Dobruška a Velká Deštná

Když se řekne Dobruška, většina lidí, kterým toto jméno něco říká, si vybaví F. L. Věka a nic jiného. Měla jsem to stejně. Městem jsem několikrát projížděla, byla jsem i na náměstí, ale víc jsem se nezajímala. To se změnilo až letos na podzim, kdy jsme byli v Dobrušce ubytováni při našem třídenním pravidelném srazu bývalých spolužáků ze střední školy.

Druhý den našeho pobytu se naše skupina rozdělila na část, která ještě ráda chodí a ráda navštěvuje místa, kde už třeba někdy byla, ale která se jí zdají hezká, a na část, která už moc chodit nechce a raději se setkává se spolužáky jen v restauracích nebo cukrárnách.

Předpověď počasí nebyla moc příznivá, odpoledne mělo začít pršet, a proto se první skupina vypravila na výlet hned po snídani. Autem jsme vyjeli na Šerlišské sedlo a odtud se vydali na nejvyšší vrchol Orlických hor - na Velkou Deštnou (1116 m) - s rozhlednou na svém vrcholu. Rozhledna zde byla otevřená na podzim roku 2019. Její výška je 19 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17,3 metru. Vede na ni celkem 96 schodů. Jedná se o ocelovou věž opláštěnou šikmými modřínovými hranoly, které připomínají dešťové kapky. Z vyhlídkové plošiny je kruhový výhled na Orlické hory, Krkonoše, Králický Sněžník, Jeseníky a za dobré viditelnosti snad i na Ještěd.

Rozhledna na Velké Deštné, Masarykova chata a její interiér 

My jsme sice nějak zvlášť dobrý výhled neměli, ale návštěva rozhledny určitě stála za to. Zpátky jsme se vraceli stejnou cestou po červené turistické značce, vedoucí po úbočí Malé Deštné (1090 m). Cestě nahoru i dolů byla příjemná - šli jsme a povídali si. Poté, co jsme se vrátili na Šerlišské sedlo, jsme se vydali k nedaleké Masarykově chatě na oběd. A tady jsme se setkali i s druhou částí naší výpravy.

Masarykova chata stojí pod vrcholem Šerlichu v Orlických horách v nadmořské výšce 1 019 m těsně u česko-polských hranic na místě bývalé osady Šerlich, založené na přelomu 17. a 18. století. Chata byla postavena v letech 1924–1925 Klubem československých turistů z Hradce Králové. Projekt navrhl architekt Bohuslav Fuchs. Základní kámen byl položen 14. června 1924 za přítomnosti předsedy Klubu československých turistů Jiřího Guth-Jarkovského. Od roku 1958 je stavba chráněna jako kulturní památka České republiky.

Dne 21. září 1938 byla chata přepadena německým Freikorpsem se snahou ji zapálit, to se ale nezdařilo. V říjnu byla chata evakuována a následně obsazena Němci. Za války sloužila jako ubytovna pro rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se zde ranění piloti, bylo zde i středisko Hitlerjugend. 10. května 1945 byla osvobozena Rudou armádou. Po válce se vrátila k původnímu jménu, ale v 50. letech 20. století byla přejmenována na Chatu ČSTV na Šerlichu. Další změny v názvu proběhly v roce 1968 a od roku 1990 opět nese název Masarykova chata

Po dobrém obědě jsme se vrátili do Dobrušky a odpoledne se vypravili na prohlídku města a zúčastnili se i komentovaných prohlídek.

Dobruška s asi 7000 obyvateli, druhé největší město v okrese Rychnov nad Kněžnou, leží v malebném podhůří Orlických hor. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1320. Město leželo na významné odbočce historické obchodní stezky do Kladska, a během staletí zažívalo dobrá i špatná období. V 15. století měla Dobruška důležité hospodářské postavení v rámci opočenského panství rodu Trčků z Lípy, avšak 19. století přineslo dva obrovské požáry. První, v roce 1806, byl největším požárem v její historii. Po něm musela být značná část města znovu vystavěna. Další velký požár postihl město v roce 1866. V době národního obrození se Dobruška stala jedním z nejvýznamnějších obrozeneckých regionálních center. K nevýznačnějším vlastencům patřil František Vladislav Hek, jehož osobu proslavil Alois Jirásek v románu F. L. Věk. Historické jádro města bylo v roce 2003 prohlášeno městskou památkovou zónou. Významnými památkami jsou kostel sv. Václava, zvonice a renesanční radnice.

Naši prohlídku města jsme začali v radniční věži. Paní, prodávající vstupenky, byla i průvodkyní, která nám o historii města, radnice, ale i mládí Františka Kupky řekla mnoho zajímavého.

Radniční věž, Fr. Kupka: Firemní štít sedlářství J. Šišky z roku 1885, kde se Fr. Kupka učil sedlářem (radničním sál), Alois Beer: Dům, ve kterém žili Kupkovi v letech 1872 – 1892 ve Svatodušské ulici čp.323 (obrázek z internetu)

Radniční věž byla společně s radnicí postavena po požáru předchozí budovy v roce 1565.Naštěstí přežila i dva následné požáry v 19. století, i když při nich byla značně poničená. Dnes je možné v přízemí věže navštívit stálou expozici Mládí Františka Kupky, a v mezipatře expozici věnovanou hrdelnímu právu. V dobrušské radnici totiž sídlil až do roku 1765 hrdelní soud. Paní průvodkyně nám také řekla o naivním malíři Aloisi Beerovi, jehož některé kresby jsou umístěny na schodišti radniční věže. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 30 m je možné se pokochat krásami města, panoramaty Orlických hor a při dobré viditelnosti i Krkonoš. Stačí vystoupat 124 schodů. Celková výška věže je 43 metrů.

Alois Beer (1833 -1897) byl český písmák a naivní malíř. V roce 1858 si otevřel dřevosoustružnickou živnost. Sám píše, že byl "soustružníkem, řezbářem, pasířem, pozlatitelem, brejlařem a malířem". Byl také velikým propagátorem technických novot. Jako první v Dobrušce například používal deštník. V prostředí malého města ale sklízel spíše posměch a byl považován za podivína. V roce 1886 přepsal svou živnost na syna a věnoval se malířství.

Beerovo dílo představuje celkem asi 3 500 stran obrázků a textů v 65 sešitech kvartového formátu (přibližně formát A4), které jsou uchovány ve Vlastivědném muzeu Dobruška. Vedle toho jsou snad dodnes roztroušeny jednotlivé Beerovy kresby po dobrušských domácnostech.

Toto dílo má nesmírnou dokumentační cenu vzhledem k tomu, že Beer do nejmenších detailů dokumentoval textem i obrazem Dobrušku a obce v jejím bližším i vzdálenějším okolí, jednotlivé stavby, místní zvyky, události a slavnosti, řemeslnické postupy a nástroje a další detaily každodenního života druhé poloviny 19. století. Beer rovněž detailně zachytil podobu Dobrušky před a po velikém požáru města 7. října 1866.

Dílo uchoval a městskému muzeu věnoval dobrušský hodinář Roubal. O jeho propagaci se pak zasloužil učitel Karel Michl, který vydal celkem čtyři výbory z Beerových sešitů a uspořádal v roce 1937 výstavu v Občanské besedě v Praze. Zde bylo Beerovo dílo vysoce oceněno například Josefem Čapkem nebo Vladislavem Vančurou. 

Naší další zastávkou byl Dům Františka Kupky. František Kupka se sice narodil 23. září 1871 v Opočně, ale žil zde jen krátce. V Opočně strávil pouhých prvních 13 měsíců svého života. Jeho otec dostal pracovní příležitost na pozici tajemníka radnice v sousední Dobrušce, a tak se sem rodina přestěhovala. Dnes tento dům vypadá jinak, ale jeho podobu zobrazil Alois Beer na jednom ze svých listů. Dobruška se tak stala v době Kupkova mládí a dospívání letech 1872–1889 jeho domovem. Expozice "Dům Františka Kupky" byla otevřená v roce 2021 při příležitosti 150 výročí narození tohoto světoznámého malíře, a nachází se ve dvou místnostech, ve kterých Kupkovi skutečně v letech 1872 – 1892 bydleli. Návštěvník se zde dozví základní informace o životě malíře, uvidí kopie několika jeho obrazů a také jeden originál s názvem "Skaliska u moře v Bretani", akvarel z roku 1905.

Do domu Františka Kupky jsme šli nejprve kolem kostela sv. Václava se zvonicí a pak kolem unikátní zděné budovy s podloubím, která byla postavena na počátku 19. století. Je to bývalá kovárna. V zadním štítu se nachází komín, jehož umístění bylo pro kovárny typické. Podle informací z internetu se v ní už pár let opět provozuje kovářské řemeslo.

Ačkoli historie kostela sv. Václava je dlouhá (původní kamenný kostel vznikl ve středověku, v letech 1709-1724 ho barokně přestavěl Mikuláš Rossi), jeho dnešní podoba pochází z obnovy stavby po velkém požáru, který zničil město 9. května 1806.

Ke kostelu patří zvonice. postavená v roce 1693. Byla spolu s kostelem rovněž poničená požárem v roce 1806. Tehdy přišla o pozlacenou cibulovitou báň, která byla při její obnově nahrazená jehlanovou střechou, kterou je možné vidět dodnes.

Dalším místem, které jsme navštívili, byl původní rabínský dům, ve kterém nyní sídlí Městské muzeum. Paní průvodkyně nám ukázala rituální lázeň a nahlédli jsme i do bývalé synagogy. Dobrušská synagoga vznikla v roce 1721. Po požáru města v roce 1866 byla přestavěna v novogotickém slohu.

Naší poslední zastávkou byl rodný domek Františka Vladislava Heka (F. L. Věka). Domek stojí nedaleko hlavního náměstí a už zdálky ho lze poznat podle bílé omítky a šindelové střechy s ozdobným štítem.

Rodný domek Františka Vladislava Heka, obytná světnička, kupecký krám

Uvnitř je k vidění kromě dalších exponátů hlavně obytná světnička, která připomíná bydlení na počátku 19. století, a kupecký krám, kde se návštěvníci seznámí se sortimentem tehdy prodávaného zboží. Paní průvodkyně nám o životě F. V. Heka řekla mnoho zajímavostí, týkající se poměrně šťastného rozjezdu jeho života, který asi všichni známe z televizního seriálu F. L. Věk z roku 1971, natočeného režisérem Fr. Filipem podle románu Aloise Jiráska s Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli, až po těžký osud na jeho konci, kdy přišel o děti, o ženu, o majetek a byl i vážně nemocný.

I když si Alois Jirásek vybral pro předlohu F. L. Věka skutečný osud Fr. V. Heka, nejedná se o dokument, ale o román s mnoha skutečnými událostmi. Osud Fr. V. Heka se skutečně z počátku vyvíjel velmi dobře. Vyrůstal v milující rodině, oženil se, měl děti, byl bohatý, koupil dům na náměstí,… Ale později několik dětí zemřelo, v roce 1806 mu kompletně shořel dům na náměstí, přišel o majetek, zemřela mu žena,… A nakonec i jeho hrob na novém hřbitově v Dobrušce používá jiná rodina. Jeho symbolický hrob se nyní nachází na západní straně zvonice u kostela sv. Václava.

František Vladislav Hek se narodil 11. dubna 1769 v Dobrušce a zemřel 4. září 1847 v rodině své dcery v Kyšperku (v dnešním Letohradě). Nezbývá než říct, že život přináší spoustu zvratů: Fr. V. Hek, kupec z Dobrušky, byl českým vlastencem, národním buditelem, spisovatelem, publicistou i hudebním skladatelem, ale na konci života byl z rodného města vyštván jako žebrák. A dnes tam má na náměstí pomník. Ze zapomnění ho až na konci 19. století vzkřísil svým pětisvazkovým románem spisovatel Alois Jirásek.

Dozvěděli jsme se toho skutečně mnoho. Chvíli jsme si odpočinuli a po šesté hodině se opět všichni sešli na večeři. Byl to poslední společný večer, a tak jsme si po jídle ještě dlouho povídali. Bylo to moc hezké setkání – a stále se nás naštěstí schází ještě dost.

Dobruška a Velká Deštná – 16. září 2026