Nadějská rybniční soustava

V letošním roce jsem se trochu více zaměřila na jihočeskou rybniční soustavu. Nejprve mě zajímala Zlatá stoka a rybníky, které napájela. Zajímaly mě ale i rybníky, které leží poblíž ní a jsou napájeny jinými vodními toky, např. rybník Rožmberk, Svět,... Při této čtyřdenní návštěvě jsem se hodně dozvěděla i o Štěpánku Netolickém, staviteli Zlaté stoky. Moje další návštěva mě zavedla k Chlumecké rybniční soustavě, jejímž budovatelem byl Mikuláš Ruthard z Malešova. A dnešní výlet mě přivedl k rybníkům Nadějské rybniční soustavy, jejímž stavitelem byl asi nejznámější budovatel jihočeských rybníků - Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan.

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 - 1604) byl rožmberský regent a jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Pocházel z chudého zemanského rodu na Kolínsku. Navštěvoval městskou školu v Kolíně, později pravděpodobně nějakou dobu studoval na artistické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od června 1556 působil ve Veliši na panství Viléma Trčky z Lípy, poté na přímluvu pana Trčky z Lípy vedl hospodářství augustiniánského kláštera v Borovanech. V roce 1559 vstoupil do služeb Rožmberků. Stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka (1537–1591), kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova.

Na začátku krumlovského působení věnoval sice hlavní pozornost dvorům, ovčínům a pivovarům, ale zaměřil se i na rybníkářství. Prvním výsledkem jeho rybníkářské dovednosti byl rybník Počátek "na lukách třeboninských", tedy mezi vesnicemi Třebonín a Zlámaný Svinec (Dolní Svince) na Krumlovsku. Rybník s charakteristickým jménem vyměřoval Krčín počátkem jara roku 1564, snad s pomocí krumlovského fišmistra Martina. Práce skončily před 3. dubnem 1565.

Rybník Naděje, hráz mezi rybníky Naděje a Rod

Roku 1569 se stal regentem (vrchním hejtmanem) rožmberského panství. Ve svých funkcích se zasloužil o jeho hospodářský rozkvět. Při ochraně rožmberského majetku byl přísný až krutý. V roce 1578 například zřídil finančně revizní úřad, který kontroloval panské účetnictví.

Ve výstavbě rybníků na Třeboňsku navázal na Josefa Štěpánka Netolického († 1538), ale mnoho rybníků sám vybudoval (například Potěšil, Naděje a Skutek) či rozšířil (například Opatovický, Záblatský, Dvořiště, Spolský). V roce 1571 založil rybník Nevděk (dnešní Svět), kvůli kterému nechal zbourat část Třeboně. Dokončen byl v roce 1574. Od roku 1584 šest let budoval největší rybník Rožmberk, ležící přímo na Lužnici u vsi Hlína. Za účelem jeho ochrany byla současně s jeho výstavbou vybudována Nová řeka, převádějící povodňové průtoky Lužnice do Nežárky (tehdy nazývané Včelnice). Plocha rybníka Rožmberk činila tehdy asi 1060 hektarů, v současnosti je jeho rozloha zhruba poloviční. Hráz je dlouhá téměř dva a půl kilometru.

Krčínův věhlas se donesl až k císaři Rudolfu II., který ho najal, aby provedl kontrolu rybničního hospodaření na komorním panství Poděbrady. Pracoval pravděpodobně i na úpravě hráze rybníka Žehuň.

Za svoje služby byl Vilémem z Rožmberka odměněn. Získal dům v sousedství třeboňského zámku, a roku 1569 dvůr Leptáč s vesnicemi Horní a Dolní Třebánky a dvěma hospodářskými dvory u Netolic. Tento majetek ale patřil až do husitských válek církvi a Krčín správně vytušil, že při tehdy stále sílících snahách o restituci církevního majetku by mohl o tyto pozemky přijít. Vymyslel tedy chytrou lest – nechal na těchto svých pozemcích vybudovat obrovskou oboru, při jejíž stavbě bylo údajně zbořeno 42 usedlostí, a dokonce padly za oběť i dvě vesnice: Horní a Dolní Třebánky. Obora, přesně dle Krčínova plánu, naprosto uchvátila Viléma z Rožmberka a ten souhlasil s výměnou. Roku 1580 získal Krčín Sedlčany a Křepenice a Vilém z Rožmberka zase oboru a dvůr Leptáč, kde nechal následně vybudovat renesanční letohrádek Kratochvíle. 

O své sedlčanské panství se Jakub Krčín staral velmi dobře, a to i přesto, že nadále vykonával rovněž funkci regenta ve službách Viléma z Rožmberka (a to až do roku 1589). V Sedlčanech vybudoval pivovar, panský mlýn a sádky na ryby. Zároveň tvrdě vystupoval proti sedlčanským měšťanům. V roce 1582 jim odňal právo samostatně rozhodovat o přijímání poddaných za obyvatele města. Upřel jim také právo várečné. V Křepenicích vystavěl v roce 1584 vodní tvrz nazvanou Nový hrádek Krčínov, kam se přestěhoval po dokončení Rožmberka. Tvrz byla vybudována v sousedství staršího středověkého dvora. Větší příjmy než z výkonu regentství, měl z úroků. Půjčoval totiž peníze Rožmberkům, pánům z Hradce i Švamberkům.

Závěr života strávil na tvrzi v Obděnicích na Sedlčansku, kde také zemřel. Dodnes není známo přesné datum jeho skonu a ani místo, kde je pohřben. V kostele v Obděnicích si nechal připravit hrobku s monumentálním náhrobkem s latinským epitafem, pohřben však do ní nebyl a letopočet úmrtí na náhrobek nebyl nikdy doplněn. Podle místních lidových pověstí tak doplatil na své spolky s ďáblem, které prý během života udržoval. Tato lidová tradice byla mj. vyvolána i tím, že měl zálibu v alchymii. Před svou smrtí se zdržoval u své dcery provdané do Mitrovic. Pohřben byl asi v kostele sv. Vavřince v nedaleké Prčici, kde bylo v roce 1954 nalezeno torzo náhrobní desky se jménem Krčín.

Jeho první manželkou se stala paní Dorota, vdova Slepičková z Krumlova, která byla o třicet let starší než Jakub Krčín (v době sňatku ji bylo asi 61 let). Tento sňatek, uzavřený roku 1566, byl majetkově promyšlený, jelikož mu tehdy hrozilo vězení pro dlužníky. Sňatkem vyženil měšťanský dům v českokrumlovském Latránu a značné bohatství. I přes manželčin vysoký věk trvalo toto manželství celých 21 let. Krčínovou druhou manželkou byla Kateřina Zelendarová z Prošovic, kterou si vzal roku 1588, rok poté, co ovdověl. Druhá žena mu však zemřela již roku 1601. Měl s ní šest dcer, z nichž jen jedna zůstala v Čechách a žila s rodinou na tvrzi v Obděnicích (jedna zemřela v dětském věku dvě skončily po Bíle hoře v cizině, jedna v chudobě a další byl po Bílé hoře majetek zkonfiskován).

Když jsem se na výlet chystala, představovala jsem si, že budu procházet mezi rybníky s krásnými poetickými názvy jako jsou Víra, Naděje, Láska, Skutek či Dobrá vůle, po hrázích s podzimně zabarvenými stromy, odrážejícími se ve vodní hladině. Po hrázích s krásně zabarvenými stromy jsem sice procházela, ale kromě rybníka Naděje, ve kterém byla voda (i když ani ten nebyl úplně plný), byly ostatní rybníky vyschlé nebo téměř vyschlé.

Kámen na hrázi mezi rybníky Naděje, Láska a Víra, rybník Láska a rybník Víra

V celé třeboňské soustavě aktuálně chybí přibližně polovina běžně zadržované vody (kolem 33 milionů kubických metrů). Vody chybí i v rybnících Nadějské rybniční soustavy.

Hlavní důvody nedostatku vody jsou:

• Vyschnutí napájecích zdrojů: Nadějskou soustavu (rybníky jako Naděje, Víra, Láska či Skutek) napájí Rybniční stoka, která odvádí vodu přes výpusť Adolfka z rybníka Rožmberk a tím pádem z řeky Lužnice. Kvůli letošnímu extrémnímu hydrologickému suchu spadly průtoky v Lužnici i v samotné Rybniční stoce na historická minima, takže rybníky nebylo čím dotovat. Pokud je v Lužnici nebo v hlavním systému (včetně rybníka Rožmberk) málo vody, do menších chovných rybníků jako Víra, Láska či Naděje jí nepřitéká dostatek.

• Vysoký výpar: Rekordně vysoké teploty během letních měsíců způsobily, že se obrovské množství vody z hladin mělkých rybníků jednoduše odpařilo. Menší rybníky v soustavě, které slouží převážně pro chov plůdku a násad, jsou na úbytek vody náchylnější, a proto v nich hladina klesla až na samotné dno. Kvůli kritickému stavu vody, hrozícímu úhynu ryb a nedostatku kyslíku bylo nutné v některých rybnících upravit hospodaření.

Vzhledem k této situaci museli rybáři na Třeboňsku v letošní podzimní sezóně řadu plánovaných výlovů zrušit nebo odložit, protože v soustavě není dostatek vody ani na manipulaci s rybami a jejich následné sádkování. Letos se měl uskutečnit i výlov rybníka Rožmberk, ale kvůli nedostatku vody, byl výlov zrušen.

Nadějská rybniční soustava leží nedaleko Lomnice nad Lužnicí v pásu širokém asi 1,5 km, který se od obce Klec táhne asi 7 km na sever podél pravého, východního, břehu řeky Lužnice. Ta kolem rybníků protéká ve vzdálenosti asi 50 až 200 m. Soustava patří mezi nejpozoruhodnější přírodní lokality na Třeboňsku. Jejím základem jsou rybníky Naděje a Skutek, založené už Jakubem Krčínem.

První rybníky Nadějské soustavy založil Jakub Krčín nedaleko obce Klec v letech 1577–1579. Byly to rybníky Naděje (1577–1579) a Skutek (1577–1579). Ve stejné době založil o něco jižněji i rybník Potěšil (1577). Všechny byly naháněny derivačním náhonem či stokou s názvem Potěšilka, která byla původně vedena z řeky Lužnice. Po vybudování rybníka Rožmberka (v letech 1584 až 1590) byla stoka vyvedena z něj vedlejší výpustí zvanou rovněž Potěšilka, ta byla ale roku 1870 nahrazena novou výpustí Adolfka (nachází se u východního konce hráze Rožmberka) a náhon vedoucí mezi rybníky je nyní označován jen jako Rybniční stoka.

Nadějské rybníky byly po roce 1826 vysušovány, ale později (v roce 1871) byly obnoveny. V poslední čtvrtině 19. století za působení Josefa Šusty byly původní rybníky Naděje a Skutek částečně rozděleny nízkými hrázemi a doplněny o další menší rybníčky, určené pro chov rybího plůdku a násad. Vznikla tak ucelená soustava, kterou rozděluje hlavní hráz se silničkou vedoucí z Klece do Valu. Na západ od ní jsou rybníky Naděje, Víra, Láska, Měkký, Rod, Horák, Fišmistr, Baštýř, Pěšák a Pražský rybník, ještě severněji za železniční tratí Překvapil a Nový rybník. Na východní straně hlavní hráze jsou rybníky Blaník, Skutek, Dobrá vůle a Strakatý.

Jižním směrem jsou po pravé straně Lužnice před Nadějskou soustavou ještě dva poměrně rozlehlé rybníky Klec a Potěšil. Rybník Klec (asi 64 ha) pravděpodobně vznikl už za pánů ze Stráže, byl zmiňován už v roce 1503. Součástí rožmberského majetku se stal po roce 1577, kdy ho Krčín upravil současně se založením sousedního rybníka Potěšil (76 ha). Na starých mapách byly dokonce oba rybníky spojeny. Rybniční stoka přitékající z jihu od Rožmberka obtéká tyto rybníky po jejich východní straně a za silnicí se potom větví do složitého systému menších náhonů, které Nadějskou soustavu zásobují.

Příroda na pravém břehu nivy Lužnice, ve které leží Nadějská rybniční soustava, je typická pro tuto severní část Třeboňské pánve. Terén je plochý, s nadmořskou výškou 415 až 420 m. Rybníky jsou bohaté na živiny s porosty vysokých rákosin. Hrázové porosty tvoří převážně doubravy s dubem letním, ve výtopách rybníků na ně navazují porosty olší a vrb, přechodová rašeliniště a menší rašelinná oka, ve kterých se vyskytují bublinatky a hrotnosemenka bílá. Pobřežní porosty tvoří zbytky listnatých lužních lesů, v lesích navazujících na východní straně převládá borovice lesní a smrk ztepilý.

Z přírodovědného hlediska je lokalita zajímavá výskytem některých chráněných rostlin (uvádí se např. leknín bělostný, mochna bahenní, …). Ohrožené brouky tu zastupuje páchník hnědý, pro kterého jsou důležité starší nebo odumřelé duby na rybničních hrázích. Na nich se vyskytuje i tesařík obrovský. Příznivé stanovištní a potravní podmínky tu má vydra říční.

Rybník Rod

Součástí Nadějské rybniční soustavy je rybník Rod, založený Josefem Šustou v poslední čtvrtině 19. století, s Přírodní rezervací Rod. Ta zahrnuje kromě stejnojmenného rybníka i okolní porosty rákosu a orobince, vyskytující se zejména u východního břehu. Tyto porosty i poměrně velké plovoucí ostrovy jsou hnízdištěm ohrožených druhů ptáků a shromaždištěm vodního a mokřadního ptactva v době jarních a podzimních tahů. Pravidelně tu zimuje orel mořský. Rybník je nyní bez vody, stejně jako malé rybníčky ležící západně od něho. 

Dnešní cestu jsem začala v obci Frahelž, odkud jsem se vydala po zelené turistické značce k rybníku Naděje. Po hrázi mezi tímto rybníkem a rybníkem Rod jsem došla na křižovatku se žlutou turistickou značkou. Pokračovala jsem kousek po ní a poté dál po cyklostezce, která mě přivedla k Měkkému rybníku, na jehož břehu leží veliký kámen, připomínající lůžko s opěradlem, s vytesaným nápisem Milenec. Údajně jde o tzv. bludný balvan pocházející z poslední doby ledové, který tu leží nejméně 10 tisíc let. Váže se k němu jedna legenda a také pověst. Dnes se věří, že když na kámen vylezete a vyslovíte své nejtajnější přání (nejčastěji týkající se lásky či plodnosti), splní se vám.

Kámen Milenec, hráz mezi rybníky Měkký a Naděje

Měkký rybník založil legendární český rybníkář a vědec Josef Šusta. Šusta vybudoval na konci 19. století soustavu malých rybníčků, určených primárně pro výrost rybího plůdku a násad (kromě Měkkého rybníka mezi ně patří např. rybníky Víra, Láska, Dobrá Vůle či Strakatý).

Po hrázi s mezí Měkkým rybníkem a rybníkem Naděje jsem došla k Rybniční stoce, přivádějící vodu do rybníka Naděje. Moc vody v ní nebylo, ale přece jen nějaká do rybníka přitékala. Další cesta po hrázi mezi rybníkem Naděje, a rybníky Láska a Víra mě dovedla na červenou turistickou značku. Po ní jsem se vrátila na hráz mezi rybníky Naděje a Rod. Původně jsem měla v plánu po červené značce pokračovat až do obce Vlkov nad Lužnicí, ale vzhledem k tomu, že rybníky byly bez vody, což mě dost deprimovalo, jsem došla jen na hráz Pražského rybníka a odtud se vrátila do Frahelže. Cestou jsem procházela kolem lesa, který je součástí Přírodní rezervace "V Luhu".

Přírodní rezervace V Luhu byla vyhlášena na jaře 2013. V rezervaci je chráněn ekosystém střemchové doubravy s dochovanými odstavenými rameny řeky Lužnice a nivními tůněmi, ve kterém se vyskytují vzácné a ohrožené druhy živočichů a rostlin. Cenný biotop přírodní rezervace je součástí Ptačí oblasti Třeboňsko. Lesní porost, jeden z posledních zbytků dříve rozlehlých lužních lesů, svým složením připomíná původní charakter tzv. tvrdého luhu. Rezervace V Luhu je ponechána svému přirozenému vývoji.

Na závěr povídání o dnešním výletě bych měla napsat něco pozitivního, ale moc mi to nejde. Viděla jsem sice krásně vybarvené stromy, ale i rybníky bez vody a veliké sucho. To je tady mnohem horší než tam, kde bydlím. Jižní Čechy momentálně zažívají nejhorší hydrologické sucho za posledních 65 let. Podle odborníků a údajů z projektu InterSucho dospěla situace v říjnu do takového extrému, že Jihočeský kraj musel vyhlásit stav sucha pro celý region.

Při pohledu do historie měření se současná situace řadí k těm vůbec nejvýznamnějším. V minulosti region zasáhlo několik srovnatelných vln:

Rok 1947: Jde o vůbec nejcitovanější historické sucho v moderních dějinách. Tehdy fatální nedostatek srážek doprovázený extrémními vedry zničil úrodu v celé zemi, což mělo i zásadní politické důsledky.

Období 2015–2020: Tato pětiletá suchá epizoda byla podle meteorologů nejvýznamnějším a nejdéle trvajícím suchem v historii přístrojových měření v ČR. Současný rok však toto období v některých hydrologických parametrech (jako je právě vysychání povrchových nádrží) lokálně překonává.

Roky 2003 a 1992: V těchto letech trápilo během letních měsíců jich Čech především velmi intenzivní zemědělské a meteorologické sucho.

Tak nezbývá než si přát, aby začalo "rozumně" pršet. Žádné povodně, jen blahodárný déšť.

Nadějská rybniční soustava – 20. října 2026