Opočno

Letošní podzimní sraz naší třídy 4. c, se kterou jsme maturovali v roce 1968, se konal ve východních Čechách. Ubytovaní jsme byli v Dobrušce a na první den jsme si naplánovali návštěvu nedalekého městečka Opočno. Ve městě jsem už sice několikrát byla, ale ještě nikdy jsem nezašla na prohlídku zámku. To se podařilo až dnes.

Opočno s více než 3 tisíci obyvatel je historické město v Královéhradeckém kraji, proslulé krásným renesančním zámkem. První zmínky o městě pocházejí z 11. století, kdy bylo důležitým obchodním centrem. Během své existence hostilo i významné osobnosti, včetně ruského cara Alexandra I. a T. G. Masaryka. V okolí se nachází přírodní památka Obora. Každoroční pouť Porcinkule a koncerty klasické hudby dotvářejí kulturní život města.

Historické jádro Opočna bylo v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Je plné romantických zákoutí a uličeks s historickými měšťanskými domy, které vás nakonec vždycky dovedou kolem kostela Nejsvětější Trojice na Trčkově náměstí k dominantě města - ke vstupu do opočenského zámku.  Mezi další cenné památky patří například bývalý kapucínský klášter na Kupkově náměstí, kostel Narození Páně, či budova pivovaru.

Kupkovo náměstí v Opočně, nádvoří opočenského zámku, výhled z 2. patra zámku směrem na Dobrušku a Orlické hory, Studniční věž – pozůstatek původního hradu

Renesanční perla Opočna - renesanční zámek – píše svoji historii již od 11. století. Postupným vývojem přes strážný gotický hrad a honosné renesanční sídlo Trčků z Lípy, se dostal do rukou Colloredo-Mansfeldů, kteří z něj udělali pohodlné aristokratické sídlo využívající nejmodernější výdobytky techniky přelomu 19. a 20. století.

Největší stavební úpravy učinil Vilém Trčka z Lípy, který v letech 1560–1567 rozšířil sídlo přístavbou dvou renesančních křídel zámku (severního a západního) a nechal přestavět původní zámeckou kapli sv. Ondřeje na kostel Nejsvětější Trojice. Poslední slavné období zažil opočenský zámek v držení Trčků za Jana Rudolfa. Tento majitel nechal přistavět po vzoru Pražského hradu letohrádek, míčovnu a další stavby. Zámek s kostelem a letohrádkem nechal propojit téměř 300 m dlouhou krytou chodbou vedoucí na městské hradbě. Jan Rudolf Trčka z Lípy dokázal i přes stavovské povstání a porážku stavů panství udržet a společně se svou ženou Marií Magdalenou skupoval okolní panství. Za něho dosáhlo opočenské panství nepředstavitelných rozměrů – zhruba 302 km2 - a Opočno se stalo jeho centrem. Toto období se nazývá zlatým věkem Opočenska. Dědicem Jana Rudolfa a jeho ženy Marie Magdaleny měl být jejich syn Adam Erdman, který se oženil se sestrou manželky Albrechta z Valdštejna, kterému stál až do konce života věrně po boku. Tím však byl osud Trčků zpečetěn. Adam Erdman Trčka z Lípy byl společně s Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634 zavražděn. S nimi byl zavražděn i Vilém Kinský, který byl manželem sestry Adama Erdmana Trčky z Lípy.

Po éře Trčků přichází do Opočna rodina Colloredů. Bratři Rudolf a Jeroným Colloredo zakoupili panství od císaře za symbolickou cenu, která spíše vyjadřovala vděk císaře za služby svého generála. Rudolf Colloredo, který se proslavil za třicetileté války obranou Starého města proti Švédům, se stal po smrti Joachyma jediným vlastníkem panství.

Koncem 17. století zámek vyhořel. Při následné přestavbě byly vybudovány arkády na jižní straně nádvoří a postavena barokní červená křídla zámku. V 18. století byli Colloredové povýšeni do stavu říšských knížat (1763). A sňatkem s dědičkou mansfeldských statků v roce 1771 došlo ke spojení velikých majetků, ale i erbů a jména.

Pro současný stav zejména interiérů zámku byl nejdůležitější postavou Josef II. Colloredo-Mansfeld (1866 – 1957), který do Opočna nashromáždil sbírky rodiny z mnoha dalších rodových sídel v Čechách i v cizině, proto dnešní návštěvníci zámku mohou obdivovat bohaté etnografické sbírky, velkolepou obrazárnu i rozsáhlou sbírku palných i chladných zbraní.

Ložnice rodiny Trauttmansdorfů (provdané sestry Josefa II. Colloredo-Mansfeld), Indiánský oblek z etnografické sbírky na zámku

Josef II. Colloredo-Mansfeld rovněž opočenský zámek důkladně zmodernizoval a přestavěl na pohodlné reprezentativní sídlo hodné významnosti svého rodu. Naleznete zde pohodlné ložnice, salony, reprezentativní prostory, mezi nimiž vyniká výzdobou bohatá jídelna a salon, ale například i koupelny, vybavené tekoucí studenou i teplou vodou.

Josef II. Colloredo byl bezdětný, proto majetek rozdělil mezi své čtyři synovce. Pro opočenský zámek je nejzásadnější role Josefa III., který v roce 1938 podepsal prohlášení české šlechty na pomoc ohrožené Československé republice, ale o dva roky později podepsal žádost o říšské občanství. Ani to mu však nepomohlo udržet odkázaný majetek a na opočenské panství byla uvalena nucená správa německé Říše. V roce 1945 byl zámek konfiskován na základě Benešových dekretů.

Expozice I. a II. patra se na opočenském zámku věnují právě postavě knížete Josefa II. Colloredo Mansfelda a životu jeho rodiny na konci 19. a začátku 20. století. Důvodem je to, že za jeho vlastnictví byl zámek naposledy výrazně stavebně upraven, a to zejména v interiérech, protože roku 1904 vyhořely některé místnosti druhého patra.

My jsme si z časových důvodů vybrali prohlídku II. patra, která zahrnuje kromě jiného návštěvu soukromých pokojů sester knížete Josefa II. Colloredo-Mansfeld a pokojů jeho čtyř synovců, které, jako bezdětný adoptoval. Součástí této trasy je i prohlídka rodového muzea s rozsáhlou sbírkou zbraní v rytířském sále, údajně druhou nejrozsáhlejší po sbírce na zámku Konopiště, a dále sbírku předmětů dovezených Josefem II. ze Severní Ameriky v letech 1904-1906.

Prohlídka byla sice zajímavá, ale pokud se nezajímáte příliš o zbraně, I. okruh, kde je možné vidět kromě afrických sbírek z cest z let 1901-1902, soukromé pokoje knížete a jeho manželek, reprezentační pokoje, zámeckou obrazárnu s významnou sbírkou obrazů zejména italských umělců, knihovnu atd., by býval byl asi lepší. Po prohlídce zámku jsme se vypravili na prohlídku parku. 

Zámecký park o celkové rozloze 22 ha včetně 1,8 ha vodních ploch je parkem anglického typu. Leží pod opočenským zámkem v hlubokém údolí Zlatého potoka ohraničeného z jihu a jihozápadu opukovými skálami. I kdyžpark prošel v roce 1868 další rozsáhlou úpravou, jeho současný vzhled odpovídá tomu, jak byl zřízen v roce 1816 Rudolfem Josefem Colloredo-Mansfeldem podle projektu J. Exnera. Jeho součástí jsou kromě rybníků, vodopády, pavilony, mostky a vyhlídky. Skládá se ze čtyř částí s různými klimatickými poměry. Část parku je součástí přírodní památky Opočno.

Plocha, kde se park v současnosti nachází byla využívána již v období, kdy opočenský zámek a přilehlé panství vlastnil rod Trčků z Lípy. Údolí Zlatého potoka původně patřilo k oboře založené již v 16. století. Nacházely se v něm např. palírny či pastviny pro dobytek, V horní části bývala tzv. kořenná zahrada či pícky pro destilaci léčivých vod, např. heřmánkové nebo levandulové. Od roku 1740 se v této horní části nacházela jak užitná, tak okrasná zahrada. Pěstovaly se zde meruňky a broskvoně, ve sklenících pak citrusoviny. Spodní část zahrady sloužila v první polovině 18. století krátkodobě k chovu černé zvěře a soustava rybníčků pak jako sádky pro chov ryb a želv.

Parkem, z jihu a jihozápadu ohraničeném opukovými skálami, protéká Zlatý potok, Palmový skleník, Letohrádek

I během prohlídky parku jsme se zastavili u několika budov, které do areálu zámku patří. Nejprve jsme si v dolní části parku u rybníčka všimli orientálního pavilonu, kterému se někdy říká čínský nebo japonský. Je to dřevěný přístřešek kruhového půdorysu, který dotváří malebnou atmosféru parku a nabízí klidné místo k odpočinku.

Další budovou, u které jsme se zastavili, byl Palmový skleník (někdy nazýván oranžerií) umístěný v horní části zámeckého parku. Budova byla postavena v klasicistním stylu na počátku 19. století. Její 50 m dlouhá jihovýchodní stěna, tvořená dřevěnou bohatě zdobenou konstrukcí s litinovými a skleněnými prvky, je otevřená směrem do parku a prosvětluje hlavní prostory stavby.

Skleník slouží stále svému původnímu účelu k pěstování a přezimování exotických teplomilných rostlin, jako jsou citrusy, olivovníky, palmy, oleandry a další. Od května do října tyto rostliny zdobí zámecké pokoje a nádvoří.

Horní část parku, v němž skleník stojí, se považuje za nejdéle využívanou zahradu zámku. Již v 16. století se v těchto místech patrně pěstovala zelenina a koření pro potřeby zámecké kuchyně a nepochybně zde byla i okrasná a ovocná zahrada.

A v této rovinaté části parku stojí i budova letohrádku, který nechal postavit za městským příkopem v letech 1601–1602 majitel panství Jan Rudolf Trčka z Lípy (1557–1634) v duchu severské pozdní renesance. Inspirací pro stavbu se stal královský letohrádek v tehdejší Královské oboře v Praze Bubenči. K budově přiléhá schodišťová věž propojující jednotlivá patra. Na počátku 19. století byl letohrádek upraven v duchu klasicismu. V současné době je budova veřejnosti nepřístupná.

A výlet do Opočna jsme zakončili v cukrárně na náměstí a krátkou návštěvou zahrady kapucínského kláštera. Byl to moc pěkný výlet.

Kapucínský klášter v Opočně a jeho zahrada

Bývalý kapucínský klášter v Opočně je raně barokním komplexem, postaveným v letech 1676-77. Prostá a typická kapucínská architektura 17. století byla po požáru v roce 1733 nejen opravena, ale následně doplněna přístavbou křížové chodby a mariánské kaple (1761). Komplex kostela a kapucínského kláštera byl první stavbou nově vznikajícího velkého opočenského náměstí (dnes Kupkova náměstí). Zahrada, ohraničená hradební zdí, evokuje iluzi chráněného místa, kde se takřka zastavil čas. Je ideálním místem k odpočinku, zastavení a zamyšlení. Zahrady kláštera jsou přístupné veřejnosti, a je v nich realizován projekt komunitní zahrady.

Opočno – 15. září 2026