Lomec

Někdy se stane, že si člověk naplánuje cestu, zajistí si ubytování, koupí si jízdenku na autobus, a když má vyjet, je v celé republice hezky, a jen tak, kam se chystá, prší. Ale i přesto jede, a i tak se může výlet vydařit.

Dnešní cesta na poutní místo Lomec byla chladná a deštivá. Začala jsem ji ve Vodňanech, což je městečko s asi 7500 obyvateli, které založil Přemysl Otakar II. ve druhé polovině 13. století. Leží v rovině a bylo založeno tak říkajíc "na zelené louce". Centrální náměstí s kostelem Narození Panny Marie v jeho severozápadním rohu obepíná síť ulic, a celé město je pak obehnáno hradbami. Ty se zachovaly téměř po celém obvodu dodnes, ale nejsou to ty úplně původní. Současné hradby s parkánem a baštami byly vybudované na starších základech a pocházejí až z 15. a první poloviny 16. století. Jméno městečka je odvozeno od jeho polohy v oblasti mokřadů při dolním toku řeky Blanice.

Kostel Jména Panny Marie na Lomci, kostel Narození Panny Marie ve Vodňanech, Vodňanské Benátky s Jánským mostkem a část hradeb

Obešla jsem si kolem hradeb téměř celé historické centrum a zastavila se u kamenného Jánského mostku z 18. století se sochou sv. Jana Nepomuckého. Most vede přes mlýnský náhon.Malebnému zákoutí se říká Vodňanské Benátky.

Cestou přes most jsem došla na centrální náměstí a zašla se podívat do kostela Narození Panny Marie. Tento kostel vznikl snad současné s městem, ale v pozdějších letech prošel mnoha úpravami. V 1. polovině 15. století byl nově postaven presbytář ve slohu vrcholné gotiky a v 80. letech 16. století byla přistavěna severní loď se zpěváckou kruchtou a předsíní. Při požáru města roku 1722 byl kostel značně poškozen, i zvony se žárem ohně roztavily. Poté byl restaurován. V roce 1734 byla dostavěna věž a v roce 1737 byly pořízeny nové varhany. Hřbitov, který se kolem kostela rozkládal, byl v roce 1784 zrušen, včetně kapliček z poloviny 18. století, které se nacházely v jeho ohradní zdi. V letech 1894 -1897 byl kostel regotizován podle návrhu Josefa Mockera a vyzdoben podle návrhů Mikoláše Alše jak nástěnnými malbami v interiéru, tak sgrafity na štítech kostela i vitrážemi v oknech presbytáře.

Na náměstí jsem si zašla také do informačního centra a vyfotografovala si zde velmi pěkný model historického centra. Z náměstí jsem se vydala na další cestu. Modrá turistická značka mě nejprve dovedla k osaměle stojící kapli sv. Maří Magdaleny, stojící v místě, kterému se říká Na Lázni.

Pramen vyvěrající na poli východně od obce Chelčice jako studánka uzdravil podle legendy z 50. let 17. století z nevyléčitelné nemoci chromou manželku majitele libějovického panství. Pověst o zázračné moci vody přivedla k prameni další nemocné, kteří rovněž vydávali svědectví o svém uzdravení.

Kaple sv. Maří Magdaleny, kostel sv. Martina v Chelčících

V letech 1660-63 dal na své náklady generál Karel Albert hrabě Buquoy postavit u léčivého pramene barokní centrální kapli. Kaple během druhé světové války zpustla a její devastaci zastavila teprve dílčí oprava z roku 1974. Kompletní obnova pláště následovala po roce 2000. Interiér na svou rekonstrukci ještě čeká. Jihovýchodně od kaple je v zalesněném terénu bývalý hospodářský dvůr čp. 43, který byl roku 1768 upraven na lázně. Ty byly v provozu do 30. let 20. století, poté zpustly a ohradní zeď byla pobořena. V současné době se snad i toto místo rekonstruuje.

Kaple je postavena na půdorysu nepravidelného šestiúhelníka, se šestibokou střechou, šestibokou jehlancovou věží konkávně projmutou a završenou lucernou s cibulovitou bání. Ve stěnách má pouze dvě okna s polokruhovým záklenkem v kamenném ostění. Osvětlení zajišťují tři obdélná okénka v lucerně. Architekt stavby není znám, ale podle jejího rustikálního charakteru se předpokládá, že šlo o dílo venkovského stavitele. Historická podoba interiéru zatím nebyla obnovena.

U kaple jsem odbočila z modré turistické značky a vydala se po žluté značce do nedaleké obce Chelčice. O Petru Chelčickém jsme se učili ve škole, ale nic kromě jména si nepamatuji.

Petr Chelčický byl spisovatel, překladatel, radikální český teolog a náboženský a sociální myslitel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen jeho literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš ho ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí (nyní součást Chelčic), který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu.

Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který například  předběhl Erasma Rotterdamského téměř o sto let. Jeho spisy významně ovlivnily spisovatele a filosofa Lva Tolstého a nepřímo Gándhího, Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandelu i T. G. Masaryka. Petrovi náboženští dědicové založili ke konci jeho života v Kunvaldu Jednotu bratrskou. 

Chelčice jsou poměrně malá obec s asi 400 obyvatel. V jejím centru stojí na malém návrší pěkně opravený kostel sv. Martina. Kostel byl původně postaven 1. polovině 13. století v románském slohu, ale v 17. století byl barokně přestavěn, a v letech 1728–30 byly přistavěny boční kaple. Interiér zdobí fresky ze života sv. Martina z roku 1759. Odkryty však byly až v roce 1947.

Po žluté turistické značce jsem se vrátila zpátky na modrou značku a pokračovala v cestě pěknou alejí, která mě po chvíli přivedla k novému libějovickému zámku. Tento barokní zámek byl dostavěn v letech 1747-54 Filipem Emanuelem Buquoyem. V letech 1816-17 byl novými majiteli Schwarzenbergy o patro zvýšen, získal fasádu ve stylu pozdního empíru, i bohaté vnitřní vybavení. Kolem zámku byl založen rozsáhlý park. Po roce 1948 se v zámku usídlila jednotka pohraniční stráže. Nyní je objekt v soukromém vlastnictví a je nepřístupný.

Nový zámek Libějovice, starý zámek Libějovice, cesta Přírodní rezervací Libějovický park

Po silnici, vedoucí kolem zámku, jsem se vydala do Libějovic, na jejímž západním okraji stojí starý zámek Libějovice. Jedná se o čtyřkřídlý objekt se zachovanými gotickými a renesančními klenbami a arkádami. Průčelí a východní křídlo je zdobeno renesančními štíty. Tento malebný renesanční zámek byl v 16. století přestavěn Vilémem z Rožmberka z vodní tvrze. Od 18. století zámek sloužil k bydlení panských úředníků, a v současnosti je využívány k ubytování.

Jižně od zámku leží Přírodní rezervace Libějovický park. A touto rezervací jsem pokračovala po neznačených cestách a pak kolem Světského rybníka opět na modrou turistickou značku. Přírodní rezervaci tvoří dlouhodobě neudržovaný krajinářský park se 40 druhy dřevin, dubohabřin, lipových doubrav a přirozených olšin.

Stále za mírného deště jsem alejí, obklopenou lesem došla na poutní místo Lomec. Název se odvozuje od nedalekého lomu, lidově se místo nazývá Lomeček. Měla jsem ubytování v klášteře Františkánek, ale nejprve jsem se zašla podívat do kostela Jména Panny Marie. Kostel, spíše větší kaple, byl vystavěný v letech 1692 až 1702 hrabětem Buquoyem pro zázračnou sošku Panny Marie s Ježíškem. Patří k významným dílům vrcholného baroka ve střední Evropě.

Lomec – kostel Jména Panny Marie, oltář v kostele Jména Panny Marie a jeho detail, původně buquoyský lovecký zámeček – nyní sídlo Kongregace šedých sester III. řádu sv. Františka

Uprostřed kostela stojí hlavní oltář, zmenšená napodobenina Berniniho papežského oltáře z kostela sv. Petra v Římě. Oltář je celý vyřezávaný. Je to dílo řezbáře Wauschera z Lince. Nad ním je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, který symbolicky drží na čtyřech bohatých girlandách čtyři andělé. V dolní části svatostánku je uložena Nejsvětější Svátost, nad ní v zasklené schránce je malá soška Panny Marie.

Soška vyřezaná z dubového dřeva je jen asi 20 cm vysoká, V levé ruce drží Dítě Ježíše, v pravé ruce žezlo. Je to věrná kopie Panny Marie foyenské. Vlastnil ji rod Buquoyů v Belgii. Hrabě Karel byl vědec a cestovatel a na svých cestách vozil tuto sošku vždy s sebou. Když v roce 1684 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře. Hrabě ve velikém nebezpečí slíbil Bohu a jeho Matce, že bude-li zachráněn, postaví na svém českém panství kostel jako projev vděčnosti. Bouře se uklidnila a všichni byli zachráněni. Slib splnil jeho syn Filip Emanuel Buquoy. Základní kámen byl položen r. 1692, se stavbou se začalo až roku 1699, dokončena byla v roce 1702 a posvěcena roku 1704. Na stěnách kostela jsou z lipového dřeva vyřezávaná vyobrazení Křížové cesty z roku 1933. Jsou dílem Vojtěcha Kafky z Červeného Kostelce.

Na Lomci se nachází také původně buquoyský lovecký zámeček z roku 1709-1710, který sloužil později jako fara a škola. Dnes zde působí Kongregace šedých sester III. řádu sv. Františka. V severní části areálu kláštera stojí zvonice se třemi zvony. Jeden z nich, z roku 1661, pochází ze Svaté Hory. Nově je poblíž kostela vybudována i meditační zahrada. V budově bývalé školy vznikl týdenní stacionář pro těžce postižené - Domov Žlutý Petrklíč, z.s.

Prohlédla jsem si kostel a šla se ubytovat. Sestra Markéta mně ukázala pokoj, a asi když viděla, jak jsem zmrzlá, zatopila v místnosti, která slouží jako kuchyňka a společenská místnost pro ubytované v přilehlých pokojích. Zatím jsem tady byla sama, ale později přijeli ještě další lidé. Uvařila mi kávu a za chvilku mi bylo teplo a dobře.

Chvíli jsem si odpočinula, a i když stále drobně pršelo, vypravila jsem se ven, abych si místo více prohlédla. Věděla jsem, že od kostela vede k místnímu lesnímu hřbitovu křížová cesta. Chtěla jsem si ji prohlédnout a pak ještě zajít k mohylovému pohřebišti z 8. – 9. století.

Křížová cesta k lesnímu hřbitovu vznikla roku 2005 jako vzpomínka na pátera Františka Hobizala., který se zasloužil o rozvoj poutního kostela na Lomečku. Cestu tvoří 14 jednoduchých zastavení v podobě dřevěných sloupků s kapličkou s obrazem na vrcholu.

Podle dostupných informací se v lesním porostu západně od hřbitova zachovalo mohylové pohřebiště z období raného středověku (8.-.9. století). Mělo by být tvořeno 62 mohylami uspořádanými v řadách. To se mi ale nepodařilo najít. Pravděpodobně kdyby nepršelo, les bych si prošla, ale v dešti jsem se bála, že budu celá mokrá. Vrátila jsem se po krátkém hledání zpátky do kláštera na večeři a po ní už jen odpočívala šla spát.

Lomec – 5. května 2025