Lovoš-Lovosice

Říká se "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". V mém případě by se dalo říct "Tak dlouho se jezdí kolem Lovoše, až se na něj musí vystoupat". A tak jsem se dnes na tento výlet vypravila. Cestu jsem začala v obci Oparno a po modré turistické značce se vydala nahoru. Cesta vedla po pohodlné cestě sice stále vzhůru, ale šlo se po ní velmi dobře. Stoupání bylo jen pozvolné. Na vrcholu jsem se na chvíli zastavila a udělala si odtud několik fotografií. Výhled je skutečné krásný, i když dnes byl trochu v oparu.

Lovoš, tvořící přirozenou dominantu města Lovosic, leží v nadmořské výšce 573 m. Jedná se o nefelinitovou horu (nefelin - vyvřelá hornina), jejíž vrchol. je jedním z dominantních vrchů Kostomlatského středohoří, nejvyšší části Českého středohoří. Má tvar kužele, z jehož severovýchodního úbočí vybíhá hřbet Kybička (490 m). Na úbočích se projevují procesy svahových pohybů a zvětrávání - sutě.

Vrcholová část kopce s výjimkou těsného sousedství turistické chaty je od roku 1948 chráněna jako národní přírodní rezervace. Její současná rozloha je 51,23 ha. Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady. Zároveň zde od roku 1957 rostou uměle vysazené opuncie.

Na vrcholu stojí turistická chata, která byla slavnostně otevřena 19. června 1892. Záměr postavit zde chatu se však objevil již v roce 1882. Postupně byla rozšiřována, ale roku 1918 ji poničili a zapálili vandalové. Nová chata byla pod záštitou knížete Johanna Schwarzenberga postavena roku 1924. Za druhé světové války sloužila Němcům jako pozorovatelna. Po válce přestala být trvale obývána a chátrala, ale po roce 1978 se začalo s rekonstrukcí a roku 1981 byla opět uvedena do částečného provozu. Od roku 1990 turistická chata na Lovoši patří Klubu českých turistů v Lovosicích.

Výhled na Lovoš s hřbetem Kybička z cesty podél Labe,  pohled na Milešovku z cesty z Oparna na Lovoš, cesta k vrcholu Lovoše po modré turistické značce a výhled z vrcholu

K zajímavostem patří, že na jižních svazích Lovoše probíhala 1. října 1756 část bitvy u Lovosic mezi Pruskem a Rakouskem, součást sedmileté války. Na obou stranách bojovalo asi 30 000 mužů a bitva skončila nepřesvědčivým vítězstvím Pruska.

Na vrchol Lovoše vedou dvě cesty, modrá, po které jsem přišla z Oparna, a zelená z Lovosic. Obě se k sobě přibližují nedaleko sedla mezi Lovošem a hřbetem Kybička. Z jedné na druhou lze projít po místní zelené značce. Nechtělo se mi jít dolů stejnou cestou, a tak jsem se vypravila po té zelené a zelené místní. Udělala jsem dobře, protože tato cesta vedla jen po úzké stezce Národní přírodní rezervace Lovoš, která se rozkládá na vrcholových partiích Lovoše a Kybičky. Strmý čedičový kužel Lovoše je na jižním a jihozápadním svahu pokryt sutí, travnatými porosty stepního charakteru a lesostepí. Oblast je místem výskytu teplomilných rostlin a živočichů. Z chráněných druhů zde roste například třemdava bílá, kosatec bezlistý, bělozářka liliovitá nebo koniklec luční. Z živočichů zde najdeme motýly okáče ovsového a otakárka fenyklového, brouka roháče obecného, plcha velkého nebo strnada zahradního. Zbytek oblasti je porostlý listnatým lesem, ve kterém převažuje dub s příměsí habru a křovinatých porostů, na západních svazích přibývá i lípa a javory. Poměrně často se zde vyskytuje i dřín obecný.

Po místní zelené značce jsem v sedle došla na modrou turistickou značku a zašla se odtud podívat na hřbet Kybičky, odkud byl od zvláštního rozložitého dubu pěkný výhled na Žernosecké jezero. Tato vodní plocha vznikla zatopením (průsakem říční vody) bývalého lomu na štěrkopísek po ukončení těžby v letech 1952-1977. Jezero je na svém severním konci spojeno asi 300 metrů dlouhým průtokem s řekou Labe.

Cesta z vrcholu Lovoše po zelené turistické značce Národní přírodní památkou Lovoš, hřbet Kybičky, výhled z hřbetu Kybičky na Žernosecké jezero (za ním vrch Radobýl), Oparenské údolí

Vrátila jsem se zpátky do sedla a po modré turistické značce sestupovala k rozcestí se žlutou značkou a po ní pak pokračovala do Oparenského údolí. V jednom úseku vedla cesta po schodech, kterým se říká císařské schody. Tyto kamenné schody byly vybudovány v 19. století. Podešla jsem lokální železniční trať Lovosice - Teplice, vedoucí po úbočí po celé délce údolí. V současnosti se po ní ale nejezdí. Její část byla v jiném místě poškozená lomem. Po žluté značce jsem přišla zhruba do poloviny Oparenského údolí, protékaného Milešovským potokem. Dočetla jsem se, že to je nejznámější údolí v Českém středohoří. Z geologického hlediska spočívá význam údolí ve výskytu starohorních a prahorních hornin.

Údolím jsem došla do Malých Žernosek. Žlutá turistické značka mě přivedla k přívozu přes řeku Labe, a odtud pokračovala podél řeky do Lovosic. Je zvláštní, že si někdy člověk vytvoří o některých místech určitou představu, která nemusí být nijak příznivá, a proto nemá ani žádnou touhu tato místa navštívit. Kdysi jsem si podobnou představu udělala o Kladně. Pak jsem tam mnoho let bydlela a moc se mi tam líbilo. Kladno je obklopené lesy, kde se dá dobře sportovat, všude se dá dojet na kole, práci jsem měla v místě - byla jsem tam spokojená. I o Lovosicích jsem si myslela, že to je hlavně průmyslové město, od kterého nemám moc čekat. Ale už při první návštěvě, kdy jsem jen projížděla přes centrum autobusem, jsem si všimla opravených domů, spousty květin na náměstí,... Samozřejmě, že se jedná o průmyslové město, ale jeho obytná část se mi zdála i z tohoto letmého pohledu velmi přívětivá. A to jsem si dnes, kdy jsem centrem procházela, opravdu potvrdila. Do Lovosic jsem šla kolem řeky. Vede tudy cyklostezka, kde jsou na mnoha místech postavené lavičky. Lidé se mohou posadit, odpočinout si a kochat se krásou řeky. Labe je tady opravdu nádherné, je to široká krásná řeka. Blíže k městu je u vody park s hřišti a malou rozhlednou "U Zámečku", která byla postavená na uměle vytvořeném kopečku, kde se v minulosti skladoval led pro chlazení piva v blízké restauraci. Rozhledna je 7,3 metrů vysoká s ochozem ve 4 metrech. Stavba, tvořená 40 až 12 metrovými kůly ve tvaru hyperboloidu, je ukotvena do železobetonové podesty. Z parku jsem odbočila do centra na náměstí s barokním kostelem, bývalým zámkem a radnicí. Lovosice neoplývají množstvím starých památek, ale všude kde jsem byla, byly stromy, květiny, obchůdky a čisto. Řekla bych, že se tu musí žít docela dobře.

Oblast kolem Lovosic byla obydlena už od 6. tisíciletí př. n. l. a archeologické nálezy z několika neolitických sídlišť z dob kultur s lineární a vypíchanou keramikou ukazují, že byly od té doby osídleny nepřetržitě. Oblast byla osídlena i době bronzové a z posledního tisíciletí před n. l. lze uvést nálezy z doby bylanské kultury, kdy bylo tohle místo významným centrem. Z této doby se zde nalezly bohaté knížecí hroby. V mladší době železné, v době laténské kultury, se v této oblasti objevují Keltové, kteří ji hustě osídlili. Na přelomu 3. a 2. století př. n. l. se na území dnešního města zřejmě nacházelo několik osad, které se posléze spojily. Nové centrum vzniklo u původního ústí Modly do Labe. Archeologický výzkum ukázal, že centrum se uspořádáním blížilo keltským oppidům.

V 1. století př. n. l. Lovosice osídlil germánský kmen Markomanů. Ačkoli Lovosice už nebyly takovým centrem jako za Keltů, přesto bylo zdejší osídlení husté. Z této doby zde nalezena keramika a šperky z Podunají a z Římské říše. I z doby archeologicky chudého období stěhování národů (5. a první polovina 6. století) se nalezly hroby. První známkou příchodu Slovanů jsou hrnce takzvaného pražského typu, opět z míst původního keltského sídliště.

Po příchodu Slovanů zde bylo velké opevněné tržiště s obchodním přístavem. Úpadek sídla v 10. a 11. století byl způsoben rozmachem blízkých Litoměřic, podporovaných Přemyslovci. Centrum vsi se v této době posouvá z původního místa u ústí Modly asi o 1 km jižněji do prostoru kostela svatého Václava a původní centrum je na dlouho opuštěno.

První zmínka o Lovosicích pochází z 12. dubna 1143, kdy kníže Vladislav II. daroval upadající Lovosice Strahovskému klášteru. Roku 1415 panství řádu odebral král Václav IV. a zastavil je Vlaškovi z Kladna. Poté se zde střídali další majitelé. V 16. století byl ve městě postaven zámek a město se dále rozrůstalo. Kolem roku 1600 bylo srovnatelné s městy v okolí jako jsou Budyně nad Ohří, Libochovice nebo Třebenice.

Labe, rozhledna "U zámečku" , kostel sv. Václava, náměstí v Lovosicích se secesní radnicí z roku 1907 

Po Bílé hoře se původně české město začalo poněmčovat. Roku 1745 byl dokončen kostel sv. Václava, postavený na místě původního dřevěného. Kostel je zdobený freskami ze života sv. Václava od Josefa Čecha. Součástí interiéru je rokoková kazatelna. Důležitým rokem v dějinách Lovosic byl rok 1756, kdy byla u Lovosic svedena první bitva sedmileté války mezi Pruskem a Rakouskem. Bitvu připomíná kaplička v sousedství hřbitova. O deset let později navštívil bojiště Josef II., na jehož počest byl v Lovosicích postaven pomník.

Roku 1783 získal lovosické panství kníže Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu. V lednu a únoru roku 1809 celé město včetně zámku shořelo, ale bylo záhy zásluhou Jana Schwarzenberga obnoveno. Zámek, postavený v polovině 16. století, byl barokně přestavěn a začal sloužit jako archiv a kanceláře. Nyní se v něm nachází škola. Schwarzenbergové drželi místní velkostatek až do roku 1940, kdy jim byl veškerý majetek zabaven nacistickou okupační správou.

S rozvojem průmyslu a dopravy došlo i k nárůstu počtu obyvatel. Opět se začal zvětšovat poměr českého obyvatelstva, z původních 12 % v roce 1880 až na 33 % v roce 1930. V roce 1900 zde vyrostla první chemická továrna, která vyráběla mazadla a další chemické látky. Po mnichovské dohodě Lovosice připadly do Sudet a byly připojeny k Hitlerově Velkoněmecké říši. Zůstalo v nich žít celkem 4400 osob, z nichž pouhých 600 bylo Čechů. Do města se začali stěhovat Němci. Po druhé světové válce proběhlo vysídlení německého obyvatelstva a do města se vrátili jednak uprchnuvší Češi, a stejně jako ve zbytku Sudet se do Lovosic začali stěhovat noví lidé z jiných částí země.

Do odjezdu vlaku jsem měla ještě čas, a tak jsem se chvíli procházela centrem a pak se vydala pomalu k nádraží. Přišla jsem právě včas - začínalo pršet. Měla jsem štěstí, protože po celý den bylo krásné a slunečné počasí.

Lovoš - Oparenské údolí - Lovosice -6. září 2022