Přes noc se vyčasilo a ráno už svítilo slunce. Po snídani v klášteře v Lomci, která proběhla ve velmi družné náladě (sešlo se nás při ní 6) jsem pokračovala v cestě na zámek Kratochvíli. Cesta vedla převážně lesem a byla velmi příjemná. Po dešti byl čistý vzduch a příroda kolem byla taková svěží, skoro by člověk řekl "bujná".

Někdy se stane, že si člověk naplánuje cestu, zajistí si ubytování, koupí si jízdenku na autobus, a když má vyjet, je v celé republice hezky, a jen tak, kam se chystá, prší. Ale i přesto jede, a i tak se může výlet vydařit.

Při našem pravidelném třídenním jarním srazu spolužáků jsme se letos vypravili do Příbrami. Měli jsme v plánu navštívit několik míst, a jedním z nich byl Památník Antonína Dvořáka v nedaleké Vysoké.

Před časem jsem v televizi viděla pořad o českých lázních, a to nejen o těch nejznámějších, ale například i o poměrně malých lázních ve městečku Lázně Bělohrad. Ve městě jsem už kdysi byla. Přijela jsem se sem podívat na přestavbu zámku podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela, ale kromě zámku a zámeckého parku jsem nic jiného neviděla.

Raná byla donedávna snad jediným z vrcholů Českého středohoří, který jsem bezpečně poznala. Její tvar je opravdu trochu netypický. V podstatě to je hřeben se třemi vrcholy, z něhož ta nejvyšší část má vlastně vrcholy dva, oddělené od sebe mělkým sedlem.

Cílem dnešního výletu byl hrad Šelmberk. Do kraje, kterému se říkává Česká Sibiř, jsem kdysi jezdívala a jak Mladou Vožici tak hrad Šelmberk jsem tenkrát také navštívila. Bohužel si toho moc nepamatuji. Z Mladé Vožice nic a z hradu jen vysokou věž. Říkala jsem si, že bych se sem mohla znovu podívat, a třeba si i trochu zavzpomínat.

Dnes jsem se vypravila na další z vrcholů Českého středohoří, a tím byl Oblík (509 m). Cestu jsem začala v obci Mnichov a po zelené turistické značce jsem došla poměrně pohodlnou cestou na vrchol. Z informační tabule na vrcholu jsem se dozvěděla, že Oblík je jen o 1 m nižší než Milá, kterou jsem navštívila před dvěma týdny. Dnes jsem...

Vždycky když vidím České středohoří si říkám, že bych ho mohla lépe prozkoumat. Už jsem sice některé vrcholky zdolala (Milešovka, Lovoš, Hazmburk, Oltářík, Košťálov a snad i pár dalších), ale stále je ještě několik z těch opravdu známých vrcholů, kde jsem ještě nebyla. Dnes jsem se vypravila na vrchol Milé (510 m).

Řekla bych, že kdokoli přijíždí do Karlových Varů od východu si všimne zříceniny hradu Andělská Hora, stojící na vysokém kamenném kopci nad stejnojmenném městečkem, ležícím na jeho úpatí. I já jsem tento hrad mnohokrát viděla, ale vypravila jsem se na něj poprvé dnes.

Nevím, jak to mají jiní lidé, ale mně se krajina, kterou vídávám při cestě autobusem z Prahy do Mělníka, moc nelíbí. Přesto se ale i zde nacházejí skutečně pěkná místa, která stojí za to navštívit. Dnes jsem se vypravila do Obříství, a po jeho krátké prohlídce pokračovala k soutoku našich dvou největších řek – Vltavy a Labe.