Přístavy a řeka

Dnes jsem se rozhodla trochu více prozkoumat bývalé přístavy v Praze Libni a Holešovicích. Od secesního kostela sv. Vojtěcha, postaveného podle plánů architekta Emila Králíčka, jsem pokračovala kolem zámečku a pak podél Rokytky k jejímu soutoku s Vltavskou zátokou. Původně v tomto místě leželo jedno z ramen Vltavy. Poté, co na něm byl vybudován dvou bazénový libeňský přístav, bylo širší západní rameno řeky (Stará plavba) zaslepeno a toto rameno tvořilo před přeložením toku v letech 1923 – 1929 hlavní koryto řeky. Přes dva můstky nad vtoky do bývalého přístavu, opatřenými protipovodňovými železnými vraty, jsem došla na Libeňský ostrov.

Libeňský přístav byl vybudován v Praze Libni v letech 1893–1896. První návrh na zřízení tohoto přístavu vypracoval roku 1891 Jan Kaftan. Libeňská obec však rozhodla návrh přepracovat. Nový návrh Antonína Smrčka z roku 1893 počítal s větší hloubkou (1,8 m) a rozlohou vodních ploch (20 000 m²) a s přeložením toku Rokytky mimo vlastní přístav. Návrh počítal také s budoucím napojením vlečkou na nádraží na Rohanském ostrově. 

Přístav byl dimenzován na současné vykládání 15 velkých labských lodí (o nosnosti 700 tun). Měl dvě ramena oddělená rozšiřujícím se molem. Při Vltavě byla vybudována ochranná hráz. Přístav stavěla firma Lanna. Vybagrovaná zemina byla odvážena k Bulovce a využita při stavbě silničního náspu.

Bývalý Libeňský přístav: V levé části západní bazén přístavu (východní byl zasypán v letech 1927 – 1928), pravá část byla až do přeložení toku Vltavy v roce 1929 hlavním korytem řeky, původní Libeňský přístav: vpravo dva bazény přístavu, vlevo tok Vltavy (fotografie z věstníku klubu Za starou Prahu 3/2010), pohled z Libeňského ostrova na vltavskou zátoku, která byla až do roku 1929 hlavním korytem řeky směrem ke Korábu a Bílé skále 

V konkurenci protilehlého přístavu holešovického však význam libeňského přístavu postupně upadal. Roku 1924 přístav zakoupila Vltavsko-labská společnost a zřídila zde opravnu lodí. Později rozšířila svou činnost i na stavbu nových plavidel. Asi v letech 1927–1928 byl východní bazén přístavu zasypán. Druhý bazén byl upraven pro potřeby loděnice. Pro odstavování lodí bylo možno využít nyní zaslepené rameno Vltavy západně od přístavu - Starou plavbu.

V roce 1931 se ze společnosti oddělil samostatný podnik Loděnice Praga. Ten byl v roce 1945 znárodněn, a jako České loděnice vyráběl sací bagry a jiná specializovaná plavidla. V 90. letech byl podnik zrušen.

V roce 2005 byl dokončen systém protipovodňové ochrany přístavu. V okolí přístavu proběhla výstavba bytů a komerčních budov. Moderní projekt DOCK zcela dokončila společnost Crestyl roku 2022.

Měla jsem v úmyslu dojít podél východního okraje Libeňského ostrova až na jeho špičku s malým majákem. Ale až tam se mi nepodařilo dostat. Ostrov slouží jako zahrádkářská kolonie obehnaná plotem a cesta skončila u jedněch vrat plotu. Za nimi, ale i na vodě směrem ke špičce ostrova, jsem viděla několik starých lodí. Jestli je tam někdo opravuje, nebo jen shromažďuje, nevím.

Vrátila jsem stejnou cestou nazpět až téměř k mostu. Tady jsem si vyfotografovala budovu, která přežila jako jediná v této oblasti z původní zástavby. Dnes v ní je restaurace a další podniky.

Podél mostu jsem došla k další kose – k Maninskému ostrovu. Kolem jeho západního břehu teče Vltava, mezi jeho východní stranou a Libeňským ostrovem leží záliv, kde bývalo přístaviště s názvem Stará plavba. Tento záliv je pozůstatkem zaslepeného řečiště původního toku Vltavy. A území Maninského ostrova skutečně leželo na Maninách v Holešovicích. Podél východního břehu Maninského ostrova vede silnice lemovaná poněkud zanedbanými podniky. Byly zde autobazary, půjčovna jeřábů a plošin, a mnoho dalších. Nebylo mi tam moc příjemně, a tak jsem až na jeho špičku ani nedošla. Jediné, co se mi povedlo, bylo, vyfotografovat si malý maják na špičce Libeňského ostrova.

Vrátila jsem se stejnou cestou na most a přešla Vltavu na holešovickou stranu. Chtěla jsem sice prozkoumat i holešovický přístav, ale byla mi taková zima, že jsem pokračovala novou výstavbou podél bazénu bývalého přístavu, nyní sloužícího jako přístaviště, směrem k holešovickému nádraží. Cestou jsem si vyfotografovala několik budov bývalého přístavu. Je to hezká kombinace – opravené (kromě jedné) historické budovy uprostřed velmi pěkné moderní zástavby. Do holešovického přístavu se sice ještě vrátím, ale přece jen zde uvedu základní informace a několik fotografií, které jsem cestou pořídila.

Pohled z mostu na ostrovy a vodní plochy - zleva Vltava, Maninský ostrov, Stará plavba a Libeňský ostrov, pohled z Libeňského mostu směrem k Holešovickému přístavu, současný bazén Holešovického přístavu mezi Holešovicemi a Přístavní kosou, na které stojí budova veřejného skladiště, budova železničních zaměstnanců

Holešovický přístav byl největším přístavem na Vltavě. Byl vybudován ve dvou etapách firmou Lanna pro 170 labských lodí– nejdříve v letech 1892 – 95 jako přístav ochranný a zimní a později v období 1896 – 1910 jako přístav obchodní. Byl vyhlouben uměle, jeho délka byla 750 m, šířka 100 m a hloubka 4,8 m. V roce 1906 vzniklo nedaleké seřaďovací nádraží, které vlečka propojovala s nádražím Bubny. Z té doby pochází také větší část budov, postavených z červeného režného zdiva doplněného krémovou omítkou, navržených architektem Františkem Sanderem. Budovy, postavené v jednotném secesním stylu s nádechem moderny, jsou posazené na soklech kyklopského zdiva a vynikají zajímavě utvářenými střechami s polovalbami vikýři a věžičkami. K malebnosti přispívají dřevěné vyřezávané krakorce předsazených střech. Nedílnou součástí areálu je i oplocení se zděnou podezdívkou. Na Přístavní kose, ležící mezi bazénem holešovického přístavu a řekou, stojí budova veřejného skladiště podle projektu Fr. Baroše. Od roku 2002 je přístav chráněn jako kulturní památka.

Přístav v býval jediným přístavem v Praze, který byl uzlem tří druhů dopravy: železniční, silniční, vodní. Lodní doprava byla v přístavu ukončena v 90. letech 20. století, ale jeho část dál slouží jako kotviště velkých lodí. Přístav je technickou památkou.

Další den jsem se vypravila do Městské knihovny a chtěla si vypůjčit nějakou knihu, kde bych se o přístavech a celé oblasti, kde se nacházely, dozvěděla víc. V informacím mi sice žádnou knihu nenašli, ale odkázali mě na věstník klubu "Za starou Prahu" (3/2010), kde jsem potřebné informace získala. Vyfotografovala jsem zde i několik map z období zhruba od poloviny 19. století do poloviny 20. století, kdy se přístavy v Karlíně, Libni a Holešovicích budovaly i rušily, a kdy také došlo k přeložení koryta Vltavy. Musím říct, že mě tyto informace úplně nadchly a fotografie zde uvedu. Fotografovala jsem z knihy, proto nejsou fotografie nejlepší, ale přehled o tom, co se mezi Karlínem, Libní a Holešovicemi v minulém a předminulém století dělo, dost dobře ilustrují.

Rok 1869: dosud neregulovaný tok řeky se všemi rameny a později zaniklými ostrovy, rok 1923 – Libeňský přístav má dva bazény, rameno Stará plavba je zaslepeno, Vltava teče starým korytem podél Libeňského přístavu, nahoře vlevo je bazén Holešovického přístavu, dole je kanál podél Pobřežní ulice k bývalému Karlínskému přístavu, rok 1929 – koryto Vltavy je přeloženo blíž k Holešovicím, východní bazén Libeňského přístavu je zasypán, je postaven Libeňský most (1928), rameno Stará plavba je zkráceno do současné délky, původní koryto Vltavy vedoucí Karlínem je zaslepeno, ale stále ještě zavodněno, zavodněný je i kanál podél Pobřežní ulice k bývalému Karlínskému přístavu

Karlínský přístav byl zřízen v roce 1822 v Karlíně, na jižním vltavském ramenu (v bývalé mlýnské stoce), jako první obchodní přístav v Praze. Byl upravován v letech 1841, 1869, 1893 a 1911. Situován byl v místech dnešního Rohanského nábřeží (zhruba mezi ulicemi U nádražní lávky a Šaldovou).

Lodě odsud vyplouvaly na vltavsko-labskou lodní cestu, vedoucí přes celé Německo až do Hamburku. Ročně zde bylo naloženo a vyloženo přibližně 280 lodí. V dnes již zaniklém domě čp. 192 měla sídlo Pražská paroplavební společnost. Zvláště před zavedením železnice (velké nákladové nádraží Rakouské severozápadní dráhy, postavené na Rohanském ostrově v roce 1875) měl přístav značný význam pro hospodářský rozvoj Karlína.

Přístav ztratil význam po přeložení koryta Vltavy o několik set metrů na severozápad (1929). Rameno s přístavem bylo zaslepeno a postupně až do 50. let 20. století zasypáváno (údajně i zbytky po demolici Stalinova pomníku). Dodnes je ale v některých domech v Pobřežní ulici zachováno vybavení přístavu.

Pobřežní ulice s karlínským přístavem (foto Karel Storzer, kolem 1927), bývalá Pobřežní ulice, nyní Rohanské nábřeží (současná fotografie)

Musím říct, že jsem šťastná, že jsem se všechny tyto informace dozvěděla!!!

Praha – Přístavy a řeka – 8. ledna 2026