Mořina - Karlštejn

Mám v Praze vnučku a chtěla bych jí ukázat nějaká zajímavá místa kolem Prahy. Nemá moc času, a tak jsem hledala kratší výlety. Napadla mě cesta od lomu Velká Amerika přes další už uzavřené lomy na Karlštejn. Říkala jsem si ale, že ještě dříve, než jí výlet navrhnu, bych si měla cestu sama projít.

Velkou Ameriku jsem kdysi několikrát navštívila. Tím myslím, že jsem byla i dole i jezírka. Dokonce jsme jednou procházeli tunelem v dolním západním rohu do vedlejšího lomu Mexiko. Dala jsem se k tomu přemluvit, ale opravdu jsem se bála, protože jsme procházeli vodou. Bylo to někdy kolem roku 1976, a tehdy se do lomu lezlo dost běžně, i když to pravděpodobně bylo i tenkrát zakázané. V lomu Mexiko se tenkrát ještě těžilo. Vzpomínám si, že dělníci byli překvapení, když jsme se tam objevili, ale dovolili nám vyjít nahoru chodbou ve skále podél dopravníku.

Na cestu jsem se vydala po žluté turistické značce, vedoucí po severním okraji Velké Ameriky. Je tu několik vyhlídek, ze kterých se dá dobře fotografovat. Došla jsem i na cestu, vedoucí po jižním okraji lomu. Tudy vede místní zelená značka, a řekla bych, že výhled do lomu je odtud mnohem lepší než z opačné strany.

Vápencový lom Velká Amerika, přezdívaný český Grand Canyon, poskytl kulisy pro řadu českých i zahraničních filmů. Jedná se asi o nejznámější zatopený vápencový lom v České republice. Leží poblíž vesnice Mořina, pouhé čtyři kilometry od majestátního hradu Karlštejn. Díky svým rozměrům je považován za největší ze skupiny zdejších lomů, neboť je 800 metrů dlouhý a 200 metrů široký, hloubka lomu je přibližně 100 metrů.

Lom Velká Amerika – pohled z východu a od západu

Těžební historie lomu Velká Amerika začala spolu s průmyslovým rozvojem po první světové válce a byla zastavena až v roce 1963, kdy došlo k mohutném sesuvu stěn. Od té doby, a to i přes přísný zákaz, tohle místo lákalo mnoho lidí ke zkoumání dlouhých štol a koupání v průzračně modré vodě.

Dnes je lom obehnaný ocelovým lanem, návštěvníci se tak mohou procházet okolo a kochat se impozantními pohledy na azurově modrou vodu. Využít lze také některé z vyhlídkových plošin, které jsou zde zřízeny. Kolem lomu vede také naučná stezka, která přibližuje návštěvníkům přírodovědné hodnoty území a historii těžby vápence. Ale i dnes je třeba dbát zvýšené opatrnosti, úmrtí nepozorných návštěvníků je zde bohužel časté.

Další lomy, které se v této lokalitě nacházejí, odkazují rovněž svými jmény k americkému kontinentu. Například lom Mexiko, kam jsem došla od lomu Velká Amerika po místní zelené značce. Lom Mexiko je dlouhý 300 metrů, široký 100 m a hluboký 80 m, s velmi strmými stěnami. Vápenec se zde těžil pro kladenské hutě a ocelárny. Lom je součástí systému vápencových lomů Mořina, které byly propojeny podzemními štolami (např. Zaječí štolou). Ty ale nejsou přístupné.

Pomník obětem vězňů, pracujících v lomech (v pozadí lom Mexiko), lom Mexiko

Nejprve jsem se zastavila u pomníčku obětem pracovního tábora. Ten byl u lomu Mexiko odhalen v roce 2001 na památku vězňů, kteří v jak tomto, tak i okolních lomech (Velká Amerika, Malá Amerika) trpěli a umírali. Jeho autorem je sochař Petr Váňa.

Pro lom Mexiko se vžil název "český Mauthausen", protože sloužil během druhé světové války, a zejména v období po ní, jako místo nucených prací s velmi krutými podmínkami. Během válečného období (1939–1945) zde fungoval trestanecký pracovní tábor pro lidi, kteří porušili nacistická nařízení, nebo pro osoby určené k "likvidaci prací". V poválečném období v letech 1945–1946 zde byl zřízen pracovní tábor pro zajaté Němce. Nejkrutější období lom zažil v 50. letech, kdy zde bylo k práci nasazeno minimálně 1400 politických vězňů.

Z vyhlídky na okraji lomu Mexiko jsem se vrátila zpátky na žlutou turistickou značku, která mě asi po kilometru kolem oploceného areálu přivedla k dalšímu lomu – k Malé Americe. Tento lom jsem viděla dnes úplně poprvé, a musím říct, že mě překvapil. Je obklopen lesem a je takový tajemný.

Cesta k lesu, ve kterém leží lom Malá Amerika, lom Malá Amerika, hrad Karlštejn

Lom Malá Amerika je dnes zaplaven průzračně modrou vodou, a to až do 4. patra z původních pěti těžebních. Jezírku se říká Rešenské. Nejmenším lomem v této lokalitě je lom Kanada. Ten leží v oploceném areálu, kolem kterého jsem šla, a dodnes slouží pro technické účely.

Po žluté turistické značce jsem došla až k rozcestí s červenou turistickou značkou a dál po ní na hrad Karlštejn. Hrad jsem s turisty navštívila mnohokrát, a tak jsem se na něm dnes nezastavovala a sestoupila dolů do městečka.

Domů se mi jít ještě nechtělo, proto jsem si cestu trochu prodloužila. Po červené turistické značce jsem pokračovala do obce Mořinka, která je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Další cesta mě pak dovedla přes obec Karlík do Dobřichovic, odkud jsem odjela domů. Tuhle část cesty si ale nechám na nějaký další článek.

Mořina – Karlštejn – 4. března 2026