Oblík

Dnes jsem se vypravila na další z vrcholů Českého středohoří, a tím byl Oblík (509 m). Cestu jsem začala v obci Mnichov a po zelené turistické značce jsem došla poměrně pohodlnou cestou na vrchol. Z informační tabule na vrcholu jsem se dozvěděla, že Oblík je jen o 1 m nižší než Milá, kterou jsem navštívila před dvěma týdny. Dnes jsem ale měla přece jen pokud jde o výhled větší štěstí než před dvěma týdny, kdy byl tak silný opar, že nebylo v dálce téměř nic vidět. Dnes to bylo o mnoho lepší. Z vrcholu jsem viděla Hazmburk i Milešovku.

Začátek cesty z Mnichova k vrcholu, energetický bod na vrcholu Oblíku a výhled na vrch Ranou se stejnojmennou obcí, pohled z vrcholu Oblíku na vrchy Strdov a Brník

Chvíli jsem se nahoře zdržela a kochala se výhledem a rozkvetlými kytičkami (Hlaváček jarní a podléšky). Bylo ještě ráno, asi 10 hodin, byla jsem tu sama a bylo tu opravdu krásně. Večer jsem se pak z televize dozvěděla, že právě v 10:01 začalo astronomické jaro. Takže jsem ho přivítala právě na vrcholu.

Vrch Oblík vznikl ve třetihorách sopečnou činností. Je typický svými sesuvy půdy, zvláště na jižní straně, kde je možné nalézt žlutokvětý hlaváček jarní, koniklec luční český nebo diviznu brunátnou a další rostliny. Byl zde zaznamenán výskyt dudka chocholatého, dřemlíka tundrového, motáka pilicha či velké množství střevlíků. Svahy i vrchol jsou chráněné jako Národní přírodní rezervace Oblík.

Z vrcholu jsem se po chvíli vydala na další cestu směrem do Loun. Sestupovala jsem po serpentinách kamenitou jižní strání se spoustou rozkvetlých hlaváčků kolem. Před dvěma týdny jsem na vrcholu Milé viděla jen několik poupat a jen jednu rozkvetlou kytičku, tady už květy pomalu odkvétaly. Po zelené turistické značce jsem došla k budovám resortu Oblík. Dočetla jsem se, že jde o opravdu pěkně opravený bývalý statek. V přilehlé ohradě jsem viděla nějaká pasoucí se zvířata. Myslela jsem si zprvu, že to jsou krávy, ale když jsem se podívala pozorněji, řekla bych, že to byly lamy. Ale ruku do ohně bych za to nedala.

Cesta dolů vedla kamenitou strání , Oblík – pohled od resortu Oblík, pasoucí se lamy

Další cesta vedla kolem Dobroměřického rybníka (9,9 ha) pod Červený vrch s Frotzelovou rozhlednou a dřevěnou Ejemovou chatou, postavených v letech 1910 až 1911. Chata byla pojmenovaná po předsedovi lounských turistů Josefu Ejemovi, rozhledna dostala jméno po lounském lékaři a podporovateli turistiky Josefu Frotzelovi.

Červený vrch jsem dnes ale nenavštívila. Pokračovala jsem dál a přes obec Dobroměřice došla do Loun. Z cesty jsem si vyfotografovala dobroměřický kostel sv. Matouše a nedaleko Loun část inundačního mostu.

Dobroměřický rybník, v pozadí resort Oblík a za ním vrch Oblík, kostel sv. Matouše v Dobroměřicích, záplavový most u Loun

První písemná zmínka o kostele sv. Matouše pochází z roku 1331. Tehdy potvrdil pražský biskup Jan z Dražic nadaci lounského rychtáře Béra, která obsahovala darování části Dobroměřic a patronátního práva k tamnímu kostelu nově založenému klášteru magdalenitek, který stával mezi Louny a Dobroměřicemi.

Starší literatura předpokládala, že kostel pochází ze druhé poloviny třináctého století, ale poslední stavební průzkum potvrzuje, že loď a presbytář kostela pocházejí z druhé čtvrtiny 14. století, tedy z doby krátce před první písemnou zmínkou. Na kostele se nevyskytují žádné architektonické prvky odpovídající rané gotice. Kromě lodi a presbytáře patří původní stavbě rovněž věž do úrovně prvního patra.

Nástěnné malby v kostele pocházejí zřejmě z druhé poloviny 80. let 14. století. Iniciátorkami byly pravděpodobně magdalenitky, které v roce 1373 získaly ke kostelu patronátní práva celá. Námětem je christologický cyklus. Vliv magdalenitek lze spatřovat ve zdůraznění postav svaté Marty, svaté Máří Magdaleny a svatého Lazara. Erb s erbovní figurou medvědem patří lounské rodině Bérů (německy der Bär – medvěd), potomkům zakladatele kláštera, další erb v jižním kruhovém otvoru patří zřejmě rodu Šanovských ze Šanova.

Záplavový (inundační) most je památkově chráněný most, jehož stavba probíhala v letech 1814-1863. Most tvořený opukovými a pískovcovými kvádry je podepřen čtyřiceti pilíři.

Dnešní výlet byl opravdu krásný. Zpočátku jsem sice měla trochu obavy z převýšení, ale cesta z Mnichova na vrchol Oblíku byla pohodlná, a výhled s posezením na vrcholu stál opravdu za to. Cestou z Loun do Mostu se vždycky dívám z okna a pozoruji tři výrazné vrcholy kolem silnice. Dva z nich – Milou a Oblík – jsem už navštívila. Zbývá mi Raná, a i na tento výlet se moc těším.

Oblík – 20. března 2025