Litovelské Pomoraví

O Litovelském Pomoraví jsem se poprvé dozvěděla před několika lety v televizním pořadu o krásách České republiky. Krátce na to jsem se tam vypravila a na kole projela jeho východní část. Dnes jsem se vypravila do té západní.

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví se nachází na severu střední Moravy. Rozkládá se na ploše 96 km2 a zaujímá úzký pruh lužních lesů a luk kolem řeky Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice. Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné oblasti své jméno. Chráněná oblast byla vyhlášena roku 1990 zejména z důvodu ochrany přirozeného meandrujícího toku řeky Moravy a na něj navazujícího komplexu lužních lesů.

Jádro CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta (přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodických říčních ramen) a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů. Do Litovelského Pomoraví patří také krasové území vrchu Třesín se známými veřejnosti zpřístupněnými jeskyněmi a oblast chlumních listnatých lesů Doubrava.

Plochu Přírodní rezervace Doubrava pokrývá komplex zejména dubohabrových lesů. Poměrně hojně tu roste chráněná lilie zlatohlavá a vyskytuje se zde také několik vzácných druhů motýlů a brouků. Do lokality se dostaneme po modré turistické značce spojující Moravičany a Úsov.

Přírodní památka Třesín se nachází na vápencovém hřbetu s výskytem krasových jevů západně od obce Mladeč. Je významná přirozenými smíšenými lesy a vzácnou štěrbinovou květenou. Také je zde doložena nejsevernější lokalita výskytu několik vzácných teplomilných druhů rostlin. Územím přírodní památky vede stejnojmenná naučná stezka.

Řeka Morava západně od Litovle, radnice , most sv. Jana Nepomuckého, kaple sv. Jiří a kostel sv. Marka v Litovli

Skutečnou ozdobou města je radnice s věží, pod kterou protéká rameno Moravy zvané Nečíz. Jedná se o "nejvyšší věž na Moravě", na řece Moravě. Náměstí Přemysla Otakara II. ještě zdobí morový sloup, dílo Václava Rendera, který je též autorem sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci (památka UNESCO). K zajímavostem náměstí patří přístup k Nečízu, který od poloviny 19. století protéká pod náměstím.

Z novější doby se Litovel může pochlubit neorenesanční budovou gymnázia, která se zrcadlí v hladině rybníka a funkcionalistickými budovami sokolovny a hydrocentrály. Průmyslový rozvoj města vyvolali bohatí hanáčtí rolníci z okolních obcí ve druhé polovině 19. století. Postupně tak v Litovli vznikly podniky, jako je cukroval, pivovar, sladovna, lihovar a poté i strojírna a podniky na zpracování zemědělských produktů. Zásluhou rolníků byla do Litovle přivedena železnice. Litovel se nachází uprostřed Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Ta si dala za cíl uchránit unikátní přírodní systémy, které nad a pod Litovlí vytvořila řeka.

Cestu jsem začala ve městě Litovel. Prošla jsem si historické centrum a poté se vydala po červené turistické značce proti proudu Moravy. Ve městě jsem nejprve procházela kolem městských hradeb. Ty byly vystavěny v 1. polovině 14. století díky svolení Jana Lucemburského. Součást opevnění tvořil kromě hradeb i hliněný val, dva rybníky na východní straně a vodní příkop, napájený řekou Moravou, bránící město ze zbývajících tří světových stran. Přístup do města střežily Uničovská a Olomoucká brána a Mlýnská, Jateční a později Prašná věž. Na konci třicetileté války město dobyli a hradby částečně zbořili Švédové. V 19. století pak už hradby bránily rozvoji města a byly postupně rozebrány, zůstala jen jejich jihovýchodní část.

Další zastávkou byl Svatojánský most. Je to kamenný most přes řeku Moravu, který byl dostavěn kolem roku 1592, a je tak třetím nejstarším dochovaným mostem v České republice a nejstarším na území Moravy. Most stojí na šesti pilířích a je dlouhý 55 metrů. Uprostřed mostu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Sturmera.

Od mostu jsem se vydala na centrální náměstí - náměstí Přemysla Otakara II. Uprostřed stojí Morový sloup, postavený roku 1724 jako památka na konec morové epidemie. Zdobí ho sochy celkem sedmi svatých patronů od Václava Rendera.

Nejvýraznější stavbou na náměstí je radnice s radniční věží, která stojí přímo nad jedním z ramen řeky Moravy. Je 65 m vysoká a byla postavená na konci 15. století. Po 174 schodech je možné vystoupat do pokoje hlásného a na vyhlídkový ochoz. Prohlídky zajišťuje nedaleké informační centrum.

Hned vedle kaple stojí kostel sv. Marka, který byl poprvé zmiňován již roku 1342. Původně to je gotická stavba, která prošla mnoha přestavbami. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu. V interiéru je umístěn oltář s barokními sochami.

Červená turistická značka mě z města vedla podle vody, o které jsem si nejdříve myslela, že to je řeka Morava. Byl to ale náhon, který se od řeky odděluje nad jezem u koupaliště. Tento náhon je pak využíván ve vodní elektrárně k výrobě elektřiny. Voda se pod elektrárnou dělí do dvou toků - jedním z nich je malý tok Nečíz, který protéká pod náměstím a druhým pak tok, který obtéká historickou část města ze severu a který se jmenuje Dušní Morava. Nečíz se během své krátké cesty několikrát vynořuje a opět ukrývá pod zem a pod městské stavby. Jde o významnou urbanistickou strukturu, která bývala již součástí středověkého vodního systému města. Přístup k zaklenuté části Nečízu nacházející se na náměstí Přemysla Otakara před litovelskou radnicí je chráněnou technickou památkou. Pod povrchem náměstí byl také nalezen nejstarší zachovaný kamenný most na Moravě.

Národní přírodní rezervace Vrapač, les v přírodní rezervaci Hejtmanka, Obelisk, Chrám přátelství

Od jezu jsem už pak opravdu šla stromořadím podél řeky Moravy až k lužnímu lesu. Nejprve jsem procházela Národní přírodní rezervací Vrapač, což je poměrně rozsáhlý komplex přirozeného ekosystému lužního lesa. Ochrana se týká zejména systému periodicky zaplavovaných ramen, který je střední Evropě již ojedinělým jevem. V tůních žije několik vzácných druhů vodních živočichů. V další části lesa se nachází Přírodní rezervace Hejtmanka. Ta zahrnuje unikátní pravidelně zaplavovaný lužní les.

Teď se ještě zmíním o toku, který se nad jezem z Moravy odděluje. Malá voda je přírodním ramenem řeky Moravy a má charakter přirozeně meandrujícího vodního toku. Typickými břehovými porosty jsou zejména jasany, olše a duby, na vlhčích místech i vrby. Podrost tvoří druhy vyskytující se i v okolních lužních lesích, například sněženky a sasanky. Tok je také ideálním prostředím pro vydru říční nebo bobra evropského. Část toku je přírodní památkou. Z tohoto toku pak část vody teče do ramena, kterému se říká Past. Tento tok se pak opět stéká s Malou vodou, ale jeho část obtéká historickou část Litovle z jihu a říká se mu Muzejní voda. Dalším tokem, který se z Malé vody odpojuje je Mlýnský náhon. Propojování a rozdělování jednotlivých ramen je skutečně dost komplikované, a tak jsem uvedla jen to, co má nějakou souvislost přímo s městem Litovel a co se mi povedlo rozpoznat. Řeka s vodními rameny vytváří něco, co se dá připodobnit k jakési síti.

Vyfotografovala jsem si Chrám přátelství, ale moc se mi to nepovedlo. Stromy už mají dost listí, a tak nebyla stavba moc vidět. Stejnou cestou jsem se vrátila po žluté turistické značce k silnici a odtud se vydala do obce Nové Zámky a zašla k zámku. Tento původní barokní zámek nechali postavit Lichtenštejnové v roce 1690. Ti zámecký areál využívali při konání společenských zábav a častých honů. Ve 30. letech 18. století došlo k přestavbě zámku podle návrhu Antonia Beduzziho. Současně byly vyzdobeny interiéry nástěnnými malbami D. Meninardiho. V roce 1805 zámek vyhořel. Následně byl znovuobnoven v klasicistní podobě podle návrhu J. Hardtmutha a také byl založen rozsáhlý anglický park s množstvím drobných staveb. Zámek je tvořen dvoupatrovou obdélnou budovou s mansardovou střechou Od konce 19. století do roku 1945 zámek sloužil jako sídlo správy panství. Nyní jsou prostory využívány pro potřeby ústavu sociální péče.

V klášterní zahradě Domova pro seniory za kostelem sv. Alfonse se nachází křížová cesta se 14 zastaveními, které popisují události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Zhotovení původní křížové cesty si u pana Františka Flasara koncem 60. let minulého století objednal místní farář Oldřich Vysloužil. Těchto původních 14 reliéfů křížové cesty je stálou výzdobou kostela sv. Alfonse. Originály jsou ze sádry, a tedy nemohou být umístěny venku. Na nové křížové cestě v zahradě se velkou měrou podílel pravnuk autora pan Jiří Petráš, který zdědil umělecké vlohy a cit pro důstojné zakomponování děl do prostoru zahrady. Symbolické je i místo bývalé klášterní zahrady v blízkosti domova seniorů, kde strávil autor a rodák pan František Flasar poslední roky svého života. Symbolika ukřižování Ježíše Krista je také obsažena v kombinaci materiálů - kov a dřevo. Je to moc pěkné místo - moderní křížová cesta v upravené zahradě bývalého kláštera, kde na lavičkách odpočívali staří lidé.

Prošla jsem se zahradou a odtud se vydala na nedaleké nádraží a odjela domů. Byl to dlouhý výlet, ale moc hezký.