Hrad Sovinec

Hrad Sovinec je sice známý široké veřejnosti, ale já jsem zde ještě nikdy nebyla, a ani jsem si moc nedovedla představit, co uvidím. Když jsem si cestu připravovala, myslela jsem si, že se zúčastním komentované prohlídky a pak se půjdu ještě podívat do údolí Sovineckého potoka a do Sovince se vrátím po modré turistické značce. Hrad je ale natolik rozsáhlý, že jsem celou dobu strávila jen tam. Po komentované prohlídce totiž existovala možnost si hrad znovu procházet.

Hrad Sovinec a stejnojmenné městečko se nacházejí 13 km jižně od Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku a Andělskohorské vrchoviny, která nese podle hradu název Sovinecká vrchovina. Je situován poblíž historické vedlejší cesty, spojující Moravu se Slezskem, která tudy procházela z údolí Oslavy Valšovským žlebem dále na severovýchod. Hrad leží v horském údolí na výrazné ostrožně, orientované delší osou ve směru západ - východ, v nadmořské výšce kolem 500 m.

Hrad byl postaven mezi lety 1329–1332 na skalnatém ostrohu nad stejnojmenným městečkem bratry Vokem a Pavlem ze Sovince. První písemná zmínka pochází z 18. července roku 1332 a nachází se v přídomku Pavla ze Sovince. Později byl hrad pozdně goticky a renesančně rozšířen a také raně barokně přestavěn (opevnění z let 1632–1643). V letech 1784 a 1945 vyhořel. Hrad je od roku 1963 chráněn jako kulturní památka.

Hrad Sovinec (vstup do areálu, první věž – Remter (dělová bašta), za ní bergfrit, bergfrit (věž, která byla součástí původního hradu) a místo, kde původní hrad stával

Páni ze Sovince byli starým moravským rodem z domácí moravské čeledi Hrutoviců, která náležela mezi patnáct starobylých moravských panských rodů. V roce 1531 zdědil značně zadlužené panství Ješek Pňovický ze Sovince a byl nucen hrad Sovinec před rokem 1545 prodat jednomu z nejbohatších moravských pánů, Kryštofovi z Boskovic a Třebové. Po několika dědických převodech je důležité zmínit dalšího majitele, Jana staršího Kobylku z Kobylího. Jako horlivý evangelík se stal jedním z třiceti moravských direktorů, jimž byla za stavovského povstání z let 1618–1620 svěřena správa země. Po bitvě na Bílé hoře byl proto nucen roku 1623 prodat Sovinec hluboko pod cenou Řádu německých rytířů a žil pak ve Šternberku a Olomouci. S Kobylkou zmizel ze sovineckých hradních prostor i český jazyk.

Za vlády Řádu německých rytířů, v roce 1626, padl hrad, opatřený pouze malou posádkou, do rukou dánských Mansfeldových vojsk. Řádový místodržitel Jiří Vilém z Elkershausenu byl zajat a hrad i jeho okolí byly vypleněny.

Po návratu Jiřího Viléma ze zajetí a provedených přestavbách byla posádka doplněna na asi 600 dobře vycvičených a vyzbrojených vojáků. V létě roku 1642 vtrhli na Moravu Švédové pod vedením maršála Lennarta Torstensona. Postupně dobyli a zpustošili Olomouc, Uničov, Bruntál a Mírov. Po třítýdenním obléhání Sovince podepsal 6. října 1643 řádový místodržitel Augustin Osvald z Lichtenštejna kapitulaci. Dobytím byl osud Sovince do konce války zpečetěn. Švédové zanechali po svém odchodu hrad ve zuboženém stavu. Řád však hrad po třicetileté válce znovu opravil a obnovil i zničené opevnění. Poté, co bylo v osmdesátých letech 17. století definitivně zažehnáno "turecké nebezpečí", Sovinec však úlohu pevnosti dohrál.

V 18. století se správa statků Řádu začala soustřeďovat v Bruntále a na nákladných opravách hradu již neměl Řád zájem. Po úderu blesku v roce 1784 požár poškodil hlásku a přilehlé objekty. Opravy byly provedeny jen v nejnutnějším rozsahu. Teprve roku 1837 dal velmistr řádu arcivévoda Maxmilián Josef Sovinec opravit a zřídil zde Řádový chlapecký seminář. Od roku 1867 zde působila lesnická škola.

Rytířský sál v původní dělové baště – "Remteru", západní budova šestého nádvoří, kde býval seminář a později lesnická škola (budova byla postavena v druhé polovině 19. století)

Kolem roku 1903 dal velmistr řádu arcivévoda Evžen hrad opět opravit a jednoduše vyzdobit vnitřní prostory. Poté hrad sloužil jako letní sídlo Řádu. Bylo zde řádové muzeum s převážně vojenskými sbírkami, lapidáriem a knihovnou, která měla téměř 20 000 svazků.

Za okupace byl hrad zkonfiskován nacisty a stalo se z něho nejprve vězení pro francouzské důstojníky pod správou speciální jednotky SS, později byl prodán Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války malá jednotka SS. V prvních dnech po osvobození roku 1945 hrad z blíže nezjištěných příčin vyhořel. Hrad byl v roce 1945 zestátněn a v roce 1965 převeden do správy bruntálského muzea, které zde započalo s obnovou zřícených konstrukcí, stavebními opravami a restaurátorskými pracemi. V rekonstruovaných prostorách hradu (Jižní palác, purkrabství, konírny, tzv. Remter, budovy bran) jsou instalovány expozice týkající se historie objektu. Hlavní věž hradu poskytuje výhled do překrásné krajiny sovineckého přírodního parku.

Původní hrad nebyl velký. Zvedal se na skupině skal, která na všech stranách klesá příkře dolů. Na dlouhé skalní plošině stála vysoká válcová věž zvaná bergfrit o průměru 9,1 m se zdmi silnými téměř 4 m. Nedochovala se ve své původní velikosti a výšce, protože byla částečně zničena požárem v roce 1784 a její horní část musela být snížena. Teprve na sklonku 15. a v 16. století se kolem původního hradu nakupily na nižších skalních stupních rozsáhlé další stavby a opevnění.

Za nejvyššího zemského sudího Jana Pňovského ze Sovince (1492–1506) na přelomu 15. a 16. století proběhly na hradě řadu let trvající stavební úpravy, které vtiskly objektu pozdně gotický charakter. V nynějším pátém nádvoří byl postaven pozdně gotický jižní palác, ke kterému bylo následně připojeno krátké východní křídlo, spojující jej s horním hradem. V závěru 15. století byla pro panstvo zřízena přímo na hradě domácí kaple.

Důležitým krokem v dalším stavebním vývoji hradu směrem k novému typu panského sídla – zámku – znamenalo 16. století. Za Boskoviců se na Sovinci setkáváme s novým slohem – renesancí. Za těchto majitelů došlo k přestavbě a vnitřní úpravě obou paláců na 5. nádvoří a jejich spojení ochozem. Stavební práce pokračovaly i v osmdesátých letech 16. století za Elderů zr Štiavnice.. Tehdy vznikla na třetím nádvoří vedle upravené třetí brány nová budova purkrabství, byla postavena dělová bašta "Remter", spojená hradbou s třetí bránou, a bylo celkově zdokonalováno opevnění.

Vstup na 5. nádvoří, pohled z věže do pátého nádvoří, výhled z věže na kostel sv. Augustina a na část opevnění a okolní krajinu

Hradu se brzy dotkly válečné události třicetileté války. První sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic vydal 25. října 1626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. Po návratu ze zajetí se snažil místodržící Řádu německých rytířů Jiří Vilém dobudovat Dány vypleněný hrad na dokonalou pevnost. Velké vnitřní prostory dvorů byly roku 1632 rozděleny na menší, vnější hradby byly podstatně zpevněny a opatřeny palisádami. Systém doplňovaly obezděné příkopy a 200 m dlouhá podzemní chodba. Remter byl upraven a přestavěn, v patře vznikl sál k shromažďování členů Řádu. Silná, železnými pláty pobitá brána chránila vchod. Na východní straně stála masívní věž s předsunutými bastiony. V rámci opevňovacích prací byly rozšířeny i hradní sklepy. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby. V materiálech o hradě se píše, že opevnění Sovince z třicetileté války je nejrozsáhlejším zachovaným opevněním v našich zemích, ale nevím, zda to je pravda. Přesto byl hrad po třítýdenním obléhání a urputných bojích Švédům roku 1643 vydán.

V letech 1844–1845 byla část hradu zbourána a na jejím místě v jihovýchodní části areálu byl postaven pozdně empírorý filiální kostel svatého Augustina. Původní osmiboká věž, postavená za třicetileté války k ochraně hlavní brány, byla přestavěna na zvonici kostela. Slohovou čistotou a dokonalostí provedení náleží kostel k nejcennějším empírovým stavbám na Moravě.

Hrad má 6 nádvoří a byl budován po několik století. Mě vždycky zajímá jeho vývoj, jaký byl na začátku, co se z něho zachovalo, a jak se rozšiřoval v dalších obdobích. Na každém nádvoří byl panel s informací o jednotlivých stavbách a plánkem nádvoří. To se mi moc líbilo. A tak jsem se hradem procházela a představovala si jeho vývoj. Na hradě jsem zůstala téměř 3 hodiny.

Dnešní výlet byl posledním z mé čtyřdenní cesty na severní Moravu. Musím si přiznat, že jsem už byla také dost unavená, a tak jsem nakonec byla ráda, když přijel autobus a já se vydala přes Šternberk a Olomouc domů. Byl to náročný výlet, ale počasí mi přálo, bylo hezky, a hlavně viděla jsem všechno, co jsem si přála vidět.

Hrad Sovinec – 20. června 2025