Albertovy skály

V Křepenicích jsem byla již podruhé. Loni jsem toto místo navštívila, abych se podívala na renesanční tvrz Jakuba Krčína, a pak jsem se odtud vydala ke zbytkům opevnění bývalé středověké tvrze Horní Kolo. Bylo to 9. prosince 2019 a v pojednání o tomto výletě jsem už o obou památkách i o obci dost podrobně psala. Tehdy, když jsem si prohlížela mapy, jsem zjistila, že se nedaleko odsud nachází chráněná Národní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály a napadlo mě, že bych se sem mohla také podívat. Z internetu jsem se dozvěděla, že územím vede naučná stezka, jejíž trasa nabízí nádherné výhledy do údolí Vltavy. Je však vedena velice náročným terénem - úzkými stezkami, místy po schůdkách, skalních římsách s řetězy, stále nahoru a dolů. Psali, že v zimním období by návštěva stezky měla být zvážena s ohledem na podmínky (za sněhu a ledu může být pohyb nebezpečný) a tak jsem s návštěvou trochu váhala. Všude chodívám sama a tak se raději nebezpečným místům vyhýbám. Dnes jsem se sem ale konečně vypravila. Jela jsem na tři dny do Prahy a hned po příjezdu na Smíchovské nádraží jsem pokračovala autobusem (360) do Křepenic.

Přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály zahrnuje přirozená společenstva skalních srázů a sutí v údolí Vltavy. Vyskytuje se zde tis červený, zakrslé doubravy, dubohabrové háje, habrové bučiny a skalní stepi se vzácnými a ohroženými druhy živočichů a rostlin. Hnízdí zde výr nebo krahujec, spatříte také ještěrku zelenou nebo užovku hladkou. Rezervace Drbákov Albertovy skály vede téměř vysokohorským terénem se skalními vyhlídkami a úžasnými výhledy na meandr řeky Vltavy.

Z obce jsem se vydala po modré turistické značce k začátku naučné stezky. Tady jsem potkala dvojici mladých turistů, kteří odtud právě přicházeli. Ptala jsem se, zda cestu projdu a ti mě ujistili, že ano, ale že mám jít pomalu a opatrně. Z počátku byla stezka docela jednoduchá. Vedla po úbočí asi v polovině příkré stráně nad Slapskou přehradou. V některých místech, kde se šlo přes suťová pole, byla dost kamenitá, ale nijak obtížná. V další části, kde vedla přes skalní žebra, byla cesta v některých místech jištěná řetízky, ale ani tady to nebylo nijak nebezpečné. Téměř celé září nepršelo a tak na mnohých převážně skalnatých místech mi krajina připomínala výstupy na hory v Chorvatsku. Z mnoha míst byly krásné výhledy na vodní hladinu Slapské přehrady a krajinu kolem, a také na rekreační středisko ve Smilovicích. To kdysi patřívalo Poldi Kladno a před mnoha lety, když jsem tam pracovala, jsme tam byli se synem na dovolené. Bylo to opravdu luxusní středisko, s bazénem, saunou, restauracemi... Bohužel po privatizaci o něj Poldi přišla.

Výhled y z cesty, na prvním obrázku rekreační středisko ve Smilovicích

Po naučné stezce jsem došla až na rozcestí se žlutou turistickou značkou nedaleko obce Častoboř a po této značce jsem se vracela nazpět. Cesta vedla nahoru na stráň a pak dál po okraji převážně listnatého lesa k Albertově vyhlídce. Zde jsem se dočetla o dvou mužích, kteří se zasloužili o vybudování stezky. Byli to nadšenci a dobrovolní ochránci přírody. Prvním byl pan Karel Bartůněk (1897 - 1972) z nedaleké obce Zadní Hluboká. Původem zedník, později dělník v kamenolomu a hajný, milovník přírody a velký znalec místních rostlin, brouků, ptáků a zvěře se dal v téměř šedesáti letech s krumpáčem do budování stezky, aby zpřístupnil tento krásný kus krajiny lidem. Jedna z nejkrásnějších vyhlídek nese jeho jméno.

Po jeho smrti v roce 1972 se pak o stezku dlouhá léta staral František Veselý (1930 - 2000), sedlčanský skaut a ochránce přírody známý pod přezdívkou Robin, kterému vděčíme za současný stav stezky. Profesí dělník a skladník byl především turista, ochránce přírody, publicista a neúnavný propagátor zdejšího kraje. Je autorem publikace, která tuto přírodní rezervaci přibližuje. Zval do ní slovy: "Poutníče, zveme tě k putování krajinou, která si dosud zachovala svůj půvab a svéráz... Provedeme tě místy, kde sídlili již před naším letopočtem Keltové, půjdeme cestami, po kterých táhly první voje husitských bojovníků, skalnatými stráněmi a stezkami nad kouzelnou Velkou řekou, po nichž se pěšky vraceli do svých domovů voraři a šífáci, když splavili po řece dříví a stavební materiál do Prahy..."

Na počátku byla cesta jednoduchá, později se přecházelo přes suťoviska a skály

Další výhled z cesty na shladinu Slapské přehrady a na stráň, odkud jsem po stezce přišla

Výhled na skály, kudy stezka vedla, porost kolem stezky v její severní části mi připomínal Chorvatsko

Cesta lesem na vrch Drbákov. Zde je les krásný, ale kousek odsud jsou suché borové lesy, tvrz Jakuba Krčína v Křepenicích

Po žluté značce jsem došla až na křižovatku s modrou turistickou značkou a po ní, jen s malou odbočkou na krásnou Bartůňkovu vyhlídku, jsem pokračovala směrem ke Křepenicím. Myslela jsem si, že teď už půjdu převážně z kopce, ale cesta mě vyvedla až téměř na vrchol kopce Drbákov (490 m n. m.). Do Křepenic jsem přišla dost dlouho před odjezdem autobusu a tak jsem se na chvíli posadila na zídku nedaleko bývalé Krčínovy tvrze a odpočívala. Byla to krásná cesta, i když dosti namáhavá. Ušla jsem asi 13 km, ale převýšení bylo téměř 500 m. Teď, když jsem o tomto výletě psala, mě až dojalo, co všechno dokázali Karel Bartůněk a František Veselý udělat proto, aby tuto krásnou krajinu mohli vidět i jiní lidé.

Albertovy skály - Křepenice 22. září 2020