Český Krumlov

Český Krumlov jsem jako průvodkyně turistů navštívila mnohokrát. Program byl daný – návštěva zámku, oběd a krátká procházka městem. O moc víc se toho stihnout nedalo. Dnes jsem se sem proto vypravila znovu. Mým hlavním cílem byla sice výstava Pabla Picassa v opraveném klášterním areálu, ale rozhodla jsem se navštívit i jiná, mě neznámá místa.

Prvním z nich byla kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže na Křížové hoře (623 m), kam jsem se z města vydala po modré turistické značce, lemované kapličkami křížové cesty.

Kaple Panny Marie Bolestné a svatého Kříže byla na Křížové hoře v Českém Krumlově postavena v roce 1710. Jde o kulturní památku České republiky.

Název Křížové hory má dvě možná vysvětlení. Váže se buď k měděnému kříži umístěnému měšťany na jejím vrcholku, anebo ke španělskému kříži dřevěnému obsahujícímu částečku ze svatého Kříže, který tam umístil v polovině 17. století jezuitský kazatel Michal Koppe. Kříže na vrcholu kopce v městské části Horní Brána měly město chránit před nepříznivým počasím a případnými živelními pohromami.

Záznamy uvádějí, že v roce 1701 byl pokácen strom na opravu dřevěného kříže. Z jeho dřeva zbylo dost dřeva i na postavení malé kapličky na kopci. V té době už začala vznikat křížová cesta, jež dnes tvoří nedílnou součást poutního místa. Dřevěnou kapli však už v roce 1709 nahradila kaple zděná zasvěcená Panně Marii Bolestné, kterou projektoval Jan Dominik Spazzi. Osmiboká kaple je zaklenutá osmidílnou klenbou a pokrytá stanovou střechou s lucernou s makovicí a dvouramenným křížem.

Výhled na Český Krumlov z cesty ke kapli sv. Kříže, kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže, Kalvárie na stěně kaple, jediná už kompletně opravená kaplička křížové cesty nedaleko kaple Povýšení sv. Kříže

Kaple byla vysvěcena v roce 1710. V té době už bylo jasné, že stavba není dostatečně velká, a proto se už v témže roce Jan Kristián I. z Eggenberku rozhodl postavit oktagonální ambit. Ochoz byl dokončen až po smrti knížete v roce 1726. U kaple se dochovala kamenná Kalvárie od Jana Ferdinanda Rapotze z roku 1732. Rozšířena byla také křížová cesta. Mezi roky 1740 a 1755 vzniklo šest zcela nových kaplí, malovaných Františkem Jakubem Prokyšem.

Kaple měla poměrně smutnou historii: v roce 1787 byla zrušena a prodána v dražbě, v roce 1850 byla sice nákladně obnovena, avšak poté chátrala dál. Poutní místo dala obnovit až v letech 1929–33 Terezie Schwarzenberková, ale za socialismu kaple chátrala opět. Znovu byla kaple renovována v letech 1990–1991.

Od roku 2016 je poutní areál opět přístupný veřejnosti. Kolem svátku Povýšení sv. Kříže 14. září se v kapli pravidelně koná mše. V roce 2019 byl po mnoha desítkách let v tento den rozezněn nový zvon, pořízený z peněz z veřejné sbírky s finanční pomocí města. Zvoní pravidelně třikrát denně a jednou navíc v pátek v 15:00 hodin. Na Křížové hoře jde už v pořadí o třetí zvon po dvou předchozích, zabavených pro válečné účely.

O záchranu a současný rozkvět barokního poutního areálu se zasloužili hlavně ing. Dalibor Uhlíř a Věra Petrovičová:. Od roku 2016 působí jako dobrovolní správci a strážci poutního místa. Areál, který byl desítky let zanedbaný, vlastními silami vyčistili, oživili, zpřístupnili veřejnosti a vybudovali zde i zázemí včetně horské útulny s občerstvením a lesoparkem. Dalibor Uhlíř mimo jiné inicioval úspěšný projekt odlití a instalace nového zvonu v roce 2019, který se po mnoha desetiletích ticha opět denně rozeznívá nad Českým Krumlovem. Za svou obětavou činnost získal ocenění Laskavec.

Návštěva poutního místa, a hlavně popovídání si s panem ing. Uhlířem, který se stále věnuje jeho údržbě, bylo velmi zajímavé. Zpátky do města jsem se vypravila druhou stranou kopce po místní červené turistické značce, která mě přivedla k mostu přes Vltavu. Za ním nad terasovými zdmi s růžovou zahradou stojí obnovený domek Egona Schieleho, ve kterém pobýval a tvořil v roce 1911. Prošla jsem růžovou zahradou zpátky k ulici se synagogou.

Domek Egona Schieleho, Synagoga,kaple sv. Martina

Židovské obyvatelstvo žilo v Českém Krumlově už v 15. století. Tehdy ve městě však bydlelo jen pár rodin. V polovině 19. století získali židé větší pravomoci, a tehdy byla založena i Židovská náboženská obec. Se stavbou synagogy však započali až roku 1908. O rok později byla dokončena. Bohoslužby se v ní konaly pouze do roku 1938, kdy byla uzavřena nacisty. Po válce sloužila Církvi čs. husitské a od roku 1969 jako skladiště kulis. V roce 1990 byla navrácena židovské obci, která ji zrekonstruovala.

Jen kousek od synagogy, v parku podél Vltavy, stojí další stavba, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Je to barokní kaple sv. Martina. Jedná se o jednolodní stavbu s obdélnou lodí, trojbokým presbytářem a osovou východní sakristií, jejíž stavba byla započata v roce 1717. Park s krásným výhledem řeku, na kostel sv. Víta a bývalou jezuitskou kolej – nyní hotel Růže – je moc pěkný. Jím jsem došla k dalšímu mostu a pak přes náměstí pokračovala k areálu bývalých klášterů na výstavu Pabla Picassa.

Zámek, pohled na zámek z mostu přes Vltavu, kostel Božího těla a Zvěstování páně a klášter minoritů

O Českém Krumlově by bylo možné napsat knihu. Město je nejen zajímavé spoustou pamětihodností, ale hlavně svou jedinečnou atmosférou. Je toho tady tolik na shlédnutí, že se můžete procházet hodiny a stále budete nacházet něco nového. Psát víc nemá smysl – každý by se měl jeho kouzlo objevit sám.

Český Krumlov – 8. října 2026