Křemešník - Pelhřimov

Stále existuje spoustu míst, o kterých jsem nikdy neslyšela, natož abych je navštívila. Takovým místem byl i vrch Křemešník (765 m) nedaleko Pelhřimova. Není to jen nejvyšší vrch v okolí s krásnými výhledy, ale také poutní místo s křížovou cestou a zázračnou studánkou, a je tu i rozhledna, větrný zámek a lanové centrum.

Výlet jsem začala u autobusové zastávky Korec, kam jsem přijela autobusem z Pelhřimova. Hned od zastávky jsem se vydala po modré a žluté turistické značce nahoru. Z cesty byly pěkné výhledy do kraje. Les musel být na mnoha místech vytěžen, protože stromy v nedávných suchých letech uschly. Už zde jsou nasázené nové stromky, ale během další cesty jsem ještě mnoho suchých stromů viděla. Cestou vlakem z Havlíčkova Brodu do Kolína během zpáteční cesty byly nedaleko Světlé nad Sázavou uschlé celé lesy. Na Šumavě jsem viděla pahýly stromů, pod kterými už rostly nové smrčky. To tak depresívní nebylo, ale když vidíte celý les vzrostlých suchých smrků, pod kterými neroste nic, člověku je opravdu smutno.

Ale vrátím se ke Křemešníku, což je jednak jméno kopce, ale i maličké obce na jeho vrcholu. Po turistických značkách jsem došla ke kostelu Nejsvětější Trojice, který je od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Podle dochovaného záznamu v pamětní knize spadl v roce 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský při útěku před lupiči do stříbrného dolu a tehdy učinil slib, že vyvázne-li z jámy, vystaví na temeni kopce kapli ke cti Nejsvětější Trojice. Po návratu do Pelhřimova pak nechal na vrchu skutečně postavit dřevěnou kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Nevelká dřevěná kaplička se poté stala cílem lidových poutí. Město Pelhřimov nechalo roku 1651 vystavět na jejím místě novou zděnou kapli. V letech 1710-1720 tady pak vznikl poutní kostel, k němuž byl roku 1734 na jihovýchodní straně prostranství přistavěn ambit se dvěma kaplemi. Kostel byl vysvěcen roku 1750.

Kostel Nejsvětější Trojice je trojlodní kostel s půdorysem ve tvaru kříže. Složen je z obdélné hlavní lodě a trojice kaplí na severovýchodní straně. V tympanonu nade dveřmi se nachází trojúhelníkový reliéf z druhé poloviny 16. století. V reliéfu je možné vidět korunovaci Panny Marie. Malby uvnitř kostela vytvořil především Jan Kalina. Vitráže pocházejí z roku 1936. Hlavní oltář z roku 1752 je taktéž zasvěcený Nejsvětější Trojici. Hlavní oltář pak doplňuje dvojice vedlejších oltářů. Oltář vlevo je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, pravý pak Panně Marii. Celý poutní areál pak doplňuje kaple mrtvých a kaple korunovace Panny Marie na koncích ambitu, fara a škola. K poutnímu kostelu vede křížová cesta zakončená jeskyní symbolizující Boží hrob. Poutníci sem přicházeli také kvůli údajným léčivým účinkům vody z místních studánek.

Jedna z kapliček křížové cesty, kostel Nejsvětější Trojice a Větrný zámek na vrchu Křemešník, výhled z cesty na Křemešník

Větrný zámek (též Havraní zámek) je nedokončená romantická vila, kterou si v letech 1930 - 1934 nechal vybudovat sochař a medailér Josef Šejnosta jako letní residenci. Projekt vytvořil architekt Kamil Hilbert, jenž se podílel na dostavbě chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Předobrazem pro vilu měl být středověký opevněný hrad s dvojicí věží v rozích areálu. Šejnost zde pobýval se svou rodinou a plánoval tu vybudovat také muzeum medailí. V roce 1934 však byla stavba pozastavena a k obnovení již nedošlo. V roce 1941 Josef Šejnost zemřel a vilu převzal jeho syn, sochař Zdeněk Šejnost. K rekonstrukci stavby došlo až v roce 2011, a bylo zde opět plánováno muzeum. Ani tehdy však nebyla rekonstrukce budovy dokončena. Nyní stavba působí dost zanedbaně. Do areálu je sice vstup zakázán, ale vrata jsou otevřená, na nádvoří se válejí zbytky stavebního materiálu,... Není to moc hezké místo.

Další stavbou na Křemešníku je rozhledna Pípalka, což je moderní ocelová konstrukce, vysoká 52 metrů, která zde byla vztyčena v roce 1993. Kromě příležitostných návštěvníků ji nepřetržitě využívají telekomunikace a armáda. Turisté mohou vystoupit do výšky 44 metrů a z terasy přehlédnout velkou část Českomoravské vrchoviny. Rozhlednu i kostel je možné navštívit během návštěvních hodin, ale v červnu, kdy jsem tu byla, jsou oba objekty otevřené jen o víkendech a svátcích.

Křížová cesta začíná u Zázračné studánky s kaplí svatého Jana Křtitele (v některých pramenech uváděna také jako kaple svaté Anny či kaple Svaté Trojice). Štít barokní kaple doplňuje reliéf křtu Ježíše Krista v Jordáně od Františka Bílka. Pod kapličkou se nachází pramen vystupující na povrch v tzv. Zázračné studánce, ležící na protější straně lesní silničky. Kaple je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Zázračná studánka (též Zlatá studánka) se nachází přímo naproti kapličce sv. Jana Křtitele. Jedná se o jeden z periodických pramenů na svahu Křemešníka. Objevuje se vždy v období okolo Vánoc, vysychá v květnu v době Křemešnické pouti (někdy se uvádí i období června a července). Tuto periodicitu způsobují podzemní štoly vzniklé při těžbě stříbra, která probíhala v oblasti od Jihlavy k Sezimovu Ústí. Voda ve studánce je mírně radioaktivní a obsahuje příměsi stříbra. Radioaktivitu způsobují uranové žíly. Podzemními štolami je studánka patrně propojena se studánkou U Buku, ležící na severovýchodní straně vrchu.

Ke studánce se vztahuje řada pověstí a mýtů. Jedna z nich se týká výskytu vody. Pokud se totiž objeví voda dvakrát během roku, dá se očekávat válka či epidemie nemocí. Ve starých kronikách okolních obcí se tak můžeme dočíst o výskytu vody již na podzim v letech 1938 a 1939. Ještě dřívější záznamy se pak vztahují např. k rokům 1832 či 1866 (tehdy se objevila v srpnu), kdy v kraji následně vypukla epidemie cholery. Výjimku představují roky 1837-1839. Od roku 1763, kdy křemešnický kaplan Josef Neumann založil pamětní knihu, je výskyt vody pravidelně zaznamenáván, byť ne vždy pečlivě.

Zdejší obyvatelé také věřili na léčivé účinky vody. V době třicetileté války se v okolí Křemešníka, resp. u nedalekého Branišova, odehrála bitva. Jeden zraněný voják se dostal až ke studánce a vodou si rány vymýval. Ty se mu pak rychle zahojily. Poté, co se to rozkřiklo po okolí sem proudily davy lidí. Obdobná situace nastala během epidemie cholery v roce 1837. Podle jiné verze pověsti se zde měl uzdravit slepý mrzák, kterému se ve snu zjevila lesní studánka s obrazem Svaté Trojice. Poté, co se v ní umyl, opět uviděl a nepotřeboval ani berle. Z vděčnosti postavil u studánky dřevěnou kapličku a berle do ní uschoval. Vlastní pramen se nachází pod oltářem v kapličce sv. Jana Křtitele, odkud byla vytékající voda svedena pod kapličku na druhé straně cesty. Až do roku 1946 zde voda vytékala třemi chrliči. Dva byly toho roku zničeny a třetí později zmizel. Současná podoba pochází z 90. let 20. století a autorem je mistr kovář Habrman. Nyní jsou zde opět tři chrliče.

Na velké části vrchu Křemešník byla vyhlášena Přírodní rezervace Křemešník, tvořená souborem suťových lesů, květnatých bučin a štěrbinové vegetace. Žije zde také například výr velký nebo přes 300 druhů motýlů.

Od kapličky sv. Jana Křtitele jsem pokračovala po červené a zelené turistické značce až k rozcestí u místa s názvem Sluneční paseka. Nachází se zde dětský tábor. Odtud jsem se vydala po zelené turistické značce ke Stříbrné studánce, která se nachází pod Křemešníkem, nedaleko myslivny Korce. Zdejší voda je slabě radioaktivní, a jelikož protéká horninami obsahujícími stříbro, je také údajně léčivá. Samotná studánka a její nejbližší okolí je pěkně upraveno. Pramen je vydatný a voda teče celoročně, proto sem přijíždějí lidé, aby si ji nabrali. Během chvíle, kdy jsem tady byla, přijela sem pro vodu dvě auta. Také jsem se napila.

Poblíž studánky se nachází dvojice Ivaniných rybníčků, v současné době chráněných jako Přírodní památka Ivaniny rybníčky. Na ploše 2,3 ha je zde chráněn biotop soustavy tří rybníčků s výskytem vzácných druhů živočichů, zejména obojživelníků.

Pelhřimov s necelými 18000 obyvatel je město v západní části kraje Vysočina. Nachází se v údolí říčky Bělé v Křemešnické vrchovině. Leží 27 km západně od Jihlavy, 74 km severovýchodně od Českých Budějovic a 93 km jihovýchodně od Prahy. Aglomerace je střediskem rozsáhlé bramborářské oblasti. Pelhřimov je známý jako město rekordů a kuriozit.

Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova, západně od dnešního centra. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela sv. Víta a Hrnčířské ulice, která byla vypleněna Vítkem z Krumlova v roce 1289. V roce 1290 král Václav II. udělil právo biskupovi Tobiáši z Bechyně, aby zde znovu založil město a opevnil jej hradbami. Půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, většinou obývaný německými osadníky. V průběhu let se obyvatelstvo začalo počešťovat. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka.

V době předhusitské bylo město trhovým centrem celého okolí a byla zde rozvinuta celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství a pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských arcibiskupů, od nichž získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti. V období husitských válek byl Pelhřimov na straně táboritů, kterým mimo jiné dal duchovního vůdce Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Pravděpodobně již roku 1422 bylo město spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se zde ve čtyřicátých letech 15. století konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Za místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, se považuje dům čp. 80 na náměstí.

V roce 1550 se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, nedaleko od něj byla roku 1618 svedena tzv. bitva u Pelhřimova, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Domy byly po požáru postaveny zcela nově, proto má historické městské jádro barokní ráz.

Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17. až 18. století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických manufaktur. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. Rozvoji těchto odvětví napomohlo také zprovoznění Českomoravské transverzální dráhy (úseku Tábor - Horní Cerekev) v roce 1888.

Náměstí v Pelhřimově s kostelem sv. Bartoloměje (foto z výletu 6. 8. 2020), zámek se Solní bránou, Dolní brána a zbytek opevněbí (foto z 6.8. 20220)

Nejstarším kostelem v Pelhřimově je kostel sv. Víta, který byl postaven jako gotický na počátku 13. století. Kolem se rozkládal hřbitov. Kostel byl v roce 1614 renesančně přestavěn, a v letech 1739-40 došlo k barokní přestavbě. Interiér kostela zdobí výjevy ze života a smrti sv. Víta, hlavní oltář pochází z roku 1687 a varhany z roku 1735. Dnes je v kostele umístěna koncertní a výstavní síň.

Mezi nejzajímavější stavby města patří kostel sv. Bartoloměje, což je gotická sakrální stavba z konce 13. nebo začátku 14. stol. Od roku 1589 zdobí exteriér kostela psaníčková sgrafita. Z ochozu věže z výšky třiceti metrů je nádherný výhled na město i okolní krajinu. Celková výška věže je 60 metrů.

Další zajímavou stavbou je zámek. Renesanční zámek byl postaven Adamem z Říčan v roce 1550 na základech stávající tvrze. Dodnes se v přízemí zámku dochovaly její pozůstatky v tzv. Gotické síni. V roce 1766 zámek zachvátil požár, v rámci oprav byl přestavěn v pozdně barokním duchu a sloužil jako radnice. V této podobě se prakticky dochoval dodnes.

V polovině 19. století prostory využíval okresní soud, od roku 1908 zde sídlí muzeum. Jeho expozice se věnují historii a osobnostem regionu. K nejzajímavějším exponátům patří hedvábný malovaný prapor od Josefa Mánesa, utrakvistický graduál z 15. století nebo historické kroje. Zámek je dvoukřídlá patrová budova s mansardovou střechou a hranolovou vížkou, ve které je umístěn orloj s pohyblivými figurkami.

Za povšimnutí stojí i městské opevnění. Pelhřimov byl opevněn hradbami už od svého založení ve 13. století. Největšího rozsahu ale opevnění dosáhlo v 16. století. Opevnění bylo tvořeno dvojitou hradební zdí s příkopem a několika branami se zvedacími mosty. Jednou z dochovaných bran je Dolní (Jihlavská) brána. Je to pětipatrová kamenná brána ze začátku 16. století. Dnešní podobu získala v polovině 16. století, kdy byla po požáru přestavěna. Později byla doplněna o hodiny a věžičku. Dnes zde najdete Muzeum rekordů a kuriozit. Další dochovanou bránou je Horní (Rynárecká). Tato původní gotická brána z 15. století byla přestavěna v roce 1584. Na třípatrové věži se stanovou střechou jsou od konce 17. století umístěny hodiny. Vedle ní dříve stávala i menší branka zvaná Kolíbka. A třetí bránou je Solní brána, nejmenší ze tří dochovaných městských bran. Je to vlastně průchod zámkem na Masarykovo náměstí.

O Pelhřimově jsem se rozepsala trochu víc, protože se mi město moc líbí. Při výletě v roce 2020 jsem tady měla nocleh, a tak jsem měla spoustu času si ho prohlédnout. Procházela jsem se, fotografovala, zašla na večeří, ráno na kávu.... a bylo mi tady dobře. Mohu jeho návštěvu jen doporučit.

Křemešník - Pelhřimov - 30. června 2022