Slaný

I když jsem po mnoho let bydlela nedaleko města Slaný, město jsem moc neznala. Dnes jsem se sem vypravila a jeho návštěvu jsem spojila s vycházkou na Slánskou horu.

Město Slaný je někdejší královské město v okrese Kladno asi 29 km severozápadně od Prahy. Žije zde přibližně 16 tisíc obyvatel. Od jihozápadu po severovýchod městem protéká Červený potok a jeho pravostranný přítok Šternberský potok. Dominantou města je Slánská hora, která je společně s Vinařickou horou vůbec nejjižnějším výběžkem sopečné činnosti Českého středohoří a od roku 1998 je přírodní památkou.

Trhová osada Slaný vznikla v období raného středověku, nejspíše již v 11. století, při důležité obchodní stezce vedoucí z Prahy do Saska, kterou zde protínají další vnitrozemské cesty. V průběhu 12. století zde vzniká expozitura benediktinského kláštera v Ostrově u Davle, který v okolí získává majetek nejspíše přímo od panovníka. Mniši zde zakládají také nový kostel zasvěcený sv. Gothardovi, jehož úctu ostrovský klášter šířil. Nejspíše ještě do konce 12. století nebo nedlouho poté zde vyrostla románská trojlodní bazilika, předchůdce dnešního farního kostela. Majetkové državy několika zejména církevních institucí na území významné osady a v jejím blízkém okolí byly důvodem, proč se panovníkovi nepodařilo povýšit osadu na město dříve. Základním předpokladem tohoto kroku totiž bylo majetkové scelení lokačního území.

Přesné datum vysazení nového královského města dle magdeburského práva není známo. Stalo se tak mezi roky 1295-1305. Nedlouho po založení bylo nové město opevněno. V roce 1348 zasáhlo město zemětřesení. Po roce 1358, kdy byla králem Karlem IV. nařízeno založení vinic v Praze a posléze v královských městech, došlo k rozšíření vinohradů i ve Slaném. Rozkládaly se na stráních Slánské hory či na úbočí Hájů. V roce 1371 zasáhl město ničivý požár, bezprostředně po něm začíná obnova města včetně novostavby farního gotického kostela sv. Gotharda.

Kostel sv. Gotharda, náměstí s radnicí (vpravo bývalá budova piaristické koleje - dnes muzeum a knihovna), Velvarská brána a hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice

Krátce po vypuknutí husitských bouří roku 1419 opustili město ostrovští benediktini, kteří se do něj již nikdy nevrátili, a do města přišli reformní kněží strany podobojí. Slaný dokonce patřil mezi tzv. šest vyvolených husitských měst, která měla být spasena při nadcházejícím konci světa očekávaném radikálními kazateli. V květnu 1420 došlo ke zvratu, kdy město obsadila Zikmundova vojska a navštívil ho dokonce sám panovník, který zakročil proti příznivcům husitství. V březnu 1421 však otevřeli měšťané brány opět husitskému vojsku a stali se součástí pražského městského svazu. V něm zůstali až do dobytí a vyplenění města vojskem radikálnějšího táborského svazu pod vedením Jana Roháče z Dubé v dubnu 1425, jehož součástí se potom stali na dalších deset let. Po porážce táboritů v bitvě u Lipan roku 1434 se město poddalo vládě panské jednoty a roku 1436 přijalo Zikmunda za krále. Slaný nadále patřil k umírněnému utrakvistickému proudu a roku 1452 podpořil volbu Jiřího z Poděbrad zemským správcem. Král Jiří z Poděbrad pak městu věnoval mnoho výsad.

Nekatolické město se účastnilo povstání proti panovníkovi roku 1618, kdy zde pobývala rodina vzdorokrále Fridricha Falckého. Po porážce stavovského odboje nastává zásadní zlom v dějinách města, které se z hrdého královského a krajského města stává městem poddanským, neboť bylo panovníkem prodáno Martinicům sídlícím v nedalekém Smečně. Za třicetileté války pak bylo rovněž poškozeno pobytem válčících armád.

V době, kdy majitelem města byl Bernard Ignác z Martinic, byla práva měšťanů omezena ve prospěch jeho panství. Na druhou stranu tato významná osobnost své doby vtiskla Slanému barokní ráz. Roku 1655 založil Bernard Ignác z Martinic při renesančním hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice za hradbami města františkánský klášter a uprostřed kostela nechal vystavět jako jeho srdce loretánskou kapli. Přímo na hlavním náměstí založil roku 1658 piaristickou kolej, která zajišťovala vzdělání na úrovni středního školství a pro vrchnostenskou správu panství vystavěl budovu čp. 1 zvanou Martinický dvůr. Roku 1662 dal vztyčit na Slánské hoře tři kříže na znamení Kalvárie a roku 1665 nechal na dalším tehdy holém pahorku směrem ke Smečnu vystavět kapli Božího hrobu, nejstarší v Čechách.

Kostel svatého Gotharda je nejvýznamnější sakrální gotickou památkou města Slaný. Je prohlášen kulturní památkou České republiky. Kostel byl založen v průběhu 12. století benediktinskými mnichy z ostrovského kláštera jako románská trojlodní bazilika. V této podobě kostel sloužil po celé 13. století, kdy ostrovská expozitura, později proboštství, získávala na významu, a i v podmínkách nově založeného královského města krátce po roce 1300. V jeho bezprostřední blízkosti vzniká městské opevnění s mohutnou Pražskou bránou, zbořenou v 19. století.

K první gotické fázi výstavby dochází ve 2. polovině 14. století. Do husitských válek byla dokončena gotická trojlodní stavba. Na počátku husitských bouří opouští Slaný ostrovští benediktini, kteří se do města již nevrátili a duchovní správy se na další dvě staletí ujímají nejprve utrakvističtí a později také luteránští kněží. Kostela se krutě dotkly události z dubna 1425, kdy bylo město dobyto vojsky táboritů a někteří z obránců byli upáleni přímo v kostelní věži. Poškozena však byla celá stavba a nejnutnější opravy musely být provedeny neodkladně, k celkové přestavbě se ovšem přistoupilo až v dobách míru kolem poloviny 15. století. Dnešní podobu kostela ovlivnila přístavba barokní kruchty, nové schodiště do krovu při západním průčelí a také opravy v poslední třetině 19. století. Další obnovy kostela proběhly v roce 1933 a v exteriéru naposledy v 70. letech 20. století.

Městské opevnění stálo již počátkem 14. století. Vnitřní město bylo ohrazeno pomocí dvou linií až 4 metry vysokých hradeb oddělených parkánem. Hradby navíc chránil příkop, který byl na jihovýchodě zaplněn vodou. Do města se vcházelo třemi branami a jednou fortnou (malá branka). Hradby byly částečně poničeny v průběhu husitských bouří. K postupnému bourání opevnění docházelo v průběhu 1. poloviny 19. století. Dodnes se zachovala jeho část u kostela sv. Gottharda, kde zpevňuje základy kostela, v některých částech města bylo začleněno do nově budovaných domů. Ze středověkého opevnění města se dodnes dochovala jediná brána, která pravděpodobně pochází z roku 1443. Je to Velvarská brána v severní části opevnění města. Brána dosahuje výšky 38 metrů a vrchol její střechy je zakončen měděným kohoutem.

Piaristická kolej se nacházela v mohutné dvoupatrové budově s kaplí ve východní straně hlavního náměstí historického centra. Vznikla z iniciativy Bernarda Ignáce Bořity hraběte z Martinic a byla postavena v roce 1660. Později byla ještě neorenesančně upravena. Zajímavostí je, že v letech 1846-77 využívalo levé křídlo koleje první slánské divadlo. Po roce 1939 přestala kolej sloužit piaristům a bylo sem přemístěno vlastivědné muzeum. Od roku 1960 zde sídlí knihovna.

Radnice Slaný se nachází v domě, který získalo město Slaný v roce 1378 jako dar od Karla IV. s podmínkou, že zde zřídí radnici. V roce 1751 nechal Michal z Martinic vystavět v původním místě radnici novou, ta však o čtyři roky později vyhořela, během jednoho roku však byla znovu postavena. Jednu z nejvýraznějších rekonstrukcí provedl v roce 1890 architekt Rudolf Štech.

Z náměstí jsem prošla Velvarskou bránou a vydala se směrem k městskému hřbitovu s hřbitovním kostelem Nejsvětější Trojice. Kostel vznikl již v letech 1581-1602. V roce 1623 byl však zpustošen procházejícími vojsky. V rámci oprav byl k němu v letech 1655-62 přistavěn barokní františkánský klášter. S výjimkou let 1950-89 slouží klášter svému účelu dodnes. Od roku 1996 zde žije malá komunita bosých karmelitánů. V interiéru kostela je nacházejí varhany z roku 1776 od Ant. Reisse.

Od kostela jsem se vypravila k poslednímu cíli dnešní krátké cesty, na Slánskou horu. Přírodní památka Slánská hora (330,1 m) tvoří výraznou přírodní dominantu města Slaný v okrese Kladno. Z geologického hlediska představuje Slánská hora čedičovou kupu, pozůstatek třetihorní sopečné činnosti. Nachází se v geomorfologickém celku Pražská plošina a je spolu s Vinařickou horou nejjižnějším výběžkem sopečné činnosti Českého středohoří. Ve svazích hory došlo ke vzniku řady puklin a drobných jeskyní, které dnes poskytují útočiště např. poštolkám, kunám či netopýrům.

Hora se tyčí zhruba 70 metrů nad údolí Červeného potoka, které ji odděluje od západněji položeného centra města. Území přírodní památky zaujímá vrcholovou část plus severní a západní svahy hory; jeho rozloha činí 2,23 ha. Většinu svahů Slánské hory pokrývá smíšený les, na severním a západním úbočí se nacházejí čedičová skaliska s několika puklinovými jeskyňkami. V minulosti zde vyvěraly dva slané prameny, které daly městu jméno. Do dnešní doby se však nezachovaly (voda tzv. Slaného pramene na sz. úpatí hory již sůl neobsahuje). Více než polovina hory na východní straně padla za oběť dvěma mohutným lomům na těžbu čediče, přičemž bylo značně poškozeno místní významné archeologické naleziště. Na záchranu hory bylo před časem vynaloženo mnoho ochranářského úsilí, lom po ukončení těžby částečně zavezen a osázen stromy a keři.

Cesta na Slánskou horu, vrchol hory, lom - v pozadí  nad ním Tři kříže, výhled na město Slaný

Na temeni Slánské hory se nacházejí tři velké dřevěné kříže z roku 1662, osazené na popud hraběte Bernarda Ignáce z Martinic, které symbolizují utrpení místních obyvatel za třicetileté války. Z několika míst na vrcholu a západním úbočí se nabízejí působivé pohledy na město Slaný.

Zejména pozvolněji se sklánějící jihovýchodní svahy hory, dnes zničené kamenolomem, byly s většími či menšími přestávkami obývány bezmála pět tisíciletí. Za tu dobu se vytvořila nálezová souvrství o mocnosti až tři metry. Nejstarší období tvoří eneolitické kultury nálevkovitých pohárů (polovina 4. tisíciletí př. n. l.) a řivnáčská (počátek 3. tisíciletí př. n. l.). Nejvýznamnější etapu osídlení Slánské hory pak představuje únětická kultura doby bronzové (počátek 2. tisíciletí př. n. l.). Pravděpodobně během následujícího osídlení příslušníky věteřovské skupiny na vrcholu vzniklo opevněné hradiště. Pro dobu železnou byly zjištěny stopy osídlení z pozdní doby halštatské (před polovinou 1. tisíciletí př. n. l.) a slovanská osada z přelomu starší a střední doby hradištní (8. a 9. století). První archeologické nálezy pocházejí z dvacátých let 19. století a poslední záchranný výzkum před postupujícím kamenolomem probíhal na Slánské hoře v letech 1955 až 1964. Jeden z archeologů, Matyáš Kalina z Jäthensteinu řadil Slánskou horu mezi pravěká obětní místa.

Vystoupala jsem na vrchol Slánské hory a cestou si udělala několik fotografií. Trochu nemile mě překvapilo, že se při cestě nacházelo dost odpadků a že informační tabule naučné stezky byly zničené. Je to škoda, protože z vrcholu je opravdu krásný rozhled po okolí. Chvíli jsem se nahoře procházela a rozhlížela se. Pak jsem vrátila dolů do města a autobusem odjela do Prahy.

28. 3. 2022