Sedlčansko

01.04.2022

O krásách Sedlčanska jsem se poprvé dočetla v knize Žulové krajiny Středních Čech. Kraj jsem neznala, a proto jsem si sem naplánovala několik výletů. Krajina je opravdu malebná, trochu melancholická a určitým způsobem opuštěná - moc turistů tu většinou nepotkáte. Některé z těchto výletů jsem už uskutečnila, a další mám ještě v plánu. Dnes jsem se vydala z obce Počepice do Kamýka nad Vltavou. V Počepicích jsem byla už podruhé - mají zde pěkný gotický kostel postavený kolem roku 1300 - ale dnes jsem se chtěla podívat na nedalekou křížovou cestu.

Křížová cesta vznikla v letech 1861-1887 na popud počepického faráře Antonína Kacerovského. Je tvořena čtrnácti kamennými kříži rozmístěnými podél cesty od kostela svatého Jana Křtitele na nedaleký vrch Radešín do míst, jimž se říká Kalvárie. V roce 2001 byla cesta za pomoci Nadačního fondu Patronátu Sedlčansko a Sdružení obcí Sedlčanska opravena a poté znovu vysvěcena. Děti ze sedlčanské Základní školy Propojení přitom jednotlivé kříže dozdobily motivy ukřižování, malovanými na sklo. Z procházky na Radešín se naskytne jeden z nejkrásnějších výhledů do kopcovité krajiny Sedlčanska na hrad Vysoký Chlumec. Vzácností jsou opravdové kříže.

Když jsem si před výletem hledala o této křížové cestě informace, uvědomila jsem si, že už jsem podobnou cestu viděla. Bylo to v nedaleké Jesenici. Tady také děti základní školy navrhly výzdobu jednotlivých křížů a na měděný plech je olejovými barvami překreslil Zdeněk Šťovíček ze Sedlčan.

Křížová cesta v obci Počepice, výhled do kraje od cesty na Radešín podél křížové cesty

Prohlédla jsem si křížovou cestu a vrátila se odtud na žlutou turistickou značku, po které jsem pokračovala dál směrem k obcím k Pořešice, Bláhova Lhota do Plešiště. Z mnoha míst se otvíraly krásné výhledy do kraje. V Plešišti se nachází gotická tvrz, zvaná také Holanova Turyně, která byla postavena pravděpodobně v průběhu 15. století. Dodnes se dochovala dvoupatrová masivní hranolová věž tvrze, která je součástí venkovské usedlosti, dále zbytky někdejšího příkopu a valů.

Údolí Počepického potoka nedaleko obce Pořešice, výhled do kraje nedaleko obce Bláhova Lhota a tvrz v obci Plešiště

Z Plešiště jsem pokračovala po žluté turistické značce a tady jsem trochu sešla z cesty - nevšimla jsem si odbočky. Nakonec jsem ale cestu i turistickou značku našla a po ní došla na rozcestí s modrou turistickou značkou v osadě Smrčí. Cesta vedla podél Velkého potoka. Když jsem předtím zabloudila, dvakrát jsem přes tento potok přecházela. Ve Smrčí se tento potok vlévá do většího potoka, možná říčky, se jménem Brzina. Kousek jsem ještě podél této říčky pokračovala po modré značce, ale pak začala cesta poměrně prudce stoupat přes kopec Velký Hejk směrem ke Svatému Janu.

Ves Svatý Jan s asi 700 obyvatel patří k nejmladším sídlům na Sedlčansku, ještě v 18. století se na jejím místě rozkládaly husté lesy. V nich se nacházela studánka s údajně zázračnou vodou, u níž docházelo k zázračným uzdravením. Proto lákala poutníky. V roce 1705 byla u studánky vystavěna poutní kaple sv. Čtrnácti pomocníků a o šedesát let později i poutní kostel svatého Jana Nepomuckého. Kostel stojí na vrchu poblíž Skrýšova.

V roce 1705 zde Adam Ignác Mladota ze Solopysk, děkan svatovítské kapituly v Praze, nechal postavit poutní kapli svatých Čtrnácti pomocníků, u níž byly později pravidelně slouženy mše, především na den sv. Jana Nepomuckého. Jelikož kaple přestávala ve druhé polovině 18. století dostačovat množství přicházejících poutníků, nechal zde tehdejší majitel panství, Norbert Kfelíř ze Zakšova, postavit kostel zasvěcený Janu Nepomuckému. Stavba proběhla v letech 1760-64, kostel vysvětil dne 16. května 1764 krumlovský děkan Jan František Kfelíř, mladší bratr zakladatele. Baron Kfelíř získal pro kostel i části ostatků svatého Jana a dal je zasadit do stříbrného a pozlaceného relikviáře. Na samostatnou farnost byl Svatý Jan povýšen v roce 1856. Ta existovala až do roku 2009, kdy byla sloučena s farností Krásná Hora nad Vltavou.

Cesta lesem přes Velký Hejk k obci Svatý Jan, kostel sv. Jana Nepomuckého ve Svatém Janu, obrázek z cesty ze Svatého Jana do Kamýku, pohled na Kamýk nad Vltavou 

Kostel je postaven na zvláštním basovitém půdorysu připomínajícím tvar hořícího srdce. Pozoruhodná je konstrukce mansardové střechy, která ve Středočeském kraji nemá údajně obdoby. V lodi kostela jsou dva boční oltáře a jeden hlavní, zděný, pokrytý umělým mramorem; v jeho vrcholu se nachází štít s výjevem Nejsvětější Trojice. Nástropní freska pochází z roku 1934 a zobrazuje Pannu Marii s klečícím svatým Janem Nepomuckým, pod nimiž je vymalována obec Svatý Jan. V kněžišti se nalézá vzácný obraz Čtrnácti sv. pomocníků, který byl do kostela přenesen z původní kaple.

V 70. letech 19. století byla do současné podoby přestavěna věž kostela a hlavní oltář a varhany, v roce 1903 byl zřízen samostatný vstup na kůr. Velká rekonstrukce interiéru byla provedena roku 1933, roku 1949 byla do kostela zavedena elektřina. V době první světové války a znovu během protektorátu byly zrekvírovány dva zvony kromě umíráčku. Nového zvonu se kostel dočkal až v roce 1967. Výroční bohoslužbu k 280. výročí svatořečení Jana Nepomuckého celebroval v květnu 2009 pražský světící biskup VácKostel sv. Jana Nepomuckého ve Svatém Janu

Zárodkem budoucí osady Svatý Jan byly kromě kostela ještě fara a nedaleká hájovna. Koncem 18. století přibyla s několika obytnými budovami i škola. Aby se ves odlišila od jiných obcí téhož jména, psala se jako "Sv. Jan nad Skrýšovem". V období první republiky zde fungovala i pošta a kampelička, v letech 1856-2009 byla obec samostatnou farností. Pošta fungovala v obci do roku 1985, od té doby je v nedalekém Drážkově, stejně jako sídlo obecního úřadu. Ve vsi dnes už není ani hospoda a ani žádný obchod. V budově bývalé školy na návsi funguje Domov sociální péče.

Ze Svatého Jana jsem pokračovala do Kamýka nad Vltavou. Byla jsem už dost unavená - cesta byla poměrně dlouhá s dosti velkým převýšením - ale ještě mi zbývalo ujít asi 5 km. Myslela jsem si, že teď už půjdu jen z kopce. Většinou to tak bylo, ale přece jen jsem ještě kousek do kopce šla. Musím říct, že jsem byla ráda, když jsem si v Kamýku na autobusové zastávce na chvilku sedla čekala, než autobus přijede. Krajina je v tomto kraji opravdu malebná, takže nezbývá než říct, že dnešní výlet byl moc hezký, i když jsem nakonec byla skutečně hodně unavená.

29. 3, 2022