Lužické hory
O křížové cestě v Jiřetíně pod Jedlovou jsem už několikrát slyšela, ale ještě nikdy jsem v této části Lužických hor nebyla. A to byl důvod mé dnešní cesty. Výlet jsem začala v osadě Lesné a odtud jsem pokračovala po červené turistické značce na zříceninu hradu Tolštejn (670 m).
Hrad Tolštejn byl vybudován ve druhé polovině 13. století za správy rodu Vartenberků na dvojitém znělcovém suku na ochranu Pražské cesty z Lužice do Čech. Hrad vystřídal několik majitelů, byl několikrát obléhán, dobyt a znovu obnoven. Svou rezidenční funkci plnil až do poloviny 17. století, kdy byl v průběhu třicetileté války napaden a vypálen švédskými vojsky. Dodnes se z památkově chráněného objektu dochovaly relikty obvodových hradeb, štítová zeď nad vstupem spolu s výraznými terénními nerovnostmi. Hrad je přístupný veřejnosti. Za malý poplatek (30,- Kč) je možné po kovových žebřících vystoupat na vrcholovou plošinu s krásným výhledem do okolí.
Hrad Tolštejn, hora Jedlová z vyhlídkové plošiny hradu Tolštejn, znělcový suk, na kterém byl vybudován hrad Tolštejn
Z vrcholové plošiny jsem si udělala několik fotografií, mezi nimi i fotografii hory Jedlová. Z vrcholu se mi nezdála až tak vysoká, ale leží o 100 m výše než hrad Tolštejn. Sestoupila jsem dolů pod hrad a pokračovala v cestě. Lužické hory jsem už několikrát navštívila a musím říct, že se mi líbí stále víc a víc. Kdykoli je vidím, připadají mi jako běžné hory s Českým středohořím dohromady. A jak jsem se dočetla na internetu, v podstatě to tak je. Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchně křídovými pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, jež utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Hlavní hřeben Lužických hor tvoří 3 až 6 km široký Lužický hřbet, který probíhá jižně od lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. V hřebenu se uplatňují izolované dominanty rozložitých znělcových a trachytových, vzácněji čedičových kup spojené do málo výrazného hřebene. Druhou částí je Kytlická hornatina, která má pestrý georeliéf. Tvoří ji vysoké geovertikály neovulkanických suků, hluboce zaříznutá kaňonovitá území a četné drobnější tvary zvětrávání a odnosu skalních hornin. Lužickými horami prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, proto zde nejsou významnější vodní toky a plochy. Výstup na horu Jedlovou, což je mohutná znělcová kupa, byl nádherný, a to jak les, tak i výhledy.
Vrchol hory Jedlová leží ve výšce 774 m (je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor), což není až tak vysoko, ale ve vrcholové části se nacházejí suťoviska a roste tu už kosodřevina a zakrslé břízy. To mě dost překvapilo.
Vrcholové partie hory Jedlová, rozhledna na hoře Jedlová
Na vrcholu stojí restaurace a kamenná rozhledna. Rozhledna pochází z roku 1891, kdy se stala oblíbeným turistickým cílem. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 23 metrů se naskýtají daleké výhledy do okolí. Také jsem si na rozhlednu vyšla a rozhled je zde skutečně krásný. Vyfotografovala jsem si odtud i skálu, na jejímž vrcholu se nachází hrad Tolštejn.
Z Jedlové jsem pokračovala ještě kus cesty dál po červené turistické značce až k rozcestí se zelenou značkou. Ta mě poté přes Křížovou horu (577 m) dovedla ke křížové cestě. Postupovala jsem z vrchu, a proto jsem nejprve přišla k poslednímu, XIV. zastavení, ke kapli Božího hrobu. Kaple byla postavena v roce 1759. Má dvě části - Andělskou kapli a Boží hrob se sochou mrtvého Krista. Hned vedle této kaple se nachází kaple sv. Kříže. Původní dřevěná kaple byla roku 1779 zničena za prudké bouře, zachoval se pouze krucifix. V roce 1783 byla zahájena stavba nové kamenné kaple, a ta byla dokončena roku 1791. V roce 1764 byla u kaple vyhloubena studna. Vnitřní zařízení pochází z větší části kolem roku 1800. V 19. století byla přistavěna věž, v níž se nacházejí zvony.
Kaple Božího hrobu se sochou Krista, kapličky křížové cesty, v pozadí kaple sv. Kříže
Křížová cesta na Křížovou horu, kterou tvoří 11 rokokových zastavení, byla vystavěna v místě, kde došlo k zázračnému uzdravení. Cesta vede téměř na vrchol Křížové hory, kde se nachází kaple sv. Kříže. V dolní části cesty se nachází výjev z Getsemanské zahrady - modlící se Kristus, nad ním anděl s kalichem hořkosti, a opodál spící apoštolové. Nedaleko tohoto místa, vlevo od kapliček v lese, se nachází socha Krista - Ecce Homo - Ejhle člověk. Když se člověk na sochu zadívá, je mu až smutno. Vidí unaveného člověka. Obzvlášť to je patrné, když se mu zadívá na ruce. V roce 1842 byla Křížová cesta upravena stupni a v roce 1847 vzniklo vstupní schodiště.
Ecco homo, Ježíš
v Getsemanské zahradě, náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou s kostelem Nejsvětější Trojice
Jiřetín pod Jedlovou, vesnice roku 1998, je obec s necelými 700 obyvatel na severní straně Lužických hor, v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. V roce 1587 byla Jiřetínu udělena císařem Rudolfem II. plná městská práva. Jiřetín pod Jedlovou má od roku 1992 statut městské památkové zóny.
Kousek od kostela stojí budova fary z roku 1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v severních Čechách a její vzhled, preferující patrový vilový stavební typ s mansardovou střechou, se nakonec v pobělohorské době stal závazný právě pro farní budovy.
Z Jiřetína jsem po krátké procházce odjela do Děčína. V Děčíně jsme měli sraz se spolužáky ze střední školy, ale protože jsem měla ještě čas, vydala jsem se na chvíli do jižních zahrad děčínského zámku a chvíli se tam procházela.
26. 4. 2022