Rozhledna Máminka

Dnešní výlet z Kublova přes rozhlednu Máminka do Nového Jáchymova se mi trochu zkomplikoval hned na začátku. Vlak, kterým jsem přijela do Berouna byl zpožděný, a autobus, kterým jsem chtěla pokračovat dál, mi ujel. Další jel až za dvě hodiny, a tak jsem si v Berouně udělala malou procházku po jeho zajímavostech. Do Kublova jsem přijela těsně před polednem. Možná to bylo dobře, protože jak v Praze, tak v Berouně byla ráno hustá mlha, ale když jsme pak před obědem vyjeli z Berouna výš směrem k obci Svatá, svítilo tam slunce a bylo téměř jasno.

Kublov se nachází pod osamělým kopcem Velíz bývalým významným sakrálním místem, který byl k těmto účelům pravděpodobně využíván i v dobách prehistorických. Na vrcholu Velíze lze najít pozůstatky benediktinského proboštství, legendární Bílou skálu a novověkou sochu pohanského boha Velese, od kterého se pravděpodobně odvozuje název Velíz. V Kublově se narodil hudební skladatel Josef Leopold Zvonař, autor kromě jiných skladeb známé písně "Čechy krásné, Čechy mé".

Z Kublova jsem se vydala na vrchol Velízu (595 m n. m.) po poměrně strmé cestě po žluté turistické značce. Vrch leží na okraji křivoklátských lesů. Archeologické nálezy zde potvrdily nález pravěkého sídliště, které zde bylo i v době keltské a slovanské. Pravděpodobně šlo spíše než o obranné sídlo o významnou svatyni. Svědčí o tom přítomnost nikdy nevysychajícího pramene, jehož voda má v zimě i v létě stejnou teplotu. Vyvěrá blízko vrcholu poblíž skalky s jeskyní. Ta se ale bohužel už v minulosti zřítila. Ve slovanských dobách zde byl uctíván bůh Veles, ochránce stád a pastýřů. Měl podobu rohatého skřeta, která se příliš nelišila od antických satyrů. Dnes stojí pod vrcholem kopce křesťanský kostelík svatého Jana Křitele se hřbitovem a farou.

Rozhledna Máminka. kostel sv. Jana Křtitele na vrchu Velíz, pohled na vrch Velíz od východu, krajina pod vrchem Velíz

Podle Kosmovy Kroniky české přivedli asi v roce 1003 Vršovci na Velíz zajatého přemyslovského knížete Jaromíra, připoutali ho mezi stromy a přes jeho nahé tělo za posměšků přeskakovali na koních. Byl zachráněn až svou družinou, pro kterou do Prahy doběhl Jaromírův služebník Dovora (či Hovora), a která polomrtvého Jaromíra dopravila na Vyšehrad.

Na paměť své záchrany nechal údajně kníže Jaromír postavit na Velízi kapli zasvěcenou svatému Janu Křtiteli. V roce 1037 daroval kníže Břetislav I. Velíz řádu sv. Benedikta, který zde zřídil poustevnu, kamenný kostel a počátkem 14. století vybudoval proboštství, které tvořila budova ve tvaru písmene L. Proboštství zaniklo při husitském tažení na Točník a Žebrák v roce 1425. Zachovaly se pouze zbytky zdiva v budově dnešní márnice a jižní rameno se dvěma místnostmi. Dnes z něj spatříme už jen zbytky obvodových zdí jižně od hřbitovní zdi.

Původně raně gotická stavba kostela sv. Jana Křtitele s pravoúhlým presbytářem z poloviny 13. století získala dnešní podobu při barokní úpravě v letech 1770-1774. V průčelí, které mělo dříve dvě věže, se zachoval gotický portál, gotická je i klenba presbytáře. V blízkosti kostela se nachází barokní fara a hřbitov s márnicí. Velkou zásluhu na dnešní podobě kostela má akademický sochař, restaurátor a jáhen Karel Stádník (+ 2011), který se o objekt také staral. Podle dostupných informací probíhají v kostele každou druhou sobotu od 17 hodin mše. Na hřbitově je pochován mimo jiné hudební skladatel Josef Leopold Zvonař, rodák z Kublova.

V roce 1992 se kostelík sv. Jana Křtitele dočkal rekonstrukce. Kromě potřebné opravy zde byl učiněn také velmi zajímavý a tajemný nález: v suti pod podlahou věže došlo k objevení kostry muže s uťatýma rukama a bez hlavy. Šlo o krutý čin husitů nebo o oběť bohům? To se už asi nedovíme.

Z vrcholu Velízu jsem sestoupila dolů severovýchodním směrem na louku s pěkným výhledem do kraje. Pak cesta prudce odbočila východním směrem k lesu, kterým jsem pokračovala směrem ke Krušnému vrchu. Po žluté turistické značce jsem došla až k rozcestí s modrou turistickou značkou a po ní pak pokračovala na vrchol Krušné hory s rozhlednou Máminka.

Krušná hora, obrázek z cesty lesem ke Krušné hoře, výhledy z rozhledny

Krušná hora (609 m n. m.) tvoří spolu s Velízem výrazné kopce uprostřed Křivoklátska. Již od keltských dob zde probíhala těžba železné rudy. Téměř před sto lety stála na Krušné hoře, vzdálené přibližně tři kilometry od vesnice Hudlice, dřevěná triangulační zeměměřičská věž. V červnu 2015 byla na jejím místě slavnostně otevřena pěkná trojboká dřevěná rozhledna se zpevňujícími ocelovými prvky – rozhledna Máminka. Je vysoká 33 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce přes 20 metrů vede válcové schodiště s necelou stovkou schodů. Dobře zpracované panoramatické tabule poskytují podrobné informace o pohledech na Klínovec a Krušné hory, České středohoří, Říp, Ještěd, Bezděz, Brdy, hrad Točník, ale i Kladno či Žižkovský vysílač v Praze. Rozhledna Máminka je přístupná celoročně a vstup není zpoplatněn.

Vystoupala jsem na vrchol rozhledny a dívala se do kraje. Bylo docela brzo – tak půl třetí – ale už z údolí stoupala mlha. Dny jsou teď docela krátké. Vydala jsem se proto na poslední úsek cesty do Nového Jáchymova. Naštěstí jsem šla už většinou jen z kopce. Zaujal mě název obce, a tak jsem na internetu hledala nějaké informace. A musím říct, že byly hodně zajímavé.

Obec Nový Jáchymov patří mezi nejmladší sídla v okrese. Byla založena v roce 1810 (podle některých zdrojů první písemná zmínka o obci pochází až z roku 1845). Podnět ke vzniku obce dala počátkem 19. století výstavba železářského podniku s vysokými pecemi, slévárnou a pomocnými provozy, jejichž zakladatelem byl Jáchym Egon Fürstenberg, majitel křivoklátského panství. Křivoklátské panství přešlo do majetku Fürstenberků v roce 1731, což byl počátek pozdějšího velkého rozmachu těžby železné rudy na Krušné Hoře a dobývání jejich hlubších ložisek.

Důvodem k výstavbě železáren byla dostatečně velká ložiska železné krevelové rudy pod kopcem Krušná Hora (609 m n. m.) a Hudlickým kopcem (522 m n. m.). Krušnohorské ložisko bylo jednou ze surovinových základen celé podbrdské železářské oblasti. V oblasti vznikly i další železárny, například ve Staré Huti, Nové Huti (dnešní Nižbor), v Králově Dvoře, Strašicích, Františkově, Holoubkově a v dalších místech. Dostatek vody v místních rybnících a hojnost dřeva v okolních lesích dávaly předpoklad k úspěšnému rozvoji podniku. Hutě v Novém Jáchymově patřily tehdy mezi nejmodernější ve střední Evropě.

V roce 1810 bylo započato se stavbou hutního komplexu a v roce 1819 už stály vysoké pece se slévárnou. Zvláštností vysokých pecí bylo tzv. "dvojče" nazvané Karel a Amálie, umožňující produkovat dvojnásobné množství surového železa s menšími provozními náklady. Svými rozměry (výška 13,276 m) bylo dvojče největší vysokou pecí v mocnářství.

Vyráběly se zde nejrůznější výrobky od drobných uměleckých předmětů až po těžké kusy vážící až 100 tun, z nichž některé zdobí dodnes kolonádu v Karlových Varech, pražské domy a ulice, nebo bojiště Chlum u Hradce Králové. Unikátní 17 m vysoký a 113 tun vážící pětidílný litinový pomník na paměť vítězství vojsk Karla Mansfelda nad Francouzi roku 1813 byl odhalen roku 1825 u Varvažova (u Ústí nad Labem). Úspěšná činnost železáren trvala do 70. let 19. století, kdy technický pokrok ve výrobě železa přesáhl technické možnosti Fürstenberků . Do slavné éry novojáchymovského železářství je nutno zahrnout také existenci proslavené továrny na smaltované litinové nádobí, založené bratry Bartelmusovými kolem roku 1830 v jižní části obce.

Spolu se vznikem hutí se současně rodila obec. Vznikla doslova na zelené louce. Její první název zněl Joachimstahl na paměť Joachima Egona Fürstenberga, později pro odlišení od Jáchymova v Krušných horách byla přejmenována na dnešní "Nový Jáchymov".

V době rozmachu důlního a hutního podnikání vzkvétal také společenský život v obci. V době největší slávy Nového Jáchymova zde byla zřízena škola, působila zde slavná hutnická kapela, a působil tady rovněž zakladatel Sokola, dr. Miroslav Tyrš. Po zániku železářského podniku v roce 1889 ochabl společenský život a z Nového Jáchymova odešla řada rodin. Obec se měnila v malou typicky hornickou vesničkou bývalého Rakovnického okresu. Nikdy zde nevznikly zemědělské usedlosti.

Zásadním zlomem v historii obce bylo úplné zastavení těžební činnosti z důvodu neefektivního zpracování železné rudy roku 1967. Následně došlo k likvidaci důlního provozu. V průběhu 60. a 70. let bylo v okolí postaveno více než 280 chat a obec i její okolí se stalo rekreační oblastí pro mnohé občany z Berounska, Kladenska a hlavně z Prahy.

Kublov – rozhledna Máminka - Nový Jáchymov – 12. listopadu 2025