Schwarzenberský kanál - 2. den

Dnešní den jsem se vydala k Plešnému jezeru. Původně jsem si myslela, že půjdu přímo z Nové Pece a pak se jinou cestou vrátím, ale nakonec jsem cestu začala v obci Jelení (na Jeleních Vrších), a tím jsem si ušetřila část poměrně značného převýšení (asi 160 m).

Z Jeleních Vrchů jsem vydala po modré turistické značce podél Nového kanálu až k údolí potoka Hučiny. Překvapilo mne, že v Novém kanále nebyla žádná voda. Důvod ale neznám. Další cesta vedla podél potoka Hučiny po zelené turistické značce stále do kopce až k Plešnému jezeru.

Plešné jezero je jedním z pěti velkých jezer na české straně Šumavy. Je pojmenováno podle hory Plechý, nejvyšší hory české části Šumavy, pod kterou leží v nadmořské výšce 1089 m. Vzniklo po ústupu ledovce, který za sebou zanechal 40metrovou čelní morénu a impozantní jezerní stěnu vysokou kolem 250 metrů. Jezeru se také říká Balvanité. Jeho rozloha činí 7,5 ha a největší hloubka je 18,3 m. Voda z jezera odtéká Jezerním potokem do Vltavy. Podle dochovaného záznamu Plešné jezero poprvé prozkoumával 6. června 1567 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan.

Jezero bylo využito i k napájení Schwarzenberského plavebního kanálu. Josef Rosenauer, stavitel kanálu, zatěsnil přirozenou morénu jezera, navýšil ji hrází o výšce zhruba 2,5 m, do které zabudoval výpustná stavidla. To umožnilo regulovat vodu v jezeře, které se tak stalo hlavní zásobárnou vody pro plavbu dříví na kanále.

Plešné jezero, Stifterův památník a výhled od něho na Plešné jezero

K zajímavostem patří, že dne 13. srpna 1868 navštívil Plešné jezero princ Jan Nepomuk ze Schwarzenberku a od této návštěvy je při nižším stavu vody vidět pamětní kámen, který připomíná návštěvu tohoto budoucího vlastníka panství.

Když jsem došla k jezeru, necítila jsem se nijak zvlášť unavená, a tak jsem se rozhodla vystoupat ještě na horu Plechý. K cestě jsem si zvolila tzv. Zážitkovou trasu po místní turistické značce. Sice jsem se dole u jezera cítila dobře, ale v horních partiích jsem už odpočívala každých pár metrů. Výstupu ale nelituji, protože se mi z několika míst naskytl krásný výhled na jezero. Po místní turistické značce jsem došla až k žulovému památníku Alberta Stiftera, který je také nazýván básníkem Šumavy. Památník, stojící vysoko nad jezerem na skalní stěně, je 14,5 m vysoký. Od památníku se otvírá výhled na jezero a na Jezerní stěnu, ležící na jihozápadní straně Plešného jezera. Stěna je kolem 250 m vysoká a zvedá se od hladiny až téměř pod vrchol Plechého. Tvoří ji obnažené skály a suťové proudy.

Ve stěně pod památníkem je nad jezerem prohlubeň, které se říká Stifterova díra. Kdysi zde bývalo malé ledovcové jezero, které je dnes už zcela zazeměné.

Od památníku jsem pokračovala dál po žluté turistické značce, která mě dovedla krásnou přírodou už jen mírně do kopce na vrchol Plechého. Na jeho vrcholu byl vztyčen kříž. Dnes bylo krásné počasí, a tak tady bylo poměrně dost lidí.

Vrchol hory Plechý, výhled z cesty z vrcholu na údolní nádrž Lipno, suťovisko

Chvíli jsem se na vrcholu zastavila, rozhlížela se po krajině a po chvíli pokračovala po žluté turistické značce v cestě dolů. Ta vedla nejprve poměrně strmě dolů přes suťoviště s velkými kameny. Nešlo se mi chvílemi moc dobře, ale nakonec jsem se dolů dostala. Po žluté turistické značce jsem došla až na křižovatku se zelenou značkou, a po ní jsem pokračovala dál.

Zelená turistická značka mě přivedla k místu, kterému se říká Říjiště. Až další den při zkoumání Schwarzenberského kanálu jsem se dozvěděla, že i toto místo má ke kanálu úzký vztah. Leží zde totiž nádrž Říjiště a také Koňský smyk. Podél Koňského smyku jsem později procházela, ale nádrž jsem neviděla, protože jsem o ni nevěděla.

Nádrž na Koňském potoce byla založena v půdorysném tvaru nepravidelného trojúhelníku. Její hráz je sypaná, lichoběžníkového průřezu. Nádrž v nadmořské výšce 890 m je v současnosti silně zanesena naplaveninami, pouze malá část je zavodněna, plocha je zarostlá vodomilnými rostlinami. Byla zřízena po roce 1835, když bylo zjištěno, že voda z prvně zbudovaného Jeleního jezírka nedostatečně pokrývá potřebu vody k plavení na kanále. V době plavení dřeva byl objem nádrže uváděn na 6 tisíc m3 vody, průměrná doba naplnění 1 až 3 dny a možnost dodávky vody po dobu 5 hodin. Při plném otevření výpusti bylo možno dodávat 0,4 m3/sec.

V hrázi jsou zřízeny dva odtoky a bezpečnostní přeliv, Koňský potok se zde dělí do třech větví, jež se v určité vzdálenosti od hráze spojují. Po spojení svých tří větví pokračuje Koňský potok po určitou vzdálenost přírodním korytem, až do místa, kde jeho část protéká propustkem pod cestou a vtéká do Koňského smyku. Koňský potok teče dál poměrně hlubokým údolím směrem k Schwarzenberskému kanálu. Koňský smyk, 1080 m dlouhý a vedoucí po úbočí, do kanálu ústí. Smyk umožňoval plavení dříví z oblasti nad kanálem.

Koňský smyk, akvadukt - Koňská potok protéká propustkem pod násypem, po jehož koruně vede Schwarzenberský kanál, cesta podél kanálu od akvaduktu směrem k Nové Peci

Cestou po zelené turistické značce jsem došla ke Schwarzenberskému kanálu, který v tomto místě překonává hluboké údolí Koňského potoka. To je řešeno 51 m vysokým akvaduktem. Původní akvadukt za časů stavitele kanálu Josefa Rosenauera byl tvořen vodotěsným dřevěným korytem. To ale vyžadovalo četné opravy, a proto bylo v roce 1805 rozhodnuto o sypané hrázi s propustkem pro Koňský potok. Kanál vede po koruně hráze.Další cesta do Nové Pece vedla nejprve kousek podél kanálu a od něho dolů po zelené turistické značce. Jak už jsem psala, v Novém kanále voda nebyla, ale tady ve Starém kanále voda korytem protékala.

Během výletu jsem se několikrát potkala s jedním turistou, který šel o něco delší cestou než já. Vždycky jsme spolu prohodili pár slov. Znovu jsme se potkali ke konci cesty do Nové Pece. Měl auto na parkovišti a nabídl mi, že mě odveze do penzionu, kde jsem bydlela. Bylo to moc milé a také mi to hodně pomohlo. Ušetřilo mi to po namáhavém, ale KRÁSNÉM výletě, alespoň 3 km po silnici.

Schwarzenberský plavební kanál – 2. den – 20. srpna 2025