Náhon Teplé Bystřice
Dnešní cesta z České Kubice do Domažlic byla mým druhým výletem na Chodsko. Z Domažlic jsem odjela hned ráno a už před devátou jsem vystupovala z autobusu nedaleko nádraží v České Kubici.
Odtud jsem se vydala po modré turistické značce směrem k rekreačnímu středisku a rybníku Babylon. Turistická značka mě hned zkraje přivedla k velkému kamenu, kterému se říká Rašínův kámen. Podle informací se na tomto místě často zastavoval při procházkách s přáteli A. Rašín. Kámen, na kterém je nápis "Za práci vlasti se neplatí", ale tehdy ležel na mýtině. Pokračovala jsem dál a brzy jsem přišla k místu, kde se z potoka Bystřice odpojuje náhon Teplé Bystřice.Musím říct, že jsem o něm nikdy neslyšela, ale z informační tabule jsem se dozvěděla o této nesmírně zajímavé technické památce více. Teplobystřický umělý kanál převáděl vody z Teplé Bystřice do Domažlic. Kanál je dlouhý 16 km a široký cca 1 m a byl vybudován ke konci 16. století k zásobování města Domažlice pitnou vodou. Dále sloužil jako náhon k pohonu několika mlýnů, k zásobování řemeslnických dílen a manufaktur - koželužny, barvírny, brusírny skla, městské valchy, pily a také k napájení obranných příkopů města a případně k hašení poměrně častých požárů. Stavbu kanálu povoloval v roce 1571 císař Maxmilián II. Tento náhon je v terénu veden pod minimálním spádem, takže na první pohled může budit dojem, že voda teče do kopce.
Náhon se nachází poblíž železniční trati a v místech podél rybníka Babylon se hadovitě klikatí a sedmkrát trať kříží, což bylo umožněno vybudováním kamenných propustků v náspu trati. U nákladového nádraží Havlovice byl kanál převeden přes železniční trať technickým unikátem - dřevěným akvaduktem, dlouhým 32 m. Akvadukt byl však v letech 1983-84 uzavřen a posléze stržen a kanál byl pak zaústěn do Zubřiny již pod Zelenovem ve výšce 459 m n. m. A zbývající část kanálu téměř zanikla. V současné době je délka kanálu pouze 8 km, připravuje se však rekonstrukce a zvodnění horní části kanálu a obnova akvaduktu.
Náhon
Teplé Bystřice, Čertův kámen, rybník Babylon
Zajímavostí je, že tento umělý náhon převádí vodu mezi dvěma povodími. Povodí Teplé Bystřice, ze které je náhon napájen, spadá do povodí Dunaje, ale ve výšce cca 539 m n. m. náhon překonává evropské rozvodí a z povodí Teplé Bystřice přechází až do povodí Zubřiny, která spadá do povodí Radbuzy a náleží tak do povodí Labe.
Technické památky mě velmi zajímají. Dokonce bych řekla, že říkají o našich předcích více než umělecká díla, nebo jsou s nimi alespoň srovnatelné. Snažila jsem se tedy o této stavbě získat víc informací a podařilo se mi zjistit následující: Teplá Bystříce pramení pod Čerchovem a západně pod vrchem Na Podkově se stáčí k jihu a teče do Bavorska. Západně od vrchu Na Podkově pramení bezejmenný potůček, do kterého je svedená část vody z Teplé Bystřice. Jak teče voda dál, zda jde alespoň částečně o přirozený tok nebo zda zde byl vybudován celý umělý náhon, nevím. Tento tok se na serveru mapy.cz jmenuje "Náhon Teplé Bystřice". Vlévá se pak do potoka Bystřice asi o 300 m výše od místa, kde se z Bystřice kanál, který jsem viděla a který vede k Domažlicím, odpojuje. Bohužel, jako už mnohokrát, se věci dovídám, až když o nich následně píšu. Kdybych si mapy prostudovala dříve, šla bych se k tomuto soutoku podívat. Je trochu matoucí, že když se název "Náhon Teplé Bystřice" zadá do vyhledávače serveru mapy.cz, zobrazí se jen část od Bystřice do Zubřiny. Potok Bystřice, z kterého tato část náhonu vytéká, pramení severně od České Kubice na svahu, který se jmenuje Na Skále. Bystřice pak protéká rybníky Babylon a Černým rybníkem a nad Trhanovem, po soutoku s Černým potokem teče dál jako Černý potok až se nakonec její vody vlijí do řeky Radbuzy.
Náhon Teplé Bystřice má tedy dvě části: horní, kterou jsem neviděla, vedoucí od vrchu Na Podkově k soutoku s potokem Bystřicí, která je zcela uměle nebo jen v horní části uměle vybudovaná. A dolní, tu, kterou jsem viděla, vedoucí od potoka Bystřice směrem k Domažlicím, která byla vybudována uměle.
Po modré turistické značce, která vedla zpočátku podél náhonu, jsem došla k viklanu, kterému se říká Čertův kámen. Tento velký skalní blok se kdysi kýval několik desítek centimetrů sem a tam a vydával skřípavé zvuky, ale v šedesátých letech 19. století jej italští dělníci při stavbě trati spojující Bavorsko a Čechy rozhoupali tak, že vypadl ze své osy. Znovu osadit se jej podařilo v roce 2009 spolu s Ing. Pavlem Pavlem, který je známý tím, že rozhýbal sochy na Velikonočním ostrově. Zanedlouho jsem přišla do obce Babylon ke křižovatce turistických cest. Chtěla jsem si vyfotografovat rybník, a tak jsem pokračovala ještě dál směrem k hrázi rybníka. Poté jsem se vrátila zpátky na rozcestí turistických cest a odtud pokračovala po červené turistické značce směrem k Domažlicím.
Po červené turistické značce jsem došla až na křižovatku se zelenou turistickou značkou a po ní pokračovala dál směrem k Domažlicím. Vyšla jsem z lesa a šla mezi pšeničným polem a loukou. Tenhle úsek cesty se mi opravdu moc líbil. Výhledy do kraje, voňavé pšeničné pole, vůně rozkvetlých lip. Byla to nádhera. Snažila jsem si udělat pár fotografií, ale tuto krásnou atmosféru se mi bohužel nepodařilo zachytit. Po zelené turistické značce jsem došla na Veselý kopec, kterému se říká Vavřineček podle kostelíka sv. Vavřince, který na jeho vrcholu stojí.
Podle pověsti nechal první kapli na tomto místě postavit kníže Boleslav I. na památku vítězství nad Maďary, kteří po porážce na Lešském poli v roce 995 utíkali do šumavských lesů (k bitvě na Lechu došlo ve svátek sv. Vavřince). Doložena je však až kaple postavená v souvislosti s požárem, který postihl Domažlice v červnu 1683. Domažličtí radní slíbili, že pokud se požár nerozšíří, vybudují na tomto místě kapli ke cti sv. Vavřince. Svůj slib sice nesplnili, kapli však později nechala postavit manželka mydlářského mistra Zuzana Veselá, která pro stavbu poskytla i pozemky. K vysvěcení kaple došlo 10. srpna 1695. Podle tradice dostala hora po donátorce kaple název Veselá hora. Později kaple začala chátrat, až byla v roce 1761 zcela uzavřena. Její přestavbou a rozšířením na náklady města vznikl následně barokní kostelík, vysvěcený v roce 1775. V rámci reforem Josefa II. byl však již roku 1788 zrušen, prodán v dražbě a využíván nadále jako stodola.
V roce 1810 proběhla jeho vnější i vnitřní oprava, ale teprve po další opravě v roce 1851 byl znovu vysvěcen. Od té doby se k němu každoročně konala pouť, která se postupem času stala nejvýznamnější poutí na Chodsku a zastínila i další dvě domažlické pouti, svatojánskou a mariánskou.
Poutě se zde konaly až do roku 1949, poté byly komunistickým režimem opět zakázány. Jako jejich náhrada začaly být pořádány akce estrádního charakteru - v roce 1951 při příležitosti výročí bitvy u Domažlic, v následujících letech v podobě dožínkových slavností. Jejich návštěvnost však postupně klesala. Od roku 1955 se namísto pouti konala každoročně přehlídka českých folklórních souborů s názvem Chodské slavnosti. V roce 1990 byly svatovavřinecké poutě opět obnoveny a postupně se staly největší církevní událostí na Chodsku. Jejich součástí jsou i pokračující Chodské slavnosti, které se začátkem 90. let 20. století potýkaly s přechodným poklesem návštěvnosti v souvislosti s menším zájmem veřejnosti o národopis.
Kostelík sv. Vavřince je prostá obdélná stavba z roku 1775 s plochým stropem a trojboce zakončeným presbytářem s paprsčitou klenbou. Oltářní obraz a varhany pocházejí z doby kolem 1800, další zařízení z 19. století.
Zašla jsem ke kostelíku a rozhlížela se. Je odtud nádherný výhled do kraje. Z Domažlic sem vede lipová alej. Tou jsem pokračovala dál. Domažlice jsem si prohlédla už včera, ale dnes jsem měla ještě jeden cíl. Chtěla jsem vystoupat na "šikmou" věž kostela Narození Panny Marie. To se mi nakonec podařilo. Nahoru vede 194 schodů a je z ní nádherný výhled na město a jeho okolí. A to už byl konec mé dvoudenní cesty. Vypravila jsem se na nádraží a odjela domů. Byly to krásné dva dny, strávené v krásné části země. I počasí mi přálo - bylo teplo a slunečno. Myslím, že budu na tento výlet dlouho vzpomínat.
Česká Kubice - Domažlice - náhon Teplé Bystřice - 15. června 2022