Pravěký rondel a les Svíb

Tento výlet měl dva cíle. Prvním z nich byl pravěký rondel z 5. tisíciletí př.n.l., nacházející se nedaleko malé osady Skála (katastr obce Třebovětice), o kterém jsem až do nedávna vůbec nevěděla. Druhým cílem byl les Svíb, který sehrál tragickou úlohu v historii bitvy u Hradce Králové v roce 1866. Tato bitva je známá, učili jsme se o ní i ve škole, ale až do dnešního dne mohu za sebe říci, že jsem o ní věděla jen to, že byla.

Většinou chodívám na výlety sama, ale na tento jsme se vypravili společně se synem. V obci Skála jsem už kdysi byla, měli jsme zde závody orientačního běhu. Po závodech jsem rondel hledala, ale tehdy jsem ho nenašla. Dnes jsme naštěstí místo našli. Kruhové valy jsou sice nízké, ale stále zřetelné, i když je celý prostor neuklizený a zarůstá ostružiním.

Téměř kruhový areál o rozměrech 86 x 75 m v nadmořské výšce kolem 365 m je ohrazený dvěma řadami poměrně nízkých valů a příkopů. To, k jakému účelu byl postaven, není zcela jasné. Nejčastěji je považován za unikátní zachovalý rondel z období mladšího neolitu (4900 - 4200 l. př.n.l.). Jako u většiny těchto lokalit je ohrazení u rondelu u obce Skála přerušeno na čtyřech místech ve směru světových stran. Jde však zatím o jediný případ ve střední Evropě, u nějž se zachovaly nejen příkopy, ale i valy. Rondely se obvykle vyskytují v zemědělské krajině, a jejich valy jsou tak pravděpodobně dávno rozorány tisíciletou zemědělskou činností. Tato lokalita, situovaná v lese, je v tomto ohledu výjimkou. Na území rondelu byl objeven sekeromlat. Pochází odtud i několik nálezů keramiky z doby laténské (400 - 0 př.n.l.), což by mohlo nasvědčovat tomu, že neolitický rondel i se svým opevněním mohl být opětovně využíván i později, a to zvláště jako svatyně či zvláštní typ sídliště z doby laténské.

Pozůstatky rondelu - valy a příkopy

Rondely jsou považovány za nejstarší monumentální architekturu v Evropě. Byly budované v době, kdy docházelo pozvolna ke změnám v uspořádání společnosti. Dochází k rozvoji zemědělství, řemesel i obchodu, a tím se mění postavení muže. Matriarchální společnost se začíná pomalu měnit na patriarchální.

Rondely jsou velice specifickým druhem archeologického nálezu. Nachází se na širokém území širší střední Evropy, přičemž ale jejich zastoupení v jednotlivých oblastech se může velice výrazně lišit. Jsou to kruhové objekty, tvořené shodně soustředěnými příkopy se špičatým dnem a palisádami na vnější straně příkopů, a s pravidelnými vstupy. Byly budovány se záměrem vymezit určitý prostor pro vykonávání úkonů nebo obřadu, jejichž náplň je v současnosti neznámá. Při jejich interpretaci se uvažuje o funkcích shromaždiště, svatyně, astronomické observatoře či dokonce hřiště k rituálním hrám. Vyskytují se v závěru mladší doby kamenné, v době zvyšující se úrovně společnosti, kdy vznikají přebytky a kdy bylo vhodné v době mezi sezónními pracemi usměrňovat obyvatelstvo k nějaké činnosti. Základní znaky jsou:

• Kruhově nebo oválně vymezený prostor, který nebyl obranného charakteru.
• Vybudování stálo mimořádné úsilí velkého množství lidí.
• Orientace vstupů ve směru světových stran, což ukazuje na jisté znalosti hvězdné oblohy.
• Příkopy mají převážně zúžené, téměř špičaté, dno, což se objevuje u mnoha rondelů. Příkopy vymezují prostor symbolicky.
• Bylo pozorováno, že se rondely objevují v místech, kde se už dříve soustřeďovaly nějaké aktivity. V širším okolí rondelů bývala často síť větších či menších sídlišť. Uvažuje se, že se obyvatelé podíleli jak na budování, tak na využívání těchto staveb (ať již byl jejich účel nakonec jakýkoli).

Malé rondely mívají v průměru 40 - 60 m, velké 240 - 250 m, příkopy jsou až 4,5 m hluboké. Při leteckém snímkování bylo na našem území i jinde v Evropě nalezeno poměrně mnoho míst, kde se rondely nacházely.

Ze Skály jsme odjeli do obce Čistěves a zašli do lesa na vrchu Svíb, který sehrál v bitvě u Hradce Králové, rozhodující bitvě prusko-rakouské války, tragickou úlohu. Během bojů v tomto lese padlo téměř 5000 vojáků. V lese se nachází mnoho památníků, ale i jednoduchých křížů. Na jeho okraji stojí figurální pomník, znázorňující poddůstojníka polních myslivců v životní velikosti, který patří 208 padlým osmého praporu rakouských polních myslivců.

Záminkou pro válku mezi Pruskem a Rakouskem se staly události ve Šlesvicko-Holštýnsku, zvláště obsazení Holštýnského vévodství, které patřilo Rakousku, Pruskem. Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19. století získávalo Prusko ve střední Evropě stále větší vliv a z podnětu Pruska došlo vyloučení Rakouska z Německého spolku. Odvetou za tyto události vyhlásilo Rakousko Prusku 17. června 1866 válku.

Bitva u Hradce Králové (též bitva na Chlumu či bitva u Sadové) byla po bitvě u Lipska druhou největší bitvou 19. století s účastí 435 tisíc vojáků. Odehrála se 3. července 1866 severozápadně od městské fortifikace Hradce Králové, v rozsáhlé lokalitě mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Benátky, Sadová, Mokrovousy a Dolní Přím.

Pruská armáda v čele s králem Vilémem I. zde drtivě porazila rakousko-saskou armádu pod velením polního zbrojmistra Ludvíka von Benedek. Střetnutí se stalo rozhodujícím faktorem prusko-rakouské války, v širších souvislostech pak v jeho důsledku přišlo Rakousko o své dosavadní čelné postavení v Německu i v severní Itálii a současně muselo čelit stupňujícím se požadavkům obyvatel jednotlivých částí říše. Počtem nasazených vojáků je hradecké střetnutí největší bitvou svedenou na území dnešního Česka.

Pomník polního myslivce, Alej mrtvých, největší pomník v Aleji mrtvých na památku 13 důstojníků a 266 vojínů,   památník na jižním okraji lesa postaven na paměť dvou důstojníků a 59 vojínů 

Průběh bitvy: Rakouské a saské jednotky se začaly formovat na pravém břehu Labe již 2. července 1866. Po půlnoci se rozmístily do přibližně půlkruhové linie o délce 10 kilometrů, zahrnující i vrchol Chlum poblíž stejnojmenné vsi. Část sil byla ponechána v záloze. Proti nim stály tři pruské armády nazývané První, Druhá a Labská, přičemž Druhá armáda nebyla v době zahájení bitvy doposud v dotyku s Rakušany.

Bitva začala za rozbřesku 3. července. Během dopoledne mělo Rakousko mírnou převahu. Za rozhodující moment se považuje zapletení se dvou rakouských armádních sborů (II. a IV.) do ze strategického hlediska zbytečného boje o les Svíb.

Svíb, který je dodnes plný strží a výmolů, zůstal při plánování červencového boje stranou zájmu. Přesto se do řeže o tento bezvýznamný les zapojilo 25 tisíc mužů, a to nejspíš rozhodlo o výsledku celé bitvy. Rakouskou armádu uspořádanou v obranném půlkruhu vydatně kryla dělostřelecká palba bronzových děl s několikakilometrovým dostřelem. Až do příchodu druhé armády dokonce Prusové pomýšleli na ústup. To trvalo jen do okamžiku, kdy se Rakušané nechali strhnout bojem o les. Do boje se vrhly dva armádní rakouské sbory, které se tu utkaly se sedmou pruskou divizí a fatálně odkryly svou vlastní obrannou linii. V důsledku toho opožděně přišedší 2. pruská armáda mohla téměř nepozorovaně zaujmout extrémně výhodnou pozici na návrší obce Chlum, v týlu nepřítele. To bitvu rozhodlo. Zpočátku byly sice počty Prusů na Chlumu menší, a proto byl první útok Rakušanů na Chlum úspěšný. To se však rychle změnilo. V dalším boji rakouská armáda ztratila kolem 10 000 vojáků a hrozilo jí v nastalém obklíčení úplné zničení. Proto zahájila ústup na Moravu. Zhruba od 16.30 byla téměř celá rakouská armáda na ústupu směrem na Hradec Králové. Jezdectvo a baterie dělostřelectva kryly ústup pěchoty velmi úspěšně, ale to nezměnilo nic na tom, že bitva byla prohraná. Pruská armáda ji vzhledem k vlastnímu oslabení kromě jezdectva nepronásledovala. Také rakouský ústup byl kryt jezdectvem. Mezi Střezeticemi a Dlouhými Dvory došlo k velké jezdecké bitvě jedenácti tisíc rakouských a pruských jezdců, při které za půl hodiny zahynulo na 1600 mužů a 2100 koní.

Na rakouské straně padlo v bitvě u Hradce Králové téměř 6000 mužů, 8500 jich bylo zraněno a téměř 22 000 zajato. Ztraceno bylo i 188 děl, což byla velká část dělostřelectva. Ztráty na pruské straně jsou daleko nižší, téměř 2000 padlých a 7000 zraněných.

Křížek uprostřed lesa plného sasanek, památník označující hromadný hrob 400 rakouských a pruských vojáků, pomník jezdecké srážky u Střezetic

Les Svíb má asi jeden a půl kilometru na délku a jen sedm set metrů na šířku. Snad symbolicky dostal jméno podle keře svídy krvavé. Je to místo snad nejkrvavějších bojů celé bitvy u Hradce Králové. Krátce před polednem 3. července roku 1866 tu padlo 4580 vojáků, 6942 bylo raněných a 3573 zajatých. Většina z nich je pochovaná přímo na Svíbu. Pohřbívání mrtvol trvalo celých 18 dnů až do 21. července. Přestože padlí vojáci byli vyhledáváni v jakési rojnici, pět z nich bylo nalezeno až další rok. Les se mezitím proměnil doslova v jeden velký mnohonárodnostní hřbitov. Středem nyní vede Alej mrtvých, kterou lemují jednoduché i monumentální pomníky z hořického pískovce, karelského mramoru i prosté kamenné pyramidy. Tisíce vojáků obou znepřátelených stran Prusko-Rakouské války našly v lese místo posledního odpočinku. Část lesa podél Aleje mrtvých je v podstatě jedním velkým hromadným hrobem. Kříže a památníky se však skrývají i hluboko v lese. Je jich tu kolem 120.

Les Svíb je natolik fascinující místo, že je spjaté s několika pověstmi. Ty zaručeně lživé například tvrdí, že ptačí zpěv tu naposledy zněl před bitvou. Anebo ta, že v lese je pořád stín. Ověřit se už nepodaří ani legendu, že o dřevo ze Svíbu po dlouhá léta neměl nikdo zájem, protože kmeny byly plné kulek a lámaly se o ně pily. Pravdou však je, že je to velmi zvláštní místo. My jsme tu byli na jaře, kdy byl les plný rozkvetlých sasanek, ale když si člověk uvědomí, co se tady stalo, kolik zmarněných lidských životů zde skončilo během jednoho dne, je mu smutno.

V závěrečné fázi bitvy u Hradce Králové byla útokem pruského jezdectva ohrožena ustupující rakouská pěchota, na jejíž ochranu vyrazily rakouské jízdní pluky. Na prostoru mezi Střezeticemi a Dlouhými Dvory se během půl hodiny (16.15 - 16.45) v několika střetnutích utkalo 11000 jezdců obou znepřátelených armád. Jednalo se o druhé největší jezdecké střetnutí 19. století a poslední svého druhu vůbec. Ztráty byly obrovské - 102 důstojníků, 1511 mužů a 2094 koní. První úvaha o vybudování pomníku, připomínající oběti této bitvy, pochází již z roku 1913. Pomník se ale nepodařilo zrealizovat. Znovu se o jeho vybudování začalo uvažovat v roce 2009 a návrh byl svěřen akademickému sochaři Petru Novákovi. Po poněkud zdlouhavém shánění finančních prostředků byl pomník, připomínající druhou největší jezdeckou bitvu jezdectva v 19. století, při příležitosti 150. výročí bitvy u Hradce Králové 1. července 2016 odhalen. Je to dojemné místo.

24. 4. 2021