Keltské hradiště Vladař
Zajímám se o Kelty, a proto se snažím dozvědět se o nich co nejvíce. Z toho důvodu si často plánuji výlety do míst, kde žili. Ale i když se mnohdy na tyto výlety dost připravuji, sháním informace, dokonce mívám i plánek hradiště s bránami apod., při návštěvě místa nedokážu obvykle tyto stavby rozpoznat. To se mi stalo i při posledním výletě na hradiště Vladař a proto jsem se sem vypravila ještě jednou.
Od železniční zastávky Záhořice jsem se vydala po červené turistické značce nahoru. Kousek za vesnicí Záhořice z turistické značky odbočovala strží značená cesta k akropoli. Tudy měla vést k akropoli i původní cesta a v ní měly být dvě brány - jedna dole, a druhá nahoře až při vstupu do akropole. Cesta sice procházela valy jak dole, tak i nahoře, ale jestli v těchto místech skutečně brány byly, nevím. Nahoře na akropoli jsem došla k místu, kde začíná žlutá turistická značka. Při mé první návštěvě jsem si myslela, že někde v těchto místech by se mohlo nacházet vrcholové jezírko, které bylo prohloubeno a využíváno jako cisterna a také možná pro kultovní účely. Tehdy jsem ho ale nenašla. To se mi podařilo až dnes.
Hora Vladař z cesty kousek za obcí Kolešov, cesta od železniční zastávky procházela do severního předhradí tímto valem, cesta na akropoli procházela opět valem
Poté, co jsem našla jezírko (v podstatě zarostlou vlhkou prohlubeň s minimem vody v jedné jeho části) jsem se po vyšlapané cestě vydala kolem akropole. Obešla jsem ji od východu, přes jižní a západní část až ke strži, kudy jsem na akropoli přišla. Z těchto směrů byla akropole chráněná strmými svahy a v místech, kde se její západní okraj přibližoval ke strži, už byla vybudovaná kamenná hradba. Severní okraj akropole jsem neobcházela, i když i tam byly vyšlapané pěšinky. Asi jsem to měla zkusit, protože z této strany by měla být hradba asi dost mohutná, aby akropoli dostatečně ochránila v místech, kde nebyla chráněná příkrými svahy. I když má hora Vladař má dva vrcholy, jihozápadní je vysoký 688 m a severovýchodní pak 693 m, a rozdíl mezi nimi je dobře viditelný z dálky, když člověk stojí na akropoli, zdá se mu, že celý prostor leží v jedné rovině.
Stolová hora Vladař je bývalá sopka. V době keltského osídlení byl vrch Vladař s největší pravděpodobností pevností, která byla protějškem mocenského sídla na Závisti. Podle uhlíků, nalezených ve valu, se předpokládá doba vzniku hradiště už v době bronzové kolem roku 1350 př.n.l., ale není vyloučená ani starší datace. Největší slávu však prožívalo hradiště v předkeltském a keltském období v letech 800 - 100 př.n.l. V tak dlouhém časovém úseku je nutné předpokládat i náboženskou činnost pro tehdejší dobu zcela nezbytnou. Je zvláštní, že na Vladaři a ani v jeho blízkosti nebyly nalezeny žádné hroby. A protože nelze předpokládat etnikum bez úcty k mrtvým, byl by objev hrobů velkou událostí nejen pro archeology. Z knihy Archeologický atlas Čech jsem se dozvěděla, že velké pohřebiště se sice nachází v Manětíně, ale to je asi 10 km vzdálené.
Pozůstatky opevnění - valů jsou zachovány na vrcholu i na svazích hory a dosahují celkové délky 18,5 km. Vnitřní část hradiště ležící na temeni kopce ohraničují kamenné valy, v kterých byly tři vstupní brány - na severní, západní a jižní straně. Valy pocházejí z doby halštatské až laténské (období doby železné), kdy bylo hradiště sídlem Keltů. Některá vnější opevnění mohla vzniknout i později. Nicméně archeologické nálezy dokládají osídlení místa už i v době bronzové.
Jako celek nebylo hradiště o celkové rozloze 115 ha doposud zkoumáno jednak z důvodu velké finanční náročnosti, jednak na základě obecného poznatku, že i ty nejlepší metody používané v archeologickém výzkumu v minulosti či současnosti jsou z budoucího pohledu vždy hrubé a destruktivní. Proto je snaha omezenými finančními prostředky pokrývat především záchranný výzkum míst ohrožených výstavbou, či jinými vlivy.
Jezírko na akropoli, akropole, kamenný val kolem západní části akropole, kde se terén svažuje ke strži, kudy vedla na akropoli cesta, výhled z cesty z hory Vladař do Vladořic
Z Internetu jsem se dozvěděla, že v roce 2004 byl proveden průzkum umělého jezírka na vrcholu akropole. Jednalo se o oválnou nádrž o rozměrech 45x30m, dosahující hloubky asi 3 m. Při průzkumu byla převážně vyplněná rašelinovými sedimenty. Archeologové zde udělali sondu a dostali se až na dno nádrže a výsledek potvrdil umělý původ nádrže. Sondy prokázaly, že od doby asi 400 l. př. n. l. nebyla cisterna čištěna. Našly se zde zlomky keramiky, opracovaného dřeva a nejstarší nález máku na našem území. Z výsledků výzkumu vyplývá, že v období 400-200 l. př. n. l. byl Vladař prakticky odlesněn a hradiště bylo hustě osídleno. Střídala se zde v zhruba padesátiletých cyklech období pěstební a pastevní. Kolem roku 250 př.n.l. dochází z neznámých důvodů k částečnému opuštění hradiště, hospodaří se na menší ploše a dochází k zalesnění. Asi v roce 200 př.n.l. došlo k ničivému požáru, a někdy kolem přelomu letopočtu bylo hradiště opuštěno.
Znovu jsem se vrátila do míst, kde začínala žlutá turistická značka a po ní se vydala dolů. Ještě nahoře jsem procházela hradbou akropole na severní straně, a i tady by kdysi měla být brána. Cesta po žluté značce nejprve obešla kopec a na jeho jižní straně vyšla z lesa. Už při poslední návštěvě jsem si všimla, jak krásná příroda tady je. Krajina je opravdu zvláštní, a navíc z cesty jsou i krásné výhledy do kraje. Po cestě jsem došla až do Vladořic, ale tady jsem ze žluté turistické značky bohužel sešla a do obce Kolešov šla po silnici. Sice jsem si nijak nezašla a ani po silnici nejezdila žádná auta, ale neviděla jsem druhou sochu Piety, které mají ve Vladařicích dvě.
Další cesta z Kolešova do Žlutic se mi moc nelíbila. Nejprve jsem šla po zpevněné zemědělské cestě, ze které pak odbočila cesta nahoru na holý kopec Na vršku. Přešla jsem ho a odtud pak scházela strmou strží dolů k silnici, a pak opět po zpevněné cestě nahoru k polorozbořené zemědělské usedlosti Hradský dvůr. Poslední úsek cesty do Žlutic už byl hezký. Při svém posledním výletě na horu Vladař jsem po její návštěvě šla do městečka Chýše a tato cesta byla mnohem hezčí než ta dnešní.
Žlutice, městečko s asi 2200 obyvatel leží ve svahu nad údolím řeky Střely. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1140. Ve druhé polovině třináctého století vesnici získali páni z Rýzmburka, kterým potom Žlutice patřily až do roku 1415. Za nich byly povýšeny na městečko, získaly městský znak a po roce 1280 také právo vybudovat opevnění. Negativní vliv na další vývoj města měl odklon hlavní dopravy vybraného zboží z Prahy do Chebu (nově přes Slaný, Louny, Žatec, Kadaň a Ostrov), provedený králem Karlem IV. v zájmu posílení královských měst, čímž prastará obchodní cesta Praha-Cheb vedoucí přes Žlutice, spojující české země se západními středisky řemesel a obchodu, ztratila na významu.
Za husitských válek získal panství Jakoubek z Vřesovic. Z Jakoubkovy doby vychází celkový rozkvět města. Tvář města se změnila i rozšířením žlutického hradu z bývalé rýzmburské tvrze, a postavením hradů Nevděk a Mazanec v nedalekém okolí. Dobrá hospodářská situace samotného města, k níž přispěl i svobodný obchod se solí (1445), se zračí v postavení městského špitálu svaté Alžběty (1441) a špitální kaple (1448) a městského pivovaru (1459). V jeho době si město také začalo budovat vlastní pozemkový majetek sestávající z celých vesnic. V první polovině šedesátých let patnáctého století si Žlutice za své hlavní sídlo zvolil Jakoubkův syn Jan z Vřesovic. Za dalších Vřesoviců byl městský majetek rozmnožován. Rostly i příjmy z městského pivovaru, který byl zásobován chmelem z vlastních chmelnic, a prosperitu začali pociťovat soukeníci, jichž od 15. století stále přibývalo. Tak se stalo, že Žlutice byly jediným městem v západních Čechách, které zachytilo impozantní nástup soukenictví na světovém trhu. Vyrábělo sukno nejen pro vnitřní trh, v němž žlutičtí soukeníci měli takřka monopol na dodávky pro armádu, ale podílelo se prostřednictvím pražských překupníků na vývozu směřujícím hlavně do východní a jihovýchodní Evropy.
Od Jakoubkových dob zvítězil ve Žluticích utrakvismus, farní knihovna obsahovala spisy Jana Husa a předních husitských teologů Jakoubka ze Stříbra a Jana ze Příbrami, mezi světci katolické církve byl až do roku 1620 připomínán "den sv. Mistra Jana Husi" a "den Svaté paměti mistra Jana Husi". Rekatolizace však poté proběhla poměrně rychle.
Kostel sv. Petra a Pavla, sloup Nejsvětější Trojice, za ním budova radnice a vlevo od ní muzeum, pomník obětem 1. světové války
Od poloviny 17. století se dosud české město germanizovalo a od jeho sklonku se na radnici začalo úřadovat německy, čemuž předcházelo poněmčování dosud české vládnoucí šlechty Kokořovců. Ferdinand Hroznata Kokořovec, povýšený do hraběcího stavu, přestavěl Žlutický hrad roku 1680 na zámek s pozoruhodnou zámeckou zahradou a naproti postavil Kokořovský dvůr (dnes čp. 160 v Karlovarské ulici - dnes velmi zchátralý). Na náměstí byl vztyčen roku 1704 sloup Nejsvětější Trojice, dílo místního sochaře Osvalda Wendy.
Jeho vnuk Ferdinand Jakub hrabě z Kokořova však roku 1731 přenesl své sídlo do zámku ve Štědré, a když roku 1761 žlutický zámek v důsledku blesku vyhořel, nebyl více obnoven a kamenů jeho prý bylo použito na obnovu rovněž shořelé fary. Druhý požár postihl město roku 1769 tak hrozně, že všechny domy byly zasaženy a jen farní kostel zůstal neporušen.
K nejdůležitějším památkám města patří kostel sv. Petra a Pavla. Jeho stavba byla zahájena ve 14. století, a později v letech 1780-1782 byl kostel po požáru pozdně barokně rozšířen stavebně upravován a opravován. Jedná se o trojlodní stavbu s trojboce zakončeným presbytářem, předsíní před západním průčelím a dvojicí věží při severní straně. Poblíž kostela stojí nezvyklý cihlový pomník, připomínají 91 obětí 1. světové války. Pomník je dílem sochaře Willyho Russe (1887-1974).
Městečko Žlutice je místo s dávnou a významnou historií. Býval tu hrad, pak zámek, město bylo opevněné hradbami, od 14. století zde stojí výstavný kostel,... Velké náměstí v centru města zdobí krásný barokní sloup z počátku 18. století, je tu pěkná kašna z 19. století, muzeum,... Dnes je to však jen malé poklidné městečko. Když se tady ale člověk prochází, vidí, že některé domy jsou opravené a jiné ne, a uvědomí si, že tady není asi moc peněz. Není tu žádný větší průmysl a lidé musí kromě práce v zemědělství a v lese, za prací dojíždět. Mají co dělat se svými vlastními starostmi. V chudších oblastech je podobných městeček víc. Je to jen pocit, ale městečko se mi zdá takové tiché, i když to tak třeba místním lidem nepřijde. Svět se řítí kolem, a tady jako by se zastavil čas.
Vladař II. - 10. srpna 2022