Lázně Bělohrad

Před časem jsem v televizi viděla pořad o českých lázních, a to nejen o těch nejznámějších, ale například i o poměrně malých lázních ve městečku Lázně Bělohrad. Ve městě jsem už kdysi byla. Přijela jsem se sem podívat na přestavbu zámku podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela, ale kromě zámku a zámeckého parku jsem nic jiného neviděla.

Lázně Bělohrad jsou lázeňské město v okrese Jičín, zhruba šestnáct kilometrů východně od Jičína. Žije v něm přibližně 3 700 obyvatel. Městem protéká potok Javorka, Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, která se poprvé připomíná roku 1267. Byla v ní vystavěna kamenná tvrz, zvaná Koštofrank,, a podle bílých zdí nazývána také Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad.

Na počátku 17. století vlastnil některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Mezi další majitele patřil například od roku 1626 Albrecht z Valdštejna a od roku 1643 Vilém Lamboy z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství opět do majetku rodiny Valdštejnů. Za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých a provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Dne 2. května 1722 povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak.

V polovině 19. století se významným vlastníkem některých částí panství stal Maximilian Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství však došlo až za vlády hraběnky Anny z Assenburgu, baronky z Kleistu, která panství od Dormitzerů koupila. Ta bývá rovněž označována za zakladatelku opravdových léčebných lázní. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnici. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Kostel Všech svatých v Lázních Bělohrad, kostel sv. Petra a Pavla spolu s křížovou cestou v bývalé obci Byšičky,  cesta lesem přes vrch Vrbinu, kostel sv. Jakuba Většího a sv. Ondřeje v obci Červená Třemešná

Dnešní cestu jsem začala na nádraží v Lázních Bělohrad, odkud jsem se vydala po červené turistické značce kolem kostela Všech svatých do bývalé obce Byšičky. Barokní kostel Všech svatých z roku 1689 je trochu neobvyklý – je netypicky vysoký. Kolem něho leží hřbitov, obklopený zdí.

Byšičky bývaly obcí, která byla zničena za Třicetileté války. Zachoval se z ní jen kostel sv. Petra a Pavla, stojící na mírném návrší. Vede k němu křížová cesta, vybudována v 60. letech 19. století. Kostel sv. Petra a Pavla je zmiňován už roku 1267, ale z původního románského kostelíku se zachovala pouze apsida za oltářem. Ve 13. století byl přistavěn presbytář a v roce 1720 loď. Kostelní věž pochází z roku 1850. Kostel stojí uprostřed hřbitova.

Od kostela jsem pokračovala dál po červené značce přes vrch Vrbina (376 m) k druhému cíli dnešní cesty, a tím byl kostel sv. Jakuba Většího a sv. Ondřeje v obci Červená Třemešná. Kostel byl vybudován roku 1358. Později, v 15. století, byl ještě pozdně goticky upraven. Věž byla přistavěna až roku 1862. Jedná se o jednolodní stavbu s presbytářem a malou obdélnou sakristií. Kostel má dva vchody a v jeho zdech je vsazeno několik figurálních náhrobků. Kostel byl opět postaven vysoko nad vsí, je obklopen hřbitovem obehnaným zdí. Nedaleko kostela stojí pěkný pomník obětem 1. světové války.

Z Červené Třemešné jsem se vrátila kousek nazpět na vrch Vrbinu, kde jsem odbočila na lesní cestu směrem k obci Tetín. Nad ní byla postavena pěkně upravená vyhlídka s dřevěným srdcem. Je na něm napsáno "Pozdrav z Podkrkonoší" a z druhé strany "Pozdrav z Tetína". Místo nabízí moc hezký výhled na okolní krajinu. Je to ideální místo pro chvíle odpočinku, já jsem však musela pokračovat dál. Výlety, na které jezdíte vlakem nebo autobusem, jsou bohužel časově omezené právě těmito spoji. Po polní cestě jsem došla do obce Tetín a tady se napojila na modrou turistickou značku, vedoucí nazpět do Lázní Bělehrad. Musela jsem jít kousek po silnici, ale za rybníkem Nadýmák jsem odbočila opět do lesů.

Vyhlídka nad obcí Tetín, rybník Nadýmák, pramen Vita na území Přírodní památky Bělohradská bažantnice

Zde bych měla udělat malou literární odbočku. V Lázních Bělohrad se narodil Karel Václav Rais a v nedalekém Miletíně Karel Jaromír Erben. A právě u rybníka Nadýmák jsem se na informační tabuli dočetla, že by tento rybník mohl být místem, kde se odehrával děj básně Štědrý den ze sbírky Kytice. Zrovna tak jeden z kostelíků stojících na návrších v bývalé obci Byšičky nebo v Červené Třemešné by mohl být inspirací pro báseň Svatební košile.

Od rybníka jsem pokračovala lesem přes dvě chráněná území – Přírodní památku Byšičky 2 s rybníkem Hluboký a Přírodní památku Bělohradská bažantnice.

Přírodní památka Byšičky 2 zahrnuje les zvaný Bulice, který je důležitým biocentrem některých zvláště chráněných druhů živočichů. Jde o smrkový les se zbytky původní skladby s duby, buky a habry. Právě v těchto místech rostou zvonky, konvalinky nebo prvosenky.

Chráněné území Přírodní památky Bělohradská bažantnice bylo vyhlášeno na území lázeňského parku a na přilehlých slatinných loukách u Lázní Bělohrad. Na vlhkých loukách naleznete kosatce žluté, svízel severní, upolín nejvyšší nebo srstnatec májový. Kromě vzácných rostlin je možné v parku pozorovat vzácné ptáky, které hnízdí v dutinách stromů. Zahlédnout lze můžete žlunu zelenou, strakapouda velkého, brhlíka lesního, puštíka obecného nebo výra velkého. V parku také žije mnoho druhů savců, od drobných hlodavců po divoká prasata.

Z cesty nad rybníkem Byšička byl moc pěkný pohled na kostel sv. Petra a Pavla. V bažantnici jsem se zastavila u pramene Vita, původně nazývaný Annamariánský pramen. Pramen byl navrtán v roce 1901. V roce 2022 byl obnoven a přejmenován. V Bažantnici se nachází ještě jeden pramen – pramen Bažantnice. Jedná se o kyselku se železitou příchutí. Chuť obou pramenů je podle informací vynikající a lidé si ji sem chodí načerpat. Ochutnala jsem ji, je jen mírně perlivá a dobrá.

Lesem PP Bažantnice jsem došla k lázeňskému areálu. Zastavila jsem se u dvou lázeňských domů – moderní budovy Spa resortu Tree of Life u rybníka Pardoubek a hotelu Grand z roku 1936.

Spa resort Tree of Life, hotel Grand, zámek v městečku Lázně Bělohrad

Z lázeňského areálu jsem pokračovala přes střed města k nádraží. Cestou jsem se ještě na chvíli zastavila u zámku. Budova není v moc dobrém stavu, ale bylo na ní lešení, tak ji snad opravdu opravují.

První zmínka o dřevěné tvrzi nazývané Koštofrank, která stávala na místě dnešního zámku, pochází z roku 1354. O několik stoletím později byla na místě tvrze postavená nová kamenná budova nazývaná "Bílým hradem - Bělohradem". Roku 1684 získává panství Bertold Vilém z Valdštejna. Přestavba a přístavba renesančního zámku byla provedena v letech 1720–1722 v duchu vrcholného baroka podle návrhu Jana Santiniho. Při přestavbě zámku bylo využito starší stavby, která byla pouze adaptována, upravena a doplněna Starší objekt byl doplněn o jižní nižší vstupní křídlo s centrální věží, do kterého vyla vložena kaple sv. Jana Evangelisty na oválném půdorysu. Kaple byla vysvěcena již na konci roku 1721. Doplněním jižního vstupního křídla vznikl čtyřkřídlý zámek se středním obdélným dvorem, nově byl postaven komplex hospodářských a užitkových budov, které svým uspořádáním na mírně zvlněném půdoryse vytvářejí čestný dvůr. Motiv altánového převýšení středního rizalitu se v obměnách objevuje i u dalších Santiniho staveb. Zámek byl dokončen za Jana Arnošta Schaffgotsche, nejvyššího purkrabího v království českém a manžela Marie Alžběty z Valdštejna, na kterou zámek i celé panství po smrti jejího otce přechází. Schaffgottsch se Santinim dobře znal, jak lze odvodit z toho, že byl účasten při křtu obou Santiniho dětí z druhého manželství. Severnímu průčelí zámku, jenž se otevírá do zámeckého parku, dominuje balkon s kuželkovou balustrádou nesený šesti sloupy a šesti polosloupy.

Od zámku jsem už zamířila k nádraží. Dnes byl krásný slunečný den a na tuto roční dobu bylo nezvykle teplo. Dnešní výlet nebyl náročný, ale poměrně dlouhý, takže jsem nakonec byla ráda, když jsem došla na nádraží, na chvíli si sedla a čekala na vlak. Jsem ráda, že jsem si oblast prošla. Někdy má člověk chuť navštěvovat jen velice atraktivní místa, ale možná právě ta ne příliš známá můžou nabídnout mnoho zajímavého. A takovým místem město Lázně Bělehrad a jeho okolí určitě jsou.

Lázně Bělohrad – 4. dubna 2025