Hrad Rabí

Hrad Rábí je podle paní průvodkyně, která nás po hradě prováděla, největší zříceninou v Čechách. A je opravdu velmi rozsáhlý. Je to trochu ostuda, že jsem ho navštívila až teď. Při prohlídce jsme se dozvěděli o historii hradu a pak vystoupali na vrchol obytné věže - donjonu.

Cestu jsem začala v městečku Rabí. Jeho historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou. V městečku žije asi 500 obyvatel. Z náměstí, kde se právě konala pouť, jsem se vydala k hradu.Než se zmíním o některých historických datech, uvedu, co jsem si z prohlídky zapamatovala.

Prohlídku hradu Rabí jsme začali na prvním nádvoří, na které se vchází bránou od městečka a které je ze severní strany obklopené hradbou. V jeho středu se nachází bývalá konírna, která dnes slouží ke kulturním účelům a pořádají se zde i svatby. Jižně od konírny je rozsáhlá cisterna, kam byla sváděna voda ze střech. Tato voda byla využívána jako užitková voda a také pro napájení zvířat. Západní stranu tohoto nádvoří tvoří ruiny bývalého pivovaru. Jižní a východní stranu uzavírá nový palác a další budovy s bránou.

První nádvoří - v popředí konírna, za ní zleva cisterna, v pozadí vlevo obytná a schodišťová věž, za konírnou ruiny bývalého pivovaru a podél nich vstup do brány na vnitřní nádvoří -, vnitřní nádvoří se studnou, pohled z ochozu obytné věže na vnitřní nádvoří s novým palácem -tzv. novými pokoji, kostel Nejsvětější Trojice v Rabí

Touto bránou jsme vešli na další - vnitřní - nádvoří. Toto nádvoří bylo původně součástí obranného systému hradu, ale později bylo využito k bydlení a byly zde postaveny i další budovy, například černá kuchyně. Z nádvoří se vcházelo do nového paláce, stojícího mezi tímto a prvním nádvořím. Uprostřed nádvoří byla vykopána 60 m hluboká studna.

Z tohoto nádvoří jsme už vcházeli po kamenných schodech k další bráně do nejvyšší a nejstarší části hradu, tvořeného opevněnou 20 vysokou obytnou věží a schodišťovou věží. Schodišťová věž byla využívána k bezpečnému vstupu do obytné věže. Ten, kdo vstupoval do obytné věže, musel nejprve vystoupat do schodišťové věže do výše druhého patra obytné věže. Odtud se přes padací most teprve vstupovalo do věže obytné. My jsme s paní průvodkyní vstoupili do obytné věže pozdějším vchodem a po vnitřním schodišti jsme vystoupali na její vrchol. Odtud byl krásný výhled do kraje. Donjon měl také vnější točité schodiště, ale to kvůli bezpečnosti nezačínalo v přízemí, ale vstup do něho ležel až ve výši patra na oblouku mezi věží a opevněním.

Středověký hrad s románskými základy hrál v minulosti Čech důležitou roli. Chránil obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Kvůli tomu se hrad stával často terčem útoků. Zřícenina hradu leží na vápencovém kopci nad řekou Otavou. Jedná se o největší hradní zříceninu v Čechách, která měla jeden z nejvyspělejších obranných systémů své doby v Evropě.

Hrad byl založen v 1. polovině 14. století (starší původ zatím spolehlivě nedokázán). První písemné zmínky o hradu pocházejí až z roku 1380, kdy byl majetkem Půty Švihovského z Rýzmberka. V letech 1420-21 byl hrad dobyt husity a při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Následky obléhání byly záhy odstraněny a roku 1490 započala rozsáhlá přestavba, patrně s účastí Benedikta Rejta. Kostel Nejsvětější Trojice vznikl jako novostavba někdy kolem roku 1498. Roku 1534 byla přerušena výstavba hradního opevnění následkem finančního úpadku Rýzmberků. Dalším majitelem byl Vilém z Rožmberka. V roce 1570 se Rabí dostalo do majetků Chanovických z Dlouhé Vsi a krátce na to, na počátku 17. století, ztratil hrad rezidenční funkci. Také už nebyl v dobrém stavu. Navíc byl za třicetileté války vypleněn. Na začátku 18. století koupil Rabí pasovský biskup Jan Filip hrabě z Lamberka, tehdy byl hrad využíván jen k hospodářským účelům. Brzy potom přestal být obýván úplně a zpustl.

Z Žichovic jsem pak pokračovala po zelené turistické značce přes obec Čimice do obce Chmelná. Tady jsem se rozhodovala, zda jít do Sušice podle Otavy po žluté turistické značce nebo pokračovat po zelené značce lesem přes vrch Hřeben a Kalovy. Nakonec jsem se rozhodla pro obtížnější cestu lesem, i když jsem zpočátku šla stále do kopce.

V Sušici jsem se ubytovala v penzionu nedaleko kostela sv. Václava přímo v historickém centru. Trochu jsem si odpočinula a navečer se vypravila ještě na procházku. V Sušici jsem byla už loni a město jsem si tehdy dost dobře prohlédla. Je to moc pěkné město, jehož historické centrum je dobře zachovalé. Navštívila jsem tehdy i kapli Anděla Strážce na vrchu Stráž, postavenou v roce 1683. Během století se k ní konala mnohá procesí - jednak na svátek Anděla Strážce, ale i při dalších příležitostech. Ke kapli vede moderní křížová cesta, tvořena kovanými vyobrazeními. To místo se mi loni moc líbilo, a tak jsem se sem vypravila i dnes. Nahoru jsem došla až po sedmé, na chvíli se tady posadila a dívala se do kraje. Byl to takový pokojný večer.