Kostelec u Heřmanova Městce

Někdy se stane, že člověk objeví i v kraji, o kterém si myslí, že ho dobře zná, tak zajímavé místo, že by to vůbec nečekal. A to se mě stalo právě dnes během výletu z Vápenného Podolu do Heřmanova Městce. Cesta mě přivedla do obce Kostelec u Heřmanova Městce s pozůstatkem bývalého středověkého hradu s původně románským kostelem sv. Petra a Pavla, o které jsem až do dneška vůbec nevěděla.

Středověký hrad stával na mírném návrší v místech, kde dnes stojí kostel. Podle archeologického výzkumu byl hrad založen v první polovině třináctého století a na začátku století čtrnáctého byl opuštěn (asi roku 1318). V terénu se zachoval obranný val a příkop. Jeho pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka.

O hradu se nedochovaly žádné písemné historické prameny. Jeho majitelé jsou odvozováni jen na základě používaných přídomků. První písemná zmínka o Kostelci se nachází v přídomku Oldřicha z Kostelce a pochází z roku 1257. Stejný přídomek používali Werner z Kostelce (1263, 1264) a Herman z Kostelce (1279 a 1318). Zmínka z roku 1318 je poslední, která nepřímo dokládá existenci kosteleckého panského sídla. Předpokládá se, že po vzniku Heřmanova Městce přestal být Kostelec vrchnostenským sídlem a vrchnost se přestěhovala na mrdickou tvrz v Heřmanově Městci. Kostelecký hrad patří k nejstarším panským sídlům na Chrudimsku a je dokladem rozrůstání šlechtického dvorce do podoby hradu přechodného typu, který už ale nedokázal uspokojit rostoucí nároky šlechty a po krátké době byl opuštěn.

Pohled na východní část kostela sv. Petra a Pavla (uprostřed presbytář hlavní lodi, vlevo presbytář užší lodi postavené na místě původního románského kostela, vpravo sakristie), malby v presbytáři hlavní lodi (jižní zeď), valy původního hradu

Jednodílný hrad měl přibližně oválný půdorys s rozměry asi 75 × 60 metrů. Tíha obrany spočívala na okružním příkopu až deset metrů širokém, před nímž se nacházel pět metrů široký val. Na přístupnější východní straně bylo opevnění zdvojeno nebo dokonce ztrojeno. Valem a příkopem chráněná trojúhelníková plošina s rozměry 30 × 40 metrů na jihu je považována za předhradí. Jediný fragment zdiva, snad část hradby, je patrný na západě. Většinu ohrazené plochy tvoří v současnosti hřbitov v okolí kostela sv. Petra a Pavla, který byl nedílnou součástí hradu. Archeologický výzkum doložil existenci dřevěné a posléze i zděné zástavby.

Současný kostel sv. Petra a Pavla je původně gotická stavba ze 14. století. Prvně je připomínán roku 1350 jako farní kostel. Vzhledem k tomu, že současný kostel je postaven na místě někdejšího raně středověkého hradu, bylo předpokládáno jeho dřívější založení již v druhé polovině 12. století, což bylo následně doloženo archeologickými vykopávkami v roce 1898 při regotizaci kostela. Tehdy byly objeveny románské architektonické články - románská patka a dvě hlavice sloupů, interpretované jako pozůstatek panské tribuny, a kamenná románská křtitelnice. Tyto nálezy jsou uloženy v okresním muzeu v Chrudimi. Kostel je spolu s márnicí, přilehlým hřbitovem s ohradní zdí a novogotickou vstupní branou na hřbitov chráněn jako kulturní památka.

Kostel je dvoulodní asymetrická stavba s věží při západním průčelí. Obdélná hlavní loď navazuje na stejně široký pětiboký presbytář s dochovanými nástěnnými malbami z druhé poloviny 14. století a ze 16. století. K jeho severní zdi byla přistavěna sakristie, do níž vede ze sakristie hrotitý portál. Užší boční loď na jižní straně, postavená na půdorysu starého kostela. je zakončena trojbokým presbytářem. Kostelní lodi i presbytáře osvětlují hrotitá okna. Z vnitřního zařízení vyniká boční oltář svatého Šimona s obrazem světce v bohatě řezaném rámu z doby kolem roku 1700. Nejvýznamnější památkou v kostele je sanktuárium.

Kostel je v současnosti opravován. Podařilo se mi nahlédnout dovnitř a uvidět i malby v presbytáři. Jejich barvy jsou velmi slabé, ale po jejich opravě to bude úžasné místo. Vůbec jsem netušila, že poblíž Heřmanova Městce, kde jsem už byla mnohokrát, se něco tak krásného a zajímavého nachází.

V roce 1898 byla provedena chrudimským stavitelem Františkem Schmoranzem starším regotizace věže, předsíně a kůru. Následně byl kostel opraven ještě v roce 1928, kdy byl interiér kostela upraven podle návrhu architekta Majora. Nyní kostel slouží jako filiální kostel ve farnosti při děkanství Heřmanův Městec. Pravidelné bohoslužby se v něm však nekonají.

Součástí areálu kostela je barokní zděná obdélná márnice se šindelovou mansardovou střechou nalézající se severozápadně od kostela při ohradní zdi hřbitova.

Prohlédla jsem si areál bývalého hradu i kostel a poté se vydala k cíli dnešního výletu, do Heřmanova Městce. Ale ještě dříve, než se o městě krátce rozepíšu, zmíním se i o Vápenném Podole, kde jsem dnešní cestu začínala.

Vápenný Podol je poměrně stará obec s necelými třemi sty obyvateli v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. První písemná zmínka pochází z roku 1513. Od středověku se na jejím území nacházely vápencové lomy, kde se těžil vysoce kvalitní vápenec. Těžba byla ukončena až v roce 1965. V lomech byly objeveny dvě nepřístupné krasové jeskyně. Dnes jezdí do obce jen autobus, ale v letech 1882 až 1978 sem vedla železniční trať, větev trati Přelouč – Prachovice. V současné době trať končí v Heřmanově Městci, ale v lesích je možné stále nalézt její pozůstatky (například bývalý železniční násep nebo železniční soumostí přes Podolský potok).

Stará vápenka, kostel sv. Václava ve Vápenném Podole, obrázek z cesty z Vápenného Podolu

Na jihovýchodním okraji obce se kdysi nacházel léčivý pramen. Znám byl od roku 1586 a po roce 1600 se začalo s jeho využíváním, které trvalo až do 19. století jako Lázně sv. Václava. Za okupace v letech 1939–1945 se v obci ukrýval básník a spisovatel Stanislav Kostka Neumann. Pamětní deska je umístěna na bývalé škole.

Od autobusové zastávky jsem po červené turistické značce prošla obcí ke kostelu sv. Václava., což je pozdně barokní kostel z roku 1788. Kostel vznikl přestavěním kaple, kterou nechal v roce 1716 postavit hrabě Jan Špork.

Vyfotografovala jsem si kostel a zašla se podívat i k nedaleké bývalé vápence. Jak už jsem zmiňovala, historie obce je úzce spjata s těžbou kvalitního vápence a jeho následném zpracování. Podle záznamů zde lomy fungovaly již od 16. století. Zachovalá vápenná pec, nazývaná Dolní, byla zprovozněna v roce 1873. Vápenec byl z lomu dopravován k peci vozíky po šikmé dráze. Do dnešních dnů se dochovalo torzo této vápenky, která je kulturní památkou, a kde také začíná naučná stezka kolem prachovických lomů. Z kdysi bohatého ložiska vápence zůstal na památku budoucím pokolením vedle kostela sv. Václava zachovaný malý kus původní velké skály, která se nacházela uprostřed obce.

Z Vápenného Podala vede do Heřmanova Městce modrá turistická značka. Já jsem si chtěla cestu trochu prodloužit, a proto jsem se vydala po cestách přes území mezi dodnes činným Prachovickým lomem a údolím potoka Podolky. Po cestě, která vedla nejprve mezi poli a pak lesem jsem došla k soumostí a odtud jsem po místní silnici došla do obce Nerozhovice, kde jsem se napojila na modrou turistickou značku a po ní došla do Kostelce u Heřmanova Městce.

V závěru cesty jsem v Heřmanově Městci procházela zámeckým parkem v anglickém stylu, založeném ve druhé polovině 18. století. Jeho současná úprava pochází z počátku 19. století. Park je součástí Přírodní památky Heřmanův Městec, která kromě zámeckého parku zahrnuje ještě takzvanou Bažantnici, ležící ve východní části Heřmanova Městce.

Heřmanův Městec, městečko s asi 5000 obyvatel, jsem už navštívila mnohokrát a při jedné z cest (výlet "Slatiňany – Heřmanův Městec" z 18. 10. 2022) jsem o něm i krátce psala, ale přesto se zmíním alespoň o jeho dvou nejvýznamnějších památkách, zámku a kostele sv. Bartoloměje.

Původně stávala v Heřmanově Městci tvrz, ale o tom, kde stávala se prameny rozcházejí. Některé z nich uvádějí, že stávala v místě současného zámku, jiné ji situují doprostřed lesa "Bažantnice". První zámek na současném místě byl postaven v renesančním slohu koncem 16. století. Jeho budova byla dokončena v roce 1591, ale už roku 1623 byla bohužel téměř zcela zničena požárem - byla vypálena císařským vojskem. Jan Berka z Dubé pak v roce 1630 nechal zámek opravit a rozšířit, respektive znovu postavit.

Zámek v Heřmanově Městci  a zámecký park, kostel sv. Bartoloměje na náměstí v Heřmanově Městci

Dalšími majiteli byli Šporkové. Původně renesanční zámek byl před rokem 1724 přestavěn podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Jeho autorství je potvrzeno v nalezené pamětní listině, ale vzhledem k tomu, že byl zámek v následujících letech několikrát přestavován, nezůstalo ze Santiniho projektu bohužel zachováno vůbec nic. Dnes má zámek pozdně barokní podobu z roku 1784, která byla následně upravována v 19. a 20. století. Roku 1828 získal zámek rod Kinských, za kterých byla vystavěna dominanta objektu, věž s vyhlídkovým ochozem na šestibokém půdorysu. Na konci 19. století byla k jihozápadnímu křídlu přistavěna jídelna, doplněná o zimní zahradu, a v severním křídle přibyly v půdní vestavbě místnosti pro služebnictvo. Poslední přestavba proběhla v letech 1932–1933, pod vedením architekta Otty Grögera.

V roce 1945 byl zámek užíval nejprve nacistický Wehrmacht jako svoji štábní budovu pro velení východní fronty. Zdejší zámecký park tehdy posloužil jako polní letiště. Před osvobozením v květnu 1945 byly na zámku ve velkém likvidovány kompromitující materiály a celý areál byl zaminován. Následně objekt obsadila Rudá armáda a zámek sloužil jako invalidovna a poté měl až do roku 1952 další využití. Od roku 1952 je celý zámecký areál využíván jako Domov důchodců hlavního města Prahy. Zámek není pro veřejnost přístupný.

Většina mobiliáře byla převezena nejprve na zámek v Kostelci nad Orlicí a následně do Karlovy Koruny. Hodnotná sbírka grafik byla předána do správy Národní galerie v Praze. Obraz "Osedlaný kůň vyváděný ze stáje" od Carla Rudolfa Hubera se nachází ve sbírkách slatiňanského zámku.

Kostel svatého Bartoloměje postavený v pozdně barokním stylu se nachází na východní straně náměstí. Díky jasné slohové vyhraněnosti jde o památku přesahující rámec lokální východočeské architektury. Na jeho místě stával již v letech založení města gotický kostel zasvěcený sv. Bartoloměji. V pramenech se o něm poprvé zmínil pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic roku 1349. Později byl kostel přestavěn na renesanční. Ten však byl roku 1740 poničen požárem, a proto majitel panství hrabě Jan Václav Špork pověřil místního stavitelského mistra Františka Tomáše Jedličku jeho úplnou přestavbou. Současný barokní kostel s rokokovými dekoračními prvky byl vystavěn mezi lety 1756–1761.

Na náměstí v Heřmanově Městci jsem přišla jen chvilku před odjezdem autobusu. Stačila jsem si udělat jen pár obrázků kostela a už byl čas odjezdu. I když počasí bylo dnes trochu pošmourné, byl dnešní výlet moc hezký. I v podmračeném dni stojí krásně zbarvené stromy za shlédnutí. Příroda je na podzim opravdu nádherná.

Kostelec u Heřmanova Městce – 14. října 2025