Římov - křížová cesta

23.06.2020

Cestu jsem začala v městečku Velešín, ležícím asi 8 km východně od Českého Krumlova na západním břehu vodní nádrže Římov. Žije zde asi 4000 obyvatel. Z autobusového nádraží jsem zašla do informačního centra, nacházejícího se v budově bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba, který byl postaven v roce 1491 pro potřeby protestantů. Po rekatolizaci krumlovského panství se ukázal jako přebytečný a poté, co byl roku 1785 zrušen císařem Josefem II., byl prodán obci. Dnes se zde nacházejí byty a Velešínské městské muzeum.

Žlutá turistická značka mě dovedla k dalšímu kostelu sv. Václava. Je to také původně gotický kostel z doby kolem poloviny 13. stol. Současný vzhled je ale výsledkem úprav v letech 1887-88 a v roce 1932. Vpravo od vchodu ke kostelu stojí dům U Kantůrků, kterému se říká Kantůrkovec, a který také patří k architektonickým památkám Velešína. Nedávno v něm bylo otevřeno malé muzeum. Dům, na jehož dvoře stojí chlebová pec, se stal kulturním a společenským centrem městečka.

Kostel sv. Václava ve Velešíně - vpravo Kantůrkovec, pohled na Římovskou přehradu z místa, kde se nacházelo hradiště Kamenná věž, přepad Římovské přehrady

Po žluté turistické značce jsem pokračovala až k odbočce k bývalému hradišti Kamenná věž. Na vysoké ostrožně nad řekou se nacházelo pravěké hradiště ze starší doby bronzové (2000 - 1600 př.n.l). Bylo jedním z mnoha hradišť vázáných na starou obchodní stezku podél řeky Malše. Všechna hradiště však zanikla na počátku střední době bronzové kolem roku 1600 př.n.l. pravděpodobně v důsledku invaze nové populace. Hradiště bylo znovu využíváno ve 13. století, kdy zde stával hrad s kruhovým jádrem, chráněným trojitou linií valů. Odbočila jsem na cestu vedoucí po hraně úzké ostrožny a přes nepatrné pozůstatky valů sešla až dolů k hladině Římovské přehrady. Odtud jsem se stejnou cestou vrátila nazpět a pokračovala až do Římova.Na okraji obce je odbočka k hrázi přehrady a tady jsem se rozhodla se tam zajít podívat.

Římovská vodní nádrž byla vybudovaná v letech 1971-1978 na řece Malši. Do užívání byla předána v roce 1977. Nádrž slouží jako zdroj pitné vody pro České Budějovice a široké okolí (přibližně pro 350 tisíc lidí). Hráz je sypaná kamenitá s jádrem ze sprašových hlín. Z důvodů zajištění kvality vody je snahou udržovat v nádrži co nejvyšší množství vody a protože má nádrž relativně malý objem, je její retenční schopnost značně omezená. Při povodních je prioritou odvést vodu přes výpustní zařízení tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost přehradního tělesa. Z těchto důvodů se vodní nádrž Římov nikdy nemohla a ani nebude významným způsobem podílet na omezení povodní na řece Malši. Také dnes, kdy je po deštích v řece více vody, se voda valila přes výpust ohromným proudem.

Přešla jsem hráz a kousek za ní, ve vsi Kladiny, jsem odbočila dolů do údolí a přes můstek a po schodech jsem vystoupala do části Římova, kterému se říká Betlém. Po zelené turistické značce jsem pokračovala kolem kapliček pašijové cesty až ke Kalvárii. Bohužel jsem nedošla až k Božímu hrobu, poněvadž jsem za něj milně považovala jinou kapličku. Od Kalvarie jsem se vydala do středu obce do poutního areálu.

Římov, kde žije asi 950 obyvatel, se nachází v malebné krajině asi 14 km jižně od Českých Budějovic na středním toku řeky Malše v nadmořské výšce 480 m. Můžeme mu také říkat "Český Jeruzalém". Jeho historie sahá sice až do 10. století, avšak význam obce vzrostl teprve s vybudováním křížové cesty ve druhé polovině 17. století. První zmínky o vsi z roku 1383 hovoří o Horním Římově a v roce 1395 je již v Dolním Římově připomínána původní tvrz. Okolo roku 1623 daruje kníže Jan Oldřich Eggenberg panství českokrumlovským jezuitům. V druhé polovině 17. století zde vzniklo na popud správce lékárny v českokrumlovské koleji Tovaryšstva Ježíšova, laického bratra Jana Gurra, poutní místo s loretánskou kaplí a křížovou cestou. Podnětem vzniku tohoto poutního místa bylo jezuitovo zjevení z roku 1626 při modlitbě v římovské krajině, kdy se Gurremu zjevil Kristus Pán a Panna Marie a Kristus mu říká: "Chci na tomto místě spasit svůj lid". A Panna Maria dodává: "A já chci mít tu svůj domek a mezi Vámi přebývat"

Brána, kterou vycházel Kristis s křížem z města ke Golgotě, Kalvárie, ambity kolem Loretánské kaple a Loretánská kaple

Jezuitský lékárník Jan Gurre, který přišel s návrhem na zřízení pašijové cesty a stavbu lorety, věnoval na tyto stavby veškeré své nemalé prostředky. Další prostředky přišly z darů farníků. Poutním místem se Římov stal roku 1648. Kolem loretánské kaple z roku 1648 ukrývající barokní sošku P. Marie Římovské vystavěli čtyřboký ambit, kde se ukládali poutníci k odpočinku. V ambitu je 34 obrazů zachycujících výjevy ze života Panny Marie. Nad oblouky ústícími do nádvoří je na stěnách vymalováno 32 mariánských poutních míst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Později byl přistavěn kostel svatého Ducha. Je to barokní stavba na centrálním kruhovém půdorysu z let 1672 až 1697. V dobách největší slávy v druhé polovině 17. století navštívilo Římov 40 - 80 tisíc poutníků ročně.

Když jsem přišla do poutního areálu, právě zde začínala prohlídka a průvodce mi nabídl, abych se také zúčastnila, což mě potěšilo. Po prohlídce jsem se vydala na pašijovou cestu, která je asi 5 km dlouhá. Cesta začíná kapličkou Loučení Ježíše s Pannou Marií z let 1687 -88 na západním okraji obce.

Loučení Ježíše s Pannou Marií, Kristus na Olivetské hoře, Ježíš odváděn z Getsemanské zahrady

Pokračovala jsem kolem dalších kapliček - některých docela velkých jako malé kostelíky, ale jindy to byly jen jednoduché výklenkové kapličky s vyobrazením - až k zastavení Olivetská hora, které na mne zapůsobilo nejvíc. Na informačním panelu jsem si přečetla, co napsal o tomto místě páter František Hobízal: "Dlouho trvá, než podle potůčku dojdeme k Olivetské hoře. Krásná, zadumaná cesta tě přivede až sem. Potůček ti bublá na cestu, můstek přes něj jen zve, abys ho překročil. Pod starými smrky, modříny a listnáči tu leží dva spáči na malé planince. Ten vlevo je Jan a ten druhý jeho bratr Jakub starší. Po pár krocích je tu třetí spáč, Šimon Petr. Pár kroků odtud klečí opuštěný Boží syn, Ježíš. Neznám dojemnějšího zpodobnění nad toto. A nad ním, na malé skále stojí anděl, Boží posel, s křížem a kalichem utrpení v ruce." Je to krásné místo.

Nahoře na kopci pak stojí další kaplička s trochu tajemným vyobrazením. Jmenuje se Ježíš odváděn z Getsemanské zahrady. Postava Ježíše je bílá, jakoby už nebyl a zbyla jen silueta. Je to zvláštní obraz. Pokračovala jsem dál až k silnici kolem dalších kapliček. Poslední z nich, kterou jsem viděla, se nazývá Vodní brána Jeruzaléma. Vodní brannou byl Kristus veden do Jeruzaléma a znovu byl týrán žoldnéři.

V místě, kde pašijová cesta přechází silnici, se nacházela autobusová zastávka. A tady jsem se rozhodla, že už dál nepůjdu a pojedu autobusem do Českých Budějovic, kde jsem měla nocleh. Byla jsem už hodně unavená. U kapliček v Betlémě jsem byla na začátku cesty Římovem, takže jsem z celé cesty neviděla jen tři kapličky poblíž řeky Malše. Překvapilo mě, že některé kapličky byly dost zanedbané. Je to škoda, protože tohle místo má skutečně obrovské kouzlo, tak, jak jsem se dočetla na internetu: Pašijová cesta je nádhernou procházkou. Krajina se na malém kousku střídá, chvíli jdete mezi poli, lesem, podél potůčku, podle Malše.... Křížová cesta končí u areálu poutního místa s loretánskou kaplí. Posledním zastavením je kaple Božího hrobu se sochou ležícího Krista. Na pahorku nad ní, v blízkosti kostela narazíte na působivou Kalvárii.

V Českých Budějovicích jsem nejprve zašla do informačního centra na náměstí pro nějaké materiály a pak se šla hned ubytovat. Bydlela jsem v Biskupské ulici jen kousek od náměstí. Chvíli jsem si odpočinula a pak vyrazila na procházku. Historické centrum docela dobře znám. Mnohokrát jsem se tady zastavovala s turisty při cestě do Českého Krumlova. Dnes jsem se chtěla hlavně podívat na soutok Vltavy a Malše, prohlédnout si hradby a také zajít do těch uliček, kam jsem turisty nevodila.

Soutok Malše a Vltavy, Solnice, náměstí Přemysla Otakara II., sousoší před Úřadem práce

O Českých Budějovicích by se dalo psát dlouze. Je to město s dlouhou historií, množstvím zachovalých památek, muzeí a galerií, a je také sídlem Jihočeské univerzity. Můžete se projít pěknými parky, posedět v příjemných hospůdkách, kavárnách nebo restauracích. Dá se tu dobře sportovat - je to zkrátka velmi příjemné místo k životu. Nebudu se tady dlouze rozepisovat, protože město je dobře známé, a pokud ne, doporučuji jeho návštěvu. Přikládám pouze několik fotografií z centra a ještě fotografii moderního sousoší, které mě zaujalo. Nachází před Úřadem práce na Lannově třídě.

23. 6. 2020