Boskovice zámek

Člověk mnohdy slyší jméno nějakého města, ale o tom, jaké je, co je v něm zajímavého, moc nepřemýšlí. Tak to bylo u mě s Boskovicemi. Až nedávno jsem zahlédla v nějakém pořadu ruiny boskovického hradu, a okamžitě mě hrad zaujal svou velikostí natolik, že jsem ho chtěla vidět. Ve městě s mnoha památkami stojí i zámek, který jsem také navštívila. Protože by ale byl článek o všem, co jsem dnes viděla příliš dlouhý, rozdělím ho do dvou částí.

Boskovice s asi 13 tisíci obyvatel leží zhruba 14 km severně od Blanska na hranicích Drahanské vrchoviny. Jižní částí města protéká potok Bělá.

První uvedení názvu Boskovice je z roku 1222, kdy Jimram z Boskovic byl svědkem vydání listiny Přemyslem Otakarem I. V té době zde bývala pravděpodobně trhová osada. Z archeologických nálezů lze ale usuzovat, že osídlení mohlo být v těchto místech daleko starší. O sto let později, roku 1313, je datována první zmínka o Boskovickém hradu. První písemná zmínka přímo o městě samotném pochází až z roku 1413. V roce 1463 povolil král Jiří z Poděbrad Boskovicím pořádat na den sv. Víta jarmark a výroční trhy.

Masarykovo náměstí v Boskovicích s kostelem sv. Jakuba staršího, kostel Všech svatých

V roce 1759 bylo prvně v boskovických listinách použit název "město Boskovice". K povýšení na město tedy pravděpodobně došlo někdy za vlády Marie Terezie (1740–1780). Za vlády jejího syna Josefa II. byl v Boskovicích zřízen magistrát, ale také odňato hrdelní právo, které Boskovice užívalo od roku 1255.

V nejbližším okolí historického jádra Boskovic také vyrostlo předměstské osídlení, dělicí se na Dolní a Horní předměstí. K městu patřila také židovská obec. Uzavřené ghetto oddělené od města dvěma branami vzniklo v roce 1727.

Prvními majiteli města i hradu byli páni z Boskovic. V letech 1398–1458 je vystřídali páni z Kunštátu, ale po nich se opět vrátili Boskovicové. Od roku 1547 se držení majetku přesunulo na rod Ederů ze Šťavnice. Ti vlastnili panství pouze dvacet let, a po nich ho převzali Morkovští ze Zástřizl. Na konci 17. století získal Boskovice rod Ditrichštejnů. To však v 50. letech 19. století přešlo dědictvím na poslední majitele, na rod Mensdorff-Pouilly.

Autobusem ze stanice Skalice nad Svitavou jsem přijela do centra města. Nejprve jsem se zašla podívat ke kostelu Všech svatých. I když byl kostel mnohokrát přestavován, jedná se o jednu z nejstarších staveb ve městě. Jednoduchá gotická stavba, stojící pravděpodobně na románských základech, pochází z 15. století. Nejcennější památkou kostela je kovaná renesanční kazatelna z roku 1626. V roce 1998 byly dokončeny parkové úpravy starého hřbitova, který kostel obklopoval. Nyní se v jeho místě nalézá příjemný malý parčík.

Od kostela jsem se vrátila do centra na hlavní Masarykovo náměstí. Dominantou jeho dolní části je kostel sv. Jakuba staršího. Nejstarší zmínka o tomto pozdně gotickém farním kostele pochází z roku 1346. Jeho vzhled změnilo několik požárů, hlavně ten kolem roku 1500. Z původních tří věží má kostel dnes jen jednu, navíc sníženou na 41 m. Tato věž se zvonicí byla vybudována v roce 1602. Hlavní vchod do kostela zdobí portál s pozlaceným cyrilometodějským křížem. V letech 1845 – 1847 byl kostel upraven v novogotickém stylu. I kolem tohoto kostela býval až do roku 1786 hřbitov. Kostel byl otevřený, a tak se mi podařilo nahlédnout i do interiéru.

Horní část náměstí uzavírá Městský úřad, v jehož areálu stojí i původní radnice. Budova radnice byla vystavěna v druhé polovině 15. století, ale její současná pozdně renesanční podoba je výsledkem přestavby z roku 1567. Nad vchodem najdeme reliéf štítonoše se znakem města Boskovic. Budova dříve sloužila nejen jako radnice, ale i jako věznice a byt dozorce. K dominantám města patří i 41,5 metrů vysoká radniční věž. Její pozdně renesanční podoba je výsledkem rekonstrukce z roku 1567. Na vyhlídkový ochoz vede 106 schodů a je z něj úchvatný výhled na město i okolí. V přízemí radnice je možné navštívit informační centrum.

Z náměstí jsem pokračovala po červené turistické značce přes bývalou židovskou čtvrť k zámku. Cílem dnešního výletu byl boskovický zámek a hrad, a tak jsem se tady nezastavovala, i když boskovické židovské město se synagogou, lázněmi a hřbitovem patří k nejzachovalejším památkám židovské kultury v celé České republice. Cestou k zámku jsem si vyfotografovala zámecký park, bývalý klášter sv. Vincence z Pauly, bývalou Panskou rezidenci, Panský dům a Zámecký skleník.

Zámecký park Boskovice se začal budovat kolem roku 1826, kdy byl dostavěn zámek na místě bývalého kláštera. V roce 1829 byl postaven klasicistní skleník, v 70. letech 19. století jízdárna. Dnes má park tři části - zámecký park I (horní park), zámecký park II (dolní park) a přírodní lesopark Hradský kopec. V parku se nacházejí cenné dřeviny, např. jinan dvoulaločný, nahovětec kanadský nebo katalpa trubačovitá.

Panská rezidence, zámecký skleník, pohled na zámek z dolního zámeckého parku, v jehož východní části stojí budova bývalého kláštera

Ve východní části dolního parku stojí budova bývalého kláštera sv. Vincence z Pauly, která byla postavena v roce 1756 hrabětem Janem Leopoldem Ditrichsteinem a sloužila jako panský špitál pro chudé. Z dob působení řádových sester se této budově říká "Klášter". V roce 1877 – 78 proběhly stavební úpravy, při nichž byla budova zvýšena o jedno patro a ozdobena na obou koncích vížkami. Roku 1880 zde byla zřízena také mateřská škola. Další přestavba proběhla v roce 1912. I po zrušení kláštera roku 1948 zde zůstala mateřská škola, ale byla převzata do státní správy. V roce 1950 řádové sestry z Boskovic odešly. Po navrácení v rámci restituce do majetku rodiny Mensdorff - Pouilly budova slouží ke komerčním účelům.

Jednoduchá barokní budova Panské rezidence byla postavena v letech 1729-30 jako nové sídlo Ditrichštejnů poté, co se Ditrichštejnové rozhodli přesídlit z hradu dolů do města. Na stavbu byl použit i materiál ze starého hradu a jeho opevnění. Jako sídlo přestala Rezidence sloužit v roce 1826, kdy byl postaven nový zámek. V druhé polovině 20. století byl objekt znárodněn, v restitucích byl pak navrácen rodině Mensdorff-Pouilly, ale v roce 2002 ho odkoupilo město Boskovice a nyní zde sídlí Muzeum Boskovicka.

Panský dvůr je tvořen uzavřeným traktem čtvercového půdorysu se dvorem uprostřed. Byl vystavěn v 17. století a sloužil jako areál hospodářských budov a čeledníků. V první polovině 19. století byl po požáru částečně přestavěn. Po kolektivizaci zemědělství byl objekt součástí místního JZD a chátral. V sedmdesátých letech málem došlo i k jeho demolici, ale nakonec byl dvůr revitalizován pro kulturní účely. V současnosti zde sídlí několik firem.

Klasicistní zámecký skleník s kruhovým bazénem byl vystavěn v letech 1826-1829 a sloužil k pěstování teplomilné květeny. Po druhé světové válce byl znárodněn a byly zde zřízeny dva sály pro kulturní účely. Po roce 1990 byl v restitucích navrácen, ale v roce 1998 ho město odkoupilo zpět. Dnes se zde pořádají koncerty, výstavy a další kulturní akce.

Do zámku jsem přišla chvíli před začátkem prohlídky, a tak jsem se v jeho okolí chvíli procházela všechno si prohlížela.

Zámek Boskovice, který je v držení hraběcího rodu Mensdorf-Pouilly, byl postaven v empírovém stylu během let 1819-1826 na místě bývalého dominikánského kláštera. Patří k nejkrásnějším empírovým stavbám v celé České republice. Součástí zámeckého komplexu je také jízdárna, skleník a rozlehlý park. Celý areál je chráněn jako kulturní památka.

Zámek Boskovice, vnitřní nádvoří, sloupový vstup do východního křídla zámku

Na místě dnešního zámku stával dominikánský klášter s kostelem, který v roce 1682 založil tehdejší majitel boskovického panství Jan Bohuš ze Zástřizl. Po zrušení tohoto kláštera za Josefa II. v roce1784 objekt odkoupili Ditrichštejnové a zřídili zde na krátkou dobu manufakturu na výrobu barev. Přestavba komplexu na zámek byla provedena v letech 1819-1826 za Františka Xavera Ditrichštejna. Kostel byl z velké části rozebrán, byla ponechána jen jeho zadní část, která byla upravena na zámeckou kapli. Klášterní trakt byl radikálně přestavěn na čtyřkřídlou empírovou budovu s vnitřním arkádovým dvorem. Východní křídlo kláštera bylo celé ubouráno a na okraji získaného prostoru bylo vystavěno široké dvoupatrové křídlo se sloupovým vestibulem, schodištěm a hlavním sálem v 1. patře. Kolem zámku byl upraven přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Jeho součástí se stala empírová budova skleníku, kterou v roce 1829 vystavěl architekt Josef Hájek Během další stavební fáze v letech 1831-39 byla provedena úprava interiéru zámku a zejména jeho monumentální vstupní části s trojramenným schodištěm.

Z interiéru zámku, jídelna a velký sál

Roku 1856 přešel zámek dědictvím na rod Mensdorff-Pouilly, kteří jej vlastnili do roku 1950, kdy jim byl veškerý majetek znárodněn. Ve 2. polovině 20. století v zámku našlo sídlo Muzeum Boskovicka, byl využíván také jako středoškolský internát. V části reprezentačních prostor v 1. patře byla zřízena prohlídková trasa pro veřejnost. Rodině Mensdorff-Pouilly byl majetek vrácen v restituci v roce 1991. Kromě pravidelných turistických prohlídek v části zámku se zde konají svatební obřady, a různé kulturní a společenské akce.

Zámek Boskovice i hrad Boskovice jsou součástmi historického dědictví rodiny Mensdorff-Pouilly. Obě kulturní památky jsou veřejnosti přístupné. 

Po komentované prohlídce opravdu krásných interiérů zámku jsem se vydala po červené turistické značce k boskovickému hradu. Ale o tom se rozepíši až v dalším článku.

Boskovice – zámek - 19. července 2025