Panna a Kalich

Verneřické České středohoří jsem začala poznávat až vloni. Když jsem tu byla poprvé, krajina mě opravdu okouzlila, a navíc se mi zdálo, že je ještě nedotčená silným turistickým ruchem. Od svého prvního výletu jsem tady byla už několikrát. Dnes jsem se vypravila na zříceniny dvou hradů – na Pannu a na Kalich. Oba dva byly stavěny jako vojenské pevnosti a jejich historie i stavba jsou velmi zajímavé.

Cestu jsem začala v obci Rýdeč. Odtud jsem se vydala nejprve kousek po silnici až v velkému kříži na kraji lesa. Tady jsem se napojila na zelenou turistickou značku, která mě nejprve po cestě mezi loukami s krásnými výhledy a později lesem dovedla pod vrch Pannu. Po jejím úpatí a na vrchol jsem pokračovala po žluté turistické značce. Z hradu kromě částí opevnění nic nezbylo, ale jeho historie a výhledy z vrcholu stojí za návštěvu.

Hrad Panna se nachází na vrcholu stejnojmenného vrchu v nadmořské výšce 594 metrů. Dochovaly se z něj pouze drobné terénní pozůstatky valů a jiných staveb. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad založil roku 1421 Zikmund z Vartemberka. Stalo se tak v době, kdy obléhal hrad Kalich, nový hrad svého úhlavního nepřítele Jana Žižky z Trocnova. Hrad vystavěný katolíky byl husity vzápětí dobyt (1423) a důkladně přebudován, takže se zařadil k jejich nejvýznamnějším pevnostem v zemi. Podle dostupných informací patřil k nejrozlehlejším českým hradům, ale byl koncipován značně odlišně od soudobých hradních staveb. Lišil se hlavně fortifikacemi zcela nového typu, takže i v evropském kontextu jsou jeho pozůstatky mimořádně významnou památkou. Avšak vzhledem k rozsáhlému dřevěnému opevnění z něj dnes zbyly vlastně jen terénní nerovnosti, valy a dochované základy.

Výhled na Pannu z cesty po loukách k Táboru, výhled ze skalnatého vrcholu Panny na vrch Tábor (v pozadí vrch Sedlo), část opevnění hradu Panna, hypotetická rekonstrukce hradu Panna (z informační tabule)

Hlavní prvky fortifikace byly tvořeny sypanými valy, terasami a systémem bran a cest. Rozsáhlé obvodové opevnění chránilo hrad po celém obvodu. Hradební valy byly zpevněny vodorovně kladenými čedičovými kameny spojenými hlínou, které sloužily jako kotvení pro dřevěné palisády.

Vlastní jádro tvořené hlavním palácem a věží stávalo na vrcholové skále přístupné v současnosti strmou stezkou, která může kopírovat průběh středověkého přístupu do jádra. 

Hrad pro svou strategickou polohu a sílu opevnění nestál příliš dlouho. Už v roce 1437 nařídil císař Zikmund hrad strhnout, aby se nestal znovu hrozbou.

Sestoupila jsem z vrcholu a pokračovala po žluté značce k silnici. Když jsem si doma prohlížela mapu, zjistila jsem, že si po neznačených cestách ke hradu Kalichu můžu ušetřit velkou část převýšení. Proto jsem se po nich vydala – nejprve po loukách a později lesem.

Cesty mě dovedly až k odpočívadlu pod hradem Kalich, kudy vedla žlutá turistická značka na jeho vrchol. A po ní jsem pak na vrchol došla. Musím říct, že mě hrad překvapil svou velikostí a množstvím zachovalých zdí.

Hrad Kalich nechal vybudovat v roce 1421 Jan Žižka z Trocnova na vrcholu stejnojmenného vrchu v Českém středohoří v nadmořské výšce okolo 530 metrů. Založil ho jako své rodové sídlo ještě předtím, než husité zahájili obléhání Litoměřic. Jedním z úkolů nového hradu bylo chránit obléhatele před útoky katolické šlechty ze severozápadních Čech, k niž patřili zejména Vartenberkové. Stavba hradu započala v květnu roku 1421 a rychle pokračovala, protože již v září téhož roku jej neúspěšně obléhal Zikmund Děčínský z Vartenberka. Od roku 1422 Jan Žižka začal používat predikát z Kalicha. Z památkově chráněného objektu se dodnes dochovaly pozůstatky zdí, vstupní brána a výrazné terénními nerovnostmi.

Skalisko, na němž stávala severní okrouhlá věž, sklep v místech bývalého paláce a skalisko se zbytky jižní věže, pohled od jižní věže přes sedlo k severní věži

Vnitřní hrad se dvěma věžovitými budovami byl postaven na protáhlém vrcholu hory s mělkým sedlem uprostřed. Hranolová věž zaujímala jižní vrchol temene, druhá okrouhlá ovládala severní širší stranu plošiny. Z jižní věže (asi 13 x 9 m) zůstaly jen zbytky základů, severní věž známe jen z popisu. Údajně měla průměr asi 13 m s vysokým kamenným přízemím, na němž spočívalo na hustě kladených konzolách patro. Tvar věže tak připomínal kalich. Zajímavé je, že na modelech hradu, které jsem na internetu našla tato věž tak nevypadá.

Mezi oběma věžemi bylo asi 100 m dlouhé sedlo, ve kterém pravděpodobně stával palác. Jediným jeho výraznějším pozůstatkem je část klenutého sklepa a dosud patrné zbytky zdí. Bývala zde údajně i studna nebo cisterna.

Stavba hradu se jak stavebně, tak i funkčně lišila od běžného feudálního hradu. Hrad byl používán totiž nejen jako strážiště, ale hlavně jako tábořiště, kam se mohli uchýlit nejen lidé, ale i válečné vozy s koňmi a výzbrojí. Tomu odpovídá i dobře zachovalá přístupová cesta, vedoucí na vrchol z Třebušína po příkrém východním úbočí hory. Scházela jsem po ní dolů z hradu, a je opravdu dosud velmi dobře zachovalá.

Severně od hradu se nachází vysunuté opevnění (tzv. druhý oddíl hradu), které se skládalo z polygonální bašty a úzkého spojovacího koridoru. Obě části hradu umožňovaly efektivní kontrolu a obranu přístupové cesty. Bašta se dochovala v podobě asi desetiboké vyvýšeniny s plentou z nasucho kladených kamenů. Z kamenů je vyskládané celé těleso pahorku, jehož průměr na vrcholu je asi dvanáct metrů.

Po smrti Jana Žižky v roce 1424 zůstal hrad v držení jeho bratra Jaroslava a po jeho smrti ho vlastnila jejich sestra Anežka. Roku 1437 Zikmund z Vartenberka dobyl a pobořil Pannu. Pravděpodobně dobyl i Kalich. Oba hrady od něj koupil nebo s ním vyměnil císař Zikmund, který je přikázal zbořit. Následující dění je nejasné, protože nový majitel panství se nejspíše vzepřel císařovu rozkazu a odmítl Kalich zbořit. Další majitelé na hradě nesídlili a nejspíš ho ani neudržovali, přesto však býval hrad ještě obyvatelný. Roku 1489 jej Václav z Vartenberka připojil ke svému litýšskému panství, ale když Václav roku 1532 měnil majetek s bratrancem Kryštofem, hrad ve smlouvě již uveden nebyl.

Nahoře na hradě jsem byla sama, a tak jsem se rozhlížela, procházela se, fotografovala… Z vrcholu jsou krásné výhledy… Nakonec jsem se vydala na zpáteční cestu do Třebušína. Před odjezdem autobusu do Bohušovic na vlak a domů jsem se zašla ještě podívat k pěknému baroknímu kostelu sv. Mikuláše a vyfotografovala si zámeckou budovu na návsi.

Třebušín s asi 600 obyvateli je malebná obec v okrese Litoměřice, asi 9 km od Litoměřic, s bohatou historií sahající až do roku 1169.

Výhled z hradu Kalich na Pannu, kostel sv. Mikuláše v Třebušíně

Na návrší nad návsí stojí kostel sv. Mikuláše. Je zmiňován už roku 1384, ale později byl zdevastován. Současná svatyně byla vystavěna v první polovině 18. století, a i vnitřní vybavení pochází z této doby. Vzhled kostela se významně změnil v roce 1902, kdy věž tvořená pouze nízkou dřevěnou zvonicí byla nahrazena vysokou zděnou věží. Kostel byl uzavřen, takže jsem si ho vyfotografovala jen zvnějšku. 

Západní část návsi uzavírá zámek Třebušín. Tento původně barokní zámek dal postavit na počátku 18. století František Karel Kressel z Gwaltenbergu přebudováním původní tvrze. Autorem projektu byl pravděpodobně stavitel Octavio Broggio. Do roku 1991 v zámku sídlila základní škola, a dnes je objekt soukromý a nepřístupný. Současný vzhled budovy má ale k baroku dost daleko. 

Z dnešního výletu za velmi teplého počasí se značným převýšením jsem měla trochu strach, ale nakonec se mi šlo moc dobře a cesta mi nepřišla nijak namáhavá. Možná to ale bylo tím, že jsem viděla nádhernou krajinu a dozvěděla se mnoho nového. Byla to nádherná cesta. 

Zříceniny hradů Panna a Kalich – 19. června 2026