Rejvíz

Kdysi, možná to už bude 50 let, jsem už na Rejvízu byla. Šli jsme se tenkrát podívat na Mechové jezírko. A tehdy jsem se také dozvěděla o hospodě, kde mají židle s vyřezanými hlavami stálých hostů. Dnes jsem se na Rejvíz vypravila znovu. Navštívila jsem nejen Mechové jezírko, ale i Lurdskou jeskyni a zastavila se také u nezvyklého památníku padlých. A nakonec jsem zašla i do hospody s vyřezávanými židlemi.

Rejvíz je nejvýše položenou osadou ve Slezsku. Založení obce je datováno k roku 1768, kdy vratislavský biskup Schaffgotsch prodal pozemek na dnešním Starém Rejvízu Kajetánu Beerovi za účelem stavby poplužního dvora. Protože tudy vedla důležitá obchodní cesta, byl zde zakrátko zřízen hostinec. Po roce 1793 dochází k prodeji velkých biskupských pozemků za mírné ceny a vzniká tak mnoho nových kolonií. V rámci této kolonizace se rozšiřoval i Rejvíz. K rozvoji obce přispěla od počátku 19. století také těžba železné rudy pro rozšiřující se železárny v Ondřejovicích. Roku 1809 byl postaven kostel, fara a zanedlouho také škola. Po úpadku dolování železa v 2. polovině 19. století zde převládalo zemědělství.

Mechové jezírko, Lurdská jeskyně, Lurdská jeskyně se nachází téměř na vrcholu této skalnaté stráně

Ke konci 19. století a na počátku 20. století s rozvojem turistiky se Rejvíz opět rozrůstal. Byl zřízen první haťový chodník k mechovému jezírku, a hostinec U jezerního pastýře, kde majitel Brauner vyřezával do opěradel židlí portréty svých štamgastů. Na Starém Rejvíze u Josefových skal byla na počest stého jubilea rejvízského kostela zřízena Lurdská jeskyně. Z první světové války se domů nevrátilo 11 místních mužů. V roce 1929 byl na jejich počet postaven honosný válečný pomník. Před 2. světovou válkou plánovala čs. armáda v rámci opevnění hranic před nacistickým Německem vybudovat dělostřeleckou tvrz na hoře Orlík. Přípravné práce přerušila Mnichovská dohoda a z ubikací čs. vojska pod Orlíkem se po rozpoutání 2. světové války stal zajatecký tábor. V Rejvízu je několik domů s dochovanou lidovou architekturou z 19. století. Od roku 2004 je Rejvíz vesnickou památkovou zónou. Do roku 1964 byl Rejvíz samostatnou obcí, poté přechází pod správu města Zlatých Hor.

Rejvíz dnešních dnů je rájem turistů, jejichž potřebám se nabízí také několik restaurací a penzionů. Každým rokem v květnu se zde pořádá oficiální zahájení turistické sezóny zvané "Odemykání mechového jezírka."

Na začátku výletu jsem se vydala po červené turistické značce k poutnímu místu Lurdské jeskyni, které je zasvěcené Panně Marii Lurdské. I když jsem už na Rejvízu byla, o tomto místě jsem až dosud nevěděla. Jeskyně se sochou Panny Marie byla vybudována pod skalním převisem v roce 1908. Po dlouhé roky totalitního režimu bylo místo téměř zapomenuto. V současnosti je socha Panny Marie vyměněna za její obraz. Celé poutní místo je pravidelně udržováno.

Od Lurdské jeskyně jsem se vrátila kousek zpátky a pokračovala po cyklostezce až k rozcestí se žlutou turistickou značkou. Kolem cesty byla spousta suchých smrků. Z informačních tabulí jsem se dozvěděla, že podobná kalamita, kdy byly stromy zničené kůrovcem, není zas až tak výjimečná a čas od času se opakuje. Stromy v této oblasti nebyly vytěžené (pouze u turistických cest byly pokrácené, aby v případě silného větru neohrožovali turisty), a oblast už opět prorůstá novými smrky.

Po žluté turistické značce jsem došla k rozcestí s místními zelenými značkami, vedoucí kolem vrchu U pomníku (814 m). Vypravila jsem se po jižní cestě k rozcestí s modrou turistickou značkou a po ní jsem došla k Mechovému jezírku.

Cesta po cyklostezce. Mechové jezírko, povalový chodník k Mechovému jezírku

Rejvízské rašeliniště je rozvodnicové vrchoviště, které vzniklo před 6 -7 tisíci lety. Je součástí Národní přírodní rezervace Rejvíz. Rezervace zahrnuje jedinečné - a na Moravě a ve Slezsku největší - vrchovištní rašeliniště, rašelinné louky a podmáčenou smrčinu. Středem rašelinišť jsou Velké mechové jezírko (přístupné po haťovém chodníku) a Malé mechové jezírko (nepřístupné). Rostou zde druhy typické pro rašeliniště - borovice blatka, bříza karpatská, keřík rojovník bahenní (jediný jeho výskyt na severní Moravě). Z dalších četných druhů je to například rašeliník, suchopýr pochvatý či masožravá rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní nebo borůvka bažinná. Území je domovem chráněných ptáků (sýce rousného, chřástala polního), obojživelníků (čolků karpatského a horského) a dalších živočichů. Vyskytuje se zde netopýr severní. Ze vzácných reliktních živočichů zde žije šídlo rašelinné.

Od jezírka jsem se vrátila zpátky ke křižovatce modré turistické značky s místními zelenými značkami. K cestě do obce Rejvíz jsem si tentokrát vybrala tu severní cestu značenou místní značkou. Ta mě dovedla k poněkud nezvyklému pomníku padlým v 1. světové válce, který byl postaven v roce 1929 byl na počest 11 místních mužů, kteří se nevrátili domů z první světové války. Jeho autorem je akademický sochař Engelbert Kaps ze Supíkovic.

Do odjezdu autobusu mi zbývala téměř hodina. Svítilo sice slunce, ale byla zima. Nejprve jsem se chvíli procházela obcí, a pak zašla do historická části penzionu Rejvíz s vyřezávanými židlemi na čaj.

Pomník padlým, historické budova penzionu, interiér s vyřezávanými židlemi

Historická budova penzionu Rejvíz slouží svému původnímu účelu od svého založení v roce 1795. Před druhou světovou válkou se objekt nazýval Zum Seehirtenhov (Dvůr u jezerního pastýře). Obdobím největšího rozvoje je spojeno s obdobím turistického boomu na počátku 20. století, kdy byla vybudována velká jídelna a přistavěn třípatrový hotel. Na tehdejší poměry se jednalo o velmi luxusní ubytování, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Velkou specialitou tohoto penzionu byl interiér zdobený řezbářskými pracemi původních majitelů, a to především židlemi s vyřezávanými karikaturami stálých hostů. Židle danému štamgastovi zaručovala přednostní právo k sezení. Dnes je zde k vidění například židle řezníka, lesního nebo bláznivě zpívající Bety. V současnosti je zde v provozu stále penzion, jehož majitel se snaží o rozšiřování původní řezbářské výzdoby. Je to moc hezké místo s milou obsluhou.

Dnešní výlet se mi moc líbil. Byla jsem tady ve všední den, a proto jsem během cesty téměř nikoho nepotkala. Bylo hezky a šlo se mi moc dobře.

Rejvíz – 7. dubna 2026