teplou z 8. a 9. července 2025, přesto uvedu alespoň základní informace. 

Kanál Dlouhá stoka o délce 24 km pochází ze 16. století. Důvodem pro jeho výstavbu bylo to, že důlní činnost spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a zařízení a do báňských provozů bylo třeba dopravit dřevo ze vzdálených kynžvartských lesů, jehož zásoba se v okolí Horního Slavkova a Krásna stále ztenčovala. Trasa byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem v roce 1530. Stavební práce byly zahájeny v roce 1531 a vodní dílo bylo dokončeno v roce 1536. Už v době dokončení představoval kanál mohutné dílo, ale během druhé poloviny 16. století se vodní soustava stále zdokonalovala. Byla tvořena sítí kanálů přes 30 km dlouhou.

Její součástí byla i soustava deseti velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel a spád zhruba 0,35 m na 100 m, šířku přes 2 m. Na svou dobu se jednalo o vodní dílo, které ve střední Evropě v 16. století nemělo obdoby rozsahem ani způsobem provedení. Tato důmyslná soustava vodních děl, jejíž součástí jsou i retenční rybníky s přibližným objemem vody 630 000 m³ vody, umožňovala provozování báňských děl na hlavních cínových ložiskách ve Slavkovském lese.

Rozhledna Krásenský vrch a schodiště na vrcholovou plošinu, kanál Dlouhá stoka v místě křížení se žlutou turistickou značkou

Dlouhá stoka byla využívaná od roku 1547 v okolí Horního Slavkova a Čisté, kde ve své době leželo jedno z nejbohatších ložisek cínových rud v Evropě, k plavení dřeva a zásobování cínových dolů vodou. Cín ze Slavkovského lesa ovládl během 1. poloviny 16. století téměř všechny hlavní evropské trhy.

Dlouhá stoka odtéká z Kladského rybníka v nadmořské výšce 810 m a pokračuje dále přibližně ve směru od západu k východu. Teče kolem obce Prameny, za obcí míjí Národní přírodní památky Upolínovou louku pod Křížky a Křížky, nacházejí se nad jejím levým břehem. Pokračuje severovýchodním směrem k obci Nová Ves, kde se z ní odebírá voda pro malou úpravnu vody k zásobování obyvatel Nové Vsi. Před Krásnem teče pod vrchem Na vyhlídce (též Krásenský vrch, 778 m n. m.) s kamennou rozhlednou. Dlouhá stoka končí v obci Krásno, kde se vlévá do potoka Stoka.

Po žluté turistické značce jsem z města pokračovala ke krásenské rozhledně.

Rozhledna Krásenský vrch je 25 metrů vysoká kamenná rozhledna s charakteristickým spirálovým pravotočivým schodištěm se 120 schody. Projekt rozhledny vytvořili sochař Willy Russ (1887–1974) a stavební technik Fritz Hoffmann. Rozhledna byla slavnostně otevřena 23. června 1935. Dnes je pokládána za jednu z nejromantičtějších a nejkrásnějších rozhleden v České republice. Skýtá dobrý výhled na Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu, Krušné a Doupovské hory. Vrcholový kamenný ochoz je opatřen vyhlídkovými tabulkami. Rozhledna je od roku 1958 na seznamu kulturních památek České republiky. Rozhledna je skutečně krásná. Byla postavená z hodně velkých kamenů a je to v podstatě válec, kolem kterého se otáčí kamenné schodiště vedoucí na vrcholovou plošinu.

Po výstupu na vrcholovou plošinu a několika fotografiích jsem pokračovala v cestě po žluté turistické značce. V místě, kde cestu kříží Dlouhá stoka, jsem turistickou značku opustila a pokračovala po neznačené cestě do údolí Dolského potoka. Nejprve jsem šla lesem, ale pak přes pastvinu. Měla jsem štěstí, že na ni nebyla ještě žádná zvířata. Na pastvině poblíž rozhledny se pásli býci. Kdyby byli i tady, nevím, co bych dělala. V údolí jsem se napojila na zpevněnou cestu a po ní došla k rozestavěnému objektu – pravděpodobně budoucímu kravínu – a opět po neznačené cestě vystoupala přes další pastvinu k lesu. Naštěstí ani zde zvířata nebyla. 

Další cesta stále mírně nahoru vedla převážně lesem v horní části jižní stráně údolí Dolského potoka. Po ní jsem došla až k silnici do Bečova. Když jsem si cestu připravovala, moc se mi po silnici jít nechtělo, a tak jsem si vymyslela, že bych mohla u Starého dvora ze silnice odbočit na cestu, dojít na místní červenou značku a po ní se pak napojit na silnici až kousek nad Bečovem. Ale byla jsem dnes dost unavená, a tak jsem šla do Bečova po silnici. Ta naštěstí vedla stále z kopce a byl na ni jen minimální provoz. V Bečově jsem ještě chytila vlak, kterým jsem se chtěla vrátit domů, ale přišla jsem jen minutu před jeho odjezdem.

Údolí Dolského potoka, cesta lesem k silnici do Bečova, výhled ze silnice do Bečova (nedaleko Starého dvora)

Dnešní výlet nebyl dlouhý, i převýšení bylo srovnatelné s jinými výlety, ale na jeho konci jsem byla opravdu hodně unavená. Viděla jsem ale krásnou krajinu. Obzvlášť údolí Dolského potoka, kudy nevedou turistické značky, se mi moc líbilo. A pak výhledy ze silnice nedaleko Starého dvora byly moc krásné.

Slavkovský les - 21. května 2026