Bílé Karpaty-druhý den

Druhý den výletu do Bílých Karpat jsem začala opět ve Velké nad Veličkou. Odkud jsem se vydala po zelené turistické značce, ale opačným směrem než včera. Začátek cesty až k větrnému mlýnu Kuželov vede sice mimo Chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty, ale cesta lemovaná stromy a keři je velmi hezká. Z několika míst se mi naskytly i krásné výhledy do kraje. Hlavně mě zajímal vrch Háj, kde jsem byla včera.

Větrný mlýn Kuželov je poslední plně funkční mlýn holandského typu u nás. Byl postaven v roce 1842. Od roku 1973 je stavba kulturní technickou památkou.

Větrný mlýn v Kuželově, výhled na vrch Háj, cesta po česko-slovenské hranici na vrch Kobylu

Od větrného mlýna jsem pokračovala dál po zelené značce až k rozcestí U Tří Kamenů na hranici se Slovenskem. Zde jsem se napojila na červenou turistickou značku, která mě po hranici asi po 2 km přivedla na vrch Kobylu (584 m).

Pokračovala jsem dál podél hranice, tentokrát po červené a zelené turistické značce k dalšímu rozcestí turistických cest a hraničnímu přechodu Malá Vrbka. Až tam jsem ovšem nedošla. Velmi dobré značení cesty červenou a zelenou značkou se najednou změnilo jen na značení značkou červenou. Během cesty bývám často zamyšlená, kochám se a nedávám pozor a nikdy si nejsem jistá, zda jsem odbočku nepřešla. Chvíli jsem hledala další značku, ale nakonec jsem se vydala dolů po první zemědělské cestě, kterou jsem objevila. Doufala jsem, že se na zelenou značku někde napojím. A to se mi naštěstí velmi brzy podařilo. Po zelené značce jsem scházela asi 4,5 km Národní přírodní rezervací Čertoryje do osady Lučina. Tento úsek cesty byl tak nádherný, že se mi k jeho popsání nedostává slov. Je to jako by člověk procházel km a km anglickým parkem nějakého zámku. Zatím ještě neposečené louky s remízky stromů a rozkvetlými hlohy byly skutečně nádherné.

Národní přírodní rezervaci Čertoryje, která leží z části v katastru obce Hrubá Vrbka, najdeme na stráních stejnojmenného vrcholku Čertoryje ( 442 m.n.m.). Rezervace, která byla vyhlášena v roce 1987, je součástí CHKO Bílé Karpaty. Zaujímá rozlohu 325,57 ha a je v nadmořské výšce 320 - 442 m. Národní přírodní rezervaci Čertoryje tvoří nejrozsáhlejší komplex květnatých bělokarpatských luk s roztroušenými duby. Název Čertoryje ("čert to ryje") ukazuje, jak si lidé vysvětlovali zdejší poměrně časté sesuvy půdy.

V oblasti rezervace se vyskytuje velký počet jinde vzácných rostlin a živočichů, např. 25 různých druhů orchidejí, jako tořič čmelákovitý, rudohlávek jehlancovitý, vstavač mužský, vojenský, bledý, osmahlý, ale i lilie cibulkonosná, tři druhy kostaců, chrpa chlumní a stařeček stinný. Rezervace je také významným hnízdištěm lučních ptáků - ťuhýka šedého, ťuhýka obecného, bramborníčka černohlavého, strnada lučního a chřástala polního. Žije zde i mnoho vzácných druhů bezobratlých, např. z motýlů perleťovec dvouřadý a kopřivový, pestrokřídlec podražcový a jasoň dymnikový. Byla zde pozorována i kudlanka nábožná.

Národní přírodní rezervace Čertoryje. rodný dům Joži a Franty Úprkových v obci Kněždub

Součástí rezervace jsou tisíce solitérních dubů a ostrůvky dubových porostů. Bohužel jsem se dočetla, že duby trpí nemocemi souborně označovanými jako tracheomykóza a jsou navíc napadeny poloparazitem ochmetem evropským, a proto nyní stromy hromadně usychají. Cestou jsem si toho nevšimla, ale možná se to projeví až později v létě. Od roku 1996 jsou vybraní odumřelí jedinci každoročně v zimě odstraňovány. Aby nedošlo ke ztrátě krajinného rázu, jsou zároveň vyrůstající semenáčky dubů ochráněny proti poškození okusem nebo kosením. V dubových porostech je prováděna probírka k jejich prosvětlení a následnému zmlazení.

Botanicky významné je i ochranné pásmo rezervace v katastru obce Hrubá Vrbka, nazývané Vojšické louky, kde na jediném místě v České republice roste rozrazil latnatý a na jediném místě v Bílých Karpatech mečík bahenní. Na tomto místě původně stávaly osady Vojšice a Jiříkovec, ale zanikly už před třicetiletou válkou. Dnes zde nalezneme květnaté louky s velkým množstvím druhů orchidejí.

Rezervací jsem došla do obce Lučina, odkud jsem chtěla pokračovat do obce Kněždub. Vedou tam dvě cesty po žluté turistické značce. Já jsem si vybrala tu západní. V obci jsem si vyfotografovala rodný dům Joži a Franty Úprkových, významných autorů malířské a sochařské tvorby. Bratři Úprkové jsou nositeli regionálních tradic a kulturního vzestupu Moravského Slovácka první poloviny 20. století. Celý dům byl zrekonstruován podle dochovaných dobových fotografií a záznamů a patří mezi nemnoho typických představitelů tzv." hliněných staveb" budovaných ve své době. Je veden jako státní kulturní památka, evidovaná Ministerstvem kultury ČR. Dům slouží jako stálá expozice tvorby bratří Úprků a ukázka dobového zařízení interiérů, v nichž tvořili.

Dnešní výlet byl opravdu dlouhý (17 km) s velkým převýšením (344 m) i velkým klesáním (509 m). A musím říct, že jsem byla na konci cesty dost unavená. Byla to ale nádherná cesta. Něco tak krásného jako Vojšické louky jsem snad ještě neviděla. Zítra mě čeká ještě jeden kratší výlet na Žerotín, ale to hlavní, proč jsem sem vlastně přijela – květnaté louky s mnoha remízky - jsem už vlastně viděla. Bylo mi moc hezky.

Bílé Karpaty – 2. den – 13. května 2025