Čap

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena byla 12. dubna 1976. Její rozloha činí 410 km², nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 174 až 614 metrů, a nejvyšším bodem je vrchol Vlhoště. Krajina má kaňonovitý charakter. Jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary – skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy. V severní části přechází CHKO v pahorkatinu. Území CHKO vzniklo podobně jako České středohoří koncem třetihor, kdy došlo k rozlomení reliéfu a proniknutí čedičového a znělcového magmatu k zemskému povrchu.

Větší část území, ležícího východně od údolí Liběchovky, kudy vede také silnice z Liběchova do Dubé, jsem už navštívila několikrát. Západní část jsem už sice také navštívila, ale výletů bylo méně. Dnes jsem si proto vybrala právě tuto část. Ze zastávky Dubá, Zakšín jsem se vydala po červené turistické značce do obce Pavličky a odtud jsem po modré značce došla na vrch Čap s pozůstatky stejnojmenného hrádku.

Čapská palice a výhledy do kraje, cisterna v bývalém hrádku Čap

Hrádek Čap byl založený Berky z Dubé koncem 13. století a byl opuštěn již v 15. století. Z hradu toho sice moc nezbylo, ale kromě dochovaných prostor tesaných ve skále a cisterny o průměru 2,8 m v hloubce kolem 3 m se z něho naskýtá dechberoucí rozhled do okolí. Ten je skutečně nádherný. Spatříte zde rovněž skalní kyj, tzv. Čapskou palici, která je ojedinělou ukázkou zvětrávání železitého pískovce.

Od hrádku jsem pokračovala po zelené turistické značce k rozcestí Pod Čírem a odtud se po červené turistické značce začala vracet do Pavliček.

Pavličky jsou malá vesnice ležící v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. Najdete zde barokní kapli sv. Jana Nepomuckého z roku 1795 a pramen Zakšínského potoka. Vesnice je součástí evropsky významné lokality Roverské skály.

Statek v Pavličkách, reliéf Krista ve skalní soutěsce

Nechtěla jsem se vracet na autobus stejnou cestou, a proto jsem z Pavliček pokračovala po modré turistické značce. Cestou, jen kousek za posledními domy obce, jsem procházela skalní soutěskou se dvěma reliéfy. Na jedné straně je větší reliéf Krista, naproti pak Panna Marie s dítětem. Oba reliéfy jsou značně poškozené "zubem času", ale stále dostatečně patrné.

Modrou turistickou značku jsem opustila v místě osady Horní Dubová hora. Pokračovala jsem kousek po zpevněné cestě, a i z té jsem později sešla a vydala se lesem dolů směrem k obci Deštná. Po zprvu široké lesní cestě, která se sice začala později zužovat, a nakonec téměř ztrácet, jsem došla do údolí s lepší cestou. Ta mě dovedla do skutečně nádherné krajiny s loukami obklopenými lesem. Tohle místo bylo opravdu krásné.

Cesta přes louku ke kapličce a výhled z ní, kaplička

Cestou přes louku ke kapličce z roku 1913 jsem procházela poblíž Přírodní památky Deštěnské pastviny, vyhlášené v roce 2003 na slunných svazích Deštenského vrchu. Území je pokryto loukami a křovinami, jedná se o oblast s velkou biodiverzitou. Kromě lučních porostů zde můžeme najít i sušší stepní druhy - roste zde koniklec luční, zlatovlásek obecný, sasanka luční či kakost krvavý.Z živočichů zde byla v roce 2002 objevena pestřenka Pelecocera tricinta, hmyz do té doby považovaný za vyhynulý.

Cesta mě dovedla až do obce Deštná. Chtěla jsem se ještě zajít podívat k místnímu baroknímu kostelu sv. Václava, ale když jsem přišla na autobusovou zastávku, dozvěděla jsem, že každou chvíli má přijet zpožděný autobus do Prahy. To mě moc potěšilo. Byl to hezký závěr dnešního nádherného výletu.

Zakšín – Čap – 22. května 2026