Dobrá Voda

Loni jsem se poprvé zajela podívat do Nových Hradů a současně jsem si prošla nedaleké Terčino údolí. Cestou od Humenické vodní nádrže k tvrzi Cuknštejn, ležící v jihozápadním cípu údolí, jsem si všimla výstavného kostela stojícího na úbočí zalesněné hory. Kostel je zasvěcen Panně Marii Těšitelce a je součástí poutního místa Dobrá Voda. A dnes jsem se do Dobré Vody vypravila.

Dobrá Voda, vesnice ležící na severovýchodním svahu Kraví hory, byla pro svou mírně radioaktivní vodu a polohu v lokalitě s nejčistším vzduchem v Čechách vyhledávána jako lázeňské místo. Byla nejnavštěvovanějším poutním místem v českobudějovické diecézi, kam přicházeli poutníci nejen z Čech a Rakouska, ale i z Bavorska, Moravy a z Uher. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1259.

Dobrá Voda i nedaleká Hojná Voda bývaly lázeňskými a poutními místy. Léčivé účinky zdejších pramenů byly známé od pradávna. Podle pověsti se v roce 1701 pasáčkovi z nedalekého Bedřichova zjevila nad jedním pramenem Panna Maria, což vedlo k zázračným uzdravením a následnému rozvoji osady. Krátce na to zde došlo k několika dalším zázračným uzdravením. Osada se rozrostla tak, že byla už 30. června 1707 povýšena na město.

Názvem Dobrá Voda je často označováno nejen poutní místo, přezdívané "Jihočeské Lurdy", na které putuje mnoho poutníků jak z Česka, tak ze sousedního Rakouska. ale i samotný kostel Panny Marie Těšitelky, oficiálně zvaný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tento impozantní barokní kostel nechal postavit nad pramenem léčivé vody v letech 1708 - 1715 Karel Albert hrabě Buquoy podle plánů neznámého autora (autorství bývá nejčastěji připisováno K. I. Dienzenhoferovi). Barokní stavba kostela byla vystavěna na terásce nad mírně radioaktivním léčivým pramenem, vyvedeným do dvou malých kašen. Vodu si odtud odváží poutníci i turisté nejen v Čech, ale i z ciziny, zvláště z blízkého Rakouska. Kromě chrámu, zasvěceného Panně Marii Těšitelce, byl v roce 1718 v obci postaven také zámeček - buquoyská rezidence - a v roce 1747 přibyla škola.

Kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě, oltář kostela Panny Marie Těšitelky, pohled na stropní výmalbu, ambity kostela

Interiér kostela zdobí kromě mnoha soch světců i vzácné nástropní malby pocházející z roku 1729, částečně přemalované při opravě v roce 1888. Na hlavním zlaceném oltáři v interiéru kostela je zasazena kopie obrazu ze Štýrského Hradce – obraz P. Marie Těšitelky. Vybavení je původní z 18. století. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami. Kromě českých bohoslužeb zde bývá sloužena každou neděli odpoledne i mše v německém jazyce.

V Dobré Vodě nad kostelem Panny Marie Těšitelky stojí památník věnovaný obětem teroristických útoků z 11. září 2001.

Cestu jsem začala v nedaleké obci Hojná Voda, ležící na východním úbočí Kraví hory (962 metrů). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1553, kdy sem Vilém z Rožmberka přivedl 26 usedlíků a dřevařů. Ti založili osadu jménem Vilémova Hora, zřejmě na počest Viléma z Rožmberka. Další zmínka o Hojné Vodě pochází z roku 1564, kdy byl objeven léčivý pramen. K jeho objevu se váže pověst o zraněném dřevorubci, jemuž se na nedalekém buku zjevila sv. Anna, která mu poradila, aby si ránu omýval vodou z pramene. Zakrátko se uzdravil. Událost se roznesla po kraji a lidé k pramenu houfně přicházeli. Proto zde na konci 16. století vzniklo poutní místo s jednolodním kostelem sv. Anny. Po postavení barokního chrámu v nedaleké Dobré Vodě poutě v Hojné Vodě zanikly. Po roce 1945 a po vystěhování původního obyvatelstva kostel chátral, a v roce 1963 byl zbořen.

Z Hojné Vody jsem se vydala po zelené turistické značce k rozcestí s červenou značkou, vedoucí jedním směrem do Dobré Vody, a druhým na vrchol Kraví hory. Dobrá Voda byla sice mým cílem, ale vrchol Kraví horu s rozhlednou jsem si také nechtěla nechat ujít. Cesta nahoru byla sice dost strmá a kamenitá, ale jsem ráda, že jsem na vrchol vyšla.

Vrchol Kraví hory v Novohradských horách leží v nadmořské výšce 962 m. Jedná se o zalesněnou horu, oddělenou od sousední Vysoké (1034 m) na jihovýchodě a Kuní hory (926 m) na jihozápadě výraznými sedly. Tvoří jednu z dominant severní části pohoří. Převažující dřevinou je smrk ztepilý. Na vrcholu a nedaleko od něj se nachází četné žulové skalní útvary, z nichž vyniká útvar zvaný Napoleonova hlava. Výraznou a z dálky viditelnou dominantou jejího severovýchodního svahu je vesnice Dobrá Voda s poutním kostelem.

Rozhledna na Kraví hoře, pohled na Kraví horu s obcí Dobrá Voda a kostelem Panny Marie Těšitelky z cesty do Horní Stropnice, kostel sv. Mikuláše v Horní Stropnici

Rozhledna Kraví hora je 37 m vysoká bývalá vojenská hláska z roku 1988. Stojí na místě dřívější triangulační věže. Po odchodu vojáků nebyla až do roku 2001 volně přístupná. V roce 2001 začala sloužit telekomunikačním účelům a zároveň veřejnosti. Výstupem po ocelovém schodišti na vyhlídkovou plošinu ve výšce 32 metrů se naskýtá výhled na okolní Novohradské hory, část Šumavy a za dobrého počasí i na Alpy.

Po výstupu na rozhlednu se skutečně pěkným výhledem jsem se stejnou cestou vrátila ke křižovatce turistických cest a pokračovala dál do Dobré Vody.

Po prohlídce opravdu krásného kostela a ambitů v Dobré Vodě jsem pokračovala v další cestě do Horní Stropnice, města s asi 1500 obyvatel, ležícího v přírodním parku Novohradské hory. Obec bývala původně malou osadou nacházející se na okraji neosídleného pohraničního hvozdu. Samotná Stropnice vznikla někdy koncem 12. století. V roce 1259 vlastnil její jednu polovinu Vok I. z Rožmberka, druhá část patřila Albertovi z Boršova, jenž se později psal ze Stropnice. V roce 1359 ji celou drželi Rožmberkové. Roku 1486 podlehla značná část městečka zkáze při požáru. Po smrti Petra Voka z Rožmberka (1611) zdědili Stropnici společně s novohradským panstvím Švamberkové a v rámci pobělohorských konfiskací přešla roku 1620 do vlastnictví císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.

Už zdálky mě zaujala věž kostela svatého Mikuláše. Kostel, stojící ve východní části podlouhlého náměstí, pochází ze začátku 13. století a byl vystavěn původně v románském slohu. Roku 1486 byl společně s obcí vypálen a hlavní loď byla přestavěna v gotickém slohu (1486–1510), kdy byla chrámová loď sklenuta síťovou klenbou na třech párech pilířů jako trojlodí. Následovalo doplnění renesančního vchodu a barokní sakristie. Celková koncepce kostela však zůstala románská. Z románské doby pochází věž mezi presbytářem a chrámovým trojlodím se dvěma románsko–gotickými podvojnými okénky, kruchta a obvodové zdivo lodi. Nároží věže a lodi jsou armovány tesanými žulovými kvádry. Hlavní oltář je rané barokní z roku 1649. Žulová křtitelnice je z konce 15. století. Ve věži kostela je několik zvonů, z nichž jeden o průměru 83 cm byl vyroben už v roce 1513. V 90. letech 20. století prošel kostel důkladnou opravou.

Ze Stropnice jsem pokračovala kousek po hlavní silnici až k odbočce k tvrzi Cuknštejn. Tenhle úsek byl sice krátký, ale kvůli silnému provozu na silnici ne moc příjemný. Naštěstí jsem asi po 1 km odbočila na moc hezkou cestu, lemovanou alejí staletých stromů, která mě dovedla ke tvrzi Cuknštejn. O tvrzi i o Terčině údolí jsem dost podrobně psala v článku Nové Hrady z 25. 4. 2023, a proto se o obou místech zmíním jen krátce.

Tvrz Cuknštejn, rybníček nedaleko tvrze Cuknštejn s kvetoucími rododendrony na ostrůvku, Terčino údolí

Tvrz Cuknštejn nechal vystavět na konci 15. století vladyka Vilém Pouzar z Michnic. Bohužel během stavovského povstání na začátku 17. století došlo k jejímu zpustošení císařskými vojáky. V současné době probíhá její rekonstrukce a je veřejnosti nepřístupná.

Národní přírodní památka Terčino údolí byla vyhlášena v roce 1949 v údolí říčky Stropnice na území o rozloze 1,3 km². Území představuje mimořádný příklad krajinářské tvorby. Vyskytují se zde také populace zvláště chráněných rostlin jako je všivec lesní, prstnatec májový, a živočichů například modráska očkovaného.

Cesta kolem tvrze i údolím byla krásná. Počasí mi přálo, svítilo slunce a po nedávném dešti nebylo ani sucho. I když jsem už tato místa navštívila, nedalo mi to, abych si neudělala několik fotografií. Údolím jsem pak došla na místo, kde jsem se setkala s rodinou mého bratra, která mě do Novohradských hor pozvala. Byla to krásná cesta.

Dobrá Voda – 20. května 2025