Boskovice - hrad
V Boskovicích jsem byla dnes poprvé. Prohlédla jsem si centrum města s jeho pamětihodnostmi, a pak navštívila zámek i hrad. O městě samotném a o zámku jsem už psala v předešlém článku, a tak se nyní zaměřím na hrad.
Po komentované prohlídce opravdu krásných interiérů zámku jsem se vydala po červené turistické značce k boskovickému hradu. Cesta vedla po úbočí Hradského kopce nad velmi strmým údolím říčky Bělé.
Hrad leží na západním okraji Drahanské vrchoviny na východním vrcholu Hradského kopce v nadmořské výšce 448 metrů. Jeho rozloha zaujímá plochu 64 arů. Patří tak mezi největší hradní zříceniny na Moravě. Od roku 1964 je zřícenina hradu Boskovice chráněna jako kulturní památkaKdy a kdo založil kamenný hrad nad městečkem Boskovice, nám dobové písemné prameny nesdělují. Z dávné historie se roku 1222 vynořuje jakýsi Jimram z Boskovic, který ale jistě nepostavil dnešní hrad, neboť v této době byly kamenné hrady v našich zemích zcela ojedinělé a budované téměř výhradně jen králem. O vzniku hradu nám něco málo napovídá archeologie. Nálezy keramiky z prostoru hradu lze vročit do 2. poloviny 13. století. Tehdy patrně boskovický hrad na místě, na němž se tyčí dodnes, vzniká.
Před vstupem do hradu – za zdí bývaly barokní konírny, nad nimi stojí renesanční věž hláska z poloviny 16. století, První hradní brána, rovněž z poloviny 16. století, hradby
Stavba na druhém vrcholku Hradského kopce, tzv. Bašta, vznikla až později. Jde o pevnůstku, která ležela v místě., odkud mohl být hrad obléhán nepřáteli. O významu tohoto místa se obránci hradu přesvědčili několikrát. Hned první písemná zmínka o hradě, nesoucí letopočet 1313, informuje o jeho dobytí vojskem krále Jana. Pobořený hrad sice vstal záhy z trosek, ale v roce 1389 byl dobyt znovu, tentokrát vojsky markraběte Jošta. Obléhání se patrně účastnil významný šlechtic Erhart z Kunštátu, který prý hrad "úplně pobořil". A snad za odměnu ho v roce 1398 od Jošta dostal. Kolem roku 1400 vznikl s mírnou nadsázkou nový hrad Boskovice, který postavili páni z Kunštátu. Zpět do rukou pánů z Boskovic se hrad i s panstvím vrátil načas v roce 1458, kdy Jiřík z Kunštátu a Poděbrad (král Jiří z Poděbrad) předal majetek do rukou Vaňka Černohorského z Boskovic. Pro hrad i městečko pod ním nastalo období stavebního rozvoje. V té době se podoba hradního sídla se měnila ve stylu pozdní gotiky, vznikly dodnes dochované portály s tzv. protínavou profilací, brána s tzv. oslím hřbetem a v torzu dochovaný velký sál s žebrovou klenbou.
Další majitelé, hornická rodina Ederů ze Štiavnice a zejména rytíři ze Zástřizl přestavěli gotický hrad na pohodlné renesanční sídlo, které můžeme nazvat i zámkem. V roce 1568 vznikl honosný portál 1. brány, ze kterého se dozvíme i jméno stavitele – Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Páni ze Zástřizl byli posledními majiteli, kteří hrad přestavovali a trvale na něm bydleli. Pozdější majitel – Walter František Ditriechštejn si nechal přímo ve městě vybudovat tzv. Rezidenci (budova dnešního muzea), a vysoko položené sídlo opustil. Hrad tak ztratil svoji funkci. Po stržení střech (zhruba v roce 1733) se pomalu měnil na zříceninu. Nechráněné zdi a dřevěné prvky chátraly a padaly, až z hradu zbylo současné torzo.
Jižní palác (první dva obrázky), ruiny severního paláce
Ale stále toho zůstalo dost. Hrad je obehnán poměrně zachovalými hradbami. Do dnešních dnů se zachovalo také torzo šlechtického paláce a řada historicky i tvarově cenných prvků. Unikátní je renesanční budova vstupní brány s portálem z roku 1568 s bohatou výzdobou, připomínající pány ze Zástřizl. Technickou zajímavostí je i 26 m hluboká cisterna (nemá vlastní pramen vody) se šlapacím kolem. Na vnější straně kamenné obruby je letopočet 1671, a tak lze předpokládat, že studna i šlapací kolo pocházejí z této doby. V hradním areálu se nacházela ještě jedna cisterna na dešťovou vodu (hluboká asi 8 m). Byla vytesaná ve skále a voda se do ní přiváděla dřevěnými svody ze střech paláce. Voda z této cisterny pak byla sváděna do té hlubší, umístěné níže.
Dolní cisterna se šlapacím kolem a horní cisterna
V držení hradu se vystřídalo celkem 6 šlechtických rodin a množství jednotlivých majitelů, v jejichž době docházelo k četným přestavbám i destrukcím. Proto si můžete všimnout tolika zazděných starších kamenických článků (zlomků portálů dveří, ostění oken, klenebních žeber apod.). Celá řada přestaveb tak dala vzniknout nezaměnitelné podobě hradu Boskovice. Vysoko položená zřícenina poskytuje i krásné výhledy do okolní krajiny. Zájemcům o architekturu tak nabízí torzo hradu velké množství stop, na jejichž základě si lze alespoň v duchu vytvořit představu o tom, jak hrad vypadal.
Prohlédla jsem si hrad, který je skutečně nádherný. Před odchodem z jeho areálu jsem se ještě zastavila ve vstupní expozici s jeho modelem. A i to bylo velmi zajímavé.
Hrad Boskovice, stejně jako zámek, o kterém jsem psala v minulém článku, jsou součástmi historického dědictví rodiny Mensdorff-Pouilly. Obě kulturní památky jsou veřejnosti přístupné.
Od hradu jsem pokračovala dál po červené turistické značce do údolí Bělé a pak podél ní směrem do Skalice nad Svitavou. Jižně od města se říčka Bělá do Svitavy vlévá. Trochu mě překvapilo, že je Bělá v místě soutoku asi vodnatější řekou, ale to není zas tak ojedinělý případ.
Údolí Bělé, pohled na okolní kopce z údolí Bělé
Ze Skalice jsem pak odjela vlakem domů. Musím říct, že jsem byla Boskovicemi velmi překvapená. Jak už jsem říkala na začátku, o městě jsem téměř nic nevěděla, ale jak město samotné, zámek s krásnými interiéry, i rozsáhlá zřícenina hradu se mi moc líbily. Byl to opět krásný výlet.
Boskovice – hrad - 19. července 2025