Hradčany - Česká Lípa

Dnešní výlet jsem si naplánovala do oblasti, kde se až do roku 1991 nalézala západní část Vojenského prostoru Ralsko. Bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko se nalézá v Libereckém kraji a malou částí též Středočeském kraji, přibližně mezi městy Doksy, Zákupy, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem. Východním okrajem se přibližně shoduje s geomorfologickým celkem Ralská pahorkatina. Jeho rozloha činila 250 km².

Využívala ho nejen československá armáda a v letech 1968 až 1991 sovětská vojska, ale také za Druhé světové války armáda německá. Oblast však byla využívána jako vojenské cvičiště již za Rakouska v době císaře Josefa II. Území bylo až do první poloviny 20. století poměrně řídce osídleno. Nacházelo se zde město, obce, osady a samoty s převážně sudetoněmeckým obyvatelstvem.

Po Mnichovu 1938 bylo území součástí německého záboru (Sudety). Část prostoru mezi Novým dvorem a Mimoní získal v letech 1942 - 43 Wehrmacht, resp. Afrikakorps, který na písčitých polích cvičil střelce panzerfaustu a panzerschrecku. Důkazem jsou nálezy zbraní a munice při částečné asanaci Ralska. V dubnu 1945 vybudovali ženisté u Hradčan letiště Kummer se dvěma přistávacími dráhami (první na východ od tehdejšího Kummer See, (Hradčanský rybník), a druhé na travnaté pasece uprostřed lesního porostu a mezi Hvězdovem a Mimoní. Letiště byla poškozena americkými i sovětskými nálety, a tím skončilo jeho první období.

Dne 30. října 1946 rozhodla vláda Československé republiky o zřízení Vojenského výcvikového tábora Bezděz. Na počátku roku 1947 byla oblast vyklizena a obyvatelé vysídleni. Některé vesnice byly srovnány se zemí, jiné využity pro potřeby armády. Plocha u Hradčan byla navržena jako letiště. Na letišti prodělali částečně svůj výcvik i izraelští parašutisté v létě 1948. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prostor obsadila sovětská vojska (Střední skupina vojsk). Sověti v 80. letech zvětšili přistávací dráhu na letišti Hradčany na celkovou délku 2,7 km a šířku 90 m.

Na velké ploše 40 ha v okolí střelnice Židlov byla zřízena a v roce 2000 oplocena Obora Židlov se vzácnými druhy zvěře. Jedná se o druhou největší oboru v Česku, která byla pojmenována podle zaniklé obce Židlov. V oboře žije velké stádo jelena evropského, stádo muflonů a menší stádo zubra evropského. V období 1.3.-15.4. je do obory vstup zakázán. Do klidové zóny obory je vstup zakázán celoročně. Mimo klidovou zónu se lze pohybovat pouze po značených cyklotrasách.

Z Hradčan jsem se vydala po modré turistické značce velmi pěkným borovým lesem. Zhruba po jednom km chůze jsem začala mírně stoupat a pak už cesta vedla roklemi. Nejprve to byla Kraví rokle a později Měděný důl. Lesy v Měděném dole byly pravděpodobně zničené suchem nebo kůrovcem a byly vykácené. V současnosti rostou stromy jen ve vrcholových partiích údolí. Po modré turistické značce jsem došla ke křižovatce se žlutou turistickou značkou v místech, kde začíná Národní přírodní rezervace Břehyně - Pecopala o rozloze 903 ha, vyhlášené roku 1967. Je součástí většího území, ležícího severovýchodně od města Doksy, které bylo chráněno už od roku 1933.

Výhled z Dělové cesty, turistická cesta byla lemovaná na mnoha místech skalkami, začátek cesty rezervací Břehyně-Pecopala,  chráněné území Swamp poblíž Máchova jezera

Biologicky pestré území je bohaté na vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů, a jedná se také o významné hnízdiště ptáků. Mezi nejvzácnější ptačí obyvatele mokřadní části patří bukač velký, jeřáb popelavý a orel mořský V bučinách na Peci byl zaznamenán výskyt holuba doupňáka a lejska malého. Bohatá je fauna obojživelníků a plazů, např. mlok skvrnitý, skokan štíhlý či zmije obecná. V okolí Břehyňského rybníka byla pozorována i vydra říční. V roce 2014 zde byl pomocí fotopasti potvrzen výskyt vlka obecného. Pravděpodobně se jedná o jedince z německo-polské populace.

Součástí rezervace je Břehyňský rybník, který byl v roce 1991 zapsán do seznamu významných mokřadů Ramsarské úmluvy, a v roce 1994 byla rezervace zahrnuta do systému biogenerických rezervací Rady Evropy. V roce 2004 byla na území, zahrnující jak tuto rezervaci, tak Máchovo jezero, Novozámecký rybník a Heřmanický rybník, vyhlášena Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady.

Po modré turistické značce jsem došla až na hřeben, ze kterého na obě strany spadají hluboké rokle. Vede tudy tzv. Dělová cesta. Ta leží z větší části na území přírodní rezervace Břehyně - Pecopala. V 18. století se tudy přesouvala těžká bojová a vozová technika od této doby je pro cestu užíván její název. Za Dělovým náspem jsem opustila rezervaci a začala scházet Velkou kraví roklí směrem k Máchovu jezeru. Také v této rokli byly holiny v místech, kde se těžily suché stromy.

Značená cesta nedaleko Máchova jezera vedla opět borovými lesy a pak kolem Národní přírodní rezervace Swamp, což je národní přírodní památka na březích dvou zátok Máchova jezera. Rezervace byla vyhlášena k ochraně slatinného a přechodového rašeliniště s četnými vodními plochami a populacemi vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, ke kterým patří například leknín bělostný.

Chráněné území Swamp s rozlohou 75,47 hektaru se nachází v Ralské pahorkatině v nadmořské výšce 265-268 metrů. Předmětem ochrany jsou pozůstatky rašeliniště, které kdysi pokrývalo celé území dnešního Máchova jezera a kde se uchovala jedinečná flora i fauna, zejména pak krasivky, rozsivky, sinice a 170 druhů různých řas. Mnohé z nich jsou jedinečné. Na území národní přírodní památky byly pozorovány ohrožené druhy ptáků, např. bukač velký, moták pochop, bekasina otavní, ledňáček říční, ojediněle i jiné druhy. Jezírka Swampu jsou oddělená od Máchova jezera úzkou přírodní hrázkou, jenž musela být technicky zpevněna a prodloužena, protože přírodními vlivy docházelo k jejímu narušování a tím k naplavování nežádoucích eutrofních vod z jezera do rašeliniště.

Po cestě jsem došla k odbočce na vrch Šroubený. Vypravila jsem se na vrchol a zašla i k Havraní skále s pěknou vyhlídkou. Vrch Šroubený, někdy též Sroubený, je neovulkanický vrch, ležící asi 0,5 km severovýchodně od Starých Splavů. Vrch se tyčí nad severním hrázovým břehem Máchova jezera. Z vrcholu jsem se vrátila nazpět a po turistické značce došla na hráz Máchova jezera a pokračovala dál na vlakovou zastávku Staré Splavy, odkud jsem odjela do České Lípy.

Staré Splavy jsou lázeňské a rekreační městečko na severozápadním břehu Máchova jezera. V současnosti jsou částí obce Doksy v okrese Česká Lípa, ale na přelomu 19. a 20. století se jednalo o jednu z proslulých dovolenkových destinací v Českých zemích a v celém Rakousku-Uhersku. I v době první Československé republiky byly Staré Splavy oblíbeným rekreačním místem.

Česká Lípa s asi 37 tisíci obyvatel leží na řece Ploučnici. Město bylo vystavěno u vodního hradu Lipý při brodu přes řeku Ploučnici, kde existovala od 10. století malá rybářská osada. O založení města se kdysi zasloužili Ronovci, zejména pak v letech 1305-1319 Jindřich z Lipé. O jeho rozvoj pak Berkové z Dubé. O sto let později bylo město opanováno husitským vojskem Jana Roháče z Dubé a postiženo ničivými požáry. O jeho další rozkvět se zasloužil založením kláštera a školy Albrecht z Valdštejna, později Kounicové. Po vzniku Československa se Česká Lípa stala centrem národnostních nepokojů, a v roce 1934 místem srazu 25 000 stoupenců Henleinovy Sudetoněmecké strany. Novodobý vzhled a vývoj města ovlivnila průmyslová výroba a blízkost těžby uranu, kdy se v 70. a 80. letech 20. století město rozrostlo o velké panelové sídliště. Historické centrum však bylo zachováno a vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Zřícenina hradu Lipý v České Lípě, kostel Povýšení sv. Kříže, Masarykovo náměstí s radnicí, augustiniánský klášter s bazilikou Všech svatých

V České Lípě jsem měla sraz s bývalými spolužáky ze střední školy. Přijela jsem brzy, a tak jsem se pomalu městem procházela. Už jsem tady před časem byla a město znám. Uvedu zde tedy jen několik fotografií s krátkými informacemi.

Cestou z nádraží jsem procházela kolem kostela sv. Máří Magdaleny, stojícího na břehu Ploučnice. Tento pravděpodobně špitální kostel byl postaven v polovině 13. století v gotickém slohu, ale za husitských válek byl poškozen. Nechal jej opravit a přestavět kolem roku 1460 Jindřich Berka z Dubé (švagr krále Jiřího z Poděbrad) a o 30 let později se stal součástí sídla proboštství plaského kláštera. V 16. století byl přestavěn do dnešní pozdně gotické podoby.

Přešla jsem most a zamířila k vodnímu hradu Lipý, který založili ve 13. století členové rodu Ronovců, kteří se pak zvali Páni z Lipé. Původně dřevěný hrad ležel mezi rameny Ploučnice, jejíž tok byl odkloněn až roku 1915. Původní dřevěný hrad byl v průběhu 14. století přestavěn na kamenné sídlo s hradním palácem, okrouhlým bergfritem a obvodovou hradbou. Později byl ještě několikrát přestavěn a dobudován. V 15. století byl dobyt husity, v 17. století také Švédy a postupně zpustl. V 19. a zkraje 20. století v něm byla dokonce rafinerie cukru. Po roce 1945 hrad chátral a 6. února 1957 byl z větší části odstřelen. V devadesátých letech minulého století započala jeho pozvolná rekonstrukce a využití pro kulturní akce města. V současnosti je možné vidět dochované gotické sklepy, 2 brány, část hradeb a trosky paláce.

Nedaleko vstupní brány do hradu stojí lovecký zámeček - Červený dům - s bohatou sgrafitovou výzdobou. Nechal ho postavit na okraji zámecké zahrady Jetřich Berka z Dubé v roce 1583. Od roku 1931 zde bylo muzeum, které zde dodnes má depozitář.

Odtud jsem se zašla podívat k nedalekému kostelu Povýšení svatého Kříže z druhé poloviny 14. století s pěknou stanovou střechou. Byl několikrát poškozen a poté opravován, naposledy v 19. století v neogotickém slohu. Zajímavostí je, že se z přestavby po požáru města v roce 1469 dochovala velká část krovu unikátní stanové konstrukce z let 1488 - 1489. Krov stanové střechy je složen z několika vzájemně provázaných samostatných konstrukcí a je jediným exemplářem tohoto typu zachovaným v Čechách. V současné době je kostel propůjčen k bohoslužbám Pravoslavné církvi. Kolem kostela, na místě bývalého hřbitova je pěkný park.

Vrátila jsem se do středu města na hlavní Masarykovo náměstí s novorenesanční radnicí. Na jejím místě stávala radnice už od roku 1515. V roce 1824 byla zvýšena o druhé patro a její dnešní podoba pochází z roku 1884. Svému účelu slouží dodnes.

Západně od náměstí se nachází bývalý barokní klášter Obutých augustiniánů, který založil v roce 1627 Albrecht z Valdštejna. Chtěl tím urychlit rekatolizaci kraje. Součástí konventu se stala i latinská škola, dnes gymnázium. Stavba konventu byla dokončena až roku 1698. Západně od konventu vznikl současně se stavbou i loretánský ambit se Svatou chýší. Klášter zanikl v roce 1950 a o deset let později jej získalo muzeum a okresní archiv. Vlastivědné muzeum zde své expozice veřejnosti představuje dodnes. Součástí kláštera je bazilika Všech svatých. Kostel byl vysvěcen v roce 1707 a v roce 1927 byl povýšen na Baziliku minor.

Byl už pomalu čas vydat se do penzionu, kde jsem měla sraz se spolužáky. Cestou jsem se ještě zastavila v pěkném městském parku a kolem židovského hřbitova, založeného již v 15. století, došla do místa srazu. Zmínila jsem se zde jen o největších pamětihodnostech města, ale v České Lípě je toho k vidění ještě mnohem víc. Určitě toto město stojí za návštěvu.