Libochovice - Budyně nad Ohří
Je mnoho míst, které neznám, a i když jsem o nich slyšela, nemám k nim žádný vztah. Tak to bylo i s řekou Ohří. Vzpomínám si, že jsem v dětství a možná i později slýchávala z rádia: Ohře, Louny a pak následovala řada čísel, informujících o průtoku. Věděla jsem zhruba, kudy řeka teče a to bylo vše. To se ale změnilo po prvním výletě po jejím břehu z Žatce na Nechranickou přehradu. Nepředpokládala jsem, že je řeka tak krásná, vodnatá, rychlá a široká. Od té doby jsem už po jejím břehu šla mnohokrát, například z Doubí u Karlových Varů do Lokte, z Chebu do Kynšperku nad Ohří, procházela jsem se kolem ní v Klášterci nad Ohří, v Kadani, v Lounech, viděla jsem její soutok s Labem v Litoměřicích a narazila jsem na ni i jinde. I když Ohře pramení v Německu a z jejího zhruba 320 km dlouhého toku leží 70 km také tam, je v současnosti v mých očích jednou z nejkrásnějších českých řek. A řeka Ohře mě přivedla i na nápad prozkoumat trochu víc krajinu kolem Libochovic a Budyně nad Ohří. Nikdy mě to sem moc netáhlo. Mám ráda lesy a tady jich moc není, ale protože jsem tady ještě nikdy nebyla, naplánovala jsem si na jaro dva výlety z Libochovic a jeden z Budyně. A dnes jsem si chtěla projít cestu mezi těmito dvěma městečky a trochu se tu porozhlédnout.
Předpověď počasí byla slibná - sice mráz, ale slunečno. To se ale vyplnilo jen z poloviny. Mrzlo sice celý den, ale sluníčko se neukázalo ani na chvilku. Do Libochovic jsem přijela vlakem asi v půl jedenácté. Nejprve jsem se zašla podívat k zámku a chtěla zajít do zámecké zahrady, která bývá otevřená po celý rok, ale dnes nebyla. Takže jsem si v městečku udělala jen několik fotografií a po červené značce se vydala směrem k Budyni.
Libochovice s asi 3500 obyvateli jsou město ležící převážně na levém břehu řeky Ohře v okrese Litoměřice. Území bylo na základě archeologických nálezů osídleno pravděpodobně už na přelomu našeho letopočtu, ale první písemná zmínka o místě pochází až z roku 1272, kdy městečko patřilo k sídlům premonstrátů kláštera v Teplé. Na přelomu třináctého a čtrnáctého století patřilo město Hynkovi ze Žlebu a Lichtenburka, který k jeho ochraně dal zbudovat hrad Klapý (Hazmburk). Roku 1314 toto území získal král Jan Lucemburský, který v roce 1336 tvrz v Libochovicích a dvory Klapý, Lhotu, Radovesice a Poplze postoupil Zbyňku Zajíci z Valdeka.
Zámek v Libochovicích
(pohled z jihu), kostel Všech svatých a řeka Ohře
K dalším významným majitelům patří Jan z Lobkovic, který nechal vybudovat v letech 1560 - 1564 v Libochovicích, přibližně na místě gotické tvrze, renesanční zámek a Gundakar z Ditrichštejna. Tento majitel dal roku 1683 zámek přestavět v raně barokním slohu podle projektu významného architekta Antonia della Porty.
V zámku se narodil významný český vědec a představitel národního obrození Jan Evangelista Purkyně, jehož otec byl na zámku správcem. Tomuto světově proslulému vědci je v přízemí zámku věnována samostatná expozice. Zámek dále nabízí prohlídku interiérů, ovlivněných jednotlivými styly od renesance až po klasicismus. Pokoje jsou stylizovány tak, aby přiblížily zdejší dobový život. Kromě samotného zámku si můžete prohlédnout i sklepení, skleníky nebo rozsáhlý park plný květin a pávů. Na zámku se natáčely seriály Malý pitaval z velkého města nebo film Princ a já.
Nedaleko zámku stojí kostel Všech svatých, který byl postaven v letech 1700 až 1705 v barokním slohu na místě předchozího kostela, zničeného požárem roku 1661. Jedná se o jednolodní stavbu s hranolovou věží
Přešla jsem most přes Ohři a pokračovala dál po červené turistické značce. Cesta vedla zpočátku podél Malé Ohře pod zalesněnou strání a za areálem lesoškolek procházela Přírodní rezervací Myslivna.
Přírodní rezervace se rozkládá v nivě na pravém břehu kanálu Malá Ohře. Oblast je porostlá výjimečně zachovalým lužním lesem několika typů, který je napájen především prameništi na úpatí svahu. V jižní části se nacházejí bažinaté tůňky s porostem olše, na který navazuje les s příměsí vrby a topolu a dále jilmu, javoru a dubu. Z květeny zde můžete najít chráněnou ladoňku dvoulistou, bleduli jarní, lýkovec jedovatý nebo prvosenku vyšší. Hnízdí zde řada ptáků, žluna šedá, krutihlav obecný, cvrčilky nebo rákosníci. Definováno zde bylo přes 150 druhů brouků.
Malá Ohře, přírodní rezervace Myslivna a cesta Budyňským lesem
Nad jezem pod Libochovicemi odbočuje z hlavního toku Ohře kanál Malé Ohře. O tom, že se jedná o původní náhon pro mlýny na její trase, svědčí pomístní název Mlýnská strouha, i to, že v Budyni teče kolem místa, kde stával mlýn. Malá Ohře je dlouhá zhruba 11 km a má charakter lužní řeky. Protéká chráněným územím souvislého komplexu mokřadů, lužních lesů, a svahových pramenišť. Píše se, že je při vyšším stavu vody sjízdná pro vodáky, ale moc bych to nezkoušela. Současný kanál je zarostlý a na některých místech zapadaný stromy.
Turistická značka poblíž obce vedla kousek po silnici a za mostem přes Malou Ohři odbočila opět na cestu. Ta mě dovedla tzv. Budyňským lesem, což je opět lužní les, až téměř k Budyni nad Ohří, ale až do města jsem nešla. Odbočila jsem vlevo k vodnímu hradu.
Na místě dnešního města Budyně nad Ohří bývalo slovanské sídliště. V 2. polovině 13. století započala stavba opevněné přemyslovské tvrze. V roce 1336 se majitelem hradu stal Zbyněk Zajíc z Valdeka a Hazmburka a během držení Hazmburků doznalo celé panství největšího rozkvětu. Ve 14. století byla tvrz přestavěna na vodní hrad a v 16. století na renesanční zámek. V 19. století byla polovina hradu zbourána a druhá polovina se na přelomu 19. a 20. století dočkala generální přestavby. Zhruba v tomto stavu se hrad nachází nyní. I když hrad prošel několika historickými přestavbami, jedná se o velmi hodnotný architektonický komplex.
V 16. století se zámek stal hostitelem slavných humanistů a alchymistů, z nichž nejznámější byl Tycho de Brahe. Na počátku 20. století bylo v areálu hradu založeno Jandovo muzeum, kde jsou k vidění střelné zbraně, trofeje z poznávacích cest bývalých majitelů hradu, nebo archeologické vykopávky z období 3000 let př. n. l. V 16. století byl na Budyňský hrad dovezen Janem Zajícem nilský krokodýl, jehož vycpaninu můžete v muzeu také vidět. Také se zde nachází ukázka alchymistické dílny a laboratoře z dob Rudolfa II.
Hrad má dosud dochované vnější hradby. V severozápadním a jihozápadním rohu se nacházejí půlkruhové bašty, před hradbami jsou pozůstatky vodního příkopu. Toto opevnění navazovalo na městské opevnění, které vznikalo ve 13. a 14. století. Do města vedly celkem čtyři brány a jedna fortna. Nad branami čněly vysoké věže, které byly později sneseny. Brány byly zbořeny po pruském vpádu mezi léty 1759 a 1839. Prostor v okolí napojení městských hradeb na hradby hradu byl kontrolován z nárožních bašt hradu. Gotická dispozice města se zbytky opevnění se dochovala do dnešních dob. Nejzachovalejší částí je věž v severovýchodním rohu městského opevnění. Od ní vybíhají hradby k západu a jihu. Bývalé opevnění města střídavě mizí a objevují se v městské zástavbě. V mnohých zídkách ve městě jsou druhotně využity kameny z původních hradeb.Kostel sv. Václava je původně gotický kostel ze 13. století, přestavěný roku1494. Ve 2. polovině 17. století byl kostel zbarokizovaný. Jedná se o trojlodní orientovanou stavbu členitého půdorysu s mohutnou hranolovou věží. V interiéru se nachází mimo jiné oltářní menza z roku 1478 a plastiky od Bartoloměje Edera. Na základě starého vyobrazení ohradní zdi kostela s cimbuřím lze předpokládat, že i kostel na náměstí měl vlastní opevnění. Z dalších památek stojí v Budyni za zhlédnutí ještě barokní most se sochami z konce 18. století.
Z náměstí s kostelem jsem se už vypravila na autobusovou zastávku. Výlet nebyl dlouhý, ale v dnešním podmračeném počasí mi byla velká zima, takže jsem byla moc ráda, že mi po chvíli přijel autobus do Bohušovic, odkud jsem pokračovala rychlíkem domů.
11. 1. 2022