Hrad Šelmberk

Cílem dnešního výletu byl hrad Šelmberk. Do kraje, kterému se říkává Česká Sibiř, jsem kdysi jezdívala a jak Mladou Vožici tak hrad Šelmberk jsem tenkrát také navštívila. Bohužel si toho moc nepamatuji. Z Mladé Vožice nic a z hradu jen vysokou věž. Říkala jsem si, že bych se sem mohla znovu podívat, a třeba si i trochu zavzpomínat.

Cestu jsem začala v Mladé Vožici, městečku s asi 2700 obyvateli. Nejprve jsem se zastavila v jeho centru na náměstí, kde stojí kromě kostela sv. Martina a zvonice také zámek.

Kostel sv. Martina byl založen v 18. století a je postaven v barokním slohu. Jedná se o jednolodní chrám s věží a průčelím s hlavním vchodem obráceným do náměstí.

Věž, která je nyní zvonicí, byla postavena v roce 1425 po zboření hradu. V přízemí se nacházel sklad soli, v patře bývala až do roku 1872 radní síň, a do roku 1853 bylo ve věži i vězení. V nejvyšším patře míval místnost strážce. Po zániku nedaleké dřevěné zvonice byly do věže umístěny zvony. Její současná podoba pochází z počátku 20. století, kdy byla novogoticky upravena. Kostel i zvonice stojí uprostřed náměstíčka na kamenné podestě.

Další zajímavou stavbou v severním rohu náměstí je původně renesanční zámek z druhé poloviny 16. století. Později však byl barokně přestavěn, a menší úpravy proběhly ještě v 19. století ve stylu klasicismu. Jedná se o čtyřkřídlou patrovou budovu s dochovanou klasicistní výzdobou interiérů.

Kostel sv. Martina se zvonicí, zámek, kaple Nanebevzetí Panny Marie na návrší Hrad, jedno ze zastavení křížové cesty  

Obešla jsem náměstí, udělala si několik fotografií a vydala se na cestu po červené turistické značce. Cesta z města vedla pod výrazným návrším s názvem Hrad, na jehož vrcholu stojí kaple Nanebevzetí Panny Marie. Cesta k ní je lemována jednotlivými zastaveními křížové cesty, tvořenými kamennými sloupky, v jejichž horních nikách se nacházejí pašijové obrázky. Místo vypadalo moc hezky, proto jsem se nahoru také vypravila.

V místech, kde nyní kaple oválného půdorysu stojí, stával královský hrad. Zakladatelem hradu byl patrně král Václav II. První písemná zmínka však o něm pochází až z roku 1318. V roce 1425 byl hrad dobyt husity a následně roku 1426 pobořen. Na jeho místě byla později postavena kaple Nanebevzetí Panny Marie, kterou dal v roce 1646 postavit tehdejší držitel vožického panství Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic. Cesta ke kapli, na níž jsou zastávky křížové cesty, vede úbočím hory k východnímu prostranství pod kaplí, kde stojí tři velké kříže, jako na Kalvárii. V západním směru od kaple je ve skále jeskyně s Božím hrobem. Ke kapli se přistupuje od západu po 32 kamenných schodech.

Další cesta vedla pěkným dubovým stromořadím a lesem ke zřícenině hradu Šelmberk. První budovu, kterou jsem ještě před samotnou zříceninou hradu uviděla, byla bývalá Šelmberská myslivna. Tato klasicistní budova byla postavena na rovinatém prostranství před hradem v roce 1840 a sloužila jako sídlo lesní správy Khuenburgů, kteří sídlili na zámku v Mladé Vožici. Po konfiskaci jejich majetku bylo několik let po válce v objektu muzeum, později byl objekt využíván k rekreačním účelům. V současnosti je budova součástí historicko-řemeslného vzdělávacího centra a v průběhu roku se zde konají různé "workshopy". Areál je v majetku města a o obnovu pečuje organizace, díky jejíž práci si tak v samotném areálu můžeme prohlédnout například bylinnou zahradu, chlebovou a hrnčířskou pec, střelnici nebo kovárnu. Do budoucna se počítá také s tkalcovskou dílnou, papírnou a pivovarem. Dnes je budova památkově chráněna jako ukázka způsobu života v 19. století.

Hradní věž – bergfrit, areál bývalé šelmberské myslivny - dnes zde sídlí historicko-řemeslné vzdělávací centrum (pohled od hradní věže), pohled od věže na ruiny horního hradu (vlevo) a dolního hradu (vpravo), jehož budovy byly postavené v 16. stolet, obezděná cisterna

Současná zřícenina hradu Šelmberk už moc nepřipomíná to, jakým významným hradem tento goticko-renesanční hrad, stojící na výrazném skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice, kdysi ve zdejším kraji býval. Jeho ruiny jsou přístupné volně, pouze věž bývá uzamčena a přístupná pouze v době oficiálního otevření.

Hrad Šelmberk býval hradem bergfritového typu. Poprvé je doložen roku 1318 a následujících asi 70 let byl v držení pánů ze Šelmberka, jejichž předek a současně první člen rodu asi hrad vystavěl. Hrad se sestával z tzv. horního hradu, vystavěném na skalním hřebeni (A) a dolního hradu (B), vybudovaného na plošině pod dolním hradem. Původní gotický hrad byl koncem 16. století přestavěn a doplněn novou hradbou. Již za třicetileté války byl však opuštěn a v 18. století byla část zdiva rozebrána vesničany z okolních vsí. Zbyla z něj pouze kamenná kulatá asi 26 m vysoká věž s průměrem 10,5 m zužující se mírně k vrcholu - bergfrit, která se vypíná nad lesem a zbytky zdí převážně renesančních paláců dolního hradu. V nejnižší části hradu na nádvoří při styku hradby s budovou dolního renesančního paláce se nacházejí zbytky obezděné cisterny kruhového průřezu (9), do které byla sváděna dešťová voda. Bergfritem nazýváme okrouhlou hlavní věž hradu, která v případě potřeby sloužila obráncům jako poslední útočiště. Z obranných důvodů bývala proto přístupná pouze po snadno odstranitelném můstku ve vyšším patře. Zdi věže byly široké 3,4 m. Věž nyní slouží jako rozhledna, z níž je báječný výhled na široké okolí. Původní hrad byl obehnán příkopem, jehož stopy jsou dodnes patrné u věže. Okolí hradu bylo časem plně zalesněno.

Obrázek z cesty do Kamberku, z cesty do Kamberku – rybník Třeťák, Kamberk

Dnešní výlet byl trochu zvláštní. Hodně jsem se toho dozvěděla, z cesty byly krásné výhledy do kraje, viděla jsem i Blaník, ale trochu nezvyklé bylo, že jsem šla stále nahoru a dolů. Nakonec jsem došla kolem Kamberského rybníka, který je největší vodní nádrží na Vlašimské Blanici do cíle své cesty, a tím byla obec Kamberk s asi 170 obyvateli, ležící u hranice mezi Středočeským a Jihočeským krajem v tzv. Blanické brázdě, kterou protéká řeka Blanice. Ke konci života zde v č.p. 32 žil Lubomír Kostelka.

Kamberk byl s největší pravděpodobností založen ve druhé polovině 13. století jako horní městečko nedaleko zdejších zlatých dolů. První písemná zpráva o osadě Karrenberg pochází z roku 1282. Prvním držitelem Kamberku byl Sezima z Landštejna, který Kamberk držel v letech 1261–1293. V roce 1337 byly zdejší doly zastaveny králem Janem Lucemburským zemskému hejtmanovi Petru z Rožmberka. Mezi lety 1396 až 1397 vlastnil obec hornický podnikatel, královský mincmistr a pražský měšťan Jan Rotlev.

Během středověku se majitelé Kamberku střídali. K významnějším patřil Albrecht Rendl z Úšavy, který vymohl městečku v roce 1512 právo pořádat výroční trhy. Znakem Kamberku je zlaté šesti paprskové kolo na červeném štítě, které je lemováno zlatým okrajem. Kamberk měl dvě pečetě. V letech 1949–1991 se obec jmenovala Zlaté Hory.

Když člověk v současnosti obec navštíví, neřekl by, že to kdysi bývalo významné místo. Je to trochu ospalá vesnička s barokním kostelem sv. Martina z roku 1720 a bývalou tvrzí, původně ze 13. století. Snažila jsem se tvrz, jejíž budovy jsou nyní opravovány, vyfotografovat, ale nepovedlo se mi to. Před odjezdem autobusu jsem se zašla ještě podívat na místní hřbitov, ležící na návrší nad obcí. V jeho centru stojí hezká a pěkně opravená kaple sv. Anny z 18. století. A tady můj výlet skončil. Bylo krásné počasí, docela teplo, a tak se mi šlo moc hezky. A navíc se mi vybavily i vzpomínky na dobu, kdy jsem do tohoto kraje jezdívala.

Hrad Šelmberk – 18. března 2025