Rozkvetlý Průhonický park

V Průhonickém parku jsem už byla několikrát. Vždycky to ale bylo příliš brzy nebo příliš pozdě, a tak jsem kvetoucí rododendrony a azalky nikdy neviděla. Povedlo se mi to až dnes. O parku a jeho historii jsem psala dost podrobně v minulém článku z 29. července 2022, a proto dnes zopakuji jen krátce jeho historii a zmíním se o hraběti Arnoštu Emanuelovi Silva-Taroucaovi, který v roce 1885 park založil a až do své smrti na tomto úžasném krajinářském díle pracoval.

Nádvoří před zámkem, kostel Narození Panny Marie, zámek – pod ním Podzámecký rybník

Jeho vize spočívala v dokonalém propojení původního přírodního prostředí s rozsáhlými sbírkami původních a exotických rostlin. Při koncipování parku formou vyhlídek, průhledů a nově vytvořených krajinných prvků si dokázal představit, jak bude celé dílo působit v dlouhodobém horizontu. Výsledkem jeho práce je vrcholné krajinářské dílo světového významu, které vytvořil vlastním originálním způsobem. Kromě umělecko-historického významu je park cenný i dendrologicky jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin čítající přes 1800 druhů. Výjimečná je i sbírka rododendronů a azalek. Pro vysokou přírodní a historickou hodnotu se park stal v roce 2010 Národní kulturní památkou a v témže roce byl zapsán na Seznam památek světového dědictví UNESCO.

Park o rozloze 250 ha využívá členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků - Dobřejovického a Jesenického potoka. Porosty dřevin a skupiny stromů se střídají s loukami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Je to úžasné místo. Část bližší vsi, v níž se nachází zámek a Podzámecký rybník, se označuje jako zámecký park, část s rybníky Labeška a Bořín se někdy označuje jako obora. Potok Botič prochází oběma částmi parku. V zámecké části parku se do něj zprava vlévá Dobřejovický potok, v Oboře se pak zleva nad rybníkem Labeška vlévá Jesenický potok.

Azalky na břehu rybníka Labeška, rozkvetlý rododendron cestou k růžové zahrádce, rozkvetlé keře nedaleko kostela Narození Panny Marie

Za zmínku také stojí to, že hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca nebyl jediným členem této původní portugalské hraběcí rodiny, která přišla na naše území v druhé polovině 18. století, kdo se zabýval tvorbou krajinářských parků.

Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Emanuel Silva-Tarouca (1696–1771), který sloužil v armádě vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům, se místo návratu do Portugalska usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě koupil v roce 1768 panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. Emanuel Silva-Tarouc zřídil z tohoto zámku v roce 1771 rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii silva-taroucovského rodu.

Další z členů rodu, hrabě Ervín Silva-Tarouca, přestavěl v letech 1839–43 starý zámek v Čechách pod Kosířem podle projektu architekta Julia E. Zernecka do dnešní pozdně empírové podoby. Podstatné změny doznala i okolní zámecká zahrada, která se proměnila v krajinářský park, v němž byly postaveny i četné zahradní stavby, včetně pseudogotické vyhlídkové věže a altánu, a v roce 1852 tu byl podle projektu Vojtěcha I. Ullmanna zřízen i skleník. O výsadbu dřevin v parku se nejvíce zasloužil v druhé polovině 19. století hrabě František Josef Silva-Tarouca, starší bratr průhonického hraběte Arnošta, osobnost velmi kultivovaná a vzdělaná. V rukou tohoto rodu zůstal zámek až do roku 1945. A v Čechách pod Kosířem se dne 3. ledna 1860 narodil zakladatel Průhonického parku Arnošt (Ernst) Emanuel Silva-Tarouca. Zámecký park v Čechách pod Kosířem bezesporu patří k historicky nejvýznamnějším krajinářským parkům u nás, v rámci střední Moravy pak nemá konkurenci žádnou.

Rybník Labeška a azalky na jeho břehu, rybník Bořín, údolí potoka Botiče

Arnošt Emanuel se dne 16. 6. 1885 oženil s Marií Antonií hraběnkou Nostitz-Rieneck (1863–1934), pravděpodobně nejbohatší nevěstou v Čechách a majitelkou průhonického panství, a začal měnit zámek a také upravovat park. V roce 1908 se zúčastnil založení Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska a od roku 1908 byl jejím prezidentem. První světová válka však změnila vše – jeho nejstarší syn Josef, předpokládaný pokračovatel díla, ve válce 24. 5. 1917 zemřel, a peníze z provozu hnědoluhelných dolů zmizely v půjčkách na válečné potřeby a financování válečného lazaretu v Praze.

Po skončení války byl park zanedbaný, rodina byla v obtížné situaci, navíc zanikla monarchie a proběhla pozemková reforma. Přesto Silva-Tarouca z republiky neodešel. Ve dvacátých letech se stal předsedou Československé dendrologické společnosti, která měla budovu i sbírky v Průhonicích a zveleboval park dál. V roce 1926 zpracoval ještě popis parku pro Dendrologickou společnost. Dne 1. 3. 1927 prodal průhonické panství státu, ale parku se věnoval až do své smrti v roce 1936 i nadále. Na skále alpina poblíž Podzámeckého rybníka je zasazena pamětní deska připomínající tohoto významného muže.

A nakonec bych se měla zmínit i o dceři Arnošta Emanuela Marii, provdané za Jindřicha z Beaufort-Spontin, kteří založili krajinářský park v Bečově nad Teplou. Původní název této zahrady byl "Beaufortské alpinum a zahrada u Korunního rybníka".

Jak už psala na začátku, v Průhonickém parku jsem byla několikrát. Ale až dnes jsem si ho prošla skutečně celý. Měla jsem čas, a tak jsem si pro procházku zvolila nejdelší červený okruh, a i z něho jsem si udělala pár odboček. Byl to nádherný výlet, jak o tom vypovídají vložené fotografie.

Rozkvetlý Průhonický park – 13. května 2026