Rozkvetlé třešňové sady

Dnes jsem se vypravila za kvetoucími třešňovými sady v jihozápadním podhůří Železných hor. Cestu jsem začala v obci Semtěš a po zelené značce jsem došla do Záboří nad Labem s kostelíkem sv. Prokopa, jehož portál patří k nejvýznamnějším románským sochařským a stavebním památkám v České republice.

Obec Semtěš je poměrně malá obec s necelými třemi sty obyvatel v okrese Kutná Hora. Leží na úpatí Železných hor. Dominantou obce je 24 m vysoká věž bývalé tvrze, která se jako jediná z bývalé tvrze zachovala. Tvrz vznikla pravděpodobně ve druhé polovině čtrnáctého nebo na začátku patnáctého století, ale někdy na přelomu patnáctého a šestnáctého století ztratila funkci vrchnostenského sídla a z větší části zanikla. Věž je chráněna jako kulturní památka a v současnosti je upravená na rozhlednu.

Třešňové sady nedaleko obce Semtěš, výhled do Čáslavské kotliny z cesty na hřeben Železných hor

V obci se nachází také velký evangelický pseudorománský kostel, který byl postaven v letech 1860-1863. Vznikl na místě svého předchůdce, dřevěného tolerančního kostelíku z roku 1783. Nelze vyloučit ani to, že před tímto dřevěným kostelíkem zde byla ještě starší stavba. Dřevěný toleranční kostelík, modlitebna, však ještě nesměl mít věž, zvony, velká okna a vchod otočený k cestě. Tento objekt byl prý dosti rozsáhlý, neboť stoupenců evangelického náboženství bylo v Semtěši a v okolí hodně. Při něm byla roku 1784 založena evangelická škola pro široké okolí. Nynější kostel vznikl okamžitě po povolení protestantského evangelického náboženství Protestantským patentem císaře Františka Josefa I. z roku 1861 (tento patent přinesl relativní zrovnoprávnění evangelických církví s církví římskokatolickou v rakouské části monarchie). Evangelický kostel v Semtěši je druhým největším protestantským kostelem v Čechách. Scházelo se v něm až 500 věřících. U evangelického kostela stojí evangelická fara. V ní Alfréd Bartoš na Nový rok 1942 dostal od faráře Fr. Dobiáše pro sebe a další dva členy skupiny Silver A, Josefa Valčíka a Jiřího Potůčka, nepravé rodné a křestní listy. Interiér kostela jsem neviděla, takže nevím, zda je uvnitř opravený, ale zvenku působí kostel velmi zanedbaně.

Operace Silver A byl krycí název zvláštní výsadkové operace připravené druhým (zpravodajským) oddělením Ministerstva národní obrany exilové československé vlády v Londýně. Úkolem této operace bylo vysazení speciálně vyškolených parašutistů na území Protektorátu k zajištění rádiového spojení s Londýnem. K tomu byli vybaveni vysílačkou typu Mk.VI C s krycím názvem Libuše. Druhým úkolem operace bylo vytvoření střediska, které by koordinovalo činnost dalších vysazených parašutistů. Nejdůležitějším úkolem skupiny však bylo kontaktovat št. kpt. Morávka z odbojové organizace Obrana národa (Tři králové) a jeho prostřednictvím řízený zdroj v Abwehru agenta A-54, Paula Thümmela, což byl nejdůležitější německý informátor zpravodajského oddělení exilové československé vlády během 2. světové války. Operace Silver A je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších operací vyslaných z Londýna. Skupina splnila veškeré úkoly, které jí byly uděleny. Její členové prokázali velkou statečnost a morální kvality. Bohužel ale v souvislosti s působením skupiny byla Němci 24. června 1942 vypálena obec Ležáky, popraveno 37 spolupracovníků skupiny z Pardubicka a 15 spolupracovníků z okolí Červeného Kostelce.

Ze Semtěše jsem se vydala po zelené turistické značce. Cesta vedla několik km mezi rozsáhlými sady ovocných stromů - třešní, jabloní, broskví... Ale jen třešňové sady byly dnes v plném květu. Cestou mezi sady jsem došla do obce Brambory a tady jsem začala stoupat na hřeben západního výběžku Železných hor. Z cesty byl pěkný výhled do Čáslavské kotliny směrem k městu Čáslavi (to bohužel při dnešním počasí vidět není). Podél cesty, která na hřeben vedla, byl rozestavěný vysoký plot budoucí obory pro chov divokých prasat. Obyvatelé se proti zřízení obory odvolali. Na internetu se mi nepodařilo nezjistit, zda se ve výstavbě pokračuje nebo byla stavba zastavená. Asi po 2 km lesem jsem došla k rozcestí turistických cest, poblíž něhož se nachází skalní útvar Obří postele. Místo získalo své jméno proto, že žulové balvany svými tvary připomínají polštáře a peřiny obří "obří" postele. Největší z balvanů, dlouhý 6 metrů, má jméno Duchna.

Skalní útvar Obří postele a gabrový výchoz

Od skalního útvaru jsem se kousek vrátila k rozcestí turistických cest a pokračovala dál po zelené turistické značce. Zanedlouho jsem došla k místu, kde turistická informační tabule upozorňovala na nedaleký gabrový výchoz. Dozvěděla jsem se, že v širším okolí se nacházejí červené žuly. Gabro je stejně jako žula hlubinnou vyvřelinou. V této oblasti je však vzácnější a od červených žul se odlišuje černou barvou a jiným minerálním složením. Na tomto výchozu se zároveň zachoval zbytek původních lesních porostů s dubem a habrem, které jsou vázány na tyto specifické horniny.

Po dalších necelých dvou km lesem jsem začala opět scházet do Čáslavské kotliny a opět se tady objevily rozsáhlé třešňové sady. Čáslavskou kotlinou se nazývá oblast, která se rozkládá zhruba mezi městy Kutná Hora na západě, Golčův Jeníkov na jihu, Třemošnice na jihovýchodě, Týnec nad Labem a Kolín na severu. Kotlinou protéká řeka Doubrava a uvnitř ní leží města Čáslav a Ronov nad Doubravou.

Dvě fotografie z cesty k Bernardovu a další z cesta z Bernardova směrem k Záboří nad Labem

Po zelené turistické značce jsem došla do vesnice Bernardov a odtud pokračovala nejprve po polní cestě, poté lesem do Záboří nad Labem. Záboří nad Labem je to obec v okrese Kutná Hora s asi 850 obyvateli. Její dominantou je původně románský, později několikrát přestavěný tribunový kostel svatého Prokopa, který stával při panském sídle s tvrzí, která však zanikla. Jeho vstupní portál vznikl kolem roku 1225 a patří k nejvýznamnějším románským sochařským a stavebním památkám v České republice. Je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Portál je ústupkový a v pásech má bohaté reliéfní ornamenty (pletenec, palmeta, klikatka, šroubovice) prokládané figurálními pásy s motivy stáda dobytka a prasat, poháněnými pasáky. Na soklech jsou dva reliéfy mořských panen. Sádrová kopie portálu z roku 1898 se nachází v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Kostel byl zavřený, takže jsem jeho vnitřní zařízení neviděla, ale dočetla jsem se, že hlavní oltář je pseudorománský a boční barokní oltáře vznikly po roce 1722. Vedle kostela stojí raně barokní zvonice z roku 1697.

Kostel sv. Prokopa a zvonice, průčelí kostela

Udělala jsem si několik fotografií kostela a vypravila se na nádraží. Přišla jsem právě včas, na vlak jsem čekala jen chvíli. Na dnešní výlet jsem se těšila hlavně kvůli rozkvetlým sadům. Přála jsem si slunečné počasí, ale to mi bohužel nevyšlo. Ale i v dnešním trochu podmračeném dni to byl moc hezký výlet.

22. 4. 2022