Bílé Karpaty-první den

O Bílých Karpatech jsem v poslední době hodně slyšela a vždy to bylo v souvislosti s krásou jejich přírody. Nikdy jsem v nich ještě nebyla, a proto jsem si sem naplánovala třídenní výlet.

Bílé Karpaty jsou pohoří nacházející se na česko-slovenské hranici. Jejich nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m), poblíž které se nachází prales s porosty javoru, buku a jasanu. Vedle Velké Javořiny jsou v Bílých Karpatech ještě další 4 devítistovky - Chmeľová (925 m), Jelenec (925 m), Velký Lopeník (911 m) a Kobylinec (911 m). Bílé Karpaty patří do povodí řek Moravy a Váhu, které se vlévají do Dunaje. Z geomorfologického hlediska je celek Bílé Karpaty součástí Karpat. Centrální části pohoří jsou chráněny ve slovenské Chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty, na kterou pak na české straně navazuje česká CHKO Bílé Karpaty. Mezi nejnavštěvovanější pozoruhodnosti patří unikátní květnaté louky.

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena 3. listopadu 1980. Celková rozloha chráněné oblasti ležící v nadmořské výšce 175 – 970 m je 715 čtverečních kilometrů. V oblasti převládají listnaté lesy, převážně bukové. Na jižních úbočích pohoří se ve výškách nad 500 m n. m. nacházejí hlavně dubohabrové lesy, ze severozápadu se zvyšuje podíl jehličnanů. V roce 1996 bylo území zařazeno na seznam biosférických rezervací UNESCO.

Zahrady pod Hájem

Celá oblast byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Dochovaly se zde mimořádně cenné přírodní hodnoty. Bílé Karpaty jsou územím s nejvyšší pestrostí a početností zastoupení orchidejí ve střední Evropě. Najdete zde tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny.

Bílé Karpaty jsou velmi rozsáhlé, ale mně nejvíce zajímaly květnaté louky. Vybrala jsem si dvě lokality, které jsem chtěla navštívit. První den to byla Chráněná přírodní rezervace Zahrady pod Hájem a druhý den pak Národní přírodní rezervace Čertoryje s Vojšickými loukami.

Na dnešní cestu jsem se vydala po zelené turistické značce z Velké nad Veličkou směrem k vrchu Háj (573 m). Obec má celkem příhodné jméno, protože je skutečně velká. Žije zde asi 2800 obyvatel Nedaleko pěkně upravené návsi stojí kostel sv. Maří Magdaleny s kněžištěm z první poloviny 14. století, Je opevněný hradební zdí se střílnami. Nad obcí jsem procházela Národní přírodní rezervací Zahrady pod Hájem, která zahrnuje květnaté louky s pestrým a bohatým druhovým složením a se solitérními stromy, a dále smíšené lesíky a staré sady. Roste zde například ohrožená orchidej tořič čmelákovitý Holubyho nebo rudohlávek jehlancovitý. V roce 1991 vznikl v Zahradách první genofondový sad v Bílých Karpatech. Roste v něm na 500 stromů starých a krajových odrůd jabloní, hrušní, třešní a slivoní a v menší míře i oskeruše, mišpule, dřínu a jedlého kaštanu. Několik rostlin jsem si vyfotografovala, a snad je mezi nimi i nějaká orchidej, ale jistá si tím nejsem.

Pravděpodobně vstavač vojenský nebo vstavač opička a prstnatec májový

Stává se mi, že pokud procházím po turistických značkách loukami, z cesty občas sejdu. To se mi přihodilo i dnes. Někdy bývám dost zarputilá, nechce se mi se vracet, a myslím si, že správnou cestu nakonec nějak najdu, ale dnes jsem se naštěstí rozhodla jinak. Vrátila jsem se a asi po půl km jsem nakonec správnou cestu skutečně našla. Krajina, kterou jsem procházela byla nádherná.

Vrcholová partie Háje je zalesněná. Je to převážně listnatý les s podrostem a všudypřítomným medvědím česnekem. To mě přivedlo na myšlenku, že se do Bílých Karpat občas ze Slovenska nějaký medvěd zatoulá. Dokonce jsem další den poblíž hranic se Slovenskem viděla upozornění, že by se s medvědy mohl člověk setkat. Musím říct, že jsem byla ráda, když jsem nakonec žádného medvěda neviděla.

Les na vrcholu Háje s medvědím česnekem, dolů jsem scházela podél rozlehlé louky,  pohled na vrch Háj

Zelená turistická značka mě dovedla pod vrchol Háje a pak pokračovala po zpevněné cestě dolů k obci Suchov. Asi po půl km jsem ze značky odbočila na další, tentokrát už neznačenou zpevněnou cestu, po které jsem chtěla dojít k další cestě, která mě měla dovést zpátky do Velké. Odbočku jsem sice našla, ale bohužel už na začátku byla cesta v lese dost neznatelná a po čase se téměř ztrácela, ale nakonec mě podél rozsáhlé louky do Velké nad Veličkou přece jen dovedla. Odtud jsem pak odjela do Veselí nad Moravou, kde jsem byla ubytovaná.

Zámek ve Strážnici, kostel sv. Andělů strážných ve Veselí nad Moravou z podvečerní procházky

V penzionu jsem byla poměrně brzy, a tak jsem se po krátkém odpočinku rozhodla zajet se ještě podívat do nedaleké Strážnice. Cestou z nádraží do penzionu jsem si prohlédla i historické centrum Veselí. Obě městečka, jak Veselí nad Moravou, tak Strážnice, jsou moc pěkná, a procházka jejich centry byla moc příjemná. O návštěvě by se dal napsat celý článek, ale to si nechám na jindy. Jen pro inspiraci zde uvedu z každého městečka alespoň jednu fotografii. Byl to krásný výlet.

Bílé Karpaty – 1. den – 12. května 2025